Smluvní volnost zůstala jen slibem

07. srpna 2006, 00:00 - ING. RADOVAN BURKOVIČ
07. srpna 2006, 00:00

NOVÝ ZÁKONÍK PRÁCE Ministr Zdeněk Škromach sliboval, že nový zákoník práce přinese do pracovněprávních vztahů liberalizaci. Nově má platit pravidlo, že co není zákoníkem zakázáno, je vlastně povoleno. Šéf pracovní agentury však tvrdí, že skutečnost je nakonec zcela odlišná.

NOVÝ ZÁKONÍK PRÁCE Ministr Zdeněk Škromach sliboval, že nový zákoník práce přinese do pracovněprávních vztahů liberalizaci. Nově má platit pravidlo, že co není zákoníkem zakázáno, je vlastně povoleno. Šéf pracovní agentury však tvrdí, že skutečnost je nakonec zcela odlišná.

Od začátku ledna 2007 má vstoupit v účinnost nový zákoník práce, který letos i přes odpor Senátu a veto prezidenta republiky schválili poslanci ČSSD společně s komunisty. Ve Sbírce zákonů vyšel pod číslem 262/2006. Přestože podnikatelé očekávali slibovaný posun od socialistického zákoníku z poloviny 60. let směrem ke zbrusu nové liberální normě, skutečnost je jiná.

Přesto ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach a jeho rezort stále matou podnikatele tvrzením o smluvní volnosti nového zákoníku práce. Co není zakázáno, je podle něj dovoleno. Smluvní volnost je prý široká.

Podívejme se tedy na některá ustanovení nového zákoníku.

TŘETINU NELZE VŮBEC ZMĚNIT Hned v úvodu zákona, ve druhém paragrafu, najdeme následující text:

„(1) Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Odchýlení není dále možné od úpravy účastníků pracovněprávních vztahů, od ustanovení, která odkazují na použití občanského zákoníku, a není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, v náhradě škody. Odchýlení není také možné od ustanovení ukládajících povinnost, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Odchýlení od ustanovení uvedených v § 363 odst. 1, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství, není možné, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích nemohou být upravena odchylně od tohoto zákona v případech uvedených v § 363 odst. 2. (2) K odchylné úpravě práv nebo povinností podle odstavce 1 může dojít smlouvou a za podmínek stanovených tímto zákonem též vnitřním předpisem.

(3) Odchylná úprava práv týkající se mzdových, popřípadě platových práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích (§ 307) nemůže být nižší nebo vyšší, než je právo, které stanoví tento zákon, kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis jako nejméně nebo nejvýše přípustné.“

Jen pro představu dodávám, jak velký počet omezení smluvní volnosti obsahují zmiňovaný první a druhý odstavec § 363. Jde o těžko uvěřitelných 134 z celkově 396 paragrafů, tedy o 33,84 procenta. Nicméně nejde ani tak o procenta, jako o znění těchto striktních příkazů. Konkrétně o fakt, že cokoliv by si chtěli zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnout odlišně z běžných věcí, nemohou.

NEPŘEHLEDNÝ VÝČET

Výčet všech smluvně neupravitelných oblastí nového zákoníku práce, obsažený v § 363, najdeme v hlavě XIX. Výčet je sice kompletní, ale značně nepřehledný:

„Ustanoveními, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství, jsou § 2 odst. 6, § 14 odst. 2, § 16 odst. 2 a 3, § 30 odst. 2, § 37 odst. 1 až 4, § 39 odst. 2 až 6, § 41 v předvětí a písmena c), d), f) a g), § 47 spočívající ve slovech „nastoupíli zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené nebo zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, do práce, zařadí je zaměstnavatel na jejich původní práci a pracoviště“, § 53 odst. 1 spočívající ve slovech „zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď“ a písm. d), § 62 až 64, § 78 odst. 1 písm. a) až f), k) a l), § 79 odst. 1 a 2 písm. d), § 82, 83, § 85 odst. 3 a 5, § 86 odst. 3, § 88 odst. 1 a 2, § 90, § 92 odst. 1, 3 a 4, § 93 odst. 2 věta druhá a odst. 4, § 94, § 96 odst. 2, § 101, 102, § 103 odst. 1 písm. a) až h), j) a k) až do konce odstavce 1, odst. 2 až 5, § 104, § 105 odst. 1 spočívající ve slovech „zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu“, odst. 3 písm. a), 4 a 7, § 106 odst. 1 až 4 písm. a), c), d), f) a g), § 108 odst. 2, 3, 6 a 7, § 110 odst. 1, § 113 odst. 4, § 136 odst. 2, § 191 spočívající ve slovech „zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti podle § 115 občanského zákoníku v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat“, § 195, 196, § 197 odst. 3 spočívající ve slovech „rodičovská dovolená podle odstavce 1 se poskytuje ode dne převzetí dítěte až do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let. Bylo-li dítě převzato po dosažení věku 3 let, nejdéle však do 7 let jeho věku, přísluší rodičovská dovolená po dobu 22 týdnů. Při převzetí dítěte před dosažením věku 3 let tak, že by doba 22 týdnů uplynula po dosažení 3 let věku, se rodičovská dovolená poskytuje do uplynutí 22 týdnů ode dne převzetí dítěte“, § 198 odst. 1 až 3, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 199 odst. 1, § 203 odst. 2 písm. a), § 213 odst. 1, § 217 odst. 4, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 218 odst. 1, § 222 odst. 2 věta první a odst. 4, § 229 odst. 1 spočívající ve slovech „odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat“, § 238 odst. 2 a 3, § 239, § 240 odst. 1, § 241, 245, § 246 odst. 2 věta první, § 276 odst. 1 věta první a odst. 2 až 5, § 277 spočívající ve slovech „zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti“, § 278 odst. 1 až 3, odst. 4 věta druhá a třetí, § 279 odst. 1 písm. a), b), e) až h) a odst. 3, § 280 odst. 1, § 281 odst. 5, § 288 až 299, § 308 odst. 1, pokud jde o předvětí a písmeno b), § 309 odst. 4 a 5, § 316 odst. 4 spočívající ve slovech „zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace zejména o“ a písm. a), c), d), e), g) a h) a dále ve slovech „to neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený“, § 319, § 321 odst. 3, § 338 odst. 2, § 339, § 340 a § 350 odst. 2 (§ 2 odst. 1 věta čtvrtá).

Účastníci pracovněprávních vztahů se nemohou odchýlit od § 13 odst. 3, § 15, 19 až 21, § 24 odst. 2, § 26 odst. 1, § 27 odst. 1, § 41 odst. 2 až 4, § 61 odst. 4, § 69, 70, 71, § 87 odst. 4, § 108 odst. 1, § 113 odst. 1 až 3, § 138, § 141 odst. 3, § 147 odst. 1, § 148 odst. 1, § 192 odst. 1 až 4, § 193, § 197 odst. 1, § 210, § 213 odst. 2 a 3, § 216 odst. 3 a 5, § 218 odst. 4, § 220, § 223 odst. 1 a 4, § 225, § 234 odst. 1 a 2, § 281 odst. 1 až 4, § 282 až 285, § 286 odst. 1, § 305, 307, 310, § 320 odst. 4, § 333 odst. 2, § 348 a § 351 až § 362 odst. 2 (§ 2 odst. 1 věta pátá).“

ODCHYLKA NENÍ MOŽNÁ

Mohli bychom se naivně domnívat, že celé zbývající dvě třetiny zákoníku jsou liberální. Omyl. Postarali se o to poslanci sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, kteří 20. prosince 2005 významně rozšíř
ili a doplnili původní vládní návrh již citovaného § 2.

Předpokládám, že ministr Škromach konečnou, poslanci poupravenou verzi nového zákoníku, už nečetl. Jinak by nemohl dále s úsměvem tvrdit, jakou že je liberální normou. Poslanci totiž do úvodu zákoníku vložili památné věty, které se možná stanou čítankovým příkladem právního nesmyslu, který nemá v české právní kultuře obdobu. Konkrétně jde o následující pasáž:

„Odchýlení není dále možné od úpravy účastníků pracovněprávních vztahů, od ustanovení, která odkazují na použití občanského zákoníku, a není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, v náhradě škody. Odchýlení není také možné od ustanovení ukládajících povinnost, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance.“

Ani stohy judikatury (rozhodnutí soudu v konkrétních sporech) neobjasní fantastickou formulaci ministerských úředníků „nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit“. Zde budou mít soudy po prvních kontrolách a pokutách moře práce, jak uchopit výraz „povaha ustanovení“ a v čí prospěch jej v konkrétní kauze vyložit. Jistý jejich rozhodnutím si však nebude moci být nikdo. Ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel, ani kontrolní úřady. Ledaže by pozvaly za svědka pana ministra s jeho oblíbeným tvrzením o liberální normě.

JEŠTĚ PŘÍSNĚJŠÍ NEŽ TEN DOSAVADNÍ Právní teorie říká, že zákon, jímž se neukládají povinnosti, není zákonem. Rovněž tak práva, obsažená v zákoně, jsou automaticky povinnostmi druhé strany. Neobsahuje-li zákon práva či povinnosti, pak ho v podstatě za zákon nelze považovat, jen za obecnou proklamaci. Nový zákoník práce obsahuje ve svém textu buď povinnosti zaměstnavatele, nebo práva zaměstnance. Práva zaměstnance pak automaticky zakládají povinnost zaměstnavatele jim dostát. Což ale znamená, že se zaměstnavatelé ani zaměstnanci nemohou odchýlit od žádného z ustanovení nového zákoníku práce, protože tato ustanovení buď zakládají práva zaměstnance, nebo povinnosti zaměstnavatele. A je to.

Závěrem mi tedy nezbývá než konstatovat, že nový zákoník práce je kvůli vloženým poslaneckým úpravám ještě kogentnější než stávající dosavadní norma. Je přísný, přikazující a nepřipouštějící jakoukoliv smluvní volnost. Pokud se nechytíme onoho „to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance“. Jenže tato možnost je pro zaměstnavatele velmi tenkým ledem a osobně bych se na něj nepouštěl. Finanční důsledky kontroly ze strany nekompromisního úřadu práce nebo inspekce práce by mohly být pro zaměstnavatele likvidační.

Jednoduchý příklad: jako pracovní agentura děláme brigády pro studenty z Ostravska a okolí, v oblasti o průměru 100 kilometrů. Nový zákoník práce už neumožňuje při pracích kratších třiceti dní uzavírat pracovní smlouvu ústně, což je mimochodem další příklad Škromachovy „liberalizace“. Znamená to, že student z Českého Těšína musí dojet podepsat pracovní smlouvu do Ostravy. Je přitom úplně jedno, že už má podepsáno Seznámení s právy a povinnostmi a že jsou tedy mantinely spolupráce již písemně detailně ošetřeny. Projede minimálně 102 koruny a celou záležitostí stráví - v ideálním případě navazujících spojů - 2,5 hodiny. To vše kvůli brigádě na jeden den s výdělkem 400 korun.

Jenže zkusme v uvedeném případě podepsat už v Seznámení s právy a povinnostmi „odchýlení ve prospěch zaměstnance“, že pracovní smlouvy budou uzavírány ústně. Nemusel by jednotlivě jezdit, šetřil by čas i peníze. Jak se k tomu ale postaví kontrola z úřadu? Byla taková dohoda ve prospěch zaměstnance, nebo byl zkrácen na svých právech?

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče