Snědený krajíc

24. listopadu 2003, 00:00 - Martin Schmarz
24. listopadu 2003, 00:00

Dědeček a babička, ujídají z chlebíčka. Tohle kruté pořekadlo už v moderním sociálním státě neplatí. Je to horší: minulí dědečkové a babičky budoucím důchodcům snědli chlebíček celý. Ne, že by to byla jejich vina, ale nelze si tuto skutečnost dál zastírat.

NA TAPETĚ

Za zdánlivě cynickou frází s chlebíčkem se skrývá racionální poznání, že živobytí důchodců nepadá z nebe, ale musejí se jim o něj postarat jejich děti. Tato zpětná vazba se vytratila. V průběžném systému penze svým způsobem opravdu „padají shůry“. Stát je coby generální vejminkář rozděluje bez vazby na počet dětí (tedy živitelů, kterých je čím dál méně) a do značné míry i bez ohledu na zásluhy samotných důchodců. Výsledek je známý: deficity prohlubující se geometrickou řadou. Je tomu tak proto, že stát na sebe přebírá budoucí závazky, jejichž výše nezávisí na množství peněz přitékajících do systému, ale na potřebách důchodců. Komunizmus ovšem vybudovat nelze. Špidlova vláda přichází s návrhem, jak zkrotit penzijní schodky a zároveň učinit systém spravedlivějším. Každý by měl fiktivní účet a až by šel do důchodu, to, co by uspořil, by se vydělilo průměrnou délkou dožití a stanovila se tak roční renta. Říká se tomu švédský model. Vypadá hezky, ale jen na první pohled. Kabinet hned přispěchal s ujištěním, že těm, kteří by si neušetřili dost, stát přidá. Je jasné, že i tenhle systém bude z principu deficitní. S proklamovanou spravedlností je to ještě horší. Když budou lidé čtyřicet let spořit a po této době dostanou v tom nejlepším případě od státu zpět to, co mu půjčili, tak to není fér. Přijdou o úroky a jejich původní vklad znehodnotí inflace. Švédský model zkrátka může dosáhnout rovnováhy jen za cenu toho, že z budoucích penzistů učiní žebráky. A jsme u jádra problému. Jediným spravedlivým, nedeficitním důchodovým systémem je individuální spoření. Úspory nejsou projedeny, ale zhodnocují se rozumnými investicemi - na konci je zasloužená renta. Potíž je, co s důchodci, kteří už si nestihnou dost naspořit a to, co odváděli oni, prošlo hrdly předchozích generací. To je ten snědený bochník. Proto bude teď nutné upéci chlebíčky dva. Jeden rychle pro současné, druhý pro budoucí důchodce. K tomu musíme sehnat pár bilionů. Politici by tuhle krutou pravdu neměli před občany skrývat, slepý optimizmus bídu nezažene.

Mohlo by vás zajímat

  • Jiří Strach: Nejsem kaskadér. Bál bych se vložit peníze…

  • Radomil Doležal z CzechTrade: Nejvíc náš těší, když…

  • Největší mýty o bolesti zad

  • Profesor Sameš: Porucha lícního nervu není legrace

  • Rekola mění dopravu v českých městech

  • Roman Šmucler: Češky jsou posedlé zvětšováním prsou

  • Vinař Pavel Chrást: Víno se v Česku předražuje

  • Finance.cz pozvaly klienty na curling

  • Adam Hazdra: Třetina lidí je v práci nespokojených

Hry pro příležitostné hráče