Sobotkovo 11. září

15. září 2003, 00:00 - JAN ŠMÍD, politolog
15. září 2003, 00:00

Senát se podle průzkumů veřejného mínění netěší velké důvěře občanů, a od čtvrtka 11. září navíc ztratil i důvěru ministra Sobotky. Horní komora mu totiž zamítla zvýšení daní z nafty, a tím údajně ohrozila takzvanou reformu veřejných financí. Státní rozpočet by mohl během příštího roku přijít o celých 13 miliard korun.

Zamítnutím návrhu na zvýšení daní přispěl Senát do letité diskuze o tom, zda je či není zbytečný. Jedním jediným hlasováním totiž ušetřil daňovým poplatníkům 13 miliard korun, což jsou náklady Senátu na celá dvě desetiletí. Zatímco pro daňové soumary se investice do Senátu najednou ukázala jako nesmírně výdělečná, ministr financí Sobotka nenašel pro Senát jedno dobré slovo. Senátoři prý neplní koaliční dohody a blokují reformu veřejných financí. Ministr Sobotka tak sice dokázal, že umí mluvit i hezky zostra, ale zároveň na sebe prozradil, že vůbec nepochopil, k čemu Senát máme. Voličům může být vcelku jedno, zda Senát plní či neplní jakési koaliční dohody, které navíc mezi sebou neuzavřeli senátoři, ale ministři. Ministr financí by však za sebou rád viděl semknutý šik senátorů, který odhlasuje vše, co koaliční ministři upečou. Takhle poddansky fungoval Senát za I. republiky a žádné úcty se za to pochopitelně nedočkal. Odtud také pramení ony hluboké pochybnosti o užitečnosti této instituce. Současný Senát přinejmenším 11. září ukázal, že je tím, čím by být měl. Na rozdíl od Poslanecké sněmovny jím nezmítají jen partajní vášně a stranická kázeň. Může dovolit jednat nezávisle na politických dohodách, kterými se vláda snaží ždímat daňové poplatníky. Zato poslanci vládní koalice ve Sněmovně „drží basu“ - pokud přestanou, tak se jim vláda rozpadne. Samozřejmě mohou mít své soukromé výhrady k takzvané reformě, která spíše než finance státní hodlá opět přiškrtit finance soukromé. Provázanost s vládou i volební systém, ve kterém o umístění na kandidátce rozhodují partaje, nutí poslance ke stranické kázni; proto se nedivme, když požadavky strany a vlády často převáží zájem voličů. Senát by měl být jiný, a naštěstí také jiný je. Senátoři nekandidují jenom za stranu, ale především sami za sebe. Nerozhodují o vzniku ani pádu kabinetu, a tak mohou hlasovat bez ohledu na to, co si přejí nebo nepřejí nějací ministři; a to je dobře.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
O prázdninách projedete méně. Benzín i nafta pořád zlevňují
Zákaz kožešinových farem ročně ušetří život více jak 20 000 zvířat, ale senátoři ho nechtěli schválit
Hypotéky 2017: Regulace má za důsledek unifikaci hypoték
OECD: Jak vysoké je maximální zdanění na straně zaměstnance?
Auta
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka…
Audi, BMW a Mercedes upraví software milionům starších dieselů. Kvůli emisím
Nástupce Bugatti Chiron bude muset přejít na elektřinu. Bez ní by už nezrychlil
Test motocyklu BMW S 1000 XR: Superbike na chůdách
Kvíz na pátek: Poznáte značku a model auta podle obrázku?
Technologie
AdwCleaner 7.0 odhalí více breberek a skenuje rychleji
Projekt otevřeného ne-x86 počítače žije. Talos II bude ještě letos, s IBM Power9 a za míň
OneDrive rozšiřuje zálohování starších verzí na všechny typy souborů
Tip: Chtějí po vás telefonní číslo kvůli registraci? Která SIM je pro to nejlepší?
Microsoftu se daří hlavně díky Office a cloudu. Zdvojnásobil zisk
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít