Staří, mladí, všichni na saních

10. března 2003, 00:00 - Stranu připravil Jakub Turek, jakubturek@seznam.cz
10. března 2003, 00:00

Špindlerův Mlýn úspěšně obnovil tradici sáňkováníCelý autobus je v euforii. Jeden před druhým dělá, že o nic nejde a že se jen tak svezeme. Jenže mužům se lehce chvějí prsty, ženy blednou ve tvářích a děti si musí najednou odskočit. Někdo si zapaluje cigaretu, další se od něho nervózně odtahují.

Špindlerův Mlýn úspěšně obnovil tradici sáňkování

Celý autobus je v euforii. Jeden před druhým dělá, že o nic nejde a že se jen tak svezeme. Jenže mužům se lehce chvějí prsty, ženy blednou ve tvářích a děti si musí najednou odskočit. Někdo si zapaluje cigaretu, další se od něho nervózně odtahují.

U dřevěné budky fasujeme saně, obyčejné jednomístné sáňky. Jen úplně malé děti si mohou přisednout k rodičům. Víme, že nás čeká pekelný čtyřkilometrový sjezd urolbovaným korytem. Čekání připomíná několik chvil před prvním sklouznutím toboganem v aquaparku. Obsluha nás postupně vypouští na trať. Napětí neopadává. Prvních pár desítek metrů není obtížných, jedeme po louce. Vpravo vedle stačíme sledovat lyžaře na vleku. Najednou slunce mizí, na trať padá stín, cesta se zařezává do hlubokého úvozu v mladém lese. Můžeme jet pomalu, k brždění je místa dost a měkký sníh je bezpečný. Jenže nás to žene dolů. „Nohy na trnož,“ bleskne mi v hlavě výkřik, kterým jsme se hecovali, sotva jsme začali chodit do základní školy. I teď přestávám brzdit úplně a zkouším, co to dá. Za zatáčkou se objeví v cestě záchytná síť a nahrnutá hromada sněhu. Je dost daleko před námi, abychom bezpečně zastavili. Stačila by ale chvilka nepozornosti, a měli bychom se sítí co do činění. Vstáváme ze saní a třesou se nám kolena. „Je to jako po sexu,“ vykřikuje plešatý padesátník v modré lyžařské kombinéze dávno vyšlé z módy. Hlas se mu z rozrušení chvěje ve fistuli a je na něm vidět, že si jízdu opravdu užívá. Přecházíme silnici, okolo právě namáhavě supí autobus až po okraj naplněný lyžemi, batohy, saněmi i lidmi. Znovu usedáme na sáňky. Vjíždíme do vzrostlého lesa, je trochu vidět i do okolí, ale to už nestačíme sledovat. Trať je čím dál prudší. Ještě jednou brzdíme před silnicí. Tady to už poznáváme z letních výletů, protože jedeme po stezce, po které vede turistická značka. Naposledy to rozpálíme, co svah a dopravní prostředek pod zadkem dovolí. Dojezd je bezpečný a mírný. Končí na zasněžené lesní silničce podél Bílého Labe, která je umydlená od stovek běžkařů. Pár desítek metrů dojdeme se saněmi v podpaží k autobusové zastávce Dívčí lávky, kde je přicvakneme do samoobslužného stojanu, kde si je obsluha jednou za čas vyzvedne. Nazpátek bychom mohli sjet linkovým autobusem, který tu každou chvíli projede, ale do Špindlerova Mlýna se vracíme raději pěšky. Dvoukilometrová vycházka podél hučícího Labe nám pomůže uklidnit nervy a několikrát si v hlavě přehrát jízdu, která trvala jen pár minut, ale nám se to zdálo jako věčnost.

Historie a současnost

Přírodní sáňkařská dráha nad Špindlerovým Mlýnem vede stejnou trasou, jakou od nepaměti sváželi horalé v létě seno a v zimě dřevo. Na přelomu 19. a 20. století začali místní lidé vozit na svých hospodářských saních i zámožné turisty. Dámy v dlouhých sukních a pánové ve fracích zažívali stejné pocity, jako dnes my. Komunisté takové zábavě nepřáli, a tak byl provoz na dráze obnoven až v polovině devadesátých let minulého století.

Délka tratě: 4 km

Start: pod Špindlerovkou u zotavovny Malý Šišák

Cíl: autobusová zastávka Dívčí lávky

Doprava: každou půlhodinu speciálním autobusem od pošty ve Špindlerově Mlýně nebo každou hodinu linkovým autobusem z centrálního parkoviště

Provozní doba: 10:00-16:30, 18:00-20:00 hodin

Jízdné: 190 Kč, 230 Kč večer za umělého osvětlení, 120 Kč bez dopravy, lze použít i vlastní saně (cenu to ovšem nesnižuje)

Bobová dráha bez ledu

Nebaví vás sníh? Vynechejte sáňkování a vrhněte se rovnou na bobovou dráhu. Zní to sice jako rada „Z bláta do louže,“ ale vše je jinak. Bobová dráha ve Špindlu totiž není závodní koryto pokryté umělým ledem, ale plechový tobogan, kterým se řítí vozíky na kolečkách s klienty na palubě. Dají se dokonce i brzdit, a tak si na jízdu mohou troufnout i rodiče s dětmi.

Délka tratě: 1 km

Start: modrá sjezdovka nad hotelem Harmony

Cíl: u hotelu Harmony

Doprava: ke startu táhne vozíky i s posádkou speciální vlek

Jízdenky lze koupit: v autobuse nebo v informačních centrech

Provozní doba: 10-18 hodin

Jízdné: 70 Kč, děti 50 Kč, permanentka na pět jízd 290 Kč

Internet: www.bobovka.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče