Soutěž o sedmilháře pokračuje

15. ledna 2009, 15:08 - (red)
15. ledna 2009, 15:08

Kapitola 160

Již jednou jsem chtěl! * Plynová Ukradejina

Již jednou jsem chtěl!

Pamětníci s pohnutím vzpomínají na zázrak, jak jednou Vladimír Mečiar po ránu našel na svém stole v přísně střeženém vládním objektu štátobezpečnostná akta na osoby, které ho náhodou zrovna zajímaly. Vysrážela se z ranní rosy – asi.
A ejhle! V době, kdy se pod ředitelem stále totálněji proslulého Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka třese jeho sesle, objevila se nikoli s nebe shůry, ale z archivů zdůli jakási zpráva o kauze bratří Mašínů, vypracovaná pro vedení Komunistické strany Československa (KSČ). Shodou neuvěřitelných náhod prý zrovna potvrzuje to, s čím kdysi Žáček přičinlivě pelášil za premiérem Mirkem Topolánkem – skupina bratří Mašínů prý skutečně chtěla zaútočit na vlak československé vládní delegace v čele s tehdejším prezidentem Klementem Gottwaldem, provést útok na elektrárnu v Ervěnicích, na vlaky převážející uranovou rudu, vraždy funkcionářů KSČ i příslušníků StB. „Chtěli jsme přepadnout autobus, který vozil estébáky do Milovic na střelnici. Chtěli jsme vyhodit do vzduchu vlak s uranem, stejně jako unést Čepičku. On, Zápotocký a Gottwald jezdili pravidelně do Poděbrad. K této akci jsme měli dobrý zdroj informací, a dokonce jsme si už vytipovali vhodné místo na přepadení,“ dodává po létech Josef Mašín.
Kromě tohoto vyjádření však chybí jakýkoli důkaz, že nejde o výmysly Státní bezpečnosti, nyní účelově zveřejňované. Na takové operace skupina neměla ani prostředky, ani zkušenosti. Navíc Mašínové nebyli za přípravu takové závažné protistátní činnosti v nepřítomnosti odsouzeni.
Proto nakonec celé to „chtění zaútočit“ spíše připomíná anekdotu, jak stojí pan Novák s panem Vonákem na Národní třídě a pozorují kočár kněžny Lobkowitz – když tu Novák jen zasněně hekne a Vonák do něho rýpne: „Co je s nimi, Novák, co jsou celej tumpachovej?“ A Novák jen zasněně praví: „Ještě jednou bych se chtěl milovat se slečnou Lobkowitz!“ Teď je zase tumpachovej Vonák a koktá: „Cože, to oni s ní něco jako… už jednou?“ A Novák jen odtuší: „To né…, ale už jednou jsem chtěl.“

Plynová Ukradejina

Téměř ve všech médiích jsme se v uplynulých dnech mohli dočíst, že „Rusko nedodávalo plyn do Evropy“. Je neuvěřitelné, jak tvrdošíjně tuto lež opakovala téměř veškerá média. Někteří ideologičtí zatvrzelci, tváří v tvář postupně se prolamujícímu poznání, že černého Petra má Ukrajina, nikoli Rusko, neházeli flintu do žita a zkoušeli blufovat, že se prý „pravdu o tom, kdo skutečně způsobil výpadek zásobování ruským plynem přes Ukrajinu, stejně asi nikdy nedozvíme“.
Kdo si však dal trochu práce, zjistil, že Rusko dodávalo plyn po celou dobu do Evropy severní trasou přes Bělorusko, Polsko a Německo, kolik se jej jen do potrubí vešlo. Rusko jej ostatně zkoušelo pouštět i tranzitem přes Ukrajinu, tam se však ztrácel a do Evropy nedošel. Když se z tranzitu definitivně stala černá díra, Rusko přestalo tím směrem plyn pouštět úplně.
V jakési diskusi na internetu kdosi pointoval: Ukrajina chce být exponentem EU a NATO, ale plyn chce odebírat a platit za ceny, jako by byla stále ve Společenství nezávislých států (SNS). Jak se hezky říkávalo, socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. Hloubka problému je však větší. NATO postupuje na východ a vede za tím účelem mnoho všelijakých jednání, při nichž padnou všelijaká slova, která zasejí všelijaké naděje. Různým exponentům pak narostou křídla a moře je jim po kotníky. Například Michail Saakašvili, gruzínský obdivovatel Stalina a Beriji, v tom rauši zkusil napadnout svého velkého souseda – zřejmě v domnění, že jeho nový sponzor to ocení. Okomentovat se to dá nejvýstižněji asi jen slavnou hláškou ze Sedmi statečných o chlapovi, který nahý skočil do kaktusů: „Zřejmě měl v tu chvíli pocit, že je to dobrý nápad.“
Druhá země si v jisté fázi námluv v západním stylu usmyslela, že situace využije k vyřešení svého plynového problému. Že Rus asi pod dojmem z nového, lepého nápadníka Ukrajiny vyměkne a ponechá ceny plynu oproti Evropě na poloviční úrovni. A ještě zapomene na dluhy za ukradený plyn. Proto Ukrajina začala „konfiskovat“ plyn, který však byl smluvně vázán pro evropské odběratele. Byla to tedy Ukrajina, která udělala mrznoucí rukojmí z evropských států, s nimiž hodlá jít v budoucnu do holportu! Neidealizuje si Západ příliš Ukrajinu?

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče