Stát je nespravedlivý vůči OSVČ

12. května 2003, 00:00 - Andrea Cerqueirová
12. května 2003, 00:00

komentářeVysoké daně a platby pojistného nutí mnohé zaměstnavatele využívat služeb lidí se živnostenskými listy. Takový člověk si všechno hradí sám. Každý měsíc musí hlídat své konto, aby vždy nejpozději osmého mohla odejít záloha na zdravotní a sociální pojištění.

komentáře

Vysoké daně a platby pojistného nutí mnohé zaměstnavatele využívat služeb lidí se živnostenskými listy. Takový člověk si všechno hradí sám. Každý měsíc musí hlídat své konto, aby vždy nejpozději osmého mohla odejít záloha na zdravotní a sociální pojištění. Výsledná suma peněz, jež od průměrné osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) každý rok inkasuje stát na daních, je trochu nižší než u průměrného klasického zaměstnance, ale to je asi jediná výhoda práce na živnostenský list. Zaměstnanec požívá výhod daleko víc: příplatkem na stravu nebo možností odvolávat se na Zákoník práce počínaje, slušně hrazenou nemocenskou či nárokem na placenou dovolenou konče. Zaměstnanec, který přijde o práci, dostane většinou odstupné a nenajde-li si honem novou, zavítá na úřad práce. Tam je mu vyměřena podpora v nezaměstnanosti - první tři měsíce polovina jeho průměrné měsíční čisté mzdy, vypočtené za poslední rok, další tři měsíce o deset procent méně. Člověk se živnostenským listem, který se dostane do téže situace, na odstupné většinou nárok nemá. Živnostenský list pozastaví a úřad práce navštíví taktéž. Podpora je mu však vypočtena nikoli z čistého výdělku, nýbrž z tzv. vyměřovacího základu, který činí 35 procent výdělku. Princip výpočtu - první tři měsíce padesát, dalšího čtvrt roku čtyřicet procent. Částka se však hodně liší. Malé srovnání zaměstnance a OSVČ platící své daně tzv. paušálem (odečtením 25 procent, odvodů na zdravotní, sociální a kupříkladu i životní pojištění) v případě, že oba pobírají měsíčně šestnáct tisíc korun hrubého: první od úřadu práce dostane kolem šesti tisíc korun na měsíc, druhý odchází s necelými třemi tisícovkami. Aby se vůbec dostal na životní minimum, je nucen navštívit tzv. sociálku, kde mu ho mohou, ale také nemusejí přidělit. Je možné namítnout, že tak směšná finanční injekce člověka silně motivuje hledat si urychleně práci. Dobrá, ale proč stejná pravidla neplatí pro všechny? Proč právě lidé, kteří si vše platí řádně sami a téměř o nic nežádají, by měl stát trestat? Pro začátek by možná stačilo, kdyby tolik nedusil zaměstnavatele, aby nebyli nuceni své lidi zaměstnávat oklikou.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče