Spojenci, nebo konkurenti?

25. října 2011, 11:54 - František Peer
25. října 2011, 11:54

Brazílie, Rusko, Indie a Čína. První písmena těchto zemí dávají dohromady název skupiny BRIC, ze které má respekt celý zbytek obchodního světa. Navíc se k nim letos přidala i Jihoafrická republika.

Foto: Profimedia.cz

Tyto státy představují už víc než čtvrtinu plochy světa a necelou polovinu světové populace. Jak se vyvíjí jejich společná obchodní politika a jaká opatření chtějí prosadit?

Hospodářské uskupení BRIC je tvořeno Brazílií, Ruskou federací, Indií a Čínou. První summit vůdčích představitelů se konal v roce 2009. Letos se přidala Jihoafrická republika. Dnes představuje tato skupina téměř 27 procent světového území a více než 42 procent obyvatelstva planety. Jeho členové sice stále oficiálně patří mezi rozvojové země, jejich podíl na světové ekonomice se však neustále zvyšuje a zakládající členové dnes patří mezi deset nejvýkonnějších světových ekonomik, přičemž Čína se propracovala už na druhé místo hned za USA.

Čína má tvrdší podmínky

Ne všechny země BRIC jsou ovšem členy Světové obchodní organizace (WTO). Zatímco Brazílie a Indie byly přímo zakládajícími členy WTO, Čína k organizaci přistoupila teprve v roce 2001 po patnáctiletém vyjednávání a Ruská federace již více než deset let o svém přistoupení k WTO vyjednává s vidinou, že by mohla do organizace vstoupit koncem tohoto roku.

Ač se to zdá být paradoxem, první rozdíly z pohledu ostatních členů WTO vytváří již datum vstupu těchto zemí do organizace. Brazílie a Indie jsou nejen zakládajícími členy WTO, ale přistupovaly také k dohodě GATT 1947. Na tvorbě pravidel se podílely již v době, kdy požadavky ostatních členů na otevření jejich trhů nebyly tak vysoké. Tomu odpovídá i kvalita jejich závazků, které jsou zejména v oblasti dovozních celních sazeb několikrát „měkčí“ než závazky, na něž musela přistoupit Čína. A Ruská federace na tom nebude v této oblasti o nic lépe.

Společně, nebo každý za sebe?

Zapojení a vystupování hlavních hráčů zemí BRIC ve WTO, tedy Brazílie, Indie a Číny, koreluje s faktem, že ekonomiky i politiky těchto zemí nejsou příliš homogenní. Pojítkem stále zůstává postavení rozvojových zemí, jejichž zájmy prosazují. Všichni jsou zapojeni v širokých skupinách rozvojových zemí, jako jsou například G33 nebo G90, které jsou základní platformou pro společné přístupy této skupiny zemí.

Spolupráce ve WTO však dosud není příliš patrná. Důvodem je zcela jistě zájem na ochraně svých národních zájmů v jednotlivých dílčích problematikách běžné činnosti WTO i v rámci Rozvojové agendy z Dohá (DDA). Brazílie, Indie i Číny jsou aktivními členy skupiny G20, která prosazuje zájmy rozvojových zemí v liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty, i když se intenzita jejich zapojení liší. Avšak pouze Brazílie a Indie jsou členy skupiny NAMA11, která prosazuje obdobné zájmy v obchodu s nezemědělskými výrobky.

S posilováním jejich ekonomické síly v posledních deseti letech se výrazně posiluje jejich postavení v jednání o DDA. Lze říci, že tento vývoj mnohostranná jednání ovlivnil ve prospěch rozvojového světa. Je otázkou, jak dlouho bude akceptovatelné uvnitř WTO nahlížet na tyto rychle se rozvíjející ekonomiky optikou rozvojových zemí. Již nyní to vyvolává potíže v rámci jednání o DDA.

Vůdčí byla nejdříve Brazílie, pak převzala iniciativu Indie

V prvních letech vyjednávání o DDA byla vůdčí silou rozvojového světa především Brazílie. Poté, co se jí v průběhu 5. Konference ministrů v Cancúnu v roce 2003 podařilo dosáhnout, že z mandátu jednání byly vyňaty pro ni i pro celý rozvojový svět poněkud „nepohodlné“ singapurské otázky (obchod a investice a obchod a hospodářská soutěž), zaměřila se na prosazování svých ofenzivních zájmů. Ty spočívají zejména v dosažení lepšího přístupu na trh vyspělých zemí v obchodu se zemědělskými produkty, surovinami a některými průmyslovými výrobky. Přitom ale neustále prosazovala svůj striktní domácí zájem na udržení stávající úrovně ochrany hospodářství. Na druhé straně nemá prakticky zájem například na jednání o usnadňování obchodu.

Určitým přelomem se stává rok 2008, zejména významná červencová jednání ministrů obchodu v Ženevě.  Zatímco Brazílie vystupuje již z více smířlivých pozic a jejím cílem je dokončení jednání o DDA, do popředí jako vůdčí síla vystupuje Indie. Její pozice k jednání jsou ale odlišné. V obchodu se zemědělskými výrobky prosazuje zejména vysokou míru ochrany domácího trhu. V obchodu s nezemědělskými výrobky by sice akceptovala navrhovanou liberalizaci, ta jí má však rovněž zachovat nezbytný politický prostor pro povolené úpravy přístupu na její trh.

Výrazně ofenzivním se stává její zájem na obchodu se službami, kde sama přistoupila k široké autonomní liberalizaci na domácím trhu a chtěla by získat tyto výhody i od ostatních členů WTO. Zajímá ji především otevření trhů partnerů pro takzvaný „způsob dodávky 4“, tedy dodávky služeb prostřednictvím přítomnosti vlastních fyzických osob na území jiného člena WTO. Aktivní je však rovněž v oblasti usnadňování obchodu. Jednání ministrů v červenci 2008 však nakonec kolabují na odmítnutí zpřísnění ochranných mechanismů v zemědělském obchodě, které prosazovala americká strana. Není bez zajímavosti, že Čína vystupuje v této otázce poprvé výrazněji na podporu Indie.

Čína coby ekonomický kolos zatím stále váhá převzít ve WTO vedoucí úlohu rozvojového světa. I když k tomu byla mnohdy vybídnuta svými rozvojovými partnery, raději se svým způsobem „skrývá“ ve stínu Brazílie a Indie, vystupuje střízlivě až smířlivě, ale zároveň prosazuje vlastní ekonomické zájmy. Částečně to vyplývá i z její pozice nedávno přistoupivšího státu k WTO, která jí umožňuje dosáhnout v jednání o DDA určitých výhod ve srovnání s ostatními velkými rozvojovými členy.

Spojuje je pouze ekonomická síla

Země BRIC spojuje vědomí významu mnohostranného obchodního systému a dohodnutých pravidel, i když některé z nich realizují již nyní většinu svého obchodu na základě dvoustranných preferenčních dohod. Na mnohostranné úrovni je spojuje i nadprůměrné využívání nástrojů na ochranu obchodu dohodnutých ve WTO. Je však třeba dodat, že tyto nástroje používají země BRIC nyní i vůči sobě. Například Brazílie uplatnila nástroje na ochranu vlastního trhu na dovozy některých položek čínského průmyslového zboží.

Na druhé straně vytvářejí neformální spojenectví i při projednávání některých témat týkajících se ochrany práv k duševnímu vlastnictví. Například jde o registr zeměpisných označení a jejich rozšíření nebo Úmluvu o biodiverzitě. Spolupracují také v oblasti liberalizace environmentálního zboží – například u transferu technologií navrhují postupy ve prospěch všech rozvojových zemí. I když jsou všechny země BRIC příjemci výhod ze všeobecného systému preferencí poskytovaného vyspělými zeměmi, samy ve větší či menší míře poskytují bezcelní a bezkvótový přístup na své trhy pro zboží pocházející z nejméně rozvinutých zemí.

A jak by se mohla spolupráce zemí BRIC vyvíjet po přístupu Ruské federace do WTO? Tady zatím panují jen dohady, a to i o tom, kdo z nich by chtěl převzít vůdčí roli rozvojového světa. Pokud by se jim ovšem podařilo vytvořit společnou skupinu nebo užší koalici, šlo by nepochybně o zcela nové seskupení v činnosti WTO. Nebylo by založeno ani na regionálním základě jako například Evropská unie. A ani na společném přístupu jako například skupiny G20 nebo G33. Jednotícím prvkem by zřejmě byla pouze ekonomická síla těchto čtyř rozvojových gigantů, doplněných zřejmě v budoucnosti dalšími významnými rozvojovými členy WTO.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče