Stát chrání i bohaté nájemníky

26. května 2008, 00:00 - Libuše Frantová
26. května 2008, 00:00

Ani probíhající deregulace nájmů problém vlastníků domů nevyřeší. „Řada majitelů domů už dál nechce dotovat nájemníky,“ říká místopředseda Občanského sdružení majitelů domů a bytů v České republice Libor Dellin.

Libor Dellin, místopředseda Občanského sdružení majitelů domů a bytů Je už díky postupné deregulaci nájemného v Praze situace majitelů domů lepší? Už máte na opravy domů a bytů? Ano, situace v Praze a několika velkých a lázeňských městech se od roku 2007, kdy začala postupná deregulace nájemného, zlepšuje. V roce 2010 bude v Praze nájemné mezi 70 až 120 korunami za metr čtvereční a z toho už se dá něco pořídit. Odborníci vyčíslili minimální náklady na prostou reprodukci na nejméně 50 korun na metr čtvereční. Ale této hodnoty dosáhne „cílové“ regulované nájemné v roce 2010 v České republice jen ve 28 z více než šesti tisíc obcí, zbytek – tedy 99,9 procenta – nepřípustně zůstane pod úrovní nákladů na prostou reprodukci. A co tedy bude po roce 2010? To nikdo neví. Vztahy mezi majiteli a nájemníky by měl řešit nový občanský zákoník. Připravuje se od roku 1990 a dodnes není schválen ani jeho návrh. Pokud podle expertů všechno půjde dobře, mohl by začít platit nejdříve v roce 2013. Ministerstvo pro místní rozvoj, které je gestorem bytové problematiky, zpracovává návrh na nutnou změnu v oblasti nájemních vztahů, ale jeho schválení nebude jednoduché. U mnoha lidí je stále zakořeněno, že mají právo na dotované bydlení za nízkou cenu. Samotná deregulace nájemného zjevně nestačí, změnit se budou muset i vztahy mezi majiteli a nájemníky. Majitelé domů si například stěžují, že zbavit se neplatícího nájemníka trvá stále velmi dlouho. To se situace opravdu nijak nezlepšila? To je stále jeden z vážných problémů. Nejkratší doba, než se v ideálním případě podaří vystěhovat neplatiče, je u nás sedm měsíců. Ale většinou to trvá tři, čtyři i více let. A po celou tu dobu nájemník bydlí zadarmo a majitel domu za něj většinou platí i služby – vodu, teplo, elektřinu, plyn, úklid společných prostor atd. Měl jsem v domě nájemníky, kteří měli zrušené užívací právo k bytu od roku 1986. Trvalo dvacet let, než jsme je dostali z domu. Jak to, že to nešlo dříve? Soud zrušil užívací právo na návrh tehdejšího navrhovatele – Obvodního podniku bytového hospodářství, ale za podmínky zajištění bytu 3 + 1 v Praze. Ale kdo si vezme do domu neplatiče? Bouřili se i nájemníci. Stěžovali si, že u neplatičů v bytě jede celý den automatická pračka, prali tam pro celou širokou rodinu. Dnes, kdy metr krychlový vody v průměru stojí asi 57 korun, je rozúčtování vody předmětem sporů mezi nájemníky. Když nájemníci neplatí za vodu, nemůžete jim prostě zavřít přívod? Vodárny si prosadily do zákona, že uzavírají smlouvu s majitelem objektu. A ten také odpovídá za včasnou úhradu, i když sám v domě často žádnou vodu neodebírá ani nevypouští. Je stanoveno, že pakliže majitel objektu do 30 dnů fakturovanou částku nezaplatí, je to důvodem přerušení dodávky vody do celého domu. Nic proti tomu, pokud by majitel měl adekvátní možnost postihu vůči neplatičům. Ale tu nemá. Vodárna má právo zavřít vodu, ale kdyby totéž učinil neplatiči majitel domu, bude za to u nás dokonce i trestně stíhán. Majitel je rukojmím nájemníků i vodáren. Když někdo z nájemníků nezaplatí, majiteli domu nezbývá než dluhy zaplatit za něj. Ale co když na to majitel domu nemá, aby platil vodu, topení a další náklady za své nájemníky, zvlášť když ani jemu neplatí nájemné? Takové případy byly. Řada vlastníků domu, kteří například získali svůj majetek zpět v restituci, byli důchodci. Jak mohli z pár tisíc korun důchodu platit třeba za jednu i více rodin naším státem ještě ochraňovaných neplatících nájemníků? Nemohli si vzít ani úvěry, protože ztrátové regulované nájemné pochopitelně není pro banky zárukou. Stěžujete si u Evropského soudu pro lidská práva, že nemůžete ani nakládat se svým majetkem… Pořád platí, že kdo bude majetek vlastníka užívat, vychází z rozhodnutí komunistického bytového odboru. A i když původní nájemník zemře nebo se odstěhuje, například do svého domu, pořízeného z velké části za peníze majitele domu, kterému „regulovaní“ nájemníci platí jen symbolické nájemné, přechází regulované nájemné na další uživatele bytu, a to i cizí osoby. Kromě cenové regulace je tady podle mého ještě pro majitele daleko horší regulace právní, která nedovoluje vlastníkovi ani užívat svůj majetek, protože výpověď nájemníkovi podléhá rozhodnutí soudu. Jste přesvědčeni, že s žalobou na český stát za nespravedlivou regulaci nájemného ve Štrasburku uspějete?**

Evropský soud v podobné žalobě majitelky domu Mariy Hutten-Czapské proti polskému státu rozhodl ve prospěch stěžovatelky. Jde o precedent. Navíc rozbory nezávislých institucí potvrdily, že situace majitelů domů v Česku je ve většině aspektů ještě horší než v Polsku.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče