Stanislav Řezáč: Na běžkách o penězích nepřemýšlím

29. března 2013, 08:50 - Václav Cibula
29. března 2013, 08:50

Ani čtyřicítka, kterou za měsíc oslaví, ho nebrzdí při prohánění světové elity. Což potvrzuje i fakt, že dálkový běžec na lyžích Stanislav Řezáč se v seriálu „laufů“ zvaném Ski Classics může těšit z třetího místa v celkovém pořadí. „Už jsem sice trochu začal přemýšlet o konci kariéry, ale když je o mne pořád zájem, tak proč nepokračovat?“ odpověděl na spekulace, zda se na běžkách v bílé stopě hodlá prohánět i příští zimu.

*E15: V posledním závodu sezony – Aarefjällsloppetu (75 km) ve Švédsku jste před šesti dny uhájil konečné třetí místo v seriálu Ski Classics. Váš největší soupeř v boji o bronzový post Švéd Brink nakonec kvůli nemoci nestartoval, nicméně pár dnů před závodem se zdálo, že si proti němu příliš nevěříte. Pročpak?

Věděl jsem, že máme s Brinkem stejně bodů, ale jestli mám být upřímný, nebyl jsem zrovna pevně přesvědčený o tom, že ho porazím. Týden předtím jsem totiž od něj dostal v Norsku na Birkebeinerrennetu čtyři minuty. Člověk nikdy neví, jestli mu pár dnů tréninku pomůže k lepší formě. Určitě jsem ale nic předem nevzdával a doufal. No a jak vidíte, vyšlo to. Dojel jsem čtvrtý, ale lehké to nebylo. O celkové třetí místo mě totiž mohli připravit i Švéd Tynell či Nor Östensen.

*E15: V norském Lillehammeru jste o týden dříve v prazvláštním závodě zvaném Birkebeinerrennet, o němž jste mluvil, dojel až na šestnáctém místě. Jak moc vás tížil 3,5 kilogramu těžký batoh, s nímž musí závodníci dojet až do cíle?

Samozřejmě že není příjemné závodit s batohem na zádech. Ale pro každého je to stejné, tak nač se vymlouvat.Ostatně biatlonisté zase vozí na zádech flintu, ze které je možná občas bolí záda.

*E15: Co jste vlastně vezl v batohu, který lyžaři nesou na zádech celých těch 54 kilometrů jako vzpomínku na záchranu malého norského následovníka trůnu Haakona?

No trochu zvláštní náklad. Do jednoho katalogu jsem vpasoval kus železa a všechno obalil izolepou, aby závaží na zádech co nejlépe sedělo. Mám to vyzkoušené, ostatně jednou jsem s tím už tenhle závod vyhrál. V pravidlech se ale píše, že každý závodník by měl vézt nějaké oblečení a také svačinu.

*E15: Jenže svačinu na trati sníte a v cíli vás pak diskvalifikují…

Jednou mně obsah batohu v cíli skutečně prohlíželi, ale dál to neřešili. Tenhle předpis je asi spíše myšlený pro turisty, kteří se postaví na start, a ne pro elitní lyžaře. Na příští rok ale zkusím vymyslet něco jiného, musím se poradit s kluky z našeho týmu Xtra personell.

Devadesát kilometrů v rukách

*E15: Podle výsledků se zdá, že vám závěr sezony nevycházel zcela podle představ. Na nejslavnějším laufu světa – Vasově běhu – jste si nesplnil svůj letitý sen konečně ho vyhrát a dojel jste šestý. Na Birkebeinerrennetu, který jste v minulosti čtyřikrát vyhrál, jste skončil šestnáctý. Je sice zřejmé, že jste v minulosti fanoušky svými excelentními výsledky možná až příliš namlsal, nicméně nedocházely vám už trochu síly?

Ono je to složitější. Když nemáte na Birkebeinerrennetu optimální formu, můžete už na prvním kopci chytnout ztrátu několik minut. Já tam jel bohužel špatně od začátku. Soupeři mně ujeli už v prvním jedenáctikilometrovém kopci. Ve druhém stoupání jsem je začal naopak sjíždět, protože lyže se mi docela rozjely. Jenže když nejste v první skupině, ztráta postupně narůstá. Já se dlouho připravoval speciálně na Vasák, takže jsem trénoval jen jízdu soupaž, kterou jsem tenhle 90 kilometrů dlouhý závod celý objel. Jenže Birkebeinerrennet se jezdí klasicky a já neměl čas se připravit tak, jak bych chtěl. Navíc mně nejely optimálně ani lyže. Šesté místo na Vasáku mě ale zase tolik nezklamalo. Vzpomínám si v téhle souvislosti třeba na rok 1997, kdy se Aleš Vaněk jako první Čech v tomhle závodě výrazně prosadil, když dojel na devátém místě. Panečku, jak ohromný měl tehdy jeho výsledek ohlas.

*E15: Mazal jste si v onom závodě s batohem lyže sám, jak je vaším zvykem, anebo se o jejich přípravu staral servismen z vašeho nového norského týmu Xtra personell?

Nechal jsem si je tam namazat. Trochu jsem ale s lyžemi v Norsku bojoval. Firma Madshus totiž vyrobila nové, poměrně lehké běžky, které jsou sice na pocit dost skluzné, ale neměl jsem je vyzkoušené na odraz. Závodilo se na klasickém skandinávském prašanu, na kterém jsem snad měsíc nejezdil. Takže mně chvíli trvalo zvyknout si na něj. Prostě to nebylo ono.

*E15: Vy si tedy už lyže před závody nepřipravujete?

Máme v týmu servismeny, kteří se nám o lyže starají. Já si přesto pokaždé jedny chystám sám. Což mi servismeni za zlé nemají, naopak. No a pak si těsně před závodem vyberu ty nejrychlejší. Nezáleží přitom na tom, jestli jsem je mazal já, nebo servismen. Před posledním závodem jsem ve Švédsku několik dnů poctivě lyže testoval. Určitě i proto jsem je měl minulou sobotu perfektní. Servismen mi je navíc připravil na sto procent a ukončil tak moje, snad se dá říct, jakési tápání při hledání nejlepších lyží.

*E15: Vraťme se ještě k Vasovu běhu. V posledních čtyřech ročnících jste vždy dojel mezi třemi, letos na vás zůstalo šesté místo. Ačkoli jste se na tenhle maraton snad poprvé speciálně připravoval. Co se vám po závodě honilo hlavou?

Říkal jsem si, jaká je škoda, že další závod se pojede zase až za rok… Opravdu bych si ho rád zkusil o něco dřív. Trochu tam na mne hupsla únava, nebyl jsem v optimální formě, k tomu těžký sníh. Tenhle závod byl dost o síle, protože, jak jsem říkal, celý jsem ho jel soupaž. V konci mně už lyže neklouzaly, jak bych potřeboval, a chyběla mi i síla.

*E15: Jak složité je rozhodování, zda jet závod klasicky, a tedy se stoupacími vosky na skluznici, anebo soupaž na hladkých lyžích?

Na Jizerské 50 jsem zvolil lyže se stoupacími vosky kvůli tupému a pomalému sněhu. Soupaž by se tam dalo jet jen velmi těžko. Stejně jako v již zmíněném Lillehammeru. Tam je lepší jet klasicky, protože vás čeká poměrně těžký profil.

*E15: Vasův běh připomíná tak trochu tenisový Wimbledon. Je nejuznávanějším a nejuctívanějším dálkovým závodem na světě. Nezačínáte si někdy připadat jako Ivan Lendl, který stejně jako vy vyhrál všechno možné i nemožné, ale Wimbledon ani jednou?

Ne, to fakt ne. Jen se asi budu muset pozeptat některých kolegů ze svého týmu, hlavně pak Jörgena Auklanda, který tam vyhrál už dvakrát, jak na Vasák trénují. Přece jen se jede dlouhé čtyři hodiny. Musím se nejspíš příští rok připravovat ještě promyšleněji.

*E15: Poznáte řekněme takových deset kilometrů před cílem, jak závod dopadne?

Právě na Vasáku se to nedá poznat vůbec. Já ale tentokrát asi tak 12 kilometrů před koncem věděl, že nevyhraju. Vnímal jsem, že mi něco chybí, cítil jsem už dost ruce a celkovou únavu.

*E15: Proč vám tedy zmíněné dva závody v závěru sezony nevyšly, jak byste chtěl?

Možná je to tím, že jsem se nemohl probrat z únavy, kterou už tak měsíc silně vnímám. Trápil mě dráždivý kašel, v poslední době se mě dost chytaly i různé nemoci. Nemohl jsem se z toho všeho nějak sebrat. A navíc lyžaři, s kterými závodím, jsou hodně tvrdí profíci a ne nějaké padavky. Však to poznal loni i norský fenomén Northug, který si ve Světovém poháru občas dělá, co chce.

*E15: No a právě Northuga jste si na Marcialonze před rokem vychutnal…

Tehdy jsme z něj měli trochu strach snad všichni. Jenže jak jsem už povídal, dálkové běhy nejezdí žádní učedníci…

Prodělečné angažmá u Rakušanů

*E15: Těsně před lednovou Jizerskou 50 se stala zvláštní věc. Narychlo jste přestoupil z rakouského týmu Skinfit do norského Xtra personell. Proč?

K tomuhle kroku mě donutily okolnosti. Tým neplnil smlouvu.

*E15: Skinfit vám neplatil?

Nedodrželi dohody a já od nich nedostal vůbec žádné peníze! Dokonce jsem si platil sám i benzin, takže jsem v tomhle týmu nejenže nevydělal jediné euro, ale naopak jsem dost peněz prodělal. Takže jsem před Jizerskou 50 rychle odkráčel do jiného týmu.

*E15: Zkuste porovnat Skinfit s Xtra personell.

Norský tým je jeden z nejlepších na světě a závodníci si mohou zvolit způsob přípravy podle sebe. Každý trénuje hodně sám a nikdo mu do přípravy nekecá. Tým je založený především na dvou nejvýraznějších osobnostech Jörgenovi a Andersovi Auklandech, kteří kralovali seriálu Ski Classics. Především oni musejí fungovat pro sponzory. Mimochodem mají ještě bráchu Fredrika, který trénuje další světové eso Švýcara Daria Colognu.

*E15: Tenhle nejmladší ze třech Auklandů by tedy mohl pomoci nějakou radou, jak vylepšit trénink i vám, ne?

Doufám, že i mně nějaké tajemství z tréninku Cologny prozradí. Určitě se s ním potkáme, tak uvidíme.

*E15: A teď ke Skinfitu. Jak se liší od Xtra personell?

Ve Skinfitu mně všechno připadalo takové popletené. V týmu jezdilo celkem dost lyžařů, což nebylo zrovna špatné, ale chyběl zkušený trenér. Parta tam byla mezi závodníky sice dobrá, ale nikdo si sám nemohl určit způsob tréninku. Spíše se v přípravě věčně něco zkoušelo a improvizovalo. V září měli všichni největší formu a v lednu to už bylo o něčem jiném. I tahle věc nejspíš ovlivnila některé moje výsledky.

*E15: Do Skinfitu jste odešel zase z českého Patria Direct, kde jste si užíval výsadního postavení. Proč tahle změna?

Podmínky jsem měl sice v Patrii výborné, ale dlouhé roky jsem se připravoval sám. Takže mě lákalo vyzkoušet si přípravu i s dalšími lidmi, s nějakou skupinou. Když se ohlédnu a všechno porovnám, musím říct, že mě to v Patria Direct velice sedělo a vyhovovalo. O všem jsem si totiž rozhodoval sám. Jen třeba na servis při závodech, čímž mám na mysli zejména občerstvení, by se nějaký ten pomocník tehdy hodil.

*E15: Svazují vás v norském týmu při závodech předem danou taktikou, anebo si můžete závodit, jak se vám zachce?

Na každý závod máme určitou strategii. Prostě si řekneme, jak by to mohlo vypadat, co by se mělo zkusit. Závod se ale často vyvine úplně jinak, než jsme předpokládali. Na trati si sice můžeme trochu pomáhat, posledních pět kilometrů už ale jede každý na sebe a nebere ohled na to, že jsme z jednoho týmu.

*E15: Celou zimu váš tým jezdí v hráškově zelených kombinézách, stejnou barvu má dokonce i čepice. Někdy se tohle oblečení zdá být až trochu pohádkově legrační, nezdá se vám?

Je pravda, že jsme docela dobře vidět, ale jak jsme všichni stejní, tak se někdy mezi sebou horko těžko poznáváme. Já s tímhle nic nenadělám. Radši jsem oblečený do téhle možná trochu neobvyklé barvy než do kombinézy od Skinfitu.

*E15: Jak to myslíte?

Protože zelená kombinéza je dvojdílná, zatímco ta předchozí byla jednodílná. Nemusím snad podrobně vysvětlovat výhody dvojdílné kombinézy, když se člověku chce na záchod…

Žít dnes jen z výher nepřipadá v úvahu

*E15: V průběhu zimy jste dvakrát změřil síly s Lukášem Bauerem, který si k dálkovým běhům odskočil ze seriálu Světového poháru. V obou případech jste s ním prohrál. Nejdříve při Jizerské 50 a teď v Lillehammeru. Jak porážky od něj snášíte?

Lukáš si vybral Birkebeinerrennet, tedy závod vyloženě pro vrchaře a pro lehčí lidi. Na Marcialongu, Vasák nebo třeba Ludwik König lauf ale nepřijel. Tam je to zase trochu o něčem jiném, protože před nimi musíte trénovat speciálně jízdu soupaž. Lukáš je samozřejmě kvalitní závodník, a není pro mě žádná ostuda, že jsem s ním dvakrát těsně prohrál. Jen připomínám, že na Jizerské 50 dojel druhý a já pátý a v Lillehammeru čtrnáctý a já dvě místa za ním. Kdyby se ale Lukáš přihlásil třeba právě na Vasův běh, tak tam bych měl rozhodně větší šanci ho porazit.

V sezoně jedeme tak šest sedm závodů, a musel byste z nich vyhrát alespoň dva, aby vás lyžování uživilo. Slabší závodníci by pak byli naprosto bez šance

*E15: Během letošní sezony jste si vydělal něco přes 80 tisíc korun. Což není zrovna moc pro lyžaře vašeho jména.

Ani nevím, kde se tohle číslo vzalo. Možná jsem toho ani tolik nevyzávodil… Jak už jsem říkal, kvůli tomu, že Skinfit nedodržel dohody, pro mne skončila tahle sezona ztrátově. Takže jsem musel sáhnout na peníze, které jsem vyzávodil v předchozích sezonách.

*E15: Moment, v norském týmu ale snad berete nějaký fixní plat, ne?

Tenhle rok právě ještě ne, platit mě budou až od ledna příštího roku. Zatím mi Norové propláceli soustředění, letenky, zkrátka náklady.

*E15: Když se zrovna někdy při závodě nepotkáte s optimálním dnem, přemítáte na trati třeba o tom, o kolik peněz přijdete, když nedojedete mezi nejlepšími?

Na běžkách o penězích nepřemýšlím vůbec. Fakt ale je, že v letech dřívějších byla konkurence menší a člověk na výhrách něco vydělal. Aby v současné době závodník spoléhal na to, že může žít pouze z výher, to vůbec nepřipadá v úvahu. V sezoně jedeme tak šest sedm závodů, a musel byste z nich vyhrát alespoň dva, aby vás lyžování uživilo. Slabší závodníci by pak byli naprosto bez šance.

*E15: Koncem dubna oslavíte 40. narozeniny. Jaký to je pro dálkového běžce vlastně věk?

Přiznám se, že jsem už o konci kariéry přemýšlel. Když je ale o mne pořád zájem, tak proč bych nepokračoval. Jistě, čtyřicítku mám na krku, ale pokud bude sloužit zdraví a neopustí mě síly, tak nevidím důvod, proč bych nemohl jezdit dál. Ostatně Andersovi Auklandovi bude letos už 41, a jak mu to jezdí! Jediné, co mě trápí, je skutečnost, že se přes zimu vidím málo se svými dětmi a ženou.

*E15: Sezonu ukončíte dnes a zítra ve Špindlerově Mlýně při atraktivním skikrosu na běžkách, kde vašimi soupeři budou třeba i Northug či Cologna. Co si o téhle show myslíte?

Moje specialita to určitě není, ale někdy před sedmi roky už jsem asi dva skikrosy někde v Rakousku jel. Takže víceméně vím, co mě čeká.


Stanislav Řezáč (39)

Již jedenáct let patří mezi absolutní světovou elitu v lyžařských dálkových bězích. Ve své kariéře vyhrál téměř všechny prestižní „laufy“, včetně Jizerské 50, Marcialongy, Ludwig König Laufu či Birkebeinerrennetu. Nejdelší lyžařský závod světa Vasův běh běžel patnáctrát, pětkrát skončil na stupních vítězů. Vítězství se mu ale stále vyhýbá. V roce 2011 vyhrál seriál dálkových běhů World Ski Classics, o rok později byl zvolen nejlepším českým lyžařem.


Čtěte také:

Vlekaři spílají kvůli „katastrofickým“ předpovědím meteorologům

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče