Somálské poučení

16. dubna 2009, 15:49 - Pavel Hanslíček
16. dubna 2009, 15:49

Dle studie Jasona Sharmana je nejjednodušší založit anonymní společnost v USA a Británii

Máte pocit, že se placení daní vyhnete nejlépe v Karibiku nebo ve Švýcarsku? Zapomeňte na to! Studie profesora Jasona Sharmana z Centre for Governance and Public Policy australské Griffith University publikovaná týdeníkem The Economist prokázala, že největšími hříšníky jsou země, které od takzvaných daňových rájů žádají větší transparentnost, tedy USA a Velká Británie.

Lesk a bída OECD

Sharman ve svém výzkumu vycházel z jednoduchého předpokladu. Kdo chce schovat své peníze před dohledem finančních úřadů, potřebuje společnost, u které nebude možné zjistit jejího vlastníka. Tento způsob je totiž mnohem spolehlivější než umístění peněz v zemích chránících vkladatele bankovním tajemstvím, například ve Švýcarsku. Zdejší bankéři jsou totiž, pokud hrozí trestní stíhání, připraveni údaje o svých klientech prozradit, jak ukazuje nedávný případ banky UBS (EURO 9/2009). Proto je výhodnější najít někoho, kdo se ani nebude obtěžovat totožnost vkladatele zjišťovat. To je pro daňové a jiné delikventy výrazně výhodnější – nelze totiž, a to ani pod tlakem, prozradit něco, co sám nevíte. Nakolik je obtížné založit anonymní firmu se Sharman rozhodl otestovat. S malým rozpočtem ve výši deseti tisíc dolarů se začal obracet na poskytovatele korporátních služeb, kteří na internetu nabízeli zakládání prázdných společností (v angličtině shell company – pozn. red.). Přitom oslovil 54 poskytovatelů ve 22 zemích. Někteří z nich byli z takzvaných daňových rájů, zbytek z členských zemí OECD. Celkem 45 poskytovatelů bylo připraveno prázdnou společnost založit, ale 28 z nich si řeklo o jasnou identifikaci. Naopak zbylých sedmnáct nepožadovalo nic jiného než číslo kreditní karty a poštovní adresu. Dalším překvapením bylo, že pouze čtyři poskytovatelé s laxním přístupem měli sídlo v některém z takzvaných daňových rájů. Zbylých třináct se nacházelo v zemích OECD, z toho sedm ve Velké Británii, čtyři v USA a po jednom ve Španělsku a v Kanadě. Například v Británii zabralo dle Sharmana založení anonymní společnosti s pomocí internetu pouze tři čtvrtě hodiny a náklady jen mírně přesáhly pět set liber.

Velká Británie, Nevada i Somálsko

V dalším kroku se Sharman pokusil prostřednictvím sedmnácti identifikovaných poskytovatelů otevřít anonymní bankovní účet. To se povedlo jen v pěti případech: v amerických státech Wyoming a Nevada, na dvou místech ve Velké Británii a na jednom v Lichtenštejnsku (formou společného podniku vytvořeného ze Somálska). Nejsnazší bylo založit anonymní účet v Nevadě – postačoval sken řidičského průkazu. Právě Nevada je přitom skvělým příkladem laxnosti amerických úřadů. Ve státě s 2,6 milionu obyvatel každoročně vznikne 80 tisíc nových firem a dnes je jich tam již více než čtyři sta tisíc. Přitom studie americké vládní organizace Internal Revenue Service, rovněž citovaná týdeníkem The Economist, zjistila, že 50 až 90 procent v Nevadě registrovaných firem by ve většině ostatních států USA byly v rozporu s federálními daňovými zákony. Na první pohled by se mohlo zdát, že pět úspěšných pokusů z 45 je málo, Sharman je však jiného názoru. „K dispozici jsme měli jen internet a poměrně malý rozpočet. Tedy ve srovnání například s kriminálními organizacemi naprosto směšné prostředky,“ řekl Sharman týdeníku The Economist.

===== Pedantičtí Švýcaři

Zajímavým zjištěním studie také je, že v zemích, které po londýnském setkání G20 skončily na takzvané šedé listině méně kooperativních daňových destinací, se ukázalo být založení firmy bez prokázání totožnosti obtížné. To dokazuje například Švýcarsko nebo Bermudy. „Všichni tamní poskytovatelé vyžadovali přesnou identifikaci, například notářsky ověřenou kopii pasu nebo rodného listu,“ sdělil Sharman švýcarskému deníku Tages Anzeiger. Pro The Economist se Sharman vyjádřil ještě tvrději: „V praxi mají země OECD pro vytváření prázdných společností mnohem volnější regulaci než státy považované za daňové ráje. V tomto ohledu jsou na tom nejhůře USA – mnohem hůř než Lichtenštejnsko, nebo dokonce Somálsko.“

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče