Stát by měl odměnit lékárny za úspory

21. ledna 2008, 00:00 - Adéla Vopěnková
21. ledna 2008, 00:00

Zbytečně předepsané léky stojí ročně miliardy. Na vině jsou vedle lékařů i pacienti, kteří vyžadují recepty, aniž by je skutečně potřebovali. Tvrdí to nový předseda České lékárnické komory Stanislav Havlíček.

Předseda České lékárnické komory Stanislav Havlíček Zbytečně předepsané léky stojí ročně miliardy. Na vině jsou vedle lékařů i pacienti, kteří vyžadují recepty, aniž by je skutečně potřebovali. Tvrdí to nový předseda České lékárnické komory Stanislav Havlíček.

Prosinec byl úspěšný měsíc nejen pro supermarkety, ale i pro lékárny. Ty obléhali pacienti, kteří si chtěli udělat zásobu léků. Myslím, že lékárny v prosinci vydělaly.

Zas tak dramaticky bych to neviděl. Prosinec je navíc pro nás tradičně dobrý měsíc. Takže, abych mluvil konkrétně, příjmy lékárny, kde pracuji, se zvedly o nějakých 10 procent. Těžko ale soudit, zda za to mohly Vánoce, nebo hromadění zásob. Vedle toho lze podle všeho očekávat nižší obrat v lednu.

 

Reforma, která vstoupila v platnost začátkem ledna, s sebou nese povinnost vybírat z každého předloženého lékařského receptu poplatek 30 korun. Narazili jste při uplatnění tohoto pravidla na nějaké obtíže?

V praxi ne. Musím říci, že s vybíráním poplatků lékárníci žádné problémy nemají. Vyskytlo se jen několik případů, kdy se pacient v lékárně rozzlobil.

Ale objektivně vzato – ty poplatky neznamenají žádnou velikou změnu proti minulosti. Pacienti jsou již z dřívějška zvyklí na spoluúčast při nákupu některých léků. Tentokrát navíc byli předem velmi dobře informováni. Pro nás se změnil jenom způsob spoluúčasti. Ale její výše zůstává prakticky beze změn.

 

Jaký praktický dopad tedy od reformy očekáváte?

Bývalo běžné, že pacienti systém zdravotní péče zneužívali. V domácnostech se hromadily tuny léků pro případné pozdější použití. Je ale jasné, že ve většině případů tyto léky už nikdo nepoužil, protože vypršela jejich spotřební lhůta.

Nyní si musí každý pečlivě zvážit, kolik čeho skutečně potřebuje. Kromě toho (vzhledem k poplatkům) se už nevyplatí obtěžovat lékaře kvůli receptu na lék v ceně kolem třiceti korun. Právě zde očekáváme výrazné úspory na platbách ze zdravotního pojištění.

STANISLAV HAVLÍČEK

Narodil se 1. ledna 1973 v Plzni. Absolvoval na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V roce 2003 získal zvláštní osvědčení o lékárnické praxi. V letech 1994 až 1995 pracoval u finské farmaceutické společnosti Tamro, později jako regionální obchodní zástupce, manažer, supervisor u farmaceutické firmy. Od roku 2003 je lékárníkem v západních Čechách. V listopadu 2007 se stal předsedou České lékárnické komory.

 

PO ZAVEDENÍ POPLATKŮ SE NAŠE ZISKY SNÍŽILY

Co se děje s vybranými poplatky za recepty?

Ty patří lékárně. Ale to se jen tak říká; druhá věc je, že podle počtu balení předepsaného léku musíme celkovou cenu upravit a vypočítat slevu. U nákladnějších léků snižujeme poplatek až o 24 korun na jedno balení. V podstatě to znamená, že pacient může na takové transakci i mírně vydělat. Dál musí lékárna odvést devítiprocentní daň z přidané hodnoty, takže nakonec z toho žádný zisk nemáme.

 

Tvrdíte tedy, že zavedením poplatků se vaše zisky de facto snížily?

Podle stávající situace je to přesně tak. Pokud tedy lékaři nezmění své praktiky při předepisování léků, nemůžeme je podpořit. Kolem 1. února by měla vstoupit v platnost nová vyhláška, umožňující lékařům předepsat nanejvýš tři balení stejného léku najednou na dobu ne delší než tři měsíce.

 

Co ještě od reformních opatření očekáváte?

Nepochybně stoupne počet lidí, kteří se léčí sami. Mám samozřejmě na mysli běžná, jednoduchá onemocnění. Za druhé – reforma posílí prestiž lékárníků. Nejspíš bude více pacientů přicházet do lékáren se poradit o svých nemocech. A snad konečně uznají, že i lékárníci jsou profesionálové s podobně kvalitním vzděláním jako lékaři. Zatím nás veřejnost vnímala prostě jen jako prodavače, což rozhodně ničemu neprospívá.

 

Systém spoluúčasti, v němž pacienti finančně přispívají na lékařem předepsané léky, není v Evropě novinkou. Existuje ale někde model porovnatelný s tím naším?

Podobný, ale mnohem propracovanější systém funguje už několik let v Německu. Doufejme, že i my se jednou dostaneme na takovou úroveň. Česká reforma je zatím pouhým prvním pokusem, jenž má pacienty připravit na to, že musí za svůj zdravotní stav nést odpovědnost.

Chci tím říci: není směšné, že nás irituje povinnost zaplatit za recept částku, kterou se nezdráháme vydat za jednu zmrzlinu nebo za jedno pivo? Když se podíváme, jak to dělají v Německu, zjistíme, že poplatek za jeden recept činí osm eur (207 korun).

 

Ano, ale kupní síla v Německu a v Česku není srovnatelná.

To připouštím. Jenže jsou i země, jejichž situace se blíží té naší, jako Maďarsko, Polsko, Slovensko. I tam je srovnání úrovně poplatků s naší praxí dosti poučné. Na Slovensku platili 20 slovenských korun (16 korun českých) za recept, ale nedávno se ukázalo, že to nestačí. A ve Švédsku, což je země, jež bývá dávána za vzor sociálního státu, platí pacienti mnohem víc. Jinými slovy: účelem regulačních poplatků je odradit lidi od zbytečného zneužívání veřejného systému zdravotní péče.

 

UŠETŘÍME STÁTU MILIARDY, MĚL BY NÁS ODMĚNIT

V mnoha zemích se od lékaře očekává, že pacientovi předepíše jen konkrétní léčivou látku a lékárník mu pak musí doporučit farmaceutický produkt, který nejlépe vyhovuje jeho potřebám. Takto pacienti mohou sami rozhodovat o tom, zda si koupí levnější, nebo dražší lék. Proč myslíte, že tento přístup u nás nefunguje?

Teoreticky vzato by takový postup měli všichni uvítat. Jenže v tomto ohledu narážíme na některé podivnosti v postoji lékařů. Ale nechtějte po mně, abych to vysvětloval; mám na to jistý názor, který si raději nechám pro sebe. Musíte se zeptat lékařů, proč předepisují čím dál dražší preparáty, i když existují srovnatelné léky za mnohem nižší cenu.

 

Opět tedy narážíme na starý spor mezi lékaři a lékárníky?

Takhle bych to nezjednodušoval. Podle mě jde hlavně o dosti neprofesionální nátlak ze strany farmaceutických společností. Reforma však ukládá lékárníkům povinnost informovat pacienta o levnějších alternativách. To znamená, že máme větší odpovědnost, jenže prodej levnějších léků logicky znamená i menší zisk pro lékárnu.

 

Proto tedy Česká lékárnická komora začala požadovat pro lékárny finanční náhrady?

Přesně tak. Tvrdím, že když lékárník doporučí lacinější řešení a pomůže ušetřit peníze ze zdravotního pojištění, je třeba ho odměnit nejenom za profesionální práci, ale i za to, že dosáhl úspory.

 

Jinými slovy požadujete kompenzaci za ztrátu, kterou lékárník utrpí.

Správně. A považuji to za své důležité poslání v České lékárnické komoře. Máme za to, že ty, kdo ušetří peníze veřejného systému zdravotní péče, by měl stát odměnit. Se zavedením poplatků se již můžeme vyhnout situaci, kdy množství léků končí v odpadcích.

 

Jaké částky asi máte na mysli?

Podle dřívějších propočtů nám reforma měla umožnit dosáhnout úspor kolem pěti miliard korun. To je hodnota léků, které pacienti každoročně vracejí do lékáren k likvidaci s prošlými lhůtami. A uvážíme-li, že většina lidí takové léky ani nevrací, možnosti úspor musí být očividně mnohem větší. Dokážeme-li uspořit alespoň polovinu zmíněné částky, znamená to podle mých hrubých odhadů pro každou lékárnu ztráty v řádu milionů korun.

 

MUSÍME NAJÍT NOVÝ MODEL FINANCOVÁNÍ LÉKÁŘEN

Cenová politika a systém refundací spadaly dosud pod pravomoci ministerstev zdravotnictví a financí. Od Nového roku se ale těchto záležitostí ujal Státní úřad pro kontrolu léčiv. Co se tím změnilo?

Nám to zatím žádnou změnu nepřineslo. Očekává se, že kontrolní úřad bude i nadále vydávat vyhlášky každý měsíc. Změna by měla jednoznačně učinit celý systém pružnějším, což je pozitivní zpráva, za předpokladu, že úřad nezačne ceny upravovat příliš drasticky. To by samozřejmě vedlo k vážným komplikacím.

 

Úřad na ochranu hospodářské soutěže vyžadoval od vaší komory vysvětlení, co se jí nelíbí na tom, že v některých lékárnách vracejí pět korun z poplatku pacientům, kteří tam přijdou s recepty. Například to dělá, pokud vím, řetězec lékáren Dr. Max, v majetku společností Penta Investment. Jaké je stanovisko vedení komory k této věci?

Stanovisko se nezměnilo. Domníváme se, že takový postup je neetický a znevažuje status lékárníků. Ale dohodli jsme se, že o této záležitosti nebudeme poskytovat žádné informace, dokud nebude znám oficiální výsledek vyšetřování.

 

Proslýchá se, že s touto kauzou souvisí i rychlá změna ve vedení lékárnické komory. Můžete to vysvětlit?

Absolutně odmítám něco takového připustit. Lubomír Chudoba stál v čele komory po dvě funkční období. Pokud by měl pokračovat, bylo by to v rozporu s našimi stanovami. To je vše, co se k tomu dá říci.

 

Ale co řeknete na to, že Chudoba ani celá dvě období ve funkci neodsloužil?

Záleží na interpretaci stanov. Momentálně je hlavní nalézt nový model financování lékáren, který by nezávisel jen na maržích. Lékárnici musejí být přijímáni veřejností nejenom jako prodavači, ale i jako kvalifikovaní profesionálové.

Často býváme svědky určitých obav z nedostatku kompetence u lékárníků. To je opravdu trapné, uvážíte-li, že lékárník je absolventem vysoké školy, jenž musel projít podobnými zkouškami jako lékaři. Jde o to, že potřebujeme změnit veřejné mínění a stát by nám v tom měl pomoci. Nestane-li se to, domníváme se, že systém, v němž by pacientům měly být v lékárnách nabízeny podle možností levnější alternativy za drahé značkové léky, nebude fungovat.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče