Soudci versus politici

03. listopadu 2008, 08:30 - Petra Sýkorová
03. listopadu 2008, 08:30

Česká justice nyní prochází reformou.

Česká justice nyní prochází reformou. Cesty ke spravedlnosti by měly být pohodlnější, lépe značené a kratší. Zda se ovšem na nich i nadále nebudeme potkávat s justiční mafií či úplatnými soudci, je ve hvězdách.

To, co se nyní v justici děje, můžeme konečně s čistým svědomím nazvat reformou. Úspěšné završení transformace soudnictví je sice stále v nedohlednu, ale jednotlivé změny již začínají nést své ovoce. Reforma justice začala téměř před dvaceti lety. Po revoluci se přijímaly nové zákony, pořizovaly se jejich novely a pak se novelizovaly i ony. Snahy o nějaké celkové koncepční řešení ale vycházely na prázdno. Jako ministr spravedlnosti, který zreformoval justici, se tak do dějin pravděpodobně zapíše až Jiří Pospíšil. V roce 2006, kdy nastoupil do úřadu, přestal reformní motor poškytávat a začal pravidelně příst.

Rychlost nebo morálka?

Co jsou podle Pospíšila hlavní nedostatky české justice? Pomalost, složitost a neefektivnost. Stínová ministryně spravedlnosti sociálních demokratů Marie Benešová pak jmenuje ještě špatný morální stav a politicko-právní lobbing. Pospíšilovi vytýká ryze technokratický přístup k reformě. Jeho pojetí podle ní chybí morální impulz pro justici. „Ten by byl v současné době potřebnější než sebelepší legislativní smršť a zavádění nejmodernějších technických změn. K čemu nám budou sebedokonalejší a podrobné zákony, když je mohou vykládat a aplikovat i lidé s nedostatečným morálním kreditem, inklinující k plnění politických zadání, nebo dokonce lidé zkorumpovaní?“ říká.

Ministerstvo spravedlnosti, tedy Pospíšilovi lidé, má za to, že možné problémy justiční morálky pomůže řešit změna zákona o soudech a soudcích. Ta nabyla účinnosti teprve nedávno – 1. října. „Lze konstatovat, že novela by měla efektivně odstranit nešvary justice a vést tak ke zkvalitnění soudního rozhodování,“ shrnuje tisková mluvčí rezortu Zuzana Steinerová. Podle Benešové je ale novela jako celek změna, která justici dostane ještě pod větší tlak exekutivy. „Je to krok zpět, nikoliv vpřed,“ konstatuje.

Svobodu soudům! … nebo ne?

Vztah soudní a výkonné moci je asi vůbec nejspornějším bodem celé reformy. Justici řídí ministr spravedlnosti. A to nesou mnozí soudci velmi nelibě. Principiálně to totiž znamená, že je soudní moc řízena exekutivou, což může ohrozit její nezávislost. Uvedené tvrzení však Pospíšil považuje za pouhé obecné klišé. Benešová naproti tomu soudcům samosprávu slibuje. Podmínkou ovšem je, že ji příští volby vynesou do křesla ministryně. „Se zavedením samosprávy do oblasti soudnictví počítáme. Jsem přesvědčena, že vznikne Nejvyšší soudcovská rada, která v České republice chybí,“ dodává.

Zatímco Pospíšilovi jde především o rychlou a efektivní justici, Benešová ji chce mít primárně samostatnou. „Hlavní prioritou je pro mě uzdravení justice a plná podpora její nezávislosti,“ zdůrazňuje. Z řad soudců ale kupodivu zaznívají mnohem smířlivější hlasy. Například prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa vidí v soudnictví pod nadvládou politiků jedinou vadu na kráse Pospíšilovy reformy. Její nepolitickou část považuje za podařenou.

Co soudce, to názor

Chybějící samospráva je však podle všeho trnem v oku většiny soudců. Uvědomuje si to i Pospíšil, který v této souvislosti zdůrazňuje, že není volen soudci, ale občany. „Nejde jen o správu věcí personálních, ale i záležitostí finančních a organizačních. Více než osmnáct let fungování justice v Česku dostatečně prokázalo, že dosavadní model jejího řízení všeobjímajícím ministerstvem spravedlnosti se neosvědčil a je třeba přistoupit k předání řady rozhodovacích pravomocí orgánu, jež bude složen z osob, které nejlépe rozumí tomu, co soudy skutečně potřebují,“ říká místopředseda Krajského soudu v Brně Pavel Bachratý.

Stejný názor mají i v Praze. „Samospráva soudům výrazně chybí. Pokud jde o výrazný vliv exekutivy na správu justice a minimální, respektive žádnou samosprávu, jsme v Evropě ojedinělou výjimkou. Takový orgán by měl velice konkrétní představu o tom, jak to v justici vůbec chodí a co je třeba. Navíc by opravdu přesně chápal význam pojmu nezávislá justice a respektoval ji,“ uvádí tiskový mluvčí pražského městského soudu Petr Kulawiak.

Situace ovšem tradičně není černobílá. Soudce Okresního soudu v Ostravě Igor Krajdl by patrně pana ministra potěšil: „Podle mého názoru soudům samospráva nechybí.“ Na ministerstvu by se ale z Krajdla dlouho neradovali. Svůj názor totiž zdůvodňuje: „Obávám se toho, že naše politická reprezentace by nám pouze přidělila úkoly a dala odpovědnost, ale nedala nám na zvládnutí těchto úkolů dostatek prostředků.“

A podobně jsou na tom i v Olomouci. „Domnívám se, že soudy se bez samosprávy obejdou. Nedokážu si ani příliš dobře představit, jak by v našich podmínkách fakticky fungovala. Jak by zajišťovala ekonomickou stránku chodu justice, kdyby musela žádat o prostředky vládu jako orgán moci výkonné, přičemž sama by byla složkou moci soudní?“ ptá se soudce Jelínek.

Bez peněz do reformy nelez

Ne všichni soudci jsou tedy přesvědčeni, že fungování justice stojí a padá se samosprávou. Na jednom nedostatku, který je podstatnou brzdou justiční reformy, se však shoduje všech šest oslovených soudů. „Peníze,“ říkají. „Nejsou,“ vzápětí přichází odpověď z ministerstva. Některým soudům chybí finanční prostředky na nové taláry, na počítače či na rekonstrukci vlastních prostor. Všem však chybí peníze na platy.

Teď by se mohlo zdát, že chamtivým soudcům nestačí desetitisíce, které jim každý měsíc nasypou do kapes daňoví poplatníci. Kolik přesně to je? Letošní průměrný plat soudce okresního či krajského soudu je 81 373 korun. Průměrný soudce Vrchního soudu si vydělá 105 787 korun a jeho kolega z Nejvyššího soudu 110 692 korun. Na tyto částky si ovšem soudci nestěžují. Za optimální je považuje i ministr Pospíšil. Problémem jsou mnohonásobně nižší platy asistentů a vyšších soudních úředníků. Průměrný dekretový plat vyššího soudního úředníka je podle sdělení ministerstva 21 714 korun. „Nástupní plat takového člověka je 16 tisíc hrubého,“ doplňuje ještě zajímavější částku Jaromír Jirsa. Asistenti soudců jsou zařazeni ve stejné platové třídě jako vyšší soudní úředníci, přitom se jimi mají stávat hlavně absolventi právnických fakult.

Problém špatně placeného justičního personálu je zároveň klíčovým problémem celé reformy. Jedním z jejích zásadních pilířů je totiž odbřemeňování – nejen soudů, ale i soudců samotných. Cílem je očistit jejich náplň práce od veškerých nemeritorních rozhodování a postupů. Záměrem ministerstva je naučit soudce a jejich personál fungovat v minitýmech. V nich by měl být soudce, vyšší soudní úředník nebo asistent a zapisovatelka. V rámci minitýmu soudce rozhodne spor, ostatní práci zastanou zbývající členové týmu.

Soudy – líhně zkušených zaměstnanců

„Vyšší soudní úředník či asistent se řídí pokyny soudce, analyzuje spisy, připravuje jednoduchá rozhodnutí, vyhledává judikaturu, shromažďuje důkazy, koresponduje s účastníky nebo jinými soudy a orgány, vypočítává znalečné…“ popisuje Bachratý. V pozici justičního personálu je tedy možné získat velmi slušnou praxi. To je i jeden z důvod
ů, který táhne absolventy vysokých škol na nedobře placená místa. Proškolí se a zmizí do soukromé sféry.

„Zejména u vysokoškolsky vzdělaných asistentů hrozí jejich brzký odchod za lepším výdělkem. Je třeba si uvědomit, že zapracování asistenta trvá několik měsíců a soudce tomu musí věnovat určité úsilí. To však přijde vniveč, pokud asistent po roce odejde. Soudce pak pochopitelně zbytečně zatěžuje, když musí zaučovat dalšího člověka,“ konstatuje Bachratý.

Pro podnikatele je takový stav v jistém smyslu dobrou zprávou – hledáte-li zaměstnance s dobrou praxí, jděte je hledat na soudy. Šance, že uspějete, je vysoká. Pro soudy je ale v současné době „úspěchem“ už i zisk alespoň dočasného zaměstance.

„Po novele zákona o vyšších soudních úřednících by mohli velkou část exekuční agendy dělat právě oni,“ uvádí ředitelka správy Okresního soudu v Písku Ludmila Maňhalová. Jedná se o neproblematické, víceméně administrativní úkony, které ale spotřebují mnoho času. V případě píseckého soudu je to ale stále čas soudce – a tedy čas velmi drahý. „U zdejšího soudu vyřizují agendu soukromých exekutorů stále soudci, vyšších soudních úředníků je totiž nedostatek,“ doplňuje Maňhalová. Soudci obecně hodnotí legislativní posun vedoucí k větším možnostem využití sil ostatních justičních zaměstnanců pozitivně. Zároveň ale shodně tvrdí, že bez peněz nový systém fungovat nebude.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče