Sněžnice slibují napínavé zážitky i relaxaci

03. února 2003, 00:00 - Jakub Turek, jakubturek@seznam.cz
03. února 2003, 00:00

Tvrdší nátury vyrážejí na Ukrajinu, do Rumunska nebo aspoň na Slovensko Chůze lesem i prudkými svahy v hlubokém a měkkém sněhu. Všude tam, kam by se pěší turista ani lyžař nedostali. V tom spočívá hlavní kouzlo sněžnic. V hitparádě zimních sportů se již pár let drží na předních místech sněžnice.

Tvrdší nátury vyrážejí na Ukrajinu, do Rumunska nebo aspoň na Slovensko

Chůze lesem i prudkými svahy v hlubokém a měkkém sněhu. Všude tam, kam by se pěší turista ani lyžař nedostali. V tom spočívá hlavní kouzlo sněžnic.

V hitparádě zimních sportů se již pár let drží na předních místech sněžnice. Stejně jako sjezdovky či běžky se totiž mohou využít pouze k protáhnutí na zdravém vzduchu, ale také jako sportovní nástroj k prožití adrenalinových okamžiků. Nejčastěji lze narazit na skupiny se sněžnicemi na nohou ve velkých alpských centrech. „Každé ráno vyjedu se svými klienty lanovkou do kopců a tam s nimi jdu po oblých zasněžených hřebenech standardní půldenní túru k další lanovce. Tou se odpoledne vracíme dolů,“ popisuje zimní rutinu sportovní instruktor Pierre Béghin z Les Arcs ve Francii, který většinou vodí školní výpravy. „Pro mne je to procházka, ale pro spousty středoškolaček je pohyb v osamělé krajině úžasný zážitek.“

Pozor na laviny!

Mezi dospělými jsou oblíbené túry, které začínají odpoledne. „Dvě, tři hodiny jdeme k nějaké zapadlé horské chatě, tam pozorujeme západ slunce, máme objednanou večeři a nocleh,“ říká horský vůdce z La Plagne, který si nenechá říkat jinak než křestním jménem Philipe. „Dolů do civilizace se vracíme dopoledne.“ Trekingový vůdce z Chamonix Jean Petit doplňuje: „V poslední době se tolik nelyžuje. Spousta návštěvníků dělí týdenní pobyt na tři dni sjezdování, jeden den stráví na sněžnicích nebo na běžkách, potom jdou bruslit, sáňkovat a do bazénu, a dovolená je pryč.“ Podle něj jsou sněžnice populární k relaxaci, a ne na žádné velké výkony. I na vycházkách je ovšem nutné vědět, kam přesně jdeme, a jaké tam jsou podmínky. Sněžnice totiž umožňují jít hlubokým a měkkým sněhem, lesem i prudkými svahy, kam by se pěší turista ani lyžař nedostali. V tom tkví jejich kouzlo a zároveň nebezpečí. Před dvěma lety zahynula v lavině celá školní třída, protože dva francouzští horští vůdci neodhadli nebezpečí z nového sněhu a ve vánici vedli svěřené družstvo přímo přes lavinový svah. Ten se s nimi utrhl a oběti hledali záchranáři vrtulníky ještě několik dní.

Občas někdo umrzne

„Takové věci se u nás nestávají, protože většina tras vede lesem nebo po hřebenech, kde laviny nepadají,“ říká šéf turistického průmyslu v rakouském Štýrsku Karl Fussi. „Občas ovšem někdo zabloudí a zmrzne.“ Podobné zkušenosti potvrzují i členové horské služby v Malé Fatře a Nízkých Tatrách na Slovensku. Zatímco ve vyhlášených skiareálech jsou sněžnice hodně vidět a návštěvníci je využívají jako doplňkové sportovní náčiní k lyžím, v Česku, na Slovensku a v nižších Alpách nedaleko našich hranic jsou jejich majitelé daleko méně nápadní. „V Rakousku se sněžnice často používají na seriózní turistiku,“ vysvětluje Fussi. Jak taková víkendová túra vypadá? Skupina lidí s horským vůdcem nebo i bez něj celou sobotu razí stopu, aby se k večeru dostala na některou z uzavřených horských chat. Téměř každá má takzvaný zimní prostor, který bývá otevřený pro příchozí od podzimu do jara. Tam ve spartánských podmínkách na palandách pod erárními dekami přespí. V neděli brzy ráno vyjdou na některý z vyhlídnutých kopců v okolí a večer se vrátí do údolí. Ještě tvrdší bývají týdenní výpravy do slovenských, ukrajinských nebo rumunských Karpat. Desítky lidí vyrážejí nočními vlaky z Česka, aby se ráno ocitly v zimní pohádce. Během prvního dne se dostanou na hřeben, tam poprvé přespí ve stanu a potom další týden pokračují v neměnném rytmu: celý den se brodit závějemi - postavit stan - překlepat noc - sbalit stan. Horských chat moc nepotkají, a tak berou za vděk i opuštěnými salašemi a lesáckými přístřešky.

Na sněžnicích se i závodí

Kromě výletníků a turistů používají sněžnice i snowboardisté. Pokud totiž chtějí sjíždět z nedostupných vrcholků, musejí se na ně dostat. A to s prknem na zádech jde bez sněžnic těžko. Brodit se po pás sněhem není nic příjemného. V Česku se takhle chodí po Krkonošských hřebenech, trochu i v Jeseníkách a Beskydech. Pozor ovšem na následující sjezdy panenským terénem, protože ty ochranáři zakazují. V západní Evropě a v Severní Americe se na sněžnicích dokonce i závodí. Běhají se na nich rychlostní závody.

Druhy sněžnic

Plastové

Základem jsou různě zohýbané a prořezané desky z houževnatého plastu, na kterých je připevněno vázání podobné jako na skialpinistických lyžích. V jednodušších případech ho mohou nahrazovat neoprenové řemínky. Zespodu mají sněžnice kovové zuby, které na zledovatělém sněhu působí jako mačky a nekloužou. Takové sněžnice jsou univerzální, ale trochu drahé. Přijdou na tři a půl až deset tisíc korun. Prodávají se například značky TSL, MSR, Salomon nebo Grivel.

Rámové

Nosnou plochou těchto modelů je pogumovaný textil natažený do rámu z duralových trubek. V ázání s volnou patou je vždy řešeno pomocí několika neoprenových nebo gumových řemínků. Doménou těchto sněžnic je hluboký prachový sníh, protože na ledu a kamení se textil rozdírá. Zároveň se jedná o nejlehčí modely a na dlouhých úsecích v hlubokém sněhu hraje každý gram navíc neblahou roli. Stojí dva a půl tisíce až pět tisíc korun. Známé značky jsou Atlas, Sasquetch a Tubbs.

Tradiční

Rám z plastu nebo duralu je vypleten řemínky z umělých hmot. Ze stejných řemínků je uprostřed této osnovy vyrobeno i vázání s pevnou špičkou a patou. V Česku jsou to oblíbené modely především mezi romantiky a trampy. Jsou relativně levné, přiměřeně odolné, dá se na nich chodit všude a na batohu nezaberou příliš místa. Nevadí jim husté mlází ani kamenité cesty. Jejich nevýhodou je, že vzadu vyhazují sníh na nohy a někdy až na záda. Chůzi na nich je nutné přivyknout. Stojí okolo dvou tisíc korun. Nejprodávanější českou značkou je Tarcu.

Indiánské

Dřevěné nebo proutěné modely, které laikům připomínají upomínkové předměty spíš než sportovní nářadí. Obdivovatelé minulosti na nich ovšem podnikají dlouhé výlety. Hlavními světovými výrobci jsou Kanada, Spojené státy - a Česko. Jejich ceny se velmi liší a nezadají si s nejlepšími sportovními modely. V Česku lze koupit například Arni nebo Camp.

Atraktivní terény pro výlety na sněžnicích

Česko: Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy, Český a Slavkovký les

Slovensko: Nízké Tatry, Malá a Velká Fatra, Bukovské vrchy

Rakousko: celé Štýrsko, Totes Gebirge, Tennengebirge

Německo: Steinernes Meer, okolí Berchtesgadenu

Ukrajina: Svidovecká polonina, Hoverla, Pop Ivan

Rumunsko: Tarcu, Apuseni, Bihor, Ciucas

DOPORUČUJEME:

* túru si naplánujte podle knižního průvodce a mapy na aktuální lavinové nebezpečí se informujte u horské služby nebo na internetu

* v terénu neustále kontrolujte směr postupu, stezky

* i turistické značky jsou zaváté

* nezapomeňte vzít s sebou lavinový vyhledávač, sondu a lopatu

* výbavu kupujte v prodejnách specializovaných na turistiku a horolezectví

* při chůzi používejte lyžařské hůlky pro skupinu

* berte s sebou vždy jeden pár sněžnic navíc

* na poprvé zajděte do půjčovny (cca 100 Kč/den), nevíte, zda vás sněžnice budou bavit

NEDOPORUČUJEME:

* vyrábět sněžnice svépomocí, protože jejich selhání v terénu může ohrozit zdraví i život

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče