Stát válčí s podnikateli - ať to stojí, co to stojí

03. července 2006, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
03. července 2006, 00:00

Rozpor mezi dvěma zákony přináší podnikatelům zbytečné komplikace. Státní instituce totiž musejí využít všech opravných prostředků, aby nad nimi vyhrály v soudních sporech. Podle jiného zákona však zároveň nesmějí zbytečně plýtvat penězi v předem beznadějných případech.

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY U SOUDU Rozpor mezi dvěma zákony přináší podnikatelům zbytečné komplikace. Státní instituce totiž musejí využít všech opravných prostředků, aby nad nimi vyhrály v soudních sporech. Podle jiného zákona však zároveň nesmějí zbytečně plýtvat penězi v předem beznadějných případech.

Strana sporu, která nedosáhne uspokojení svých nároků před obecnými soudy ani v následném odvolání, může za určitých podmínek využít ještě jeden opravný prostředek - takzvané dovolání k Nejvyššímu soudu. Právě této možnosti využívají státní instituce, které tak mohou šikanovat soukromé firmy. Přestože „selský rozum“ v mnoha takových případech říká, že jde jen o plýtvání penězi a časem všech zúčastněných - státu, podnikatelů i soudců.

V čem je problém? Tuzemské zákony, které upravují hospodaření se státním majetkem a s majetkem všeobecně, jsou ve výkladovém rozporu. Státní instituce si totiž mohou zvolit jeden ze dvou možných postupů: První variantou je jít ve sporu se soukromými firmami až do krajnosti - a to i v případech, kdy evidentně chybovali úředníci, takže podnikatel je nevinný.

Takový postup ukládá úředníkům zákon o majetku státu. Podle něj totiž mají povinnost využít všech zákonných možností při obhajobě státního majetku.

Proti této povinnosti však stojí zcela opačné pravidlo, uložené obchodním zákoníkem: Také státní instituce se podle něj musejí o svůj majetek starat „s péčí řádného hospodáře“, tedy zbytečně nezmenšovat jeho hodnotu riskováním v předem prohraných soudních sporech. „Jsou situace, kdy ustanovení těchto zákonů stojí proti sobě,“ potvrzuje poslanec Michal Doktor z ODS.

DVA SOUDY NESTAČILY Firma Import (její skutečné jméno jsme pozměnili) se již několik let soudí s Fondem národního majetku (FNM), po jehož zániku přešel spor na ministerstvo financí.

Zmíněná společnost před jedenácti lety formou veřejné soutěže privatizovala státní majetek. Při podpisu kupní smlouvy však zjistila, že mezi dobou, kdy majetek fakticky získala a následným podpisem, zmizel z privatizované továrny majetek za několik milionů korun. Firma tedy státu zaplatila pouze částku, která odpovídala aktuálnímu stavu získaného majetku. Zároveň odmítla podepsat kupní smlouvu, obsahující původně stanovenou cenu.

Po několikaletých jednáních s fondem podal fond na nabyvatele žalobu. V ní se Fond národního majetku domáhal splacení údajného „dluhu“, aniž by však prokázal, že za něj mohou noví vlastníci. Zároveň - s ohledem na dobu, která již od splnění údajného závazku uplynula - ještě vymáhal úroky, takže žalovaná částka narostla do výše přesahující majetek kupované továrny.

Majitel odmítl údajnou pohledávku vyrovnat s tím, že mu nepřísluší, protože v průběhu privatizace nebyla ze strany FNM ani zmíněna. Prvoinstanční soud následně rozhodl ve prospěch státního fondu. Soukromá firma Import se však odvolala - odvolací soud pak zrušil rozsudek soudu prvního stupně a dal za pravdu žalované straně. Odvolací soud vysvětlil opačný rozsudek hlavně skutečností, že firma Import za celou dobu neučinila žádný krok, z nějž by jakýmkoli způsobem mohlo vyplývat, že údajnou pohledávku akceptuje.

Naprosto opačné výroky obecných soudů v téže věci nejsou bohužel výjimkou. Nicméně rozhodující je názor soudu vyšší instance, který v popisovaném případě vyzněl v neprospěch FNM. V tu chvíli tedy mohl spor skončit, protože byl využit celý prostor pro řádné soudní řízení.

POLOVINA NA USMÍŘENOU Fond se však s výsledkem odvolacího soudu nesmířil a rozhodl se využít mimořádný opravný prostředek -takzvané dovolání k Nejvyššímu soudu. „Pro rozhodnutí, zda v určitém řízení podáme či nepodáme dovolání proti rozhodnutí dovolacího soudu, neexistuje žádná směrnice ani vnitřní předpis. V této otázce se řídíme výhradně občanským soudním řádem, který přesně stanoví případy, kdy je účastník řízení oprávněn podat dovolání,“ vysvětlila Profitu bývalá mluvčí fondu (dnes ministerstva financí) Petra Krainová.

Občanský soudní řád skutečně dává právo podat dovolání v případech, kdy obecné soudy rozhodly rozdílně. Nejvyšší soud pak už ale nemůže zkoumat samotný předmět sporu (meritum věci), ale pouze to, zda v předchozím řízení nedošlo k formálním chybám.

V mezidobí před podáním dovolání se firma Import snažila dohodnout s fondem na mimosoudním vyrovnání. Nabídla, že státu zaplatí soudní poplatky a náklady řízení, pokud dovolání nepodá. A navíc dokonce i polovinu původně žalované částky. Fond však pokus o smír odmítl.

BEZ ÚVĚRŮ A ZAKÁZEK „Pokud by si státní instituce udělala právní analýzu případu, z níž by vyplynulo, že při pravděpodobně prohraném soudním sporu by navíc musela ještě platit náklady řízení protistraně, měla by přistoupit na dohodu,“ domnívá se poslanec Doktor.

Fond se rozhodl pokračovat ve sporu. I když celou nesrovnalost s majetkem pravděpodobně svou nedbalostí způsobili právě státní úředníci, kteří nebyli schopni připravit včas řádnou kupní smlouvu, která by následným komplikacím předešla.

Rozhodování Nejvyššího soudu teď může trvat i několik let. Po celou dobu bude žít firma Import v nejistotě -kvůli sporu nemůže dosáhnout ani na bankovní úvěry či na veřejné zakázky.

„Základní problém je v dikci zákona o státním majetku. Ten úředníkům ukládá povinnost využít všechny nástroje k zachování příjmů státu a zhodnocení jeho majetku. Myslím si ale, že je to princip chybný, protože ve svém důsledku jsou výdaje za případné prohrané spory vyšší,“ vysvětluje poslanec Doktor. „Je to i určitý alibismus vůči případným kontrolním orgánům. Přitom logika věci by velela udělat si hned na začátku každého případu nejenom rozvahu nákladovou, ale i situační. A teprve na základě toho posoudit, zda má skutečně cenu přít se, jak se říká, až do krve,“ dodává.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče