Menu Zavřít

Smiřice v lihu díky dynastii Malburgů

7. 3. 2010
Autor: profit

Členové podnikatelské rodiny Malburgů se výrazně zasloužili o průmyslový rozvoj východočeských Smiřic. V polovině 19. století založili ve městě likérku a úspěch slavili i s výrobou octa, hořčice a drasla.

Autor: Smiřice.eu

První písemná zmínka o Smiřicích pochází z roku 1361, kdy patřily šlechtickému rodu Smiřických. Roku 1659 byly povýšeny na město a jejich význam nadále rostl. Už od středověku zde fungovala řada živností, které později doplnily i mlýn a pivovar. Opravdový rozvoj průmyslu ale přišel až v polovině 19. století, kdy ve Smiřicích vznikly první větší továrny.

Kromě cukrovaru Johanna Liebiga (Profit o něm psal zde) to byla především likérka firmy „Ed. Ad. Malburg a syn“, založená po roce 1850 podnikatelskou rodinou Malburgů. Zpočátku nevelký závod se postupně rozrostl na významný podnik a po první světové válce zaměstnával až sto lidí.

Úspěch se nepromíjí

Malburgové (původně Mautnerové) přišli do Smiřic před rokem 1755 z Prahy. Od majitelů smiřického panství si pronajali tehdy neprosperující pivovar s lihovarem a pustili se i do chovu dobytka.

Dařilo se jim dobře, když ale roku 1839 velká část Smiřic vyhořela, udělali chybu. Do veřejné sbírky věnovali víc než hradecký biskup, čímž si znepřátelili církev i vrchnost. Jejich podnik navíc rekordně rychle rostl a přinášel takové peníze, že to bylo všem konkurentům i úřadům podezřelé.

Nájemní smlouva na palírnu a pivovar jim proto nebyla roku 1841 prodloužena a rodina se dostala do nelehké situace. Někteří její členové odešli do Vídně, kde začali vyrábět droždí, jiní ale zůstali a rozhodli se vybudovat ve městě nový podnik. To se jim podařilo po roce 1850, kdy ve Smiřicích vznikla likérka „Ed. Ad. Malburg a syn“.

Vegetal králem

Zakladatelem podniku byl Eduard Adolf Malburg, ředitelé se ale v následujících letech často střídali. Firma se opět rychle rozrůstala a rozšiřovala se i nabídka zboží. V ní bylo až 152 různých likérů, z nichž ovšem ne všechny závod běžně vyráběl, protože neměl potřebné ingredience.

OSVALD MALBURG (1871-1930)
Narodil se 24. února 1871 ve Smiřicích v rodině likérnického podnikatele Albrechta Malburga. Vystudoval práva a koncem 19. století převzal vedení rodinné firmy, kterou rozšířil o nové provozy. Oženil se s maďarskou šlechtičnou Ilonou Puteani, v manželství ale nebyl šťastný. Začal navštěvovat noční kluby a mnoho peněz prohýřil. Kvůli tanečnici Josephině Bakerové ohrozil dokonce chod smiřického podniku, který nezkrachoval jen díky včasnému zásahu bratra Jiřího. Zemřel 13. března 1930 po autonehodě.

Sortiment proto tvořilo hlavně několik druhů brandy, ovocné destiláty, krémové likéry, koktejly, punče a rum. Později přibyly i ovocné šťávy, čaje a také speciální hořčice s okurkami určená pro zámožnější klientelu. Podnik ale nejvíc proslavil likér Vegetal, který vymyslel míchač Sladký. Zájem o něj byl po celém světě a ještě dlouho po ukončení výroby na něj přicházely objednávky.

Se zvyšováním produkce rostl i počet dělníků, o které majitelé náležitě pečovali. Budovali pro ně byty, dávali jim dárky k Vánocům, a dlouholetým pracovníkům vypláceli dokonce i důchod.

Flamendr a tanečnice

Největšího rozkvětu dosáhl podnik v letech 1900 až 1920 pod vedením Osvalda Malburga. Závod se rozrostl o nový lihovar, čistírnu lihu, draslovnu, octárnu, výrobnu malinové šťávy i velkoobchod vínem. Dopravu pak roku 1913 výrazně urychlila železniční vlečka.

Osvald Malburg byl úspěšný podnikatel, firmu mohl však přivést i k zániku. Měl velké osobní ambice, oženil se proto s baronkou Ilonou Puteani ze zchudlého maďarského rodu. Manželství ale nebylo šťastné a Malburg začal brzy hledat povyražení jinde. Při obchodních cestách utrácel v kasinech, navštěvoval noční podniky a obklopoval se pochybnou společností. Když do Prahy přijela známá tanečnice Josephine Bakerová, bláznivě se do ní zamiloval a kupoval jí velmi drahé dárky.

Pro smiřickou likérku to byla neúnosná zátěž, firma se proto musela roku 1930 změnit na akciovou společnost. Její vedení převzal Osvaldův mladší bratr Jiří a jen díky němu podnik nakonec přežil.

Pektinová budoucnost

Na další rozvoj ale už nebyl čas. Vypukla druhá světová válka a Malburgové zachránili likérku před německým záborem jen díky úplatku. Po osvobození roku 1945 museli ovšem stejně podnik i republiku opustit a odešli do Štýrského Hradce.

Firma „Ed. Ad. Malburg a syn“ byla znárodněna a stala se součástí Východočeských konserváren a lihovarů se sídlem v Novém Městě nad Metují. Produkce lihovin pokračovala do roku 1960, poté už fungovala jen octárna a později linka na bramborové hranolky.

Uvažovalo se také o výrobě pektinu (chemické látky do zavařenin), přestavba provozů se ale dlouho odkládala a nakonec k ní došlo až v 80. letech minulého století.

BRAND24

Společnost Pektin Smiřice pak v privatizaci získala dánská společnost Danisco, která se specializuje na výrobu citrusových pektinů. V bývalé likérce dnes zaměstnává stejně jako rodina Malburgů zhruba sto lidí.

Prameny: Město Smiřice, Smiřice.eu, Wikipedia.cz

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).