Spravedlnost na český způsob

24. dubna 2006, 00:00 - FILIP ČERNOCH
24. dubna 2006, 00:00

Pokud pošlete náklad masa do Ruska a cestou se jeho obsah zkazí, nejspíše si ulevíte několika nereprodukovatelnými slovy a škodu budete žádat po přepravní firmě. A protože ta se k placení nemá, obrátíte se na soud, vždyť škoda za více než milion není drobnost. Jednoduchá záležitost, řeklo by se.

Nakonec ale u soudů strávíte více než sedm let. Náklady na právníky počítáte v desítkách tisíc a v soudní síni si začnete připadat jako doma.

I velmi trpělivé povaze se zasteskne po spravedlnosti divokého západu, kdy šerifové vyzbrojení pětačtyřicítkami se slonovinovou pažbou vykonávali rychlé rozsudky pomocí konopné smyčky nebo expresní jízdenky do věznice v St. Quentinu.

Zástupci zmíněné poškozené firmy na(ne)štěstí nevzali právo do svých rukou, obrátili se nicméně na Soud pro lidská práva ve Štrasburku se žalobou na porušení práva na proces v přiměřeně dlouhé lhůtě. Ten jejich stížnost přijal a přiznal jim i určité odškodnění. Takřka happyend, ušklíbne se cynik. Až na to, že kompenzaci poškozeným zaplatíme všichni z daní, navíc případy tohoto typu příliš neposilují představu občanů o fungování justice v České republice. Už jen rezignovaně potom můžeme v rozsudku číst obhajobu státu. Ten neúnosně dlouhou délku řízení ospravedlňuje velmi zajímavými argumenty: „Některé průtahy lze však přičíst žalovanému a svědkům, kteří v průběhu řízení vystupovali velmi nedisciplinovaně.“

Opravdu nemají soudy prostředky k tomu, aby si vynutily pořádek? Jsou závislé na tom, zda jsou obžalovaní milostivě ochotni věnovat jim něco svého času? Nebo ještě lépe: „Vláda konečně není přesvědčena, že by byl význam předmětu řízení pro stěžovatelku takový, aby vyžadoval zvláště rychlé rozhodnutí.“ Jak okomentovat tuto větu a neporušit přitom zásady slušného vyjadřování? Vinit však z prohraného případu nebo úsměvné argumentace právníky, kteří Česko před štrasburským soudem obhajují, určitě nelze. Pravděpodobně dělají, co mohou, takovýto případ by nejspíš neobhájil ani Perry Mason.

Zvláštní je, že čím více politikové zanedbávají snahu o zefektivnění justice, tím více jí svou činností možná zbytečně přidávají práce. Vážení zákonodárci totiž, jak se zdá, dělají, co mohou, aby ještě přispěli do už tak spletitého a nejasného systému českých zákonů. Loňský rok byl co do počtu novelizací zákonů nejplodnější od roku 1993. Výsledkem je nepřehledný právní řád, který rozhodně k lepší práci české justice nepřispěje. Přitom už nesmrtelný Cicero psal: „Summum ius summa inuria“. Tedy: „Čím více zákonů, tím méně spravedlnosti“. Pokud existují stovky a tisíce zákonů, ale spravedlnost není někdy ani spravedlivá, natož rychlá, stížností ke štrasburskému soudu bude přibývat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče