Soukromí farmáři: Zmírnění požadavků vítáme

03. listopadu 2008, 08:30 - Marcela Honsová
03. listopadu 2008, 08:30

Statkáři se těší, že se snadněji dostanou na místní potravinářský trh.

Nová antibyrokratická vyhláška, kterou už roky vyhlížejí, zjednoduší pravidla pro podnikání na venkově a tím podpoří rozvoj farem.

Milan Šebelka má na jihu Čech malebnou rodinnou farmu, na níž chová koně a především krávy. Věnuje se i agroturistice, ale 90 procent jeho dvoumilionového ročního obratu dělají krávy angus, které chová na plemeno. Stěny jeho kanceláře zdobí diplomy za první, nejhůře druhá místa v národních soutěžích. Na poslední výstavě dobytka byla jalovička ze Šebelkova stáda vyhlášena dokonce za nejhezčí v tuzemsku. Samozřejmě mladé kusy nevhodné pro chov si nechává majitel porazit na jatkách a zpestřuje tak domácí jídelníček. Prodat toto maso se už neodvažuje, přitom kupce by měl.

„Víme, že zájem o maso přímo z farem je velký. Lidé by si ho rádi koupili. Ale kdybychom platili jatka, tak už by se to nerentovalo. Finančně zajímavější by bylo, kdybychom mohli vlastní produkci realizovat sami, prodávat naše produkty lidem přímo. Buď na jatkách porazit a tady už porcovat, vychladit a prodávat, nebo i sami porážet,“ vysvětluje Šebelka.

Podle průzkumu by už dnes bez problémů prodal deset kusů ročně. Přinejmenším. „Kdybychom mohli maso nabídnout i regionálním restauracím, obchodům, tak bychom rozšířili i víc. Dnes děláme hlavně plemenná zvířata a teprve ta, která nejsou vhodná k chovu, jdou na maso,“ dodává farmář.

Když se pětačtyřicetiletý majitel Angus farmy z Rančic na Českokrumlovsku dozvěděl o chystané vyhlášce, hned začal plánovat rozšíření chovu. Přiznal, že si s myšlenkou prodávat hovězí maso z vlastní produkce pohrává už delší dobu, jenom veliké investice mu zatím brání. „Chceme do toho jít, vyhláška nám přijde vhod. Plánujeme postavit bourárnu a prodejnu masa na farmě. Kdyby začala vyhláška platit, nemuseli bychom investovat takové peníze, jaké nám dosud hrozí. Jsme v přechodném období na ekologické zemědělství, nepoužíváme chemické preparáty, dobytek je na pastvě, byli bychom schopni mít i biomaso,“ plánuje Šebelka, který hospodaří na statku, který kdysi patřil jeho rodičům.

Zdevastovaný objekt se mu podařilo rekonstruovat a dnes už ví, že minimálně jedno ze tří dětí ho později zastoupí. „Syn chodí na zemědělskou školu, baví ho hospodařit. Máme 90 hektarů luk a 10 hektarů lesa. V základním stádu je 36 matek a jeden plemenný býk. Spolu s mladým skotem míváme přes sezonu tak 65 kusů dobytka,“ přibližuje rodinnou farmu Šebelka.

PODMÍNKY FAREM

(s malým objemem výroby)

• Porážet mohou nejvýše 20 dobytčích jednotek týdně a maximálně 1000 jednotek ročně.

• Nemusí mít stáje a předporážkové ustájení, samostatný prostor pro mytí a dezinfekci dopravních prostředků.

• Při bourání pěti tun masa týdně nemusí být zvláštní prostory na porcování masa.

• Jatka nemusí mít uzamykatelné chladírenské skladovací prostory a maso se může skladovat spolu s ostatním.

• Při porážce 3000 kusů ostatní drůbeže týdně a ročně maximálně 150 tisíc kusů nemusí mít uzamykatelné chladírenské sklady.

• Potravinářský podnik s drůbežími jatkami, v nichž porcují nejvýše dvě tuny masa týdně, nemusí mít zvláštní prostory na porcování.

• ­­­­Množství dodané na trh konečnému spotřebiteli nepřekračuje týdně pět tun vykostěného masa domácích kopytníků, dvě tuny drůbežího nebo králičího masa či 7,5 tuny masných výrobků.

• Množství dodaného mléka nepřekračuje týdně 1000 litrů kravského, 200 litrů kozího nebo 100 litrů ovčího mléka a mléčné výrobky nepřekračují uvedené množství mléka.

• Množství dodaných produktů z rybolovu nepřekračuje 100 kilogramů týdně.

Farmář si nemůže dovolit prodávat zkažené potraviny

Právě podobným farmářům, jako je Milan Šebelka, ale i větším statkářům a malým potravinářským firmám, by měla nová vyhláška jít takzvaně na ruku. Dosud jim záplava předpisů a nařízení spíš brala chuť do podnikání, než by je podporovala a iniciovala. Stejná pravidla platná pro běžné potravinářské závody logicky nemohli malí a střední podnikatelé splnit.

„Nemohou nařizovat stejné podmínky, není to reálné a hlavně to není ani zapotřebí. Zemědělec je většinou zasazený v nějakém regionu a tam si nemůže dovolit prodat nic, co by ohrozilo, byť jen trochu, zdraví lidí. Vždyť by si v lokalitě všichni vyprávěli, že prodal třeba zkažené maso, ztratil by důvěru zákazníků a už by se na trhu neuchytil. Nevyplatilo by se mu nabízet závadné potraviny, protože není anonymní jako veliké prodejny a obchodní řetězce,“ uvažuje Jaroslav Šebek, tajemník Asociace soukromých zemědělců.

Poukazuje i na fakt, že vyhláška má podpořit regionální producenty a právě lidé v určitém místě jednotlivé farmáře dobře znají. Vědí, jaký má chov, čím krmí, jak o krávy či prasata pečuje. „Když to jí sám a přebytek prodává, je to nejlepší záruka kvality těch potravin,“ míní Šebek s tím, že množství komodit z farem nemůže řetězcům konkurovat.

I když pro zákazníky bude jistě zajímavá i pestrost nabídky jednotlivých farem. V Česku je jich kolem dvou tisíc. Kolik z nich se rozhodne své produkty zpracovávat a prodávat, zatím nelze odhadnout. „Myslím, že jde o stovky farmářů,“ odhaduje poradce ministra zemědělství Josef Stehlík.

Co je malé množství dobytka?

Rozhodne-li se sedlák uplatnit na potravinářském trhu, má dvě možnosti. Buď mu bude stačit takzvané malé množství, které bude moci zpracovat za mírnějších podmínek, nebo se etabluje a začne mu být předepsaná kvantita těsná. Pak bude muset podnikat ve stejných náročnějších podmínkách jako ostatní potravinářské společnosti. Přitom takzvané malé množství znamená, že by na jatkách porážel týdně 20 dobytčích jednotek, což představuje deset tun masa a ročně maximálně 500 tun, tedy jeden tisíc dobytčích jednotek.

A jak bude zajištěna kontrola, kolik dobytka farmář porazí? Lze totiž přepokládat, že některé potravinářské společnosti budou chtít využít mírnějších pravidel a svést se s nimi, přestože mají mnohem vyšší produkci. „Porážky hovězího, prasat i ovcí se musí hlásit centrální evidenci zvířat, která je propojena s veterinární správou a díku tomu existuje kontrola, kolik kusů zvířat bylo poraženo. Jakmile kdokoli překročí povolené množství, bude muset splňovat pravidla platná pro klasické společnosti zpracovávající potraviny živočišného původu,“ míní Stehlík.

Tvůrcům vyhlášky a ministerstvu zemědělství jde především o to, aby zjednodušili zátěž podnikatelů na venkově, podpořili jejich rozvoj a usnadnili přístup zemědělců z malých provozů na trh. Zároveň tak i podpořili lokální trh. Proto při přípravě podmínek pro potravinářské podniky s malým objemem spolupracovali se soukromými zemědělci a Agrární komorou. „Také s Potravinářskou komorou, ale tady cítíme snahu záměr eliminovat. Nemají zájem, aby vznikala konkurence, která by měla snazší přístup na trh,“ uvádí člen antibyrokratické komise Stehlík.

Ale i soukromí zemědělci mají připomínky. Rozsah povolené porážky dobytka se jim zdá být veliký. „Máme trochu strach, že vysoké číslo bude zneužito středními výrobci. Doporučení by mělo fungovat jen pro menší podniky, které porážejí dva až tři kusy týdně,“ tvrdí Šebek, tajemník Asociace soukromých zemědělců.

Vyhláška bude platit i pro farmy lesní zvěře

Vstřícnější hygienické a veterinární podmínky při zpracování masa by se měly týkat i farem, kde chovají například jeleny, daňky nebo muflony. Zatím necelou stovku jelenů má na svém statku ve Starém Smolivci na Nepomucku Stanislav Trnka, který tvrdí, že na podobnou vyhlášku čeká léta. „Už několik roků přemýšlím, že bych jeleny choval i na maso. Zvlášť když vidím, jak to funguje vedle v zahraničí, třeba v Rakousku, Německu, teď jsem slyšel, že i na Slovensku mají jemnější zákony,“ uvádí farmář Trnka. Tvrdí, že šance porážet nebo prodávat na farmě zvěřinu by nevyužil sám: „Takových je nás víc, kteří bojujeme s úředníky za zákony, které by nám nebránily v rozvoji, v podnikání.“

Zatím se farmářům, kteří mají na svých pozemcích zvěřinu, podařilo prosadit, že nemusí zvěř transportovat jako dobytek na jatka a zbytečně je tak vystavovat stresu. Mohou použít střelnou zbraň a až zabité kusy odvážejí co nejdříve na jatka, kde je stáhnou, vyvrhnou a prohlédne je veterinář. Maso ovšem smí farmář použít pouze pro svoji potřebu. „Kdybych ho mohl prodat, nebojím se, že bych neměl odbyt. Naopak. Navíc bych zvěřinu nabízel laciněji než jatka,“ míní Trnka, který uvažuje i o prodeji hovězího.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče