Souboj o potrubí a politický vliv

21. ledna 2009, 16:04 - Martin Laryš
21. ledna 2009, 16:04

Společnost RosUkrEnergo je trnem v oku

celý podtitul:
Společnost RosUkrEnergo je trnem v oku rusko-ukrajinských energetických vztahů

Rusko-ukrajinské vztahy v energetice jsou od počátku 90. let poznamenány neprůhledností, korupcí, nečitelnými barterovými operacemi a jinými pochybnými praktikami. Mezi oběma státy fungovaly zprostředkovatelské společnosti, které skupovaly ruský a středoasijský (převážně turkmenský) plyn a na ruských hranicích jej prodávaly Ukrajině. Do těchto obchodů byla v 90. letech zapletena významná část ukrajinských politických elit včetně současné premiérky Julije Tymošenkové, kterou Rusko vinilo z korupce a hrozilo jí zatčením.

Oligarchové na scéně Na konci roku 2002 byla na popud Moskvy založena nová zprostředkovatelská společnost EuralTransGas (ETG), spojená s ukrajinským oligarchou Dmytrem Firtašem. ETG byla založena v nejmenované maďarské vesnici třemi nezaměstnanými Rumuny a izraelským právníkem. Kvůli skandálům, netransparentnosti a nevalné reputaci byla ETG zrušena. V červenci 2004 ji po dohodě ruského prezidenta Vladimira Putina a ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy nahradila nová, stejně pochybná struktura RosUkrEnergo (RUE), zaregistrovaná ve Švýcarsku. Vlastnictví RUE si rozdělily po 50 procentech ruská a ukrajinská strana. Ruský akciový podíl obdržel Gazprom, který si tím upevnil kontrolu nad tranzitním schématem prostředníků. Ukrajinskou polovinu vlastní ukrajinští byznysmeni Dmytro Firtaš (45 procent) a oděský bankéř Ivan Fursin (5 procent).
Deník Ukrajinska pravda (27. 4. 2006) uvádí, že na ukrajinské politické scéně hájí zájmy RUE hlavně vlivný poslanec za formálně proruskou Stranu regionů (SR) Jurij Bojko (bývalý ředitel státního podniku Naftogaz Ukrajiny a ministr energetiky v letech 2006–2007), Serhij Ljovočkin (poradce bývalého premiéra a předsedy SR Viktora Janukovyče) a další vysoce postavení členové této strany. Za Firtaše, respektive RUE, lobbují na základě údajů webového serveru RosEnergy z dubna 2006 i někteří vlivní přátelé prezidenta Viktora Juščenka (například Oleksandr Treťjakov – mediální magnát a poslanec Juščenkovy strany Naše Ukrajina). Juščenko a jeho okruh udržuje s RUE a lidmi okolo Firtaše celkem přátelské vztahy a nijak na sebe neútočí. Prezident prý chtěl využít finanční zdroje Firtašovy skupiny pro své politické účely. Sám Firtaš byl po předchozím neúspěšném politickém angažmá zvolen roku 2006 do parlamentu za SR.

Napojení na organizovaný zločin Proti RUE začala velmi důrazně vystupovat Julija Tymošenková, kterou vlna Oranžové revoluce vynesla do čela vlády. Iniciovala vyšetřování činnosti firmy, které vedla zpravodajská služba Ukrajiny (SBU) na základě podezření z vazeb na organizovaný zločin. Vyšetřování bylo však zastaveno na popud osob z Juščenkova okruhu (konkrétně Treťjakova). RUE (stejně jako ETG) mělo být propojeno s jedním z nejvlivnějších mafiánů postsovětského prostoru Semjonem Mogilevičem. Ten byl zatčen na počátku roku 2008 v Moskvě, v době kdy se mezi Ruskem a Ukrajinou schylovalo k podepsání nové smlouvy omezující podíl RUE na ukrajinském trhu s plynem. O napojení RUE na organizovaný zločin pochopitelně neexistují žádné důkazy. Přesto jsou tyto vazby dosti pravděpodobné. Všechny stopy vedou do Maďarska: právě tam dlouhodobě pobýval Semjon Mogilevič, v Maďarsku byla založena firma ETG a Dmytro Firtaš tam čile podniká. Mogilevič a Firtaš se údajně znají z aktivit pochybné kyperské společnosti Highrock Properties s izraelským právníkem Zeevou Gordonem, jedním ze zakladatelů ETG. O těchto vztazích píše britská nezisková organizace Global Witness.

RosUkrEnergo posiluje vliv RUE bylo hlavním vítězem takzvané „plynové války“ z počátku roku 2006, kdy Rusko přerušilo Ukrajině přísun plynu, zatímco Kyjev odebíral plyn určený Evropě. Na základě dohody podepsané 4. ledna 2006 získalo RUE exkluzivní právo na prodej směsice ruského a středoasijského plynu Ukrajině a na reexport plynu proudícího přes Ukrajinu dále do Evropy. Gazprom dohodu považoval za triumf, kdežto na Ukrajině se stala předmětem všeobecné kritiky. Vystoupila proti ní hlavně Tymošenková, která vzkázala, že Rusko by mělo jít před mezinárodní arbitráž, neboť postavení RUE porušilo předchozí smluvní závazky. Nespokojenost panovala zejména v souvislosti s posílením vlivu RUE. Tehdy se ještě ani nevědělo, kdo je skutečným vlastníkem ukrajinské poloviny společnosti.
V létě 2006 se do čela ukrajinské vlády vrátil Viktor Janukovyč. Během jeho funkčního období (2006–2007) se RUE zaměřilo na postupnou marginalizaci Naftogazu na průmyslovém spotřebním trhu a i na jeho bankrot. Tím by se na základě analýz polského Centra východních studií a Francouzského institutu mezinárodních vztahů značně zvýšily ruské šance na skoupení ukrajinské energetické infrastruktury. Naftogaz se také musel vzdát reexportu ruského zemního plynu, čímž přišel o roční obrat 800 milionů dolarů. V prosinci 2007 se do čela vlády opět dostala Julija Tymošenková a zahájila křížové tažení proti zprostředkovatelským strukturám. Na základě smlouvy z března 2008 ztratilo RUE čtvrtinový podíl na ukrajinském trhu ve prospěch Naftogazu. To bylo vykompenzováno přímým vstupem dceřiné společnosti Gazprom (GazpromSbyt Ukrajina) na vnitřní ukrajinský spotřebitelský trh.
Jak tvrdí Pavel Korduban z Eurasia Daily Monitor (7. 1. 2009), spor okolo RUE a Firtašovy skupiny se v prosinci 2008 přesunul z energetického do bankovního sektoru, kdy Tymošenková podnikla represivní kroky proti bance Nadra a postavila se za odvolání prezidenta Národní banky Ukrajiny Volodymyra Stelmacha. Juščenko se jí v tom snaží zabránit. S bankou Nadra je spojen právě Dmytro Firtaš, který měl prostřednictvím bankovních spekulací a ilegálních dohod s centrální ukrajinskou bankou vydělat miliardy hřiven. Kromě Firtaše se na těchto kriminálních operacích měla podle Tymošenkové podílet i administrativa prezidenta v čele s „šedou eminencí“ Viktorem Balohou, vedoucím prezidentské kanceláře. Podobné spekulace oslabují upadající bankovní sektor, kterému na podzim 2008 hrozil kolaps. Na pomoc tehdy přišel Mezinárodní měnový fond s půjčkou 16,5 miliardy dolarů.

Miliardy do kapes zprostředkovatelů Během současných rusko-ukrajinských tahanic o plyn, kvůli nimž byly některé evropské země nuceny vyhlásit nouzový stav, se RUE otevřeně postavilo na ruskou stranu. Vystoupilo proti ukrajinskému státnímu podniku Naftogaz a zažalovalo jej u Stockholmského arbitrážního soudu za nedoplatky a nedodržování tranzitních povinností. Moskva povzbuzuje evropské zákazníky, aby po Naftogazu požadovali finanční kompenzace. Za příklad uvedla žalobu maďarské energetické společnosti Emfesz, kterou nevlastní nikdo jiný než Dmytro Firtaš. Důvod pro výsostné postavení RUE v obchodu s plynem nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen. Rusové i Ukrajinci viní z neprůhlednosti vždy druhou stranu. Přesto Gazprom i ukrajinská vláda (a Naftogaz) umožňují přesun miliardových zisků z prodeje plynu do kapes zprostředkovatelů. Na své si díky tomu přijdou i představitelé ruského a ukrajinského plynárenského průmyslu a vládní úředníci. RUE nemá ve své sféře působnosti konkurenci a nemusí dokazovat manažerské či obchodní schopnosti. Bude patrně nadále hrát klíčovou roli v energetických vztazích Ruska a Ukrajiny i v rámci ukrajinského trhu s plynem. Lze předpokládat, že dokud bude Ukrajina dlužit Gazpromu za plyn, bude RUE dále sloužit jako nástroj ke kontrole ukrajinského spotřebitelského trhu, k demonstraci ukrajinské neschopnosti platit dluhy a k diskreditaci Ukrajiny v očích EU. Tyto problémy jen tak nezmizí. Na druhou stranu je nutno dodat, že Ukrajina svou nezodpovědností a zkorumpovaností mocenských elit nese také značný podíl viny na neprůhledných obchodních schématech, které napomáhají ohrožení národní bezpečnosti Ukrajiny i dalších evropských zemí.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče