Státní sklady - konec vazalství?

29. srpna 2005, 00:00 - Jolana Procházková, Jana Kindlová
29. srpna 2005, 00:00

HLASY ČTENÁŘŮV článku "Státní sklady - konec vazalství" (Profit č. 33/2005) jste se dopustili hrubého zkreslení některých skutečností. Rádi bychom některé z informací uvedli na pravou míru.

HLASY ČTENÁŘŮ V článku „Státní sklady - konec vazalství“ (Profit č. 33/2005) jste se dopustili hrubého zkreslení některých skutečností. Rádi bychom některé z informací uvedli na pravou míru. V současné době se zejména představitelé Agrární komory snaží démonizovat dvě firmy působící na českém agrárním trhu (Agropol a Agrofert) a hovoří o jejich „monopolu“ či „cenovém diktátu“, který ubližuje zemědělcům. Naprosto nepravdivé je však tvrzení, že tyto firmy mají „prakticky zcela v rukou“ zemědělské sklady v České republice. V oblasti nákupu zemědělských produktů dnes působí téměř 100 na sobě nezávislých subjektů, které si vzájemně tvrdě konkurují, přičemž společnosti holdingu Agropol Group představují jen asi 15 % z tohoto celkového počtu. Podniky zemědělského zásobování a nákupu (ZZN) nabídly v letošním prvním kole výběrového řízení pro intervenční nákup obilí vypěstovaného v ČR cca 450 tisíc tun skladovacích kapacit, i když ve struktuře, která nebyla podle představ Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Místo toho, aby SZIF pokračoval v jednáních o možných korekcích, toto kolo zrušil a vyhlásil nové, které bylo pro skladovatele tak nevýhodné, že přihlásili kapacity o objemu pouhých 180 tisíc tun. Toto výběrové řízení mělo být vyhodnoceno do 14 dnů, hodnocení však vůbec neproběhlo. Tento záměrně zpomalovaný průběh jednání o skladech svědčí o tom, že ministr zemědělství potřebuje argumenty pro prosazení výstavby státních skladů, které budou využity (co do množství a kvality) možná jednou za 10 let, a to jen v případě rekordní sklizně, jaká byla například v roce 2004. Tento scestný plán výstavby megaskladů tedy řeší eventuální nadvýrobu obilí na desítky let dopředu, a to za peníze daňových poplatníků a zcela v rozporu se záměrem EU korigovat zemědělskou politiku a omezovat nadvýrobu zemědělské výroby. Dalším nereálným požadavkem je, aby „nákupní organizace garantovaly zemědělcům cenu, za kterou by od nich obilí vykoupil státní intervenční fond“. Jak mohou soukromé firmy platit zemědělcům za obilí cenu, která je tak vysoká, že prodej intervenčních zásob musí být dotován z rozpočtu EU miliardovými částkami (dotace činí téměř 1000 korun na každou tunu)? Podnikatelé mohou přece zaplatit jen takovou cenu, za kterou zrealizují zboží na trhu a dosáhnou alespoň minimálního zisku. Již dnes je zřejmé, že kvalita obilí bude horší a nelze proto počítat s větším množstvím přijatelných nabídek do SZIF, ale naopak s přebytkem nabídky krmného obilí. Obdobná situace jako v Čechách je i na Slovensku a v Maďarsku, takže cena krmného obilí na trhu bude i nadále zcela logicky nízká a nemohou ji vyřešit ani státní sklady, ani soukromí nákupci. K tomu navíc přispívá i meziroční pokles živočišné výroby o 15 %. Nehledejme řešení ve skladech, ale zamysleme se nad možnostmi zvýšení spotřeby, například nad výrobou bioetanolu, kde zatím stát zcela selhává. Dříve nebo později se naše zemědělská výroba bude muset přizpůsobit potřebám trhu, i když tento proces bude trochu bolestný.

Jolana Procházková, Jana Kindlová, útvar firemní komunikace Agropol Group

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče