Souboj dílen světa

20. září 2007, 17:23 - Kateřina Menzelová
20. září 2007, 17:23

Hlavním limitem pro přesun výroby do Číny bude kapacita evropských přístavů

Vyplatí se firmám vyrábět v Číně, nebo investovat do střední Evropy? Záleží na typu zboží. Nábytek, pneumatiky či výrobky z oceli – v případě, že jsou tyto produkty určeny na západoevropský trh, je z hlediska dopravních a pracovních nákladů nejefektivnější výroba v regionu střední a východní Evropy. A naopak počítače, fotoaparáty nebo mobilní telefony stojí za to - i přes značnou vzdálenost - dovážet do západní Evropy z Číny.
Analýza poradenské společnosti The Boston Consulting Group (BCG) dokazuje, že v mnoha odvětvích jsou náklady produkce ze střední a východní Evropy srovnatelné s čínskou. A v některých jsou dokonce nižší. Do budoucna lze přepokládat, že země bývalého sovětského bloku se budou těšit větší přízni investorů, než je tomu dnes. Podnikatelé, kteří dovážejí zboží do západní Evropy z Číny, budou totiž narážet na dvě omezující překážky. Jaké? Na nedostatečnou kapacitu přístavů, kam směřují kontejnery s výrobky Made in China, a stále náročnější bude zajištění čínských kvalifikovaných inženýrů a manažerů.

Dílna světa.

Čína se může chlubit označením dílna světa. Jen obtížně se hledá produkt, který není zčásti či kompletně vyroben v továrně nejlidnatější země světa. I v případě, že je zboží nabízeno exkluzivní značkou, bývá drobným písmem jako země původu udána Čína. Seznam tradičních položek, jež se z Číny tradičně do Evropy dovážely a mezi něž patří oděvy, obuv a vše možné z plastu, doplnily sofistikované produkty, jako jsou počítače, televizory nebo baterie.
Zástupci mezinárodních firem vysvětlují přesuny výroby do Číny třemi důvody. Prvním a nejčastěji zmiňovaným je úspora pracovních nákladů. Vyzdvihují také schopnosti čínských zaměstnanců. Posledním argumentem je snaha dostat se na čínský spotřebitelský trh. „Čína není zajímavá jen kvůli nízkým nákladům. Představuje rychle rostoucí ekonomiku s více než miliardou obyvatel. Jejich kupní síla se pomalu srovnává s vyspělým světem. Proto je strategickou záležitostí pro mezinárodní firmy dostat se do Číny,“ domnívá se Martin Kálovec z pražské pobočky BCG.
Čínských kladů ve srovnání se západní Evropou nebo Amerikou si je dobře vědoma i tamní vláda. Ve speciálních ekonomických zónách nabízí zahraničním producentům řadu výhod od daňových úlev až po moderní infrastrukturu. Jak vyplývá z oficiálních statistických údajů, již více než sedm set nadnárodních gigantů si v Číně založilo svá výzkumná a vývojová centra. Mezi nimi figurují například společnosti Hewlett-Packard, DuPont, General Electric, General Motors, IBM, Intel, Lucent Technologies, Microsoft, Motorola či Rohm & Haas. Dle odhadů OECD se v Číně do vývoje a výzkumu loni investovalo 136 miliard dolarů. To ji řadí na druhé místo za USA, které do této oblasti vložilo 330 miliard dolarů. Třetí příčka patří Japonsku se 130 miliardami dolarů.

Evropská alternativa.

Lze bez nadsázky konstatovat, že Čína je v podnikatelských kruzích „in“. Jak ale vyplývá ze studie Sourcing in Central and Eastern Europe: An Overlooked Opportunity, kterou vypracovala společnost Boston Consulting Group, firmám, které chtějí zboží umístit na trhy západní Evropy, je alternativou k Číně střední a východní Evropa. V mnoha případech dokonce daleko výhodnější, což již objevila řada mezinárodních gigantů.
Genpact Europe, který řídí operační procesy pro další firmy a úzce spolupracuje s General Electric, si jako své centrum, odkud poskytuje služby klientům, zvolila Budapešť, kde zaměstnává přes 550 lidí. Zástupci společnosti pro časopis BusinessWeek uvedli, že svým zaměstnancům sice platí čtyřnásobek toho, co by vypláceli například v Indii nebo Číně, tam by ale obtížně hledali pracovníky, kteří ovládají němčinu a francouzštinu. Navíc měli zákazníci požadavek, aby je obsluhovali lidé, kteří působí ve stejném časovém pásmu. „Na Maďarsku nebo Rumunsku je příznivá ta skutečnost, že obě země jsou vzdáleny dvě nebo tři hodiny letu od všech koutů Evropy,“ řekl BusinessWeeku Patrick Cogny, prezident Genpact Europe. V případě této firmy hrála při rozhodování o centrále jednu z hlavních rolí lokalita. „Přestože jsou náklady v Číně třeba o pět procent nižší, geografická poloha hovoří ve prospěch střední a východní Evropy,“ dodává David Morgenstern, výkonný ředitel kalifornské firmy Sunnyvale, jež spadá pod poradenskou společnost Ariba.
Do regionu střední a východní Evropy přitéká ročně kolem 37 miliard dolarů. V objemu investic se řadí na druhé místo na světě za Čínu, teprve třetí příčka patří Indii, uvádějí statistiky. Mezi firmy, které utrácejí nejvíce v regionu, patří IBM. Do loňského roku vytvořilo například po celém Polsku na 1500 pracovních míst. Laboratoře na vývoj softwaru má již v Katovicích, Vratislavi a Krakově. Hewlett-Packard (HP) zase v technologickém centru ve Varšavě zaměstnává tisíc lidí a v loňském roce otevřel komplex ve Vratislavi, kde vytvořil dalších tisíc pracovních míst. V loňském roce dosáhla společnost HP v Polsku tržeb přesahující 550 milionů dolarů.
Pozadu za Polskem nezůstávají ani další země regionu. Bulharsko se stalo centrem několika amerických softwarových firem, v Rumunsku vyrostla vývojová střediska automobilového průmyslu. V zemích střední a východní Evropy působí přední světoví producenti aut - Toyota, Volkswagen, General Motors, PSA Peugeot Citroën, Renault i Fiat. Porsche dokonce montuje část luxusního vozu Cayenne v Bratislavě.

Dorazili už i Číňané.

Co víc, střední a východní Evropu objevili také producenti z Číny a Tchaj-wanu. Desítky čínských a tchajwanských společností napumpovaly do regionu v úhrnu nejméně 300 milionů dolarů. „Existuje několik čínských firem, které mají globální ambice. Mezi ně patří třeba Huawei. Řada z nich chce samozřejmě dostat své zboží na evropský trh. Netroufám si ale odhadnout, v jaké míře sem chtějí přesunovat výrobu,“ tvrdí Kálovec z BCG. Jiná prý bude situace například pro Toyotu, protože je dlouhodobě neudržitelné dovážet auta z Japonska do Evropy. „Nemyslím si ale, že by se přemístila výroba mobilních telefonů z Číny do Evropy. Produkce v nejlidnatější zemi světa totiž vyjde levněji,“ upozorňuje Kálovec. I přesto ale několik továren pod čínským či tchajwanským managementem v Česku již funguje. V polích u Nymburka postavila za třicet milionů dolarů halu na výrobu televizorů čínská firma Changhong. Kapacita haly je až milion televizorů s plochou obrazovkou ročně. „Po důkladném průzkumu zemí střední a východní Evropy jsme jako nejvhodnější zvolili Českou republiku. Klíčová pro nás byla zejména centrální poloha, která bude důležitá pro naše evropské zákazníky, a také dostatek kvalitní pracovní síly,“ tvrdí Žao Jong, předseda představenstva. V budoucnu by Changhong chtěla do Česka přesunout také výzkum a vývoj designu televizorů, což vytvoří další příležitosti především pro vysokoškoláky.
Tchajwanský výrobce televizorů Tatung má továrnu v Plzni, která chrlí měsíčně 50 tisíc televizorů s plochými obrazovkami. Další tchajwanská společnost - ASUSTeK Computer - postavila v průmyslové zóně Ostrava – Hrabová nové evropské centrum pro výrobu a servis počítačů. Investice do závodu a vybudování opravárenského centra dosáhla 648 milionů korun, přičemž zde celkem pracuje víc než 1300 lidí. Největším soukromým tchajwanským investorem, který v Česku působí, je počítačový holding Foxconn vlastněný Hon Hai Precision Industry. Foxconn je největším výrobcem konektorů a kabelů na světě. Výrobní komplexy má společnost také v Číně, Skotsku, Irsku a Spojených státech. „Česká republika má v Evropě strategickou polohu, hlavně vzhledem k zemím EU,“ sdělil týdeníku EURO Jim B. Chang, generální ředitel společnosti Foxconn. Připouští, že firma zvažovala i možnost, že by zásobovala evropské zákazníky přímo z Asie. „V Česku jsme narazili na nedostatek pracovní síly, což nám zabraňuje přesunout více výroby do Česka,“ dodává Chang.
V roce 2000 získal Foxconn přibližně za sto milionů korun konkurzní podstatu pardubické HTT Tesla. Pardubická továrna by se měla v budoucnu stát hlavním evropským závodem, odkud se budou vyvážet výrobky do Evropy, na Střední východ a do Afriky. Proto také vedení firmy tlumí aktivity v dalších evropských zemích, v nichž vyrábí počítače, a těžiště přesouvá do Pardubic. Nyní podnik zaměstnává okolo tří tisícovek lidí a plánuje další rozšíření výroby, které by mělo přinést přinejmenším další stovky pracovních příležitostí. Generální ředitel Foxconnu tvrdí, že výrobní náklady v Česku jsou vyšší než v Číně. Nechce ale upřesnit, o jak velký rozdíl jde. „To je dalším z důvodů, proč udržujeme část produkce v Číně,“ konstatuje Chang. „Spotřebitelé jsou ochotni zaplatit za výrobek pár eur navíc, nikoliv ale desítky eur,“ dodává Chang.

Lehké z Číny, těžké z Evropy.

Příklady společností, které podnikají ve střední a východní Evropě, dokazují, že při rozhodování, kam umístit továrnu, která má dodávat artikl na západoevropský trh, není Čína jedinou možností. „Obecně lze říci, že těžké a rozměrné zboží, u něhož jsou důležitou položkou dopravní náklady, se vyplatí vyrábět v zemích střední a východní Evropy. Naopak lehké a malé položky je efektivnější dovážet z Číny,“ tvrdí Kálovec. Dodává, že výjimkou je zboží, u něhož je důležitá pružnost a rychlost dodávek. To platí například pro oděvní společnosti, které si zakládají na tom, že dokážou velmi rychle obměňovat sortiment. „Například pro módní oděvní firmy nebude rozhodující, zda jsou v Číně náklady o deset procent nižší než ve východní Evropě. Nejdůležitější pro ni bude rychlost dodávek,“ vysvětluje Kálovec.
Jedním z kritérií při zvažování místa pro výrobu je výše mezd. Když vezmeme v úvahu mzdové náklady a dostupnost pracovní síly, nevyznívá toto hodnocení zcela jednoznačně ve prospěch Číny. Dle údajů BCG je pracovní síla ve střední a východní Evropě čtyřikrát až desetkrát levnější než v západní Evropě, ale zhruba třikrát dražší než v Číně. Venkovské obyvatelstvo, jak vyplývá z oficiálních čínských statistik, si loni v průměru vydělalo 465 dolarů, tedy třikrát méně, než kolik bere zaměstnanec ve městě. Střední a východní Evropa ale není homogenním celkem. V nových členských zemích EU, jako jsou Rumunsko nebo Bulharsko, a v dalších evropských státech, mezi nimiž figurují Bělorusko a Ukrajina, jsou náklady na práci podstatně nižší než ve vyspělejších zemích Evropy. Navíc zkušenosti některých podnikatelů hovoří o tom, že například inženýr stojí zaměstnavatele méně v Bulharsku než například v Číně nebo Indii. Konkurence při získávání špičkových talentů není v zemích střední a východní Evropy tak tvrdá jako v některých čínských či indických městech, která zažívají boom. Růst mezd v Číně je mnohem rychlejší než v zemích střední a východní Evropy. V tomto ohledu „prohrává“ Čína 10:7. „Je patrné, že se mzdy přibližují. Bude ale trvat desítky let, než se srovnají. Nemyslím si proto, že by růst pracovních nákladů Čínu v budoucnu diskvalifikoval. Za hlavní omezení ale považuji nedostatek kvalifikovaných manažerů a inženýrů,“ říká Kálovec.

Předsudky a obavy.

To, proč podnikatelé nevyužívají potenciálu regionu střední a východní Evropy naplno, je i řada předsudků. Například Polsko je tradičně považováno za zemi, kde mají značnou moc odbory. „Ve skutečnosti je podíl zaměstnanců v odborech kolem patnácti procent, což řadí Polsko v porovnání s ostatními státy Evropy na spodní místa žebříčku,“ tvrdí Kevin Waddell, partner varšavské pobočky společnosti The Boston Consulting Group. Dalším z neopodstatněných obav je nízká efektivita práce ve střední a východní Evropě. „Manažeři z různých odvětví nevidí žádný podstatný rozdíl v produktivitě práce mezi střední a východní Evropou a dalšími regiony,“ dodává Waddell. „A pakliže ano, potom jsou zaměstnanci ve střední a východní Evropě produktivnější, protože jsou více motivovaní a nemají přehnané nároky,“ říká Waddell. Podnikatelé, kteří se rozhodli zboží určené pro západoevropský trh vyrábět ve střední a východní Evropě, zdůrazňují ještě další výhody regionu ve srovnání s Čínou. Nemusejí se obávat, že přijdou o svá duševní práva. „Například producenti autodílů jsou velmi opatrní v přesunu vývojových informací od Číny,“ tvrdí Peter Fuss, partner frankfurtské pobočky Ernst & Young. Na rozdíl od čínské legislativy není evropská tak restriktivní ve vztahu k zahraničním podnikatelům. Je jim například umožněno, aby byli stoprocentními vlastníky firem. Nezanedbatelnou výhodou je i větší jazyková vybavenost. Mnohem vyšší procento Evropanů než Číňanů ovládá angličtinu. Střední a východní Evropa je zajímavá i jako spotřebitelský trh. Zahrnuje 380 milionů lidí, což je sice méně než třetina čínské populace, na druhé straně však region generuje přibližně stejné HDP jako nejlidnatější země světa. Vztáhneme-li tento ukazatel na jednu osobu, dostaneme hodnoty téměř čtyřikrát vyšší než v případě Číny.

Přístavy nestačí růstu.

Do budoucna bude pravděpodobně při rozhodování, zda vyrábět v Číně, nebo v Evropě, nejpodstatnějším omezujícím faktorem doprava, hlavně nedostačující kapacity přístavů. „Růst výroby v nízkonákladových ekonomikách a dovoz do západní Evropy a USA je tak rychlý, že přístavy v Severní Americe a Evropě pracují na hranici maxima,“ říká Martin Kálovec. Své tvrzení dokládá kritickou situací, která nastala na Vánoce v roce 2004 v přístavu v Los Angeles. Tehdy přibližně sto lodí čekalo na vylodění a v předvánočním období se prodloužila doba dodání zboží o několik týdnů. „Firmy mohou takovýmto případům předcházet tím, že využívají přístavy na východním pobřeží USA, část zboží dovážejí letecky nebo drží větší zásoby. To vše ale zvyšuje jejich celkové náklady,“ dodává Kálovec. Kdyby tedy tempo přesouvání výroby do nízkonákladových ekonomik probíhalo takovou rychlostí jako dosud, severoamerické ani evropské přístavy nebudou stíhat. To samozřejmě hovoří ve prospěch produkce ve střední a východní Evropě. „Již dnes fungují evropské přístavy na 95 procent své kapacity. Je tedy nemožné, aby nárůst exportu z Číny do budoucna pokračoval stejným tempem jako nyní,“ domnívá se Kálovec z BCG.
Srovnáme-li celkové náklady produkce, potom Čína a region východní a střední Evropy umožňují vyrábět o dvacet až třicet procent levněji než západní Evropa. Tato úspora povede k tomu, že se více firem bude snažit přestěhovat své výrobní linky do těchto dvou lokalit. Zatím ale na evropský region připadá menší podíl, než by mít mohl. Západní Evropa, jak vyplývá ze zmíněné studie BCG, dováží z Číny sedmdesát procent těch výrobků, u kterých je efektivnější výroba v nejlidnatější zemí světa. Ze střední a východní Evropy však importuje jen 57 procent zboží, které je výhodnější produkovat právě v tomto regionu. Část firem totiž stále nebere v potaz všechny okolnosti, které je nutné při výstavbě továrny zvažovat. „Neříkáme, ignorujte Čínu a utíkejte do střední a východní Evropy,“ tvrdí Kevin Waddell, partner z varšavské pobočky konzultantské The Boston Consulting Group, „ale společnosti musejí vzít v úvahu trhy, kde chtějí prodávat, a místo, kde vyrábět a kde umístit své vývojové centrum.“

Nábytek z Evropy, počítače z Číny Střední a východní Evropa (CEE) versus Čína - příklady výrobků určených pro západoevropský trh a úspory při jejich produkci (v procentech)

  • Nábytek +9,6
  • Pneumatiky +5,7
  • Výrobky z oceli +5,7
  • Autobaterie +2,1
  • TV a DVD přístroje +1,8
  • Hračky +0,6
  • Mikrovlnky +0,1
  • Sportovní vybavení -0,4
  • Ploché TV -0,8
  • Žárovky -1,0
  • Mobily -1,2
  • Fotoaparáty -1,3
  • Počítače -2,0

Poznámka: Ušetřené výdaje jsou vypočteny z nákladů na přepravu, práci, suroviny a další logistiku k lednu 2005. Region CEE zahrnuje ČR, Maďarsko, Polsko, Rusko, Slovensko a Turecka.
Pramen: analýza BCG

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče