Souboj století

12. října 2010, 14:38 - Mgr. Dáša Hyklová
12. října 2010, 14:38

Sportovní hry Commonwealthu v Dillí ve srovnání s olympiádou v Pekingu prohrály

Ještě nikdy jsme nezažili podobný chaos, kroutili hlavami někteří účastníci sportovních her společenství národů Commonwealthu, které po dvanácti dnech skončily minulý čtvrtek v indickém Dillí. Ještě nikdy jsme v Indii nezažili tolik úsilí věci organizovat a řešit, oponovali jim ostřílenější a shovívavější kolegové, kteří zemi navštívili již v minulosti.

Prodražily se šedesátkrát „Olympiáda“ 54 států, někdejších členů britského impéria, se organizuje každé čtyři roky a Indie dostala možnost uspořádat sportovní hry Commonwealthu vůbec poprvé v historii. Není pochyb o tom, že o ně usilovala z prestižních důvodů. V případě perfektně provedené akce se nabízela možnost na pár dnů před světem zazářit, a tím i prezentovat svůj velký ekonomický potenciál. Podobně, jak to před dvěma lety udělala v průběhu letní olympiády v Pekingu Čína. Přes veškeré vynaložené finanční prostředky a snahu organizátorů však byla šance v případě Indie podle všeho promrhána. Kolem her v Dillí se vedly vášnivé diskuse dávno před tím, než nějaká sportovní klání vůbec začala. Samy přípravy akce budily obavy a rozpaky. Vláda sice utratila miliardy dolarů za nové letiště a další stanice metra, s výstavbou sportovišť se však začalo teprve před dvěma lety. Dvanáct dnů před zahájením akce se na hlavním stadionu zřítil most pro pěší, den poté spadla střecha budovy, v níž měli soutěžit vzpěrači. Po ubytovnách pro sportovce běhali toulaví psi, veškeré dokončovací práce byly ve skluzu. Stavební firmy až do poslední chvíle uměle navyšovaly výdaje a falšovaly dokumenty. Vážnými obviněními z korupce, jež přípravu a organizaci her údajně doprovázela, se zabýval dokonce i parlament. Výsledkem je, že Indie zaplatí za hry odhadovaných 4,8 až 6,4 miliardy dolarů, což je až šedesátkrát více, než činil původní odhad. Několik špičkových atletů podlehlo obavám z nevyhovujících hygienických podmínek, další se zalekli možnosti ozbrojeného útoku některé z militantních skupin, a proto do Dillí vůbec nepřiletěli. Mezi nimi například jamajský sprintér Usain Bolt, skotská tenistka Elena Baltachaová, britská atletka Jessica Ennisová či světový rekordman na 800 metrů David Rudisha pocházející z Keni. Novozélandská a kanadská delegace svůj přílet kvůli problémům s ubytováním posunuly, nicméně blamáž, která Indii hrozila v podobě hromadných odvolání účasti atletů, se nakonec podařilo zažehnat. Hry odstartoval působivý ceremoniál, i když i ten vyvolal polemiky. V úvodní velkolepé show se nad stadionem vznášel barevný obří balon za šestnáct milionů dolarů. „Šlo o peníze vyhozené do vzduchu,“ tvrdili kritici, kteří v této souvislosti připomínali, že v Indii trpí přibližně 40 procent dětí podvýživou.

Problémy a zase problémy Nutno zdůraznit, že co se týče bezpečnosti her, indická vláda neponechala nic náhodě. Na akci nasadila přes 28 000 policistů, 5000 členů polovojenských jednotek, 100 antisabotážních týmů, 300 pátracích psů, 80 měřičů radiace a patnáct jednotek pro zneškodňování bomb. Několik australských novinářů i přesto před zahájením her preventivně absolvovalo kurz přežití. „S mapou a buzolou v ruce jsme běhali po buši, a dokonce jsme nacvičovali i útěk ze zajetí,“ pochlubil se jeden z nich indickému deníku Hindustan Times. Australané přiletěli do Indie částečně připravení na potenciální střet s teroristy. Na stadionech, v hotelových pokojích a v bazénech v Dillí však nakonec řešili zcela jiné problémy. Nejméně dvanáct členů australské plavecké reprezentace dostalo v průběhu her průjem. Důvod střevních potíží se nepodařilo zjistit, organizátoři přispěchali s ujištěním, že voda v bazénech nemůže být zdrojem nákazy, protože všechny její testy dopadly dobře. Ovšem i 20 procent členů plaveckého týmů Velké Británie trávilo v Dillí na toaletách více času, než měli původně v plánu. Nemocí oslabená plavkyně Francesca Halsallová téměř zkolabovala při cestě na stupně vítězů, kam si šla pro bronzovou medaili v závodě na 100 metrů volný způsob. Její týmová kolegyně Rebecca Adlingtonová bojovala se střevním onemocněním krátce před závodem na 800 metrů volný způsob, v němž získala před dvěma lety v Pekingu zlatou medaili. V Dillí také vyhrála, závod však nepatřil k jejím nejrychlejším. „Jsem velice spokojená se svým výkonem. Tady vůbec nešlo o čas vzhledem k tomu, co se zde děje,“ uvedla pro BBC Sport. Sportovci se střevními potížemi, chaotický prodej vstupenek, pomalé zapojení internetu – výčet překážek, jež museli závodníci a novináři v Dillí překonávat, by mohl být ještě delší. Výsledkem je, že z her zůstal rozpačitý dojem. Letní olympiáda v Pekingu v roce 2008 se naopak zapsala mezi jedny z nejlépe uspořádaných v novodobé olympijské historii. „Přesto, že některé aspekty organizace olympiády naznačovaly mnohé o přetrvávajícím autoritářském způsobu vládnutí při dosahování čínského růstu a úspěchu, drtivá většina účastníků a komentátorů se shodla v tom, že pořadatelé zajistili velmi dobré ubytovací, sportovní a obslužné zázemí,“ vzpomínal vysoce postavený evropský diplomat. Indičtí organizátoři řešili nástrahy a nedostatky her v Dillí jeden po druhém tak, jak postupně přicházely. Číňané dlouhé měsíce předem věci připravovali, testovali a nacvičovali. Pod kontrolou měli vše od udělování víz potenciálním aktivistům ze zahraničí až po regulaci čistoty ovzduší ve městě. Přinejmenším padesát čínských disidentů, ochránců lidských práv a aktivistů bylo tehdy preventivně pozatýkáno nebo dočasně vyvezeno z Pekingu.

Kdo je větší obr Chtě nechtě jsou Indie a Čína země, které rozlohou a počtem obyvatel připomínají spíše kontinenty, mnohdy stavěny vedle sebe a srovnávány. V této souvislosti se dokonce mluví o souboji století. Dohromady mají tyto země tolik obyvatel, kolik jich žilo na naší planetě ještě v roce 1950. V případě Číny je to 1,331 miliardy lidí, Indie jich má 1,155 miliardy. Když srovnáme výkonnosti jejich ekonomik, čísla dnes jasně mluví ve prospěch Číny, která se letos stala druhou největší ekonomikou světa (viz Silnější Říše středu). Při hodnocení perspektiv ekonomického vývoje bývá Indie a Čína často přirovnávány k želvě a zajíci. Zatímco Čína dosahuje již 30 let téměř dvouciferného růstu HDP, může se chlubit nablýskanými mrakodrapy a osmiproudými dálnicemi, Indie má takzvanou „měkkou architekturu“. To znamená demokracii, vládu práva a svobodu slova, jež mohou do budoucna posloužit jako tlumiče šoků, a činí tak indické pozitivní hospodářské vyhlídky trvalejšími. Autoritářská Čína se sice dostala jako „zajíc“ rychlým ekonomickým vývojem z původních nástrah, avšak existuje nebezpečí, že tento systém může zkolabovat. Indie, která hraje dlouhodobou hru, si udrží své mírnější tempo růstu, ale jednoho dne Čínu možná předstihne. „Indie, i když možná zmatená a zkorumpovaná, je v podstatě svobodnou a tržní ekonomikou, ve srovnání s protekcionistickou a stále silně centrálně řízenou ekonomikou ČLR, kde je investiční prostředí pro cizince neprůhledné a nevyzpytatelné,“ uvedl jeden diplomatický zdroj. Prozatím se ovšem – až donedávna – Indie pohybovala ve srovnání s čínským růstem želvím tempem. V roce 1991, kdy byly spuštěny indické reformy, byl HDP na osobu Indie přibližně stejný jako v Číně. Dnes je příjem v Číně třikrát vyšší (viz Bohatší Číňané). Problém není v tom, že by Indie byla velmi pomalá. Ještě v devadesátých letech se jí podařilo zvýšit tempa růstu někdy na pět procent a více ročně, a ve druhé polovině tohoto desetiletí dokonce i výše. Číně se však dařilo celou dobu výrazně lépe, její tempa růstu se pohybovala v průměru mezi devíti až jedenácti procenty ročně, nebyly ojedinělé i hodnoty dvanáct až čtrnáct procent. Tím se Čína v důsledku kumulativního růstu dostala podstatně více dopředu. Podle Stevena Roache z investiční banky Morgan Stanley, který se po třech letech vrátil z Asie do New Yorku, „má Indie šanci dosáhnout dvouciferného růstu a dlouhodobě mít lepší předpoklady na mikroekonomické úrovni než Čína“. K přednostem země patří korporace a podnikatelé na světové úrovni, početná pracovní síla hovořící anglicky, jež je navíc kompetentní v oblasti IT, a také obezřetně regulovaný bankovní systém. Dodejme, že i v Číně roste počet mladých lidí, kteří jsou dnes již vyzbrojeni angličtinou a vědomostmi v IT. Indie také překonává své makroekonomické nedostatky. Míra hrubých domácích úspor výrazně rostla z 20 procent na konci devadesátých let na vysoko přes 30 procent v roce 2008. Přímé zahraniční investice ve výši 40 miliard dolarů sice ještě nedosahují objemů Číny, ale ve srovnání s rokem 2005 jsou čtyřnásobně vyšší. Největším minusem Indie je špatná infrastruktura země a stále přetrvávající chudoba mnoha jejích obyvatel. Podle poslední studie z univerzity v Oxfordu žije jen v osmi státech Indie více zoufalých a chudých lidí než v celé subsaharské Africe dohromady. V případě, že se Indii podaří uskutečnit některé ambiciózní plány, může se podle Roache stát v následujících letech největším překvapením Asie. Při jejich realizaci však bude muset být mnohem důslednější, než tomu bylo při organizaci sportovních her Commonwealthu.

*
TABULKA
Silnější Říše středu Srovnání HDP Číny a Indie (v mld. USD)
2009* 2010*+ 2011+
Čína* 4984* 5745* 6422 Indie* 1236* 1430* 1598
+odhad
Pramen: MMF TABULKA2
Bohatší Číňané**
Srovnání Číny a Indie v parametru HDP na jednoho obyvatele (v dolarech)
2009* 2010*+ 2011+
Čína* 3734* 4282* 4763 Indie* 1031* 1176* 1296
+odhad
Pramen: MMF

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče