SPOLEČNÉ ZDANĚNÍ MANŽELŮ

06. března 2006, 00:00 - admin
06. března 2006, 00:00

Ministerstvo financí České republiky Manželům, kteří vyživují alespoň jedno dítě, umožňuje zákon o daních z příjmů počínaje zdaňovacím obdobím roku 2005 využít institut výpočtu daně ze společného základu daně (takzvané společné zdanění manželů).

Za určitých okolností - zejména v případě, kdy jeden z manželů nemá zdanitelné příjmy, nebo příjmy obou manželů jsou rozdílné - může tato novinka významně snížit jejich celkovou daňovou povinnost. Manželé si mohou mezi sebe rozdělit společný základ daně - každý jednu polovinu, a to po uplatnění nezdanitelných částek, u kterých splní podmínky pro jejich uplatnění. Výpočet společného základu daně provedou na příloze č. 5 formuláře daňového přiznání.

1. Podmínka pro uplatnění společného zdanění

Nutnou podmínkou, aby manželé mohli uplatnit společné zdanění (podle §13a odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb, o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen ZDP), je aby manželé vyživovali alespoň jedno dítě žijící s nimi v domácnosti.

Podle § 115 občanského zákoníku domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Za vyživované dítě poplatníka se podle § 35c odst. 6 ZDP považuje dítě vlastní, osvojené, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě druhého z manželů a vnuk (vnučka), pokud jeho (její) rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit, pokud je a) nezletilým dítětem, b) zletilým dítětem až do dovršení věku 26 let, jestliže nepobírá plný invalidní důchod a - soustavně se připravuje na budoucí povolání; příprava na budoucí povolání se posuzuje podle § 12 až 15 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, - nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo - z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

Společné zdanění mohou manželé uplatnit, pokud podmínku vyživování alespoň jednoho dítěte žijícího s nimi v domácnosti splní nejpozději poslední den zdaňovacího období, za které uplatňují společné zdanění, tj. poprvé dne 31. prosince 2005.

Zákon nestanoví podmínku, že dítě musí manželé vyživovat po celé zdaňovací období. To znamená, že manželé mohou společné zdanění uplatnit, pokud kdykoli v průběhu zdaňovacího období v domácnosti vyživovali dítě (např. týden, měsíc, půl roku apod.). Manželé podmínku splní i např. v případě, kdy vyživovali dítě ve věku do 26 let, které s nimi žije ve společné domácnosti s tím, že dítě ukončilo v průběhu roku studium na vysoké škole a poté nastoupilo do pracovního poměru. Společné zdanění mohou uplatnit i manželé, kteří vyživovali vnuka (vnučku), který s nimi žije ve společné domácnosti, pokud jeho rodiče nemají příjmy.

Společné zdanění mohou manželé uplatnit i v případě, že jeden z nich neměl příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů podle zákona. Například manželka je v domácnosti, protože se stará o nezletilé děti a z toho důvodu nemá žádné zdanitelné příjmy.

Upozorňujeme, že společné zdanění manželů nemohou uplatnit poplatníci, kteří žijí ve vztahu zpravidla nazývaném jako druh/družka, neboť se nejedná o manžele.

Vztah mezi druhem nebo družkou není žádným zákonem (občanský zákoník, zákon o rodině) upraven. Z toho důvodu by bylo případné rozšíření tohoto postupu na druha/družku nekontrolovatelné a zcela nespravovatelné.

2. Výpočet společného základu daně manželů

Podle § 13a odst. 2 ZDP je společným základem daně součet dílčích základů daně podle §§ 6 až 10 ZDP upravených podle § 5 a § 23 zákona u obou manželů, snížený o nezdanitelné části základu daně podle § 15 za oba manžele. Nezdanitelné části základu daně podle § 15 ZDP může uplatnit i ten z manželů, který neměl zdanitelné příjmy, jestliže jinak splňuje podmínky stanovené pro jejich uplatnění.

Pokud například manželka pečující o roční dítě nemá žádné zdanitelné příjmy, je v domácnosti, manžel má příjem ze závislé činnosti a z pronájmu domu, bude společným základem daně součet dílčích základů daně podle § 6 a § 9 u manžela. Při vyplnění daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob manželka uvede do přílohy č. 5 daňového přiznání u všech dílčích základů daně (podle § 6 až 10 ZDP) nulu. Manžel uvede do dílčího základu daně podle § 6 a § 9 zákona příslušné částky.

Poté oba manželé uvedou do daňového přiznání příslušné nezdanitelné části základu daně podle § 15 zákona. Zákon stanoví, že nezdanitelné části základu daně podle § 15 může uplatnit i ten z manželů, který neměl zdanitelné příjmy, jestliže jinak splňuje podmínky stanovené pro jejich uplatnění. Manželka si tedy za zdaňovací období 2005 uplatní základní nezdanitelnou částku 38 040 korun a další nezdanitelné částky podle § 15 zákona, tj. např. odpočet na soukromé životní pojištění, úroků z úvěru na bytovou potřebu apod. Obdobně bude postupovat i manžel. Manžel si uplatní mimo jiné i nezdanitelnou částku na manželku, která nemá příjmy, a to ve výši 21 720 korun. Pokud by byla manželka držitelkou průkazu mimořádných výhod III. stupně (zvlášť těžké postižení s potřebou průvodce) – průkaz ZTP/P - zvyšovala by se částka 21 720 korun na dvojnásobek.

Následně se sečtou dílčí základy daně obou manželů (v tomto případě pouze základ daně manžela, tvořený příjmy ze závislé činnosti a z pronájmu) a dále se sečtou nezdanitelné částky podle § 15 u obou manželů. Součet dílčích základů daně obou manželů snížený o součet nezdanitelných částek obou manželů představuje společný základ daně. Polovinu tohoto společného základu daně si každý z manželů uvede ve svém daňovém přiznání a po uplatnění položek dle § 34 zákona vypočítá daň podle § 16 odst. 1 zákona.

Přesný postup při výpočtu daně ze společného základu daně manželů je uveden ve formuláři daňového přiznání pro zdaňovací období 2005.

3. Daňová ztráta a odpočet výdajů na výuku žáků

Zákon v § 13a odst. 2 stanoví, že vykáží-li manželé nebo některý z nich ve zdaňovacím období, ve kterém uplatnili společné zdanění, u příjmů podle § 7 nebo 9 daňovou ztrátu, může ji odečíst od základu daně podle § 34 ZDP ten z manželů, který ji vykázal, v následujících zdaňovacích obdobích, pokud v těchto zdaňovacích obdobích neuplatní společné zdanění.

Vykáže-li některý z manželů u svých příjmů z podnikání či pronájmu (§ 7 či § 9 ZDP) ztrátu, uvede ji do svého daňového přiznání s tím, že příslušný dílčí základ daně je v tomto případě roven nule. Tuto daňovou ztrátu si bude moci ten z manželů, který ztrátu vykázal, odečíst od svého základu daně v následujících pěti zdaňovacích obdobích, a to jen v těch, ve kterých společné zdanění neuplatní.

Budou-li manželé využívat metody společného zdanění, nebudou si moci odečítat ztrátu vzniklou ve zdaňovacích období, kdy metodu společného zdanění uplatnili. O odpočet daňové ztráty však nepřijdou. Mohou si ji uplatnit ve zdaňovacích obdobích, kdy budou postupovat při zdanění svých příjmů standardním způsobem, tj. kdy nepoužijí metodu společného zdanění manželů.

Obdobně budou manželé postupovat v případě odpočtu podle § 34 odst. 3. Počínaje rokem 2005 záko
n v § 34 odst. 3 stanoví, že od základu daně lze dále odečíst 30 procent výdajů (nákladů) vynaložených podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 na výuku žáků ve studijních a učebních oborech středních odborných učilišť a učebních oborech učilišť, která jsou součástí výchovně-vzdělávací soustavy, a tyto obory jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu. Tento odpočet si bude moci manžel (manželka) odečíst od svého základu daně v následujících zdaňovacích obdobích, kdy společné zdanění neuplatní.

4. Odpočet darů

Jednou z nezdanitelných částí základu daně je hodnota daru. Bude-li se jednat o případ, kdy manželka je v domácnosti, pečuje o dítě, nemá žádné zdanitelné příjmy, manžel má příjem z podnikatelské činnosti a poskytl dar např. invalidní osobě pobírající částečný invalidní důchod na rehabilitační pomůcky, může manžel uplatnit tuto nezdanitelnou částku. Zákon v § 15 odst. 5 stanoví mimo jiné, že na straně poplatníka lze v úhrnu odečíst nejvýše 10 procent ze základu daně. Jedná se tedy o celý základ daně manžela, nikoli jen o jeho polovinu. Činil-li by základ daně manžela například 400 tisíc korun, mohl by odečíst hodnotu daru až do výše 40 tisíc korun, i když do svého základu daně zahrne v rámci společného zdanění pouze 200 tisíc korun.

5. Příjmy ze zdrojů v zahraničí

Má-li manžel či manželka příjmy, které vstupují do dílčího základu daně podle §§ 8 nebo 10, tj. příjmy z kapitálového majetku nebo ostatní příjmy, ze zahraničí, může je v souladu s § 8 odst. 4, resp. § 10 odst. 8 ZDP, zahrnout do samostatného základu daně při uplatnění sazby daně podle §16 odst. 2 zákona. Rozhodne-li se manžel či manželka, že příjmy ze zahraničí zahrne do samostatného základu daně a uplatní sazbu daně podle §16 odst. 2 zákona, nemůže již tyto příjmy zahrnout do společného základu daně, protože zákon v §13 odst. 2 stanoví mimo jiné, že společným základem daně se rozumí součet dílčích základů daně podle §§6 až 10 zákona.

Pokud by se manžel či manželka rozhodli a příjmy ze zahraničí ponechali v dílčím základu daně podle §8 nebo §10 zákona, mohli by je zahrnout i do společného základu daně, tzn. každý z nich by zdanil polovinu z těchto příjmů sazbou daně stanovenou v §16 odst. 1 zákona.

6. Manželé - daňoví nerezidenti

Zákon v §13a odst. 3 stanoví, že je-li alespoň jeden z manželů poplatníkem uvedeným v §2 odst. 3, tj. fyzická osoba daňový nerezident, mohou manželé společné zdanění uplatnit, jestliže úhrn všech příjmů obou manželů ze zdrojů na území České republiky (§22) činí nejméně 90 procent všech jejich příjmů s výjimkou příjmů, které: - nejsou předmětem daně z příjmů podle §3 nebo 6, nebo - jsou od daně osvobozeny podle §4, 6 nebo 10, nebo - příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně (§36 zákona). Podle §2 odst. 2 zákona poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Tito poplatníci jsou také nazýváni daňoví rezidenti.

Bydlištěm na území České republiky se rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Stálým bytem se rozumí byt, který je poplatníkovi kdykoliv k dispozici podle jeho potřeby, ať již vlastní, či pronajatý. Tento byt může být poplatníkem pronajat jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka obnovení jeho užívání poplatníkem bez prodlevy. Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu, tj. má-li zde rovněž např. manželku, děti, rodiče, či zda je byt využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity (podnikání, zaměstnání apod.).

Poplatníci, kteří se na území České republiky obvykle zdržují, jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dní v příslušném kalendářním roce (zdaňovacím období), a to buď souvisle, nebo v několika obdobích. Do lhůty 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu, včetně dne příjezdu a odjezdu, sobot, nedělí, svátků, prázdnin a dovolených strávených na území České republiky.

Poplatníci neuvedení v §2 odst. 2 zákona nebo ti, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky (§22). Poplatníci, kteří se na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, i v případě, že se na území České republiky obvykle zdržují. Tito poplatníci jsou také nazýváni daňoví nerezidenti.

7. Kdy manželé nemohou společné zdanění uplatnit

Zákon v §13a odst. 4 stanoví, že za zdaňovací období nelze uplatnit společné zdanění, jestliže alespoň jeden z manželů za toto zdaňovací období: - je má stanovenou daň paušální částkou podle §7a, - je má povinnost stanovit minimální základ daně podle §7c. Minimální základ daně podle §7c zákona se vztahuje na poplatníky s příjmy podle §7 odst. 1 písm. a), b) nebo c), tj. s příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, s příjmy ze živnosti a s příjmy z jiného podnikání podle zvláštních předpisů. Pro zdaňovací období 2005 minimální základ daně činí 107 300 Kč, pokud poplatník vykonával činnost celý rok.

- je uplatňuje způsob výpočtu daně podle §13 a 14 (tj. rozděluje příjmy na spolupracující osobu a na více zdaňovacích období), - uplatňuje slevu na dani podle §35a nebo 35b (sleva na dani z titulu investiční pobídky), nebo - má povinnost uplatnit postup uvedený v §38gh (postup pro poplatníka, který je v konkurzu).

8. Zálohy na daň

Zákon v §13a odst. 5 stanoví, že zálohy na daň z příjmů fyzických osob platí každý z manželů: - z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle §38h, - podle §38a s tím, že poslední známou daňovou povinností při společném zdanění manželů se rozumí daň připadající na každého z manželů.

Ministerstvo financí počítá s upřesněním zákona, které by jednoznačně stanovilo, že zálohy na daň by neměl platit manžel/manželka, který před společným zdaněním neměl zdanitelné příjmy kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů zdaňovaných zvláštní sazbou daně.

Bude-li se jednat o případ, kdy manželka nebude mít žádné příjmy, protože např. bude v domácnosti pečovat o nezletilé děti a manžel bude mít příjem ze závislé činnosti, v souladu s §13a odst. 5 zákona manželka zálohy platit v daném případě nebude. Manžel bude i nadále platit zálohy z příjmů ze závislé činnosti.

Bude-li se jednat o případ, kdy manželka nebude mít žádné příjmy, protože např. bude v domácnosti pečovat o nezletilé děti a manžel bude mít příjem z podnikatelské činnosti, manželka zálohy platit v daném případě nebude, manžel bude platit zálohy vztahující se pouze k jeho daňové povinnosti k příjmům z podnikání (za předpokladu, že jeho daňová povinnost přesáhne 30 000 korun, tj. limit stanovený §38a zákona).

V případě, že budou mít příjmy oba z manželů, budou platit zálohy ve výši zálohové povinnosti připadající na každého z nich, tak jak to vyplývá z §13a a §38a zákona, lze doporučit aby manželé jednotlivě požá
dali o stanovení záloh jinak. Tato žádost není zpoplatněna.

9. Přeplatek a nedoplatek na dani, případné penále

Při použití společného zdanění bude častým případem skutečnost, že jednomu z manželů vznikne přeplatek na dani (například vlivem sražených a odvedených záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti nebo zaplacených záloh na daň z titulu příjmů z podnikatelské činnosti) a druhému z manželů vznikne daňová povinnost (například manželka nemá žádné vlastní příjmy, je v domácnosti a pečuje o děti, do daňového přiznání však uvede polovinu společného základu daně, tj. i polovinu příjmů manžela).

Pro řešení výše uvedeného problému úhrady daně z rozděleného základu daně druhého z manželů lze využít ustanovení zákona o správě daní a poplatků, které umožňuje požádat správce daně o vrácení přeplatku na dani s tím, že tento přeplatek bude poukázán na úhradu nedoplatku na dani druhého manžela. Zákonem stanovená lhůta pro vrácení přeplatku je do 30 dnů od doručení žádosti. V tomto případě je však finančním úřadem stanoveno penále vážící se k prodlevě s úhradou, která může být maximálně třicetidenní. Tuto situaci ministerstvo financí vyřeší takzvaným „generálním prominutím penále“ podle ustanovení §55a zákona o správě daní a poplatků. Výsledkem toho bude, že manželé nebudou muset žádat o prominutí penále a tudíž ani žádost o prominutí penále zpoplatňovat.

Ministerstvo financí dále iniciovalo legislativní úpravu zákona o daních z příjmů v tom smyslu, aby správce daně uskutečnil převod přeplatku na dani jednoho z manželů na nedoplatek druhého z manželů, pokud o to bude požádán, a to ke dni splatnosti daně druhého z manželů. To znamená, aby ten z manželů, který nemá v průběhu roku zdanitelné příjmy, nemusel platit daň v případě, kdy druhému z manželů vznikne přeplatek na dani z toho důvodu, že v průběhu roku platil zálohy na daň. Případnou žádost bude moci bezplatně podat na formuláři, který je součástí formuláře daňového přiznání, ten z manželů, kterému vznikl přeplatek. 10. Daňové přiznání

Uplatní-li manželé společné zdanění, musí každý z manželů podat své daňové přiznání. Toto daňové přiznání podávají oba manželé ve stejné lhůtě. V příloze č. 5 k daňovému přiznání každý z manželů uvede údaje potřebné pro výpočet společného základu daně za oba manžele (tj. dílčí základy daně a nezdanitelné částky) a každý z nich uvede do svého daňového přiznání polovinu společného základu daně, ze které vypočte daň podle §16 odst. 1 zákona.

Po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání nelze způsob stanovení základu daně a daně formou společného zdanění uplatněný v daňovém přiznání měnit. V dodatečném daňovém přiznání tedy nemohou manželé způsob stanovení daně podle §13a změnit na klasický způsob, tj. na způsob, kdy každý z manželů uvede do daňového přiznání své příjmy, a ty poté zdaní.

Při uplatnění společného zdanění manželé podávají daňové přiznání ve stejné lhůtě.

11. Daňové zvýhodnění na vyživované děti při společném zdanění

Zákon v §35c stanoví mimo jiné, že poplatník-fyzická osoba má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti, ve výši 6000 korun ročně, pokud neuplatňuje slevu na dani podle §35a nebo 35b. Pokud jeden z manželů uplatňoval daňové zvýhodnění ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období u svého plátce daně, nemůže toto zvýhodnění při postupu podle §13a uplatnit druhý z manželů.

Uplatnil-li například daňové zvýhodnění manžel v rámci příjmů ze závislé činnosti, nemůže toto daňové zvýhodnění uplatnit v daňovém přiznání manželka.

Pro zvýšení právní jistoty poplatníků i správců daně hodlá ministerstvo financí v rámci probíhajícího legislativního procesu příslušná ustanovení zákona zpřesnit. Zákon bude doplněn tak, aby bylo již ze samotného textu ustanovení §13a zřejmé, že zálohy neplatí ten z manželů, který před společným zdaněním nemá vlastní příjmy. Často se bude jednat o manželku, která se bude v domácnosti starat o nezletilé děti a před uplatněním společného zdanění sama nebude mít žádné zdanitelné příjmy.

Dojde ke zpřesnění ustanovení, které upravuje způsob uplatnění nezdanitelných částek, aby bylo zřejmé, že pokud některý z manželů nedosáhne žádných příjmů, může si nezdanitelné částky uplatnit jak on, tak i druhý z manželů.

Aby nemusel ten z manželů, který nemá v průběhu roku zdanitelné příjmy, platit daň v případě, kdy druhému z manželů vznikne přeplatek na dani z toho důvodu, že v průběhu roku platil zálohy na daň, bude zákon upřesněn tak, že správce daně uskuteční převod přeplatku jednoho z manželů na nedoplatek druhého z manželů, pokud o to bude požádán, a to ke dni splatnosti daně druhého z manželů.

12. Otázky a odpovědi

Na jaké internetové adrese najdu formulář přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2005 pro společné zdanění manželů?

Formulář Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2005 č.25 5405 MFin 5405 vzor č. 12 (dále jen „daňové přiznání“) a příslušné pokyny k vyplnění č. 25 5405/1 MFin 5405/1 vzor č. 13 jsou zveřejněny na: http://cds.mfcr.cz. Z této nabídky si vyberete jednotlivé části formuláře podle toho, jaké přílohy musíte vyplnit. V případě společného zdanění manželů v každém případě vyplníte základní část a přílohu č. 5. Ostatní přílohy vyplníte podle druhu a zdroje vašeho příjmu.

Při společném zdanění manželů vyplní přílohu č. 5 jeden z manželů a oba tuto přílohu přiloží ke svému daňovému přiznání?

Při společném zdanění manželů každý z manželů vyplní a podá své daňové přiznání, tj. základní část daňového přiznání, příslušnou přílohu podle druhu zdanitelného příjmu (pouze, pro kterou má věcnou náplň) a přílohu č. 5 daňového přiznání. V příloze č. 5 daňového přiznání vyplní údaje ve sloupci „poplatník“ jeden z manželů a ve sloupci „manžel/manželka“ vyplní údaje za druhého z manželů.

Jsme manželé a vyživujeme v domácnosti dvě děti, manželka je na mateřské dovolené a nemá žádné příjmy. Můžeme uplatnit společné zdanění?

Ano. Společné zdanění manželů podle §13a zákona o daních z příjmů si můžete uplatnit i v případě, že jeden z manželů ve zdaňovacím období (poprvé za rok 2005) neměl žádné příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu.

Žijeme s družkou ve společné domácnosti, můžeme uplatnit společné zdanění manželů?

Společné zdanění manželů podle §13a zákona o daních z příjmů uplatnit nemůžete. Institut společného zdanění manželů byl vytvořen pro podporu rodin s dětmi a mohou jej využít pouze manželé vyživující alespoň jedno dítě v domácnosti.

Můžeme uplatnit společné zdanění manželů v případě, že jsme se rozvedli v lednu 2006, tzn. ještě před podáním daňového přiznání?

Podle ustanovení §13a odst. 6 zákona o daních z příjmů společné zdanění manželů uplatňuje každý z manželů ve svém daňovém přiznání, které podávají oba manželé ve stejné lhůtě. Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud nebudete manželé v době podání daňového přiznání, institut společného zdanění manželů nelze uplatnit.

Lze uplatnit společné zdanění manželů i v případě, že se dít

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče