Souboj s Hitlerem

27. dubna 2010, 15:11 - Pavel Hanslíček
27. dubna 2010, 15:11

Čemu slouží luxusní hotel v Obersalzbergu?

Blonďatá dívka Bernile s vůdcem. Manažerský génius Speer s vůdcem. Goebels, Bormann, Göring, ti všichni s vůdcem. Vůdce na procházce s německým ovčákem Blondim. Vůdce při odpočinku s Evou Braunovou. Vůdce skromný a lidový jako miliony prostých Němců. Pravděpodobně si každý snadno vybaví ony momentky z fotogenické terasy pod Alpami; pro mašinerii nacistické vizuální propagandy to byla ideální kulisa… Za toutéž kulisou ovšem Adolf Hitler plánoval Noc dlouhých nožů, napadení Sovětského svazu i přestavbu Berlína na hlavní město podrobeného světa.
Obersalzberg nad jihobavorským městečkem Berchtesgaden je spjat s Hitlerovým životem snad jako žádné jiné konkrétní místo Německa. Proto bylo překvapením, když v místě soukromého vůdcova sídla nabídl před pěti lety služby pětihvězdičkový hotel Intercontinental. Vzplanuly ostré diskuse, patří-li luxusní ubytovací zařízení na místo, které mohou jistí lidé chápat jako kultovní.

Nezdůrazňovat, nezamlčovat
Jenže Intercontinental není první, kdo využil této oblasti k rekreaci. Komplex, kde do roku 1945 stál Hitlerův horský zámek Berghof a rezidence Hermanna Göringa a Martina Bormanna, obsadila americká armáda a dalších padesát let využívala jako své rekreační středisko. Když se v roce 1995 oblast vrátila Bavorsku, zemská vláda se rozhodla vytvořit svůj koncept využití sídla. „Má dva pilíře: důkladné zmapování historie a také navrácení oblasti původnímu účelu, tedy turistice a odpočinku,“ říká ředitel hotelu Claus Geisselmann. Hotel stoprocentně vlastní bavorská zemská banka BayernLB a mezinárodní řetězec Intercontinental je pak provozovatelem. „Právě státní vlastnictví zaručuje kontrolu nad děním hotelu, přece jen se stále jedná o citlivou záležitost,“ dodává Geisselmann. Vznik hotelu opakovaně tvrdě kritizovaly německé a britské židovské organizace. I proto jsou všichni pracovníci hotelu před nástupem prověřováni policií kvůli případným spojením s nacismem a neonacismem a kromě pracovní smlouvy musejí podepsat též prohlášení, že podporují demokratické ideály Spolkové republiky Německo.
Negativní odezva vymezila projektu přísný rámec – nový hotel na sebe nesmí upozorňovat historizující dekorativností či pompézností. Nečekejte tedy tradiční horskou chatu v bavorském stylu. Přijme vás moderní budova na půdorysu protáhlého písmene U, která by se uplatnila ve Skalistých horách stejně jako kdekoli jinde na světě. „Stejný cíl – splynout s okolím – sledují i použité materiály přírodních a často teplých barev. Červené tóny interiéru odkazují k podzimu nebo k západu slunce. Vzory koberců v pokojích evokují jehličí okolních lesů,“ vypočítává Geisselmann. S oblibou používá spojení neokázalý luxus. Což je v nynějším Obersalzbergu něco jako mantra. „Nechceme však nic zamlčovat,“ dodává ředitel. „Každý zaměstnanec absolvuje celodenní školení v Dokumentačním centru, jež patří k projektu rozvoje Obersalzbergu, aby se uměl vypořádat s dotazy hostů.“ V nočních stolcích u hotelových postelí se kromě obligátní Bible nachází i osmisetstránková kniha Die tödliche Utopie (Smrtelná utopie) věnovaná historii třetí říše.

Poutníci a diplomati
Lovce senzací nynější Obersalzberg asi zklame. Z dob třetí říše nezbylo skoro nic. „Většina velkých staveb, tedy zámek Berghof, domy Martina Bormanna, Hermanna Göringa, studio architekta a ministra zbrojení Alberta Speera či kasárna SS už dávno nestojí. Všechny byly těžce poškozeny bombardováním v dubnu 1945, z Berghofu dodnes zbyla jen jedna opěrná stěna,“ konstatuje historička z Dokumentačního centra na Obersalzbergu Nina Riessová. Jediná stavba, které se spojenecký letecký útok nedotkl, byla někdejší Hitlerova horská chata, lidově přezdívaná Orlí hnízdo. Ruiny Američané odstřelili v roce 1952 a uvolněné plochy zalesnili, což mělo zabránit neonacistům, aby se pokoušeli v těchto místech hledat suvenýry. Snaha o distanc vůči neblahé minulosti i úsilí obrátit pozornost ke kráse tamější přírody však budou asi provždy omezeny historickými reminiscencemi. Hitlerovo letovisko přitahovalo vždy značnou pozornost, a proto se Bavorsko rozhodlo vytvořit Dokumentační středisko. „Původně jsme počítali s třiceti tisíci návštěvníky ročně, od otevření v roce 1999 nás však navštívilo již více než 1,3 milionu lidí,“ říká Riessová.
Samo středisko je přitom určitou raritou. Jedná se totiž o jednu z mála budov z doby nacismu, jež na Obersalzbergu zbyly. Původně sloužilo jako ubytovna členů NSDAP patřící Berghofu. Kdo se chce dozvědět více o Hitlerových pobytech, měl by zamířit právě tam. Pozdější vůdce se v Obersalzbergu, tehdy části obce Salzberg, objevil poprvé v dubnu 1923, kdy přijel navštívit svého mentora, spisovatele Dietricha Eckarta. Brzy si zde pronajal a nakonec i koupil vlastní dům Wachenfeld, kde mimo jiné napsal druhý díl knihy Mein Kampf.
Němci kdysi začali Obersalzberg hromadně navštěvovat, aby mohli svého Vůdce alespoň zahlédnout. Příliv „poutníků“, jak se někdy Hitlerovi obdivovatelé označovali, ještě zesílil po převzetí moci nacisty v roce 1933. „Lidé sem proudili po tisících. V Berchtegadenu kvůli tomu vznikla i železniční stanice,“ vypráví Reissová. Hitler využil Obersalzbergu především k tomu, aby se stylizoval do pozice lidového kancléře. „Dokonce se vytvořil i jakýsi druh merchandisingu – prodávaly se zde nástěnné talíře, vycházkové hole, povlaky na polštáře, kapesní nože s obrazem Hitlerova domu, a pro děti dokonce model Wachenfeldu včetně vlajky s hákovým křížem,“ říká Reissová. Všechny suvenýry schvalovala NSDAP. K obchodním šlágrům patřily také vůdcovy fotografie, jež se například přikládaly k některým značkám cigaret, a dokonce se na ně prodávala speciální alba.
Období, kdy byl Hitler ochoten se na Obersalzbergu vystavovat, však poměrně rychle skončilo. Z obce byli postupně vystěhováni všichni obyvatelé, oblast byla v roce 1937 pro veřejnost uzavřena a vznikla vůdcova osobní zóna. Proměnou prošlo i Hitlerovo sídlo. Původně prostý dům v bavorském stylu již neodpovídal nové pozici majitele, a proto byl přestavěn na okázalou rezidenci Berghof. Rozhodně se nešetřilo: mramor z Itálie, obkladový kámen z Čech, vzácná dřeva z Jižní Ameriky… To vše mělo zcela pragmatický důvod – na Obersalzbergu začaly od konce roku 1937 proudit návštěvy na nejvyšší úrovni. Kromě jiných to byl britský premiér Neville Chamberlain, italský diktátor Benito Mussolini, rumunský král Carol III., papežský nuncius Cesare Orsenigo, slovenský president Josef Tiso, perský princ Aga Khan či někdejší britský král Edward VIII.

Vůdcovo podzemí
Unikátní stavbu Kehlsteinhaus řečenou Orlí hnízdo v nadmořské výšce 1834 metrů dostal Hitler od svého tajemníka Martina Bormanna v roce 1939 k padesátinám. Byla k ní vybudována nová horská silnice s několika tunely, vstup zajišťoval též výtah procházející nitrem hory. Říká se však, že Hitler tuto horskou chatu navštívil nanejvýš desetkrát a nikdy zde nepobyl více než třicet minut. Budova přežila a dnes slouží v letních měsících jako výletní restaurace.
Na Obersalzbergu najdeme rozsáhlý systém podzemních bunkrů, jež propojovaly všechny budovy letoviska. Celková délka chodeb činila šest kilometrů a plocha podzemních prostor dosahovala 23 tisíc čtverečních metrů. Pod Obersalzbergem se nenacházely jen bunkry, ale i kanceláře, ložnice, koupelny a skladiště. Systém byl vybaven řadou bezpečnostních prvků – připraveny byly například záložní generátory proudu a na každý vchod mířil kulomet. Stěny přístupových chodeb byly z železobetonu, což mělo neutralizovat pokusy o použití ručních granátů. Bunkry zahrnovaly též zařízení umožňující vytvořit v podzemí podtlak, a zabránit tak proniknutí bojových plynů. Na výstavbě pracovaly tisícovky totálně nasazených včetně řady občanů protektorátu Čechy a Morava, v některých obdobích údajně až šest tisíc dělníků. Z toho všeho je nyní přístupná jen malá část systému pod Dokumentačním centrem. Zbytek je zčásti zatopen nebo hrozí zřícení, značná část podzemního systému totiž nebyla kvůli nedostatku času nikdy dokončena. Zcela hotový byl jen Hitlerův a Bormannův bunkr.

Prostě Alpy
Zahloubáte-li se do expozic Dokumentačního střediska pozorněji, fotografie z letní idyly s Evou Braunovou rychle vystřídají snímky pověšených civilistů z Charkova, padlých od Stalingradu, rozbombardovaného Norimberka a mrtvých z koncentračních táborů. Znovu můžete zapochybovat, zda luxusní horský rezort za 55 milionů eur stavět právě v místě, kde Hitler strávil v kuse téměř čtyři roky. Geisselmannův předchůdce v ředitelském křesle Jörg Böckeler argumentuje pro: „Když bydlíte v berlínském Adlonu, také nemyslíte na každém kroku na historii,“ řekl v roce 2005 rakouskému deníku Der Standard. Je fakt, že do oblasti Berchtesgadenu zajížděla bavorská královská rodina již od konce 18. století. A ani Američanům půl století nevadilo rekreovat se v někdejší ubytovně NSDAP Platterhof.
Z hlediska prostého turismu jsou hlavním lákadlem Obersalzbergu úžasné scenérie bertesgadenských Alp a skvělé podmínky pro lyžování, vysokohorskou turistiku a horská kola. „Navíc máme hned u hotelu nejvýše položené devítijamkové golfové hřiště v Německu,“ poznamenává marketingová manažerka Intercontinentalu Kathrin Seybothová.
Koho nabídka Intercontinentalu na Obersalzbergu oslovuje? Klientelu hotelu tvoří ze 60 procent soukromí hosté a zbytek připadá na účastníky firemních akcí. Celoroční vytížení se pohybuje mezi 50 až 60 procenty. Asi tři čtvrtiny návštěvníků jsou Němci, zbytek především Rakušané, Švýcaři, Francouzi a Angličané. Češi se mezi hosty dle Geisselmanna objevují spíše výjimečně. Pan ředitel zdůrazňuje, že obavy kritiků, že hotel zaplaví neonacisté a extremisté, se nepotvrdily. Obersalzberg naopak začínají vyhledávat prominenti z oblasti politiky a kultury.

Všední den
Některé historické „maličkosti“ však utkvívají a bezpochyby patří k zážitkům poznávací turistiky par excelence. V Dokumentačním středisku si lze prohlédnout originální cedulky Adolf Hitler Strasse, kterou jste mohli kdysi nalézt v téměř každém německém městě. Speciální model rádia VE 301, jejž si bylo možné pořídit levněji než běžný přijímač. Zkratka VE 301 skrývá datum 30. ledna 1933, tedy den, kdy se Hitler dostal k moci. Dětský slabikář obsahující stylizované postavy Němců a Židů, který prvňáčkům rýsoval „správný obraz“ společnosti formou básniček a obrázků. Vyznamenání: Německý kříž pro matky, jenž existoval ve třech variantách – bronzové, stříbrné a zlaté. A také fotografii dívenky Bernile, která vůdce v Berghofu opakovaně navštívila a s pánem, jehož titulovala „strýček Hitler“, si dokonce dopisovala. Snímky patřily v Německu k nejoblíbenějším. Jejich vztah vzal za své v roce 1938, když se zjistilo, že Bernilina babička byla Židovka. Dívka zemřela v 17 letech v mnichovské nemocnici.

***

BOX
Intercontinental Berchtesgaden
Nabízí celkem 138 pokojů v pěti kategoriích od Standard Deluxe velikosti 32 metrů čtverečních až po prezidentské apartmá se 175 metry čtverečními s vlastními konferenčními prostorami, rohovou terasou a koupelnou zhotovenou z jediného kusu bílého mramoru. K dispozici jsou rovněž dvoupatrové apartmány se čtyřicetimetrovou terasou a koupelnami s denním světlem a výhledem na okolní horská panoramata. Panoramatickými okny s výhledem na Alpy však jsou vybaveny všechny pokoje. Cena se pohybuje mezi 240 až 2500 eury za noc.
Silnou stránkou hotelu je gastronomie. Podnik má čtyři restaurace; vlajkovou lodí je Le Ciel oceněná Michelinovou hvězdou hned první rok po svém otevření. Šéfkuchař Ulrich Heimann, specialista na francouzskou kuchyni, předtím vařil deset let v hamburském podniku Prinz Frederik, kde získal svoji první hvězdu. I proto je hotel oblíbenou destinací gurmetů, mimochodem menu přijde na 122 eur. Heimann pro hosty navíc pořádá vycházky do okolí, aby se, jak říká, seznámili se surovinami používanými v kuchyni. „Na jaře chodíme sbírat bylinky,“ tvrdí šéfkuchař. Zajímavý zážitek poskytuje také restaurace 3’60° s opravdu panoramatickým rozhledem. Rocks American Bar zase nabízí 400 druhů whisky. V době otevření hotelu se dokonce jednalo o největší sbírku lahví tohoto obilného destilátu v celém Německu. Součástí hotelu je wellness centrum o rozloze 1400 metrů čtverečních nazvané The Mountain Spa. Největším lákadlem je údajně venkovní bazén s teplotou celoročně udržovanou na 36 stupních, z něhož zahlédnete vysoko nad sebou Orlí hnízdo.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče