Spravedlivý proces je nutný

06. dubna 2010, 18:20 - Pavel Smutný
06. dubna 2010, 18:20

Nezávislost a nestrannost jsou jedněmi ze záruk rovnosti a právní jistoty ve společnosti

Vrchní soud v Praze před časem vyloučil pro podjatost z projednávání sporu o ochranu dobré pověsti mezi ČSSD a Janem Kubicem soudce Městského soudu v Praze Jaromíra Jirsu. A spor přesunul k novému projednání před jiným soudcem. Dle některých médií zbavil Vrchní soud Jana Kubiceho práva na zákonného soudce, čímž tuzemská justice opět dostála horší straně své pověsti. Soudě dle mediálních reakcí žijeme v zemi, v níž se právo ohýbá, jak si přejí mocní, a neslouží spravedlnosti. Realita je však trochu jiná.

Příklad

Za příklad může posloužit zmíněné právo na zákonného soudce. Soudcovská nezávislost a nestrannost i požadavek takzvaného zákonného soudce jsou integrálními součástmi spravedlivého procesu, jak jej definuje Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a zejména příslušná jurisprudence Evropského soudu pro lidská práva. Článek 6 odst. 1 úmluvy upravující právo na spravedlivý proces uvádí: „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.“
Tento článek úmluvy však nemá nic společného se „svobodou soudce“ ve smyslu prezentovaném některými médii. Naopak poskytuje především ochranu účastníkům proti řízení, v němž by například rozhodoval podjatý soudce, čímž by byl ohrožen požadavek nezávislého a nestranného posouzení. Práva obsažená v uvedeném článku i ostatní garance v úmluvě má „každý“ („toute personne“). V případě soudce Jaromíra Jirsy šlo tedy o to, zda je důvodná pochybnost o jeho podjatosti. A to za situace, kdy ten spolu s Janem Kubicem veřejně a na téže platformě přednáší na téma související s předmětem sporu, a dokonce na ně před auditoriem žertuje a nenechává posluchače na pochybách, komu ve sporu straní.

Atributy soudu

Nezávislost a nestrannost jsou neodmyslitelnými atributy soudu. Jsou hodnotami, jež prospívají všem, neboť jsou jedněmi ze záruk rovnosti a právní jistoty v demokratické společnosti. Pouze nestranný soud může poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem. Nezávislostí se rozumí vyloučení možnosti účinně působit na svobodnou tvorbu vůle soudců. Nestrannost představuje neexistenci vztahu soudu k jedné ze stran řízení. Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci. Za relevantní kriterium je přitom považováno i takzvané zdání nezávislosti a nestrannosti, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování. I toto kriterium reflektuje sociální povahu soudního rozhodování. Vyplývá z ní, že byť třeba ve skutečnosti neexistuje reálný důvod k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti, nelze přehlížet ani existenci možného přesvědčení, že takový je.
Vyslovil-li v daném případě soudce několik týdnů před jednáním veřejně a za aktivní účasti žalovaného Kubiceho pochybnost o své podjatosti, a navíc tónem, který vyvolal v sále všeobecné veselí, je zřejmé, že minimálně zdání o jeho nestrannosti bylo narušeno. Stejně jako důvěra v soudní rozhodování. Navíc narušením principu nestrannosti soudce je už to, že se před rozhodnutím ve věci samé účastnil debaty spolu s žalovaným na téma, které souvisí s předmětem řízení.

Zásada zákonného soudce

V daném případě tedy nešlo o problém „zákonného“ soudce, nýbrž podjatého. Tedy o situaci, za níž byla hrubě porušována jedna ze základních zásad spravedlivého procesu – nestranného soudce. Nelze hovořit o jednom soudci zároveň jako o „zákonném“ i „podjatém“. Zásadu zákonného soudce nelze brát jako absolutní hodnotu, aniž by se vzaly v potaz další zásady spravedlivého procesu. Mezi ně patří striktní požadavek nezávislého a nestranného soudce.
Pokud není nezávislý a nestranný, nelze ani hovořit o „zákonném soudci“. A jakékoli požadavky na jeho „svobodu“ jsou proto nejen liché, ale přispívaly by k oddemokratizování justice ve sbor soudců, kteří nejsou vázaní žádnými pravidly a mohou rozhodovat zcela libovolně.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče