Solidarita má meze

22. dubna 2010, 13:42 - Luděk Bednář
22. dubna 2010, 13:42

Většina manažerů podporuje rozhodnutí Ústavního soudu o výpočtu důchodů

Ústavní soud zrušil s platností od 30. září 2011 výpočet důchodů, který je méně výhodný pro lidi s vysokými příjmy. Souhlasíte s jeho rozhodnutím?

  • Ano 81,3 %
  • Ne 12,7 %
  • Nevím 6 %

Ústavní soud (ÚS) 16. dubna zrušil k 30. září 2011 část zákona o důchodovém pojištění – dosavadní systém výpočtu důchodů. Soudci dali za pravdu názoru, že důchodový systém nebere dostatečný ohled na to, kolik lidé v životě vydělávali a do něj odváděli. Vláda, která vzejde z květnových voleb, bude muset do tohoto data předložit nový systém výpočtu penzí. S rozhodnutím Ústavního soudu se ztotožnilo 81,3 procenta manažerů.
Patří mezi ně i tento respondent: „Solidarita být musí, má však meze. Proč by někomu, kdo celý život platil nadstandardní sociální dávky, měl být nadstandardně krácen i důchod?“ Pesimisticky vyznívá tato kladná odpověď: „Je smutné, že to musí řešit Ústavní soud, ale od politiků bychom se řešení asi nedočkali. Politici namísto aby národ vedli, populisticky poslouchají většinu. Kam společnost dospěje, nejsou-li aktivnější, podnikavější a pracovitější motivováni, jsme viděli za komunistické vlády. Je smutné, že se demokraticky zvolení politici zajímají pouze o sebe, v lepším případě o spolustraníky, a neřeší zásadní společenské problémy. Obávám se, že to neskončí dobře.“
Záporně odpovídá následující manažer: „Podobných ,nespravedlností‘ je víc. Ohledně potenciální protiústavnosti by bylo třeba se zabývat i jinými tématy – například evropskými dotacemi. Pokud česká politická garnitura není schopna jasně a srozumitelně ukotvit v zákonech soulad s ústavou, ať to někdo kontroluje. Rozhodnutí ÚS chápu jako signál k zahájení důchodové reformy. Je-li v současném zákoně nepořádek, ať se vyřeší komplexně.“
Opačný názor zaujímá další respondent: „Při výpočtu důchodu by se mělo přihlížet k tomu, kolik konkrétní člověk do důchodové pokladny za produktivní život odvedl. Důchodové odvody by měly být formou spoření. Je totiž nutné si uvědomit, že lidé s vyššími a vysokými příjmy museli hodně ,investovat‘ do delšího a vyššího stupně vzdělání a dalšího celoživotního vzdělávání, aby jich dosáhli. A také obětovat podstatnou část volného času, sil a námahy na výkon svěřené pozice. Být vysoce postaveným manažerem neznamená pouze řídit velký podnik a brát za to vysoký plat. Znamená to neustálou spjatost s firmou, přemýšlení o jejím dalším rozvoji a vystavení velkému a stálému tlaku – občas i stresu – z hlediska odpovědnosti za svěřené hodnoty nebo za zaměstnance firmy. Tento ,mentální‘ komplex by měl být ohodnocen i po odchodu do důchodu.“ Radikální řešení nabízí další kladná odpověď: „Rozhodnutí Ústavního soudu nepovažuji za dlouhodobé koncepční řešení důchodového systému. Namísto neustálých změn výpočtů a přerozdělování by měla být přijata razantní reforma, která by nechávala hlavní díl odpovědnosti za zajištění ve stáří na poplatníkovi.“
Jednoznačně nedokáže odpovědět tento manažer: „Řešení Ústavního soudu je sice spravedlivé, ale současně nesolidární. Především je však značně protirozpočtové. Může být chudý stát takto spravedlivý, pokud na to nemá?“
Žádné dilema neřeší další respondent: „Lidé s vyššími příjmy platí vyšší daně. Takzvané sociální a důchodové pojištění není nic jiného než dodatková daň z příjmu. Při uzavření pojištění pojištěnec ví, proti čemu se pojišťuje a kolik peněz dostane v případě pojistné události. Nemluvě o tom, že ,pojištění‘ je zpravidla dobrovolný akt odvíjející se od vůle pojištěnce. Je-li však systém nastaven tak, že politici rozhodují, kolik kdo bude platit a jednou dostane – nejspíš nic – je správné, že justice eliminuje nejextrémnější bezpráví a zvůli.“
Řešení penzijního systému poskytuje tato kladná odpověď: „Není udržitelné, aby lidé s vyššími příjmy dostávali na základě principu ,falešné‘ solidarity neúměrně nízké penze. Zejména vzhledem k jejich celoživotním příspěvkům do důchodového systému. Je také nepochopitelné, že lidem, kteří skoro nikdy nepracovali, je vypočítáván důchod z průměrného platu. Nejvíc jsou pak ,bití‘ lidé s nízkými příjmy, ze kterých se jim vypočítává malý důchod. Starobní penze by měly víc odrážet ,zásluhovost‘ – dle příspěvků do penzijního systému. A současně by lidé, kteří v produktivním věku odmítají pracovat, i když jim v tom nic nebrání, měli dostávat starobní penzi maximálně ve výši existenčního minima. Tím by se penzijní systém stal mnohem méně deficitním a spravedlivějším.“

Odpovídalo 151 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče