Starého psa novým kouskům nenaučíš...

19. července 2004, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
19. července 2004, 00:00

Jak nabídnout stejný produkt, který spotřebitel jednou odmítl, tak, aby jej tentokrát zbaštil i s navijákem? Tak to je přesně ten problém, před nímž stojí Stanislav Gross a potažmo staronová koalice. Voliči v evropských volbách dali jasně najevo, že koaliční guláš uvařený Vladimírem Špidlou jim příliš nevoní.

Ze všech siláckých gest a prohlášení o změnách nyní nakonec krystalizuje v bleděmodrém to, co voliči odmítli, a co také vedlo k revoltě v nejsilnější vládní straně. Vládní strany se již nyní dušují, že pro staronovou koalici je nejdůležitějším úkolem dohodnout vládní program. Ve skutečnosti ale toho o programových prioritách mnoho neslyšíme, spíše o tom, kdo s kým proti komu, kdo vypadne z kola ven. A ovšemže kdo bude mít pod palcem ministerstva, kterými protékají miliardy z Evropské unie. Je ovšem jasné, že program na dva roky je něco jiného než na celé volební období. Ne snad, že by se měl automaticky ve všem dělit dvěma, ale spíše v tom, že za dva roky se toho dá stačit méně než za čtyři. Navíc je dnes jiná situace, než byla po volbách do sněmovny v roce 2002. V tehdejší euforii připravil Špidlův tým cosi něco mezi Ódou na radost a slohovým cvičením na téma esej o vládním programu. Právě prováděný reparát pochopitelně k podobné euforii nevybízí. V záplavě slov se nakonec ztratilo to podstatné, a veřejnost prakticky ztratila přehled, co se z programového prohlášení plní, a co nikoli. I to může být jednou z částí onoho komunikačního problému, o němž zástupci koalice hovoří. Není divu, že například Karel Kühnl požaduje, aby programové prohlášení bylo jasné, srozumitelné, s jasnými termíny, do kdy by měly být jednotlivé programové body splněny. Po formální stránce tedy může programové prohlášení doznat změn. Otázkou však je, zda i po obsahové. Jak sociální demokracie, tak obě menší středopravicové strany se nepochybně budou snažit vtisknout do programového prohlášení co nejvíce ze svých vlastních programů. Posíleny a „zmoudřeny“ dvěma vládními roky, myslí si zřejmě, že nad soupeřem vyhrají. Bylo by ale omylem se domnívat, že nynější programové prohlášení, ohlodané o různá abstrakta, bude výslednicí něčeho jiného, než bylo programové prohlášení původní. Vždyť nad jeho textem budou (kromě Špidly) sedět stejné hlavy, které seděly nad programovým prohlášením odstupující vlády. Jisté je, že o podobu recyklovaného vládního prohlášení se strhne tuhý boj - soud voličů se totiž blíží a všechny koaliční strany budou chtít prosadit co nejvíc vlastních priorit. Ale nedá se čekat, že by aktéři přišli s něčím úplně odlišným, originálním, nad čím by zajásala celá staronová parta. To je ostatně vzhledem k zásadním programovým rozporům nemožné. A tak úvahu můžeme klidně zakončit otázkou, kterou jsme položili v úvodu. Dokáže vláda prodat v jiném balení stejný produkt, který již jednou spotřebitelé-voliči nechali ležet na pultu?

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče