Sobotkovo 11. září

15. září 2003, 00:00 - JAN ŠMÍD, politolog
15. září 2003, 00:00

Senát se podle průzkumů veřejného mínění netěší velké důvěře občanů, a od čtvrtka 11. září navíc ztratil i důvěru ministra Sobotky. Horní komora mu totiž zamítla zvýšení daní z nafty, a tím údajně ohrozila takzvanou reformu veřejných financí. Státní rozpočet by mohl během příštího roku přijít o celých 13 miliard korun.

Zamítnutím návrhu na zvýšení daní přispěl Senát do letité diskuze o tom, zda je či není zbytečný. Jedním jediným hlasováním totiž ušetřil daňovým poplatníkům 13 miliard korun, což jsou náklady Senátu na celá dvě desetiletí. Zatímco pro daňové soumary se investice do Senátu najednou ukázala jako nesmírně výdělečná, ministr financí Sobotka nenašel pro Senát jedno dobré slovo. Senátoři prý neplní koaliční dohody a blokují reformu veřejných financí. Ministr Sobotka tak sice dokázal, že umí mluvit i hezky zostra, ale zároveň na sebe prozradil, že vůbec nepochopil, k čemu Senát máme. Voličům může být vcelku jedno, zda Senát plní či neplní jakési koaliční dohody, které navíc mezi sebou neuzavřeli senátoři, ale ministři. Ministr financí by však za sebou rád viděl semknutý šik senátorů, který odhlasuje vše, co koaliční ministři upečou. Takhle poddansky fungoval Senát za I. republiky a žádné úcty se za to pochopitelně nedočkal. Odtud také pramení ony hluboké pochybnosti o užitečnosti této instituce. Současný Senát přinejmenším 11. září ukázal, že je tím, čím by být měl. Na rozdíl od Poslanecké sněmovny jím nezmítají jen partajní vášně a stranická kázeň. Může dovolit jednat nezávisle na politických dohodách, kterými se vláda snaží ždímat daňové poplatníky. Zato poslanci vládní koalice ve Sněmovně „drží basu“ - pokud přestanou, tak se jim vláda rozpadne. Samozřejmě mohou mít své soukromé výhrady k takzvané reformě, která spíše než finance státní hodlá opět přiškrtit finance soukromé. Provázanost s vládou i volební systém, ve kterém o umístění na kandidátce rozhodují partaje, nutí poslance ke stranické kázni; proto se nedivme, když požadavky strany a vlády často převáží zájem voličů. Senát by měl být jiný, a naštěstí také jiný je. Senátoři nekandidují jenom za stranu, ale především sami za sebe. Nerozhodují o vzniku ani pádu kabinetu, a tak mohou hlasovat bez ohledu na to, co si přejí nebo nepřejí nějací ministři; a to je dobře.

Mohlo by vás zajímat

Finance
Praktický návod: jak začít s bitcoinem – výběr vhodné peněženky
EU: Jak vysoké je zdanění práce u podprůměrných mezd?
Macron ve stopách Babiše
Velký dovolenkový speciál: jak nejlépe používat platební kartu na dovolené
Finance.cz nově najdete v aplikaci Tapito
Auta
BMW X3 třetí generace je lehčí, rychlejší a nabídne klíč s…
Jaguar opět rozšířil nabídku motorů pro XE, XF a F-Pace. Nový dvoulitr 30t má 300 koní
Tradiční londýnská taxi dostanou elektrický pohon. Premiéra proběhne v Goodwoodu
Proč má být Kia Stinger tak dobrá? Protože na Nürbrugringu odjela desítky tisíc kilometrů
Test na pondělí: Porsche Macan 2.0T
Technologie
Nintendo už zase recykluje. Uvede novou verzi konzole SNES s 21 hrami
Úspěch jako hrom. Na oběžné dráze je první česká nanodružice
Další hardwarové chyby procesorů. AMD má problém v Ryzenu, Intel u Skylake a Kaby Lake
Facebook hledá v Hollywoodu originální skriptované pořady. „Vysílat“ by mohl brzy
Více Linuxu ve Windows Storu. Microsoft pro testování uvolnil dvě edice SUSE
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít