Starý pecař s novým nářadím

13. října 2008, 08:00 - Petr Bayer
13. října 2008, 08:00

JOSEF MÁZL, SPOLUMAJITEL SPOLEČNOSTI J4 - Předměřice nad Labem bychom na mapě střední Evropy hledali jen těžko.

Přesto jsou zde jediným místem, odkud míří do světa pásové pekařské pece. Josef Mázl se společností J4 za ně za loňský rok získal ocenění Exportér roku.

Možná není příliš vzdálena doba, kdy si již nekoupíme klasický pecen. Oblibu si totiž stále více získávají speciální toastové chleby nebo hamburgerové pečivo. Také pekařské stroje mění svou podobu a dnešní masové produkci nejlépe vyhovují vysokokapacitní pece, které vyrobí desetitisíce zlatavých a křupavých rohlíčků za pouhou hodinu. Společnost J4 je jediným výrobcem pásových pekařských pecí ve střední Evropě a vyváží je do celého světa.

Pec nám spadla

Myšlenka dobýt svět s pekařskými pecemi se zrodila v roce 1994 v hlavách vývojářů a stavitelů bývalých Továren mlýnských strojů, tehdejší bašty českého potravinářského strojírenství. Přes znalost pekařského a cukrářského prostředí však neměli úspěch na sólové dráze zdaleka zaručen. „Museli jsme překonat počáteční nedůvěru zákazníků. Začínali jsme původně s opravami průmyslových pecí,“ popisuje skromné začátky Josef Mázl.

Společnost J4, v jejímž názvu se odráží jména čtveřice původních společníků firmy Jiřího Černíka, Josefa Mázla, Jiřího Součka a Jana Dubišara, se však nenechala prvotními potížemi odradit. Naštěstí se nemuseli zadlužit u bank a splácet úvěry, pracovali pouze s minimálními leasingy. „Někteří z nás jsme již léta podnikali, takže jsme měli do počátků svůj potřebný kapitál, který nám pomohl na rozjezd. Postupně jsme si vytvářeli kapitál firemní,“ líčí osmapadesátiletý Mázl.

S růstem podniku, který „nakopla“ první dodaná kompletní pásová pec, se rozšiřoval počet zaměstnanců z původních tří na současnou stovku. Po několika letech pronájmů se dokonce přestěhovali do vlastního. Štěstí jim přinesla i smůla jiných. Zkrachoval monopol TMS Pardubice a velká výrobní firma v Německu, které tak uvolnily trh. „Část jejich klientů přešla k nám. Ještě z dob Továren mlýnských strojů máme dobré kontakty v Rusku a zemích bývalého Společenství nezávislých států,“ prohlašuje podnikatel. J4 tuto díru promptně zaplnila a přidala k tomu tradiční žolíky menších firem, jako jsou pružnost, nižší cena a rychlost dodávek a servisu.

KAM VŠUDE MÍŘÍ PECE J4

Do Běloruska, Brazílie, Egypta, Francie, Chorvatska, Kuvajtu, na Kypr, do Maďarska, Moldávie, Mongolska, Německa, Rumunska, Ruska, Saudské Arábie, na Slovensko, do Španělska, Švédska a na Ukrajinu.

Bez vývoje ani ránu

Nic z toho by však nefungovalo bez vlastního vývoje, což dobře pochopili již ve svých původních profesích. „Snažíme se dostat i v oblasti vývoje na světovou špičku. Do našich výrobků zapracováváme nové poznatky světové techniky i s případným odkoupením licenčních oprávnění,“ podotýká Mázl. To je podle něj důležitou cestou k vytlačování konkurence a dobývání nových trhů.

Jejich inovační činnost vyzdvihuje i oborový svaz. „Jde o zařízení převážně pro velké kapacity pekárenské výroby, takže každá úspora lidské práce či energií při současném nárůstu kvality všech pekařských produktů přináší prospěch nejen konkrétním výrobcům, ale také nejširší spotřebitelské veřejnosti,“ tvrdí Stanislav Mihulka z Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů v ČR.

Myši jen u počítačů

Za posledních 14 let nezůstal v tomto oboru kámen na kameni. Původně žádané co nejjednodušší pece skončily ve šrotu a dnes se pekárnám šijí přímo na míru. „Stále větší množství tunelových pecí nyní dodáváme jako bezobslužné a plně automatizované, řízené počítačem,“ popisuje Mázl nezadržitelný vývoj. Podle profesního svazu tato firma přispěla k růstu celého oboru a není skoupá své poznatky předat ostatním. „Její představitelé se dodnes ochotně podělí o své zkušenosti s každým zájemcem o danou problematiku,“ poznamenává Mihulka.

Nezůstává však jen u pecí, zákazníci si vymýšlí celé linky od příjmu mouky po chlazení a balení voňavého pečiva. Pekaři si tak mohou konečně trochu přispat, i když se rozhodně musí neklidně převalovat. Jejich řemeslu totiž zřejmě zvoní hrana, nemilosrdně jim jej berou velké průmyslové pekárny s vysokou produktivitou práce a minimálními rozměry. „V pekárně nebo v cukrárenském provozu v podstatě nevidíte žádného pracovníka. Vše se řídí a kontroluje pomocí počítačů,“ vysvětluje Mázl. Tyto linky vyrábějí za hodinu několik tun chleba nebo třeba padesát tisíc kusů pečiva. Přežít vedle nich mohou jen malé provozy s nabídkou speciálního sortimentu. „Typické střední pekárny, které mají svou průmyslovou a řemeslnou část, mají ve světě velmi těžkou pozici,“ tvrdí.

I J4 se však musí potýkat s konkurencí. „Jako výrobci pásových pecí jsou u nás jediní, ale velkou konkurenci jim nyní tvoří etážové a rotační pece,“ podotýká předseda svazu Stanislav Musil. Tato zařízení produkuje například moravská společnost Kornfeil.

Krmí Angličany i Araby

V tuzemsku předměřický podnik obchází české dodavatele, materiál se snaží nakupovat hlavně v zahraničí. A to nejenom kvůli výhodnější platbě v eurech. „Jde i o to, že z posilující koruny si zpravidla veškeré zisky tuzemští prodejci nechávají pro sebe a my bychom byli velmi brzo obtížně konkurenceschopní,“ stěžuje si Mázl. Přes využívání nejnovějších technologií a strojů nelze jejich výrobu plně automatizovat. „Všichni, kteří to udělali, již neexistují. Používáme kombinaci klasiky s nejmodernějšími výrobními prostředky,“ prozrazuje.

Odbytiště pecí se přesouvají ze západu do východních zemí, které nyní tvoří již více než polovinu. I v tomto oboru není přitom nouze o rarity. „Velmi zajímavé zakázky jsme uskutečnili pro Anglii a Francii,“ říká Mázl. Desítky českých robotů se pořádně rozpalují i v Kuvajtu a Saúdské Arábii, kde krmí tamní muslimy arabským chlebem. „Jedná se o pekařské pece cyklotermické, kde se dosahuje pečicí teploty až 500 stupňů Celsia,“ vysvětluje podnikatel.

Pro současnou dobu je ale podle něj charakteristický nárůst odbytu především v Rusku, Bělorusku, na Ukrajině nebo v Kazachstánu. Naproti tomu klesá poptávka v západní Evropě. Do rohlíku z českých pecí se budeme moci zakousnout i v Jižní Americe, která byla posledním „bílým místem“ na mapě působišť předměřické společnosti a kde již také získala první zakázky. „V USA je v tomto oboru recese, proto teď chceme dobýt Jižní Ameriku. Už jsme se dostali do Brazílie, teď je na řadě Mexiko,“ vyjmenovává Mázl.

Na Kypr zase firma nedávno dodala velkokapacitní pece na výrobu toastového chleba, hamburgerových housek, hotdogů i jiných produktů. „Celkově je třeba konstatovat trend, který je společný všem zemím, kde se zvyšuje životní úroveň. A to je odklon od spotřeby klasického chleba a příklon ke spotřebě pečiva a speciálních toastových a hamburgerových chlebů,“ líčí. Zatímco v Česku firmu znají hlavně její zákazníci, v zahraničí o jejích úspěších psal i prestižní magazín Forbes.

Mihulka z pekařského svazu vyzdvihuje ještě jednu charakteristiku firmy, a to její vystavovatelské aktivity. V květnu se firma například prezentovala v kanadském Torontu na výstavě Bakery Showcase. „V době prudkého růstu cen energií i obilí míříme na severoamerický trh s technologií STIR prodlužující čerstvost pečeného výrobku a zkracující dobu pečení. Přinášíme také nabídku řady speciálních řešení k dosažení energetických a nákladových úspor při nasazení pekařských pásových pecí,“ podotýká Mázl. V polovině října zase míří na hlavní letošní dostaveníčko ruských pekařů v Moskvě. Potvrzují se tak slova, že kdo není vidět, nemůže být úspěšný.

Firma dosahuje tržeb 380 milionů korun ročně, z toho export tvoří 95 procent. „Naše společnost v posledních letech dosahuje setrvalého nárůstu tržeb. Zisk by měl ten samý trend, nebýt inflace a posilující koruny,“ krčí rameny. J4 vyrobí ročně 40 až 60 pecí, potýká se však se získáváním kvalifikovaných dělníků, jako jsou svářeči, zámečníci či obráběči kovů. „Proto se rozhlížíme na pracovním trhu i v Rumunsku,“ líčí.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče