Státní rozpočet na příští rok: Můžeme přijít o peníze z Bruselu?

02. května 2005, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
02. května 2005, 00:00

Přestože nyní požadavek deficitu plníme, Sobotka nemá mnoho důvodů k optimismu. Budeme-li střízlivě analyzovat úkoly, které si předsevzala nová vláda, ten nejtěžší, který před ní stojí a který musí na rozdíl od jiných také opravdu uskutečnit, je schválení rozpočtu na příští rok.

**Přestože nyní požadavek deficitu plníme, Sobotka nemá mnoho důvodů k optimismu.

Budeme-li střízlivě analyzovat úkoly, které si předsevzala nová vláda, ten nejtěžší, který před ní stojí a který musí na rozdíl od jiných také opravdu uskutečnit, je schválení rozpočtu na příští rok. A to je pro ministra financí v současné konstelaci politických sil skutečně nepřekonatelný úkol. Nejde totiž jen o konkrétní sestavení rozpočtu jako takového, ale především o to, že se jeho výdaje musí vejít do mezinárodních závazků, které na sebe Česká republika převzala.

Bohuslav Sobotka zkoušel škrty ve výši sedmdesát miliard korun prosadit ve vládě již pětkrát. Zatím vždy neúspěšně. Tuto cifru si přitom sám nevycucal z prstu. O sedmdesát miliard se totiž musí snížit výdaje státu, abychom byli schopni plnit Konvergenční program, na jehož základě má Česká republika dosáhnout v roce 2010 podmínek pro přijetí eura. Ke vstupu do eurozóny přitom musí především udržet deficit státního rozpočtu pod tříprocentní hranicí.

Přestože nyní tento požadavek plníme, Sobotka nemá mnoho důvodů k optimismu. Pokrytí vládních výdajů například privatizačními příjmy, jako to bylo ve velké míře za Zemana, už možné není. Šetřit je tedy třeba plošně, a to bez ohledu na vládní priority. Jenže to se pro odpor jednotlivých ministrů zatím nedařilo. A co je ještě horší, o plošném krácení zatím nechce nic slyšet ani designovaný premiér Jiří Paroubek.

Druhý, možná ještě větší rozpočtový problém spočívá v tom, že Eurostat za loňský rok přepočítal český deficit a zároveň zvýšil český hrubý domácí produkt. Díky tomu také nakonec dopadl rozpočet s deficitem lepším než plánovaným - pouhá tři procenta. Právě tato výše je magickou hranicí, kterou stanoví Maastrichtská kritéria. A ta jsou - na rozdíl od Konvergenčního programu - právně závazná. Otázka tedy zní, co dnes platí. Konvergenční program, nebo Pakt stability a růstu?

Viceguvernér ČNB Miroslav Singer tvrdí, že Česká republika bude muset už vždycky sestavovat státní rozpočet tak, aby deficit nepřekročil hranici tří procent. Pokud to neudělá, hrozí jí, že přijde o peníze z některých evropských fondů. Ministerstvo financí naopak věří, že stačí, aby země dodržela volnější Konvergenční program.

Vláda by si tento názorový rozpor měla s Evropskou komisí co nejrychleji vyjasnit. Pokud by se totiž Brusel přiklonil ke striktnějšímu výkladu, mohl by v případě nesplnění uvalit na ČR sankce, včetně krácení peněz na strukturální fondy. A to už by nebylo jen plané teoretizování ekonomů, ale škoda, kterou by pocítil každý občan. *

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče