Sobotkovo 11. září

15. září 2003, 00:00 - JAN ŠMÍD, politolog
15. září 2003, 00:00

Senát se podle průzkumů veřejného mínění netěší velké důvěře občanů, a od čtvrtka 11. září navíc ztratil i důvěru ministra Sobotky. Horní komora mu totiž zamítla zvýšení daní z nafty, a tím údajně ohrozila takzvanou reformu veřejných financí. Státní rozpočet by mohl během příštího roku přijít o celých 13 miliard korun.

Zamítnutím návrhu na zvýšení daní přispěl Senát do letité diskuze o tom, zda je či není zbytečný. Jedním jediným hlasováním totiž ušetřil daňovým poplatníkům 13 miliard korun, což jsou náklady Senátu na celá dvě desetiletí. Zatímco pro daňové soumary se investice do Senátu najednou ukázala jako nesmírně výdělečná, ministr financí Sobotka nenašel pro Senát jedno dobré slovo. Senátoři prý neplní koaliční dohody a blokují reformu veřejných financí. Ministr Sobotka tak sice dokázal, že umí mluvit i hezky zostra, ale zároveň na sebe prozradil, že vůbec nepochopil, k čemu Senát máme. Voličům může být vcelku jedno, zda Senát plní či neplní jakési koaliční dohody, které navíc mezi sebou neuzavřeli senátoři, ale ministři. Ministr financí by však za sebou rád viděl semknutý šik senátorů, který odhlasuje vše, co koaliční ministři upečou. Takhle poddansky fungoval Senát za I. republiky a žádné úcty se za to pochopitelně nedočkal. Odtud také pramení ony hluboké pochybnosti o užitečnosti této instituce. Současný Senát přinejmenším 11. září ukázal, že je tím, čím by být měl. Na rozdíl od Poslanecké sněmovny jím nezmítají jen partajní vášně a stranická kázeň. Může dovolit jednat nezávisle na politických dohodách, kterými se vláda snaží ždímat daňové poplatníky. Zato poslanci vládní koalice ve Sněmovně „drží basu“ - pokud přestanou, tak se jim vláda rozpadne. Samozřejmě mohou mít své soukromé výhrady k takzvané reformě, která spíše než finance státní hodlá opět přiškrtit finance soukromé. Provázanost s vládou i volební systém, ve kterém o umístění na kandidátce rozhodují partaje, nutí poslance ke stranické kázni; proto se nedivme, když požadavky strany a vlády často převáží zájem voličů. Senát by měl být jiný, a naštěstí také jiný je. Senátoři nekandidují jenom za stranu, ale především sami za sebe. Nerozhodují o vzniku ani pádu kabinetu, a tak mohou hlasovat bez ohledu na to, co si přejí nebo nepřejí nějací ministři; a to je dobře.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Česko - nová brána japonských investic do EU?
Paradoxy životního pojištění: Češi se bojí úrazů, největším rizikem jsou ale nemoci
8 mýtů o zdravotním pojištění
Kolik stojí dítě v první, druhé a třetí třídě
Ceny nemovitostí rostou a hovoří se i o realitní bublině. Je na čase prodat investiční byt?
Auta
Audi radikálně mění číselné značení modelů. Bude v tom…
Opět na scéně. Umělý benzín má zachránit spalovací motory
Opel si připravil pro Frankfurt tři světové premiéry. Překvapením nebude ani jedna
Ferrari Portofino nahrazuje Californii. Má čtyři sedačky a jede 320 km/h
Harley-Davidson drasticky překopal nabídku, Dyna a Softail splynuly v novou řadu
Technologie
Samsung představil Galaxy Note8. Posouvá laťku technické vyspělosti, ale i ceny
Konsolidujte těžbu! Asus vyrobil pro kryptokopy monstrózní desku s 19 sloty PCI Express
Budoucí mobily budou mít vzadu hned tři velké objektivy
Zoner Photo Studio bylo příliš levné, proto tvůrci u verze X zavedli předplatné
Internet si při zatmění Slunce ulevil. Američané vyšli ven a koukali na oblohu
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít