Starosti pod zámkem

01. června 2012, 17:41 - Jan Svatoš
01. června 2012, 17:41

Zámek Bon Repos vznikl jako šlechtická meditační a lovecká rezidence. Realismus socialistických soudruhů jej však přetvořil v hermeticky uzavřený objekt plný vojáků. Teprve současný majitel chátrající památku restauroval a oprášil i odkaz jejího zakladatele hraběte Františka Antonína Šporka.
„Blízkost, originalita, neotřelé místo, romantika, exkluzivita, příroda, odpočinek, slavná minulost,“ vyjmenovává přednosti zámku jeho současný manažer Miloš Petřík. Výčet slov je zároveň odpovědí na otázku, čím se tento zámecký areál odlišuje od podobných objektů ve Středočeském kraji. Patrně ani vy jste si ale nevšimli, že počáteční písmena všech sedmi atributů dávají dohromady na zdejší poměry nezvyklý název zámku – Bon Repos. Francouzské jméno je totiž tím prvním, co na loveckém zámečku nacházejícím se nedaleko od Prahy většinu lidí zaujme.
Původ sousloví sahá do > počátku osmnáctého století, kdy si na kopci Ptačí hůrka nechal postavit zámecké sídlo hrabě František Antonín Špork a nazval ho Dům dobrého odpočinku – La Maison de Bon Repos. Proslulý mecenáš a milovník umění byl jednou z největších barokních osobností v českých zemích a patřil k nejvlivnějším lidem své doby. Nyní jeho odkaz pozvedá entuziasmus a investice současného majitele Angličana Charlese Butlera.
Butler má v českém prostředí mnoho zkušeností. Jako developer v tuzemsku podniká od devadesátých let a mimo jiné spoluřídil developerskou společnost Real Estate Karlín Group. Kromě toho je spolumajitelem tuzemského velkořetězce s elektronikou Datart a je velkým propagátorem ekologické dopravy. Díky značce Homeport mu Česká republika vděčí za první bikesharingový systém, který už je zcela běžnou součástí dopravy v Londýně, Paříži a v dalších světových metropolích.

Uprostřed přírody, civilizaci na dosah

Lovecký zámeček Bon Repos leží poblíž Lysé nad Labem a od hlavního města je vzdálen pouhých dvacet kilometrů, přibližně hodinu jízdy autem z centra Prahy. Mnoho lidí však o jeho existenci neví. K nálepce nepříliš známé destinace přispěla zejména éra socialismu, v jejímž průběhu se ze šlechtického sídla stala základna a překladiště československé armády. Vojáci unikátní budovu bez skrupulí upravili podle svých potřeb, což znamená, že ji značně poškodili. „V době komunismu se tu vybudovala raketová sila a zámek se měl stát úložištěm raket středního doletu. Vzhledem k uvolnění politické situace v osmdesátých letech k tomu však naštěstí nikdy nedošlo,“ uvádí Miloš Petřík.
Do areálu zámku obyčejní lidé nemohli vkročit déle než šedesát let. Jenže má to výjimečně i jednu dobrou stránku: určitá rovina diskrétnosti v zámeckém areálu zůstala dodnes. Pocit místa pro dokonalý oddych umocňuje zasazení památky do malebného přírodního prostředí mimo dosah měst. Významně se na něm však podílí také přístup majitelů, kteří zámek pronajímají výhradně pro skupinové účely. „Naší obrovskou a troufám si říci bezkonkurenční devizou je skutečnost, že klienti si jen u nás mohou vychutnat pocit, že celý zámek s rozlehlým okolím mají čistě sami pro sebe,“ vysvětluje Petřík.
Vzhledem k tomu, že hraběcí sídlo obklopovala rozlehlá obora a později i lesopark, zachovala si lokalita atmosféru oázy uprostřed přírody. Dodnes v okolních lesích běžně narazíte na stoleté velikány, v bezprostřední blízkosti zámku potkáte koně, osly, ovce nebo pávy. „Podoba parku tak, jak ho vidíte dnes, je sice rukopisem současného majitele, ale při zachování historických souvislostí,“ říká Petřík a dodává, že nyní jsou součástí areálu jak bazén, tak tenisové kurty.

Vojenské přešlapy

Současný majitel koupil zámek Bon Repos v roce 2004. „Původně pan Butler sice sháněl víceméně soukromé rezidenční sídlo, když ale nakonec tento zámek objevil, bylo třeba vzhledem k rozsáhlosti celého areálu trochu změnit strategii,“ popisuje nejnovější historii současný správce areálu. Dodává: „Zámek neslouží prioritně k byznysu, ale na druhé straně nám bylo jasné, že zde něco musíme rozběhnout, aby to na sebe alespoň provozně vydělalo.“ Otevření veřejnosti předcházela rozsáhlá rekonstrukce komplexu. Nejprve bylo třeba demolovat hospodářské budovy, které postavili vojáci – raketová sila, kotelnu nebo kasárna. Zároveň bylo třeba zlikvidovat asfaltové silnice, které byly vybudovány pro těžkou vojenskou techniku a zásadně poškozovaly krajinný ráz. Kvůli zahradnické nečinnosti se také zcela znehodnotil lesopark, jenž se proměnil v džungli plnou náletových dřevin. Když byly prvotní práce hotovy, začalo se v roce 2005 s budováním inženýrských sítí. Financování dodnes probíhá zčásti i díky grantům ministerstva kultury a památkovým fondům Středočeského kraje.

Filmy i móda

O výrazné atmosféře zdejšího místa vypovídá i skutečnost, že se na zámku Bon Repos pravidelně zastavují filmaři a módní fotografové, kteří využívají pitoreskních zámeckých prostor pro netradiční snímky. Lovecký zámeček je navíc místem, kde se již od otevření veřejnosti v roce 2005 pravidelně odehrávají plesy, divadelní představení pro děti a koncerty. Vystoupili zde například Jiří Stivín nebo Jaroslav Svěcený.
Nechybí ani klasická nabídka uspořádání velkých svateb a hostin pod širým nebem, místní raritou je letní festival květin. > Vedle kaple Nejsvětější trojice je nejpozoruhodnější částí zámku takzvaný čínský pavilon, který v celém kraji a potažmo v České republice nemá obdoby. Objekt o obdélníkovém půdorysu s rozlohou 230 metrů čtverečních, který má kapacitu zhruba pro 160 lidí, byl postaven v roce 1770.
Díky rekonstrukcím byly restaurovány také rozsáhlé freskovité malby s exotickou tematikou. V hlavní části zámku lze obdivovat stejně hodnotné, avšak jinak tematicky zaměřené malby, které odhalily teprve nedávné záchranné práce. Do třetice nabízí Bon Repos kuriozitu ve stylu Černých baronů – v jedné z hospodářských budov se podařilo odhalit letité vojenské nápisy. Restaurátorské práce se na zámku rozjely v roce 2005 a vedl je akademický malíř Petr Kadlec.

Obnova loveckého revíru

Charles Butler jako další krok hodlá zvýšit ubytovací kapacitu zámku, ta zatím totiž nabízí pouze jeden (i když moderně vybavený) pokoj v hlavní části budovy Nového zámku (postaveného Antonínem Příchovským, viz Historie zámku Bon Repos). Po rozsáhlé rekonstrukci jihovýchodní části Starého zámku bude k dispozici šest nadstandardně vybavených apartmánů. Zřízení vlastní kuchyně se naopak neplánuje. „Najímáme si spolehlivé cateringové partnery. Na stálou kuchyň máme příliš nepravidelný provoz a vzhledem k tomu, že majitel rekonstrukci celého areálu financuje spíše nezištně, nevyplatilo by se určitě zvyšovat zbytečně výdaje přijímáním dalších pracovníků,“ říká Miloš Petřík a dodává, že dnes v zámku pracuje šest lidí na plný úvazek.
Nejvýznamnějším plánem z hlediska rozšíření služeb je obnova lesní obory s budoucí možností lovu zvěře. Majitelé tak chtějí navázat na tradici hraběte Šporka, pro kterého vedle meditace a relaxace představoval lov stejně významnou aktivitu jako rozjímaní s poustevníky, které na zámek pravidelně zval. „Bon Repos byl v době své největší slávy vyhlášeným loveckým revírem. Vedle odchytu zpěvných ptáků do sítí a jejich prodeje na trzích patřily k zábavě smetánky i tradiční zvířecí hony v okolních hlubokých lesích. Naším cílem je v horizontu několika let tuto tradici obnovit,“ uvádí manažer zámku. Několik kroků k navázání na starou zvyklost již bylo učiněno. V roce 2007 byly zakoupeny lesní pozemky, takže obora získala potřebnou výměru o padesáti hektarech. V budoucnu se v ní má prohánět zejména vysoká zvěř. Lov však bude možný jen v zimě – elegantně se tak zámek využije v sezoně, kdy není tak velká poptávka po svatbách a dalších pronájmech.

Moderní poselství

Hrabě Špork byl známý především jako majitel zámku ve východočeském Kuksu, jehož stavbu zvýrazňuje monumentální sochařská výzdoba parku mistra českého baroka Matyáše Brauna. Sochařova dílna se postarala i o výzdobu zámeckého parku v Lysé nad Labem. Špork totiž patřil po Rudolfu II. k nejvýznačnějším zadavatelům uměleckých zakázek v Čechách. Pracovali pro něho sochař Matyáš Bernard Braun, malíř Petr Brandl, rytec Michael Rentz a další osobnosti zdejšího baroka.
Přestože na veřejnosti nejsou Šporkovy aktivity příliš známé, v zámku Bon Repos jeho odkaz neupadne v zapomnění. Místo a člověk se tu setkávají v jednotě času. Konec konců, hrabě Špork napsal o svém milovaném místě tento vzkaz, který v době přepracovanosti může znít libě i dnešním generacím: „Tady je Bonrepos, kde si klid najdeš rád a tíhu starostí pod zámek můžeš dát. Nic víc tu nehledej, jen radost z lovů a rozkoš srdce prožívej stále znovu.“

Historie zámku Bon Repos Na číhané

Panství nedaleko Staré Boleslavi pořídil v roce 1715 hrabě František Antonín Špork. Na vyvýšenině s plochým temenem pravidelně odpočívali tažní ptáci, jejichž „čižba“ dala název nejbližší obci Čihadla. Lov ptáků zaujal i hraběte Šporka, a proto v roce 1718 dal pokyn k zahájení stavby zámečku La Maison de Bon Repos, kaple svatého Jeronýma, domu pro kněze a pyramidy pro poustevníka.
Špork vlastnil usedlost až do své smrti v roce 1738, poté objekt bez řádné údržby začal upadat. Chátrání učinil přítrž až nový majitel, pražský arcibiskup Antonín Příchovský z Příchovic, který zámek koupil v dražbě, patrně v roce 1769. V následujících letech nechal budovy opravit a přistavit nové – mimo jiné v roce 1770 slavný čínský pavilon.
K významným majitelům zámku Bon Repos patřila rovněž rodina Thun-Hohensteinů, jíž patřil od roku 1816. Od roku 1885 ho získala Hospodářská úvěrní banka v Praze a Länderbank Wien, jež se stala o dva roky později jediným vlastníkem. Počátkem dvacátého století, v roce 1905, se usedlost dostala do majetku knížat Kinských. Během existence socialistického Československa zámek využívala armáda.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče