Štastné a veselé!

05. února 2010, 12:39 - Petr Bušta
05. února 2010, 12:39

Můžeme se sázet, kolik přivezeme medailí...

(Celý podtitulek:)
Můžeme se sázet, kolik přivezeme medailí.., ale nepropásněme to nejlepší, co nám olympiáda poskytuje

(text)
Olympijské hry jsou jako Vánoce. Od jistého IQ přestaneme počítat dárky a získané medaile. S věkem to souvisí jen zčásti.
Olympiáda původně nebyla událostí, nýbrž jednotkou času; jí zasvěcené hry bývaly nesmírně konzervativním zastavením na křížové cestě od války k válce. Nebo od prvních dětí k posledním vnoučatům, záleží na ambicích a možnostech. Hry byly přepevným útesem v bouřlivém moři. Pak se všechno zrychlilo. Ve srovnání s antickými pořadateli působí dnešní olympijský establishment jako parta naspeedovaných maturantů. Nicméně tím spíše hry zůstávají pobídkou vnímat čas.
V čem jsme demokratičtější od Chamonix 1924, kde borci skákali na neslýchaných práskačkách s povinnou společenskou vázankou a naškrobenými límečky?
V čem jsme upřímnější od Sappora 1972, kam nesměl fenomenální Rakušan Karl Schranz, protože si přivydělal jako lyžařský učitel, a byl proto prohlášen hanebným profesionálem?
V čem jsme prozíravější od Sarajeva 1984? Aneb jak málo času musí v moderní době uplynout, aby se z města – nositele ušlechtilých olympijských ideálů – stal symbol krvavých balkánských lázní?
Využili jsme od Nagana 1998 svůj talent lépe než Vladimír Růžička či Jaromír Jágr, kteří cestují tentokrát do Vancouveru?
Paralely mezi hrami a vánočními svátky jsou podivuhodně přesné. Také olympijské hry se staly i jednotkou finanční. Každý druhý Kanaďan se momentálně modlí, aby „1 Vancouver“ znamenal „nula od nuly pojde“, respektive aby nedejbože nebyl směnitelný za „1 Montreal“ nebo „1 Atény“. Pozice Kanaďanů se přitom zdá být o něco lepší než situace průměrné české rodiny, jež pořádá „Ježíška“ na dluh. Výdaje organizačního výboru za zboží a služby v roce 2009 činily zhruba 1,3 miliardy kanadských dolarů, partneři podle odhadů utratili zhruba stejnou částku. Asi 80 procent zakázek získaly společnosti z Britské Kolumbie a letos by díky hrám měly do ekonomiky přitéct další čtyři miliardy dolarů, tak to snad vyjde. Jsou to skromné hry přiměřené světové hospodářské situaci, které přinášejí poučení, že peníze mají jinou hodnotu v Kanadě a jinou řekněme v Číně. Jinou dnes a jinou pozítří.
Při hrách olympiády – stejně jako nad zásilkami od Ježíška – lze také přemítat o technickém pokroku. První televizní přenos zkusili už v Berlíně 1936 a hle, z Vancouveru bude Česká televize poprvé vysílat kompletně v plném rozlišení HD. Je to jako přejít v galerii ze sálu impresionistů k realistům, poznamenává komentátor Robert Záruba. Především jsou však olympijské hry – podobně jako Vánoce – jednotkou sounáležitosti. Málokterý společný jmenovatel tak výstižně informuje o povaze aktuálního světa jako seznam obchodních značek odhalených pod stromečkem a panel oficiálních sponzorů Mezinárodního olympijského výboru: Coca-Cola, Acer, Atos Origin, General Electric, McDonald’s, Omega, Panasonic, Samsung, Visa. Jména těchto firem by se měla zatavit do iridiové krabičky a vyslat do kosmu, aby tam bylo každému jasné, o co na Zemi tenkrát šlo.
Malým národům skýtají olympijské hry ještě jedno bonusové dobro navíc: možná jsou především jednotkou pokory. Vítězní pořadatelé, ať jsou to Berlín, Atlanta nebo Sarajevo, často krátce po hrách pořádají pro změnu války. Vítězné sportovní výpravy pořádají hospodářské anexe. Jenom my, vesměs čestně poražení, máme ty pravé křesťanské Vánoce.
Pochvalme proto Český olympijský výbor, že dal příležitost startovat každému, kdo splnil kvalifikační předpoklady, což dříve zdaleka nebývalo pravidlem. Až budeme u HD vysílání zírat na reprezentanty Kajmanských ostrovů, Srbska, Pákistánu, Peru, Černé Hory, Kolumbie či Ghany, které vyslaly na zimní hry své výpravy vůbec poprvé, nezapomeňme ani na naše vlastní poražené, jichž logicky bude více než v minulosti. Připomenou nám realitu, a protože hry jsou jako Vánoce, snáz se nad tu frustraci při té příležitosti povzneseme a ona se promění v respekt a solidaritu. Jen děti umanutě chňapají po lesklých plíšcích, aby jimi ukojily svou potřebu významnosti. Právě tato výchovná realita, netečná k našim iluzím, to zejména jsou olympijské hry. Štastné a veselé!

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče