Stát a obce by měly dýchat společně

10. listopadu 2008, 02:00 - Pavel Páral
10. listopadu 2008, 02:00

Města a obce nemají zatím obavy z dopadů finanční krize, protože jsou málo zadlužené a s volnými zdroji hospodaří obezřetně.

Více starostí jim dělá ministerstvo životního prostředí a jeho pravidla pro čerpání dotací na čističky odpadních vod, soudí Oldřich Vlasák (na obrázku), předseda Svazu měst a obcí.

Nemohou mít obce a města nyní pod vlivem finanční krize potíže s financováním?

Pro banky jsou obce velmi dobrým a spolehlivým klientem, protože mají stálý příjem a mají často nezanedbatelné majetky. Jestliže shání financování, tak si obec může většinou vybírat z dost široké nabídky.

Pokud jde o dluhy, tak nejvíce jich mají velká města a úplně nejvíce zadlužená je Praha. Ale pokud se nějaká obec zadluží tak, že se dostane do problémů, jako před časem Rokytnice, tak to je jednotlivost, určitě to neplatí obecně pro obce a města.

Ale jeden čas se kolem toho vedla dost ostrá diskuze a ministerstvo financí varovalo některé obce před předlužením.

To byla i v té době, kdy k tomu došlo, spíše chiméra. Dnes na tom obce a města rozhodně nejsou nijak špatně a jejich hospodaření je zdravé. Je samozřejmě dobře, že to nějaký státní orgán kontroluje, ale s třicetiprocentním limitem zadlužení teď opravdu nemáme problémy.

V současnosti začíná mít problém s financováním dluhu i stát, takže to asi čeká i obce.

Nemám o tom zatím žádný signál. Naopak municipality dostávají nabídky od bank, zejména na kofinancování projektů z Evropských fondů.

Jak to funguje a jak se čerpají v obcích tyto peníze? Ozývá se totiž kritika, že čerpáme příliš málo a pomalu.

To jsou dvě otázky. Zájem kofinancovat je. Řada bank má speciální balíčky přímo pro tento účel a nabízí je obcím a městům. Finanční domy se dokázaly poměrně dobře připravit. Navíc jde o dcery velkých evropských bank, které mají s těmito projekty velké zkušenosti a své know-how přenesly i k nám. V této době je pak možná výhodou, že banky chtěly od obcí větší garance a obce platily za kofinancoávní větší poplatky než tomu bylo v zahraničí, a tak tyto projekty běží i v době finanční krize.

Nicméně program čištění odpadních vod v obcích nad dva tisíce obyvatel, který měl být velmi rozsáhle financován z evropských fondů, zatím až tak moc nefunguje. Můžete říci, jaká je současná situace?

Na posledním jednání s vládou, které proběhlo zhruba před třemi týdny, to byl jeden z hlavních bodů. Na podmínky, které pro čerpání evropských peněz vyjednal ministr životního prostředí Martin Bursík, mohou být dva pohledy. Oni se hájí tím, že dosáhli nejlepšího možného výsledku, my tvrdíme, že tyto podmínky neumožňují financovat všechny projekty, které je třeba realizovat. Pokud už byly podmínky takto zafixovány, pak je nezbytné najít financování náhradní, nejspíše ze státního rozpočtu.

Podmínky za obce dojednal stát a my jsme nebyli jednání přítomni. Pokud by nakonec došlo ke sporu, tak by rozsudek byl nejspíše na naší straně. Nechceme to takto vyhrotit, ale důrazně jsme na to upozornili. Bohužel materiál, který měl do vlády připravit k tomu problému ministr Bursík již v červnu, stále připraven není.

Zvláštní kapitolou je potom hlavní město, které by potřebovalo zhruba patnáct miliard a tam je úplně zablokované jednání. Podle mých informací je Praha připravena oddělit novou infrastrukturu od té dosavadní, a tak by podle nových podmínek mělo být možné stavbu čističky financovat z evropských peněz. Ale přesto se zatím nijak výrazně nepokročilo.

Kolik peněz tedy vlastně chybí?

Záleží na výši kofinancování. My tvrdíme, že města jsou připravena navýšit svou spoluúčast na 20 až 30 procent. Nepožadujeme dotaci 85 procent, jak je obvyklé u jiných projektů financovaných z Operačního programu životní prostředí.

Jde o solidaritu. Musíme si uvědomit, že když děláme rekonstrukci čistírny odpadních vod pro velkou aglomeraci tak, aby vyhovovala parametrům Evropské komise, tak vynakládáme peníze daleko ekonomičtěji, než jde-li o svazek malých obcí, který si navrhne předimenzovanou čističku sloužící tisícovce obyvatel. Ten bude mít pak starosti s financováním údržby a provozních nákladů. V této souvislosti mám dojem, že ne vždy jdou peníze opravdu tím správným směrem.

Máte prognózy, jak potíže s financováním mohou navýšit ceny vodného a stočného?

Pokud by bylo možné financovat rekonstrukce a stavby čistíren z EU, tak by nárůst cen vodného a stočného činil ročně pět, někde možná krátkodobě deset procent, tedy zhruba tak, jak ceny rostou dosud. Pokud se financování nevyřeší, tak to samozřejmě zaplatí obyvatelé. Velká města si na investici budou nejspíš schopny půjčit u bank, ale nárůst cen vodného a stočného tam pak bude třeba dvojnásobný.

Splnit termín dokončení čističek do roku 2010 je už asi stejně nereálné, nebo se mýlím?

Souhlasím s vámi. Paradoxem je, že ty velké čističky, s jejichž financováním je největší potíž, byly projektově i pozemkově připraveny, a nyní kvůli nevyjasněnému financování stojí tři roky. Některá města, například Hradec Králové, raději začínají projekt realizovat i bez financí z EU a hledají peníze jinde.

Jednání s ministerstvem životního prostředí je sice stále otevřeno, ale není vůle upravovat podmínky čerpání dotací. Je tam jedině vůle sáhnout si na prostředky ze státního rozpočtu, ale tomu se zase logicky brání ministr financí.

Jak vlastně tahle situace vznikla, vždyť se o tom jedná už od roku 2002?

Už v roce 2000 byla jako jedna z prvních kapitol našich vstupních rozhovorů uzavřena kapitola životní prostředí. Bylo to v době, kdy stát držel ve vodárenských společnostech zlaté akcie, či nějaké významné podíly. Když jsme zvažovali oddělení vodárenské infrastruktury a provozu sítí a uzavírali se soukromými provozovateli provozní smlouvy, které jsou dnes důvodem, proč nelze čerpat dotace, tak jsme se přesně na to ptali. Chtěli jsme vědět, zda toto uspořádání neohrozí čerpání peněz z fondu životního prostředí a stát náš postup tehdy schválil a jako vlastník zlatých akcií uzavření smluv povolil. Nyní podle podmínek vyjednaných Bursíkem jsou tyto smlouvy překážkou pro čerpání dotací.

Jak vypadá vaše jednání s ministerstvem financí o rozpočtovém určení daní, které před časem vyvolávalo velké vášně zejména v menších obcích?

Máme společnou komisi, která to řeší, včetně nárůstu rozpočtových prostředků, které jsme již prosadili. Bohužel byla nakonec schválena varianta, kdy stát přidal sice námi požadované čtyři miliardy, ale udělalo se to nerovnoměrně, takže na to doplatily obce s pěti až deseti tisíci obyvateli, které mají nejméně peněz, počítáno na hlavu. Přestože vykonávají práci i pro menší obce, které nakonec měly dotace na obyvatele vyšší. Pracujeme na tom, aby byl tento propad odstraněn.

Jaká pravidla pro hospodaření obcí by měla platit, aby se v jejich příjmech co nejvíce projevilo, jak se v obci žije a jak se podniká?

To je složitá otázka a nekonečný příběh hledání správného řešení nejen u nás, ale na celém světě. U nás jsme se shodli na několika tezích. Myslíme si, že rozpočty obcí, měst i státu by měly dýchat společně. To znamená, že bude-li stát šetřit, tak by měly šetřit i obce. Jestliže se státu bude dařit, tak by to měly poznat i obce. Z toho vycházel i ná

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče