Solitéry v moři kouře

16. ledna 2006, 00:00 - RENATA BARTOŠKOVÁ
16. ledna 2006, 00:00

NEKUŘÁCKÉ RESTAURACE Zákon jim to sice nepřikázal, ale rozhodli se, že se v jejich podniku nebude kouřit. Stali se tak výjimkami mezi majiteli klasických českých restaurací. Když otvírali manželé Stehlíkovi před třemi lety v Benátkách nad Jizerou restauraci Šťastný hroch, rozhodli se, že se v ní kouřit nebude.

NEKUŘÁCKÉ RESTAURACE Zákon jim to sice nepřikázal, ale rozhodli se, že se v jejich podniku nebude kouřit. Stali se tak výjimkami mezi majiteli klasických českých restaurací. Když otvírali manželé Stehlíkovi před třemi lety v Benátkách nad Jizerou restauraci Šťastný hroch, rozhodli se, že se v ní kouřit nebude. Důvody byly osobní. „Nechtěla jsem pracovat v zakouřeném prostředí,“ říká Lenka Stehlíková. Restaurace byla od začátku myšlena jako podnik, kam může zajít rodina s dětmi na jídlo, aniž by se musela probojovávat hustým dýmem ke stolu. Obavy z nedostatku zákazníků nebyly tak směrodatné, jako přání pracovat ve zdraví neškodném prostředí. „Netvrdím, že k nám chodí tolik zákazníků, jako kdybychom byli kuřácký podnik. Jsou lidé, kteří si řeknou: nekuřácká hospoda, tam mě nikdo nedostane,“ vypráví Stehlíková. Restaurace má mnohem větší návštěvnost v létě, kdy mohou kuřáci sedět venku na zahrádce. Stehlíková připouští, že v zimním období se zákaz kouření projeví na výdělcích: „Musím ale říct, že ti lidé si k nám cestu našli,“ říká. Mezi návštěvníky Šťastného hrocha převažují nekuřáci. Během jeho tříleté existence zaznamenal personál jen čtyři případy, kdy hosté odešli hledat jinou restauraci, kde by si mohli zapálit. „Je to dáno hlavně tím, že nejsme hospoda s denními pivaři. To by byla úplně jiná situace.“ Stehlíková by v současné době nebyla pro uzákonění zákazu kouření v restauracích. Přesto je ale přesvědčena, že lidé by si zvykli a restaurace navštěvovali dále. „Myslím, že chození na pivo by se lidé nevzdali a kouřili by venku, ale nejsem propagátor radikálního řešení za každou cenu,“ říká Stehlíková. ROZHODLA BEZOHLEDNOST Marie Jarkovská, majitelka restaurace Jas v Praze-Suchdole, změnila svůj podnik na nekuřácký teprve před necelými čtyřmi měsíci. Sama o sobě říká, že v žádném případě není zarytý nekuřák a ani se nepustila do žádného boje proti tomuto zlozvyku. Restaurace nemá prostor na to, aby byly vytvořeny dvě oddělené místnosti. Důvodem pro nekuřácké opatření byla tedy dlouhodobá snaha najít kompromis mezi kuřáky a nekuřáky, která nevedla k úspěchu. Zásadním impulzem byla porada personálu, na které si všichni kuřáci zapálili najednou. Porady se účastnila i provozní, která byla v té době v osmém měsíci těhotenství, a poprosila kolegy, zda by si alespoň nemohli zapalovat jeden po druhém. „Uvědomila jsem si, že už se musím konečně postavit na jednu stranu. Kuřáci se chovali bezohledně, tak jsem se postavila za nekuřáky,“ vypráví Jarkovská. Tak vznikl zákaz kouření na celém provozu a od prvního října 2005 platí zákaz i pro hosty restaurace. „Velmi rychle se rozšířilo, že jsme nekuřáčtí. Někteří hosté se ptali, jestli to myslíme vážně a první týden jsme zaznamenali určitý pokles, ale rychle se to začalo vracet do normálu.“ Klientela se nicméně změnila. Přesto, že podnik neutrpěl novým opatřením ztrátu, je Jarkovská proti, aby byl uzákoněn zákaz kouření v restauracích. Poukazuje na to, že například kavárny nebo hospody na vesnicích si něco takového nemůžou dovolit: „ Zásadní je, kolik procent z tržby dělá kuchyň a kolik bar. My jsme si mohli dovolit zakázat kouření, protože dvě třetiny tržeb dělá kuchyň.“ Podle Jarkovské mají majitelé restaurací právo sami rozhodnout, zda se v jejich podniku bude, či nebude kouřit. Situace je v současné době nepříznivá pro nekuřáky, ale vhodným řešením by bylo větší množství nekuřáckých podniků, aby si každý zákazník mohl vybrat. NEKOUŘÍ SE NA PŘÁNÍ**

Karel Laszlofi vlastní v Chomutově šest podniků - jeden z nich s názvem Lucerna, je nekuřácký. K rozhodnutí, že se v restauraci nebude kouřit, vedlo přání samotných hostů. „Dříve jsme tam měli bufet, který jsme předělali na restauraci. V bufetu se nekouřilo a štamgasti si přáli, aby podnik zůstal i nadále nekuřácký,“ říká Laszlofi.

V Lucerně se postupem času přestalo i vařit, protože konkurence v okolí nasadila tak nízké ceny, že se to nevyplatilo. Lucerna je tak výjimkou v tom, že se jedná o nekuřácký podnik, který nežije z obědů a večeří, jako tomu bylo u předchozích dvou případů. Laszlofi se setkal i s negativními reakcemi náhodných hostů. „Stalo se nám, že přišli už opilí hosté z jiné hospody a okamžitě si zapálili. Když byli upozorněni na zákaz kouření, hlasitě protestovali a museli být z podniku vykázaní,“ vypráví.

O tom, že by i ostatní podniky předělal na nekuřácké, Laszlofi neuvažuje. „Myslím si, že kdybychom to zavedli v ostatních podnicích, tak máme polovinu lidí, možná třetinu. Předělal bych své podniky na nekuřácké až ve chvíli, kdy by to vyžadovali klienti. Nejde totiž o to, co se mi líbí a co bych chtěl, ale o to, jak vydělávat.“ Se zákazem kouření, který by majitelům restaurací přikazoval zákon, Laszlofi nesouhlasí. Kouření podle jeho názoru k českým hospodám patří a ještě dlouho bude.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče