Špidlův pozdní realizmus

23. února 2004, 00:00 - admin
23. února 2004, 00:00

Vladimír Špidla teď v Evropě bojuje za práva Čechů. Cestuje ze země do ze mě, až před ním bledne i slavné mírové poselstvo krále Jiřího z P oběbrad. Stejně jako tehdy neuspěl jeho královský předchůdce, ani současný premiér pravděpodobně neuspěje. Lobbing za práva českých pracujících je v Unii více méně odsouzen k nezdaru.

Z části je za neúspěch odpovědná Unie. Pro cizince vybudovala tuhý systém zákazu práce a omezení jejich podnikání. Místním naopak dopřává obrovské sociální dávky, které nikoho příliš nenutí zajišťovat si živobytí. Tato kombinace se úspěšně postarala o to, aby se z Unie stal klidný, i když poněkud zatuchlý rybník. Už samotné pomyšlení, že by jeho poklidné vody začali čeřit cizinci ochotní pracovat za méně peněz a přitom konkurovat třeba delší pracovní dobou, musí být pro mnohé děsivá. Ještě děsivější však bude, až všichni ti Češi, Poláci, Maďaři a další východní národy poznají, jak to na Západě chodí a naučí se využívat tamní sociální systém. Představa, že by se mohli poflakovat, a přitom si žít mnohem lépe, než kdyby ve své vlasti pracovali, je naprosto neodolatelná. Unie se děsí. Nestačí živit své vlastní lenochy, a měla by se starat ještě o ty z V ýchodu? Nechce je, a proto za ně Špidla odjel lobbovat. S takový zbožím ale těžko uspěje. Popadl problém za špatný konec. Začít tvrdě prosazovat zájmy těch, kdo se mohou v Unii stát pouhou přítěží - to není právě taktický přístup. Aby něco takového prosadil, musel by mít mnohem silnější pozici. Jenže respekt jsme v Unii příliš nezískali. Český Špidla není polský Kwasniewski. Jestli chce, aby jeho slovo mělo váhu, měl začít už dávno. Měl tvrdě bojovat a objíždět Západ kvůli rovným podmínkám všech, tedy nejen zaměstnanců. Problémem levicových stran je selektivní vidění hospodářských problémů. Podniky a podnikatelé se o sebe postarají, i kdyby měly daně nejvyšší na světě a bojovaly v té nejtvrdší evropské konkurenci. My, levice, bojujeme za pracující. V případě EU se to vymstilo. Kam jezdil Vladimír Špidla, když se vyjednávaly podmínky pro české dopravce a mnoho jiných odvětví? A co dělal, když jsme házeli přes palubu celé moravské vinařství? Tehdy se měl snažit stokrát víc než dnes. N eúspěšná cesta po zemích Unie ukazuje, že teď už nemůžeme vybojovat žádná práva, když jsem předtím dali slabošsky najevo, co všechno si necháme líbit. Možná si totéž uvědomuje i předseda české vlády. Zkoušel si dupnout v Nizozemsku; prý nás včas neupozornilo, že také zavede tvrdá pracovní omezení. V několikanásobně větším Německu už byl český premiér smířlivější. Prý se nic neděje, protože Němci se svými úmysly vůči Čechům nikdy netajili. Tomu se říká realistický přístup. On také smysl pro realitu je základní devizou každého politika. Měl by jej ale uplatňovat včas a ne až když už jen bezradně konstatuje, kam se to vlastně nechal zatlačit.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče