Sousto pro Kondelíky

16. listopadu 2007, 12:33 - Petr Nováček
16. listopadu 2007, 12:33

Možného kandidáta na prezidenta Jana Švejnara kultivovalo jiné prostředí

Zdá se, že Václav Klaus bude mít v prezidentské volbě skutečného soupeře. Jisté to zatím není, poněvadž Jan Švejnar se o nabízené kandidatuře definitivně rozhodne někdy po Mikuláši. Teprve 7. prosince mu řeknou buď ano, anebo ne komunisté, následujícího dne se snad vyjádří ČSSD a až poté vyřknou svůj ortel lidovci, kteří si celostátní konferenci takticky svolali až na 14. prosinec. Připusťme, že se stane zázrak a komunisté, ČSSD, zelení, lidovci a senátoři z Klubu otevřené demokracie a z SNK se jednoznačně vyjádří pro Švejnara. Měl by co dohánět! O Vánocích ani o Silvestru se agitovat nedá a již 8. února 2008 se má uskutečnit prezidentská volba.

Přitom podle průzkumu STEM pro Právo mají občané ČR o Janu Švejnarovi zatím jen matné povědomí. Kdyby mohli volit prezidenta přímo, Václav Klaus by nad Janem Švejnarem zvítězil v poměru 51 ku 28 procentům hlasů. Není divu: Klaus je coby hlava státu přirozeně a neustále v centru pozornosti. A navíc si ji sám „vyrábí“ provokujícími výroky o Evropské unii, globálním oteplování a dalších tématech, jimiž na sebe strhává pozornost. Zároveň se už měsíce vyhýbá nepopulárním krokům: Neodmítá americký radar, ale také pro něj nehoruje, amnestie uděluje povýtce z humanitárních důvodů a státní vyznamenání univerzálně přijatelným osobnostem. Prostě v tom umí chodit, ten náš pan prezident Václav Klaus!
Jan Švejnar má tedy co dohánět! Tolik v tom chodit neumí a ve zdejších médiích pravidelně hostuje až v posledních týdnech. „Již 28 procent“ na svou podporu a „jen 51 procent“ pro sedmnáct let v politice etablovaného Klause proto hodnotí „velmi pozitivně“ jako dobrou startovací pozici. Jde však o procenta z výzkumu veřejného mínění, zatímco prezidenta budou podle svého „nejlepšího vědomí a svědomí“ volit poslanci a senátoři. Názor veřejnosti při tajném a snad nekontrolovaném hlasování za plentou mohou, ale také nemusejí vzít v úvahu. Švejnar proto především intenzivně „obrušuje hrany“ ve všech poslaneckých a senátorských klubech, jež mu dopředu nevyloučily podporu. A když už po něm „skočila“ média, snaží se pochopitelně udělat dobrý dojem na veřejnost a jejím prostřednictvím zatlačit na stranická grémia, aby ho akceptovala a náležitě usměrnila svoje „ovečky“ ve sněmovně a v Senátu.
Dojem ze Švejnara je však zatím tak trochu „nemastný neslaný“. Profesor michiganské univerzity, jenž po Srpnu emigroval, získal diplomy a akademické hodnosti na prestižních zahraničních školách, byl a je poradcem významných mezinárodních institucí a svého času prezidenta Václava Havla, tenhle Jan Švejnar s českým a americkým pasem, který po Listopadu založil v Praze líheň liberálních ekonomů CERGE-EI, kritizoval Klausovu kuponovou privatizaci a stále je předsedou dozorčí rady ČSOB, s níž Česká republika vede arbitráž, prostě není našinec. Byl kultivován jiným prostředím a nepovažoval za nutné osvojit si móresy zdejších politiků. Jsa zpovídán, zdvořile vyslechne dotaz a stručně, byť někdy příliš obecně, na něj odpoví. Neskáče nikomu do řeči, tazatele ani své protivníky včetně Klause nezesměšňuje a nezásobuje televizní kamery grimasami. Vedle Ivana Langera, Františka Bublana, Miroslava Šloufa (který ho ocejchoval jako „představitele zahraničního kapitálu“), Tomáše Cikrta nebo Pavla Klenera vypadal v televizi podle jednoho kolegy-komentátora „jako aneroid“ neboli umělá, mechanická napodobenina člověka. My ale přece nehledáme baviče, jichž máme dostatek, ale Klausova důstojného protikandidáta pro volbu prezidenta. A Švejnar, nezapletený do nitek zdejších vztahů a nepoznamenaný místními žabomyšími válkami, jiný je. Teoreticky by to mohla být jeho výhoda, leč prakticky nebude. Čeští vlastenci kondelíkovské tradice, ať už praví nebo leví, jinakosti nefandí. Když si obnovující se ČSSD zjara 1990 importovala do svého čela Čechoameričana, profesora Jiřího Horáka, za několik měsíců byl jak v Jiříkově vidění a počátkem roku 1993 s ním našinec Miloš Zeman zúčtoval.
Švejnar je však kromě svého vystupování jiný v podstatnějších věcech. Je liberál, nikoli však neokonzervativní ideolog. Disponuje sociální a environmentální empatií a naši lepší budoucnost spojuje se stále dokonalejší integrací České republiky do EU. A politický proces chápe jako dialog, jenž má prezident podněcovat. Jako by chtěl rehabilitovat liberalismus ve smyslu otevřenosti a svobodomyslnosti a navázat na prezidentský odkaz Václava Havla, byť s jednou zásadní výjimkou. Tou je Švejnarův názor, že se KSČM mění, socializuje, a pokud se ztotožní s pravidly demokracie, jednu generaci po listopadovém převratu je načase zapojovat ji do politického systému jako státotvornou sílu. Filipově straně může tahle Švejnarova velkorysost konvenovat. Jiří Paroubek se jí může naopak zaleknout, poněvadž „socializující se“ KSČM, jako že takovou tendenci před svým příštím sjezdem nejeví, by byla pro ČSSD nevítanou konkurencí. Možná, že by měl profesoru Švejnarovi nějaký jeho zdejší rádce pošeptat, že pokud bude děsit Paroubka, nestane se prezidentem, ani když slíbí lidovcům prosadit smlouvu s Vatikánem.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče