Sranda k pláči

05. května 2008, 11:06 - Petr Nováček
05. května 2008, 11:06

ČSSD vyvolává hlasování o nedůvěře vládě, protože se od ní chce jasně oddělit

Po loňském červnovém a následně prosincovém pokusu se sociální demokracii a KSČM ani napotřetí nepodařilo „sestřelit“ Topolánkovu vládu. Včetně Evžena Snítilého, jenž při prezidentské volbě podpořil Václava Klause, z poslaneckého klubu ČSSD byl „vyakčněn“, avšak nadále s ním „drží basu“, měla opozice k dispozici jen 98 hlasů, zatímco k vyslovení nedůvěry vládě potřebovala alespoň o tři více. Podpora „přeběhlíků“ Miloše Melčáka a Michala Pohanky, jejichž mandáty a asi i politické kariéry (jiné třeba ne!) skončí s Topolánkovou koalicí, nepřipadala v úvahu. Zbývala tedy jediná možnost: Totiž že Jiřímu Paroubkovi vypomůže pár ve stavu rozladu se nacházejících koaličních poslanců. Předseda ČSSD nepotvrdil, že by s někým z druhého břehu vyjednával, leč den před hlasováním o nedůvěře vládě tajemně děl, že „uvidíme, jak se ti lidé rozhodnou v poslední chvíli“. „Ti lidé“ vlastní vládu nepodrazili. Pravda, Vlastimil Tlustý a další dva poslanci ODS, Jan Schwippel a Juraj Raninec, si minulé úterý svorně s opozicí vynutili doplnění vládního návrhu zákona o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi. Bez varování tím porušili důrazné doporučení poslaneckého klubu ODS hlasovat jednotně, což jeho šéf Petr Tluchoř označil za „velmi smutný příběh“, Mirek Topolánek za „problém“ pro ODS a Martin Bursík za „nevkusné a nechutné“ jednání. Tím se ale vzpoura kverulantů protentokrát vyčerpala. Proč? ODS stále drásá vzpomínka na osm let v opozici, navíc s Tlustým a spol. by na nejbližším stranickém kongresu „zametla“, kdyby jejich přičiněním byla od svrchovaného podílu na moci odstavena. Ani sám Paroubek jistě nevěřil, že Tlustý a spol. spáchají politickou sebevraždu a podrazí vlastní stranu a vládu celí pryč z jeho parlamentního žalmu na téma, že ODS, jak tvrdí Tlustého „platforma“, ustupuje od svých předvolebních slibů.
„Ti lidé“, kteří se „rozhodnou v poslední chvíli“, měli být asi také od lidovců a od zelených: „… Nechápu ty poslance KDU-ČSL, kteří se tradičně opírají o silný a voličsky zcela rozhodující moravský křesťansko-sociální proud, že nevidí, že sevření v této ultraliberální koalici se může stát pro jejich stranu smrtící,“ nahodil ve sněmovně udičku Paroubek. Bezvýsledně! Mají-li totiž například poslankyně Michaela Šojdrová a poslanec Ludvík Hovorka výhrady k Julínkovým poplatkům a zdravotnické reformě v intencích představ ODS, „nesloží“ kvůli tomu Topolánkovu vládu, přestože jsou oba z Moravy a ke křesťansko-sociálnímu proudu, pakliže se v KDU-ČSL vyprofiluje, by mohli mít blízko. Paroubek zatím nemá KDU-ČSL co nabídnout, a proto je pro ni zatím bezpečnější dohadovat se po šrámkovsku s ODS, že se s ní určitě dohodne.
Podobně ani ve Straně zelených není diferenciační proces natolik daleko, aby opozice šikující se kolem Dany Kuchtové už byla připravena rozdat si to s předsedou Bursíkem. Ten svým „úřednickým“ projevem ve sněmovně sice vyprovokoval sociálnědemokratické poslance Vítězslava Jandáka a Bohuslava Sobotku k sugestivnímu dráždění neuralgických bodů Strany zelených, leč šest jejich poslankyň a poslanců jednotně podrželo vládu. Jak předsedkyně republikové rady Strany zelených a poslankyně Olga Zubová, tak poslankyně Věra Jakubková, řazené k proudu Kuchtové, s předstihem rozhlásily, že s jejich hlasy nemůže Paroubek počítat. Proč tedy ČSSD už třikrát vyvolala hlasování o nedůvěře vládě a chystá se to za čas učinit znovu, když se pod opozičním tlakem koalice nejenže nedrobí, ale naopak spíše zpevňuje? Podle Jiřího Paroubka se část občanů domnívá, že „tam v Praze“ jsou politici jeden jako druhý, a ČSSD se proto musí občas od Topolánkovy vlády, jež pokládá za nekompetentní a škodlivou, jasně oddělit. Hlasování o nedůvěře vládě jí to jistě umožňuje. Je to však ústavní institut, jehož by nemělo být nadužíváno. A proč že jej ČSSD tak pilně využívá? Inu též z toho důvodu, že se cítí být odstrčená. I někteří ústavní soudci ji totiž přesvědčili v tom, že je-li opozice přehlížena, poškozuje to demokratickou kulturu. Tu ale poškozuje i apriorní opoziční ne! kdejakému vládnímu návrhu a samozřejmě též opakované návrhy na vyslovení nedůvěry vládě, zvláště pokud je nejen poslanec Melčák bude vnímat tak, že „už začínají být sranda“.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče