Slušnost a důvěryhodnost především

16. srpna 2004, 00:00 - SOŇA GULLOVÁ, VŠE Praha,JANA HÁJKOVÁ, ZUZANA VLČKOVÁ
16. srpna 2004, 00:00

ZKUŠENOSTI RODINNÉHO PODNIKU Plzeňský rodinný podnik Stavebniny Škopek se rozhodl pro - na naše poměry - neobvyklý krok. Vstupuje totiž do německého Svazu prodejců stavebních materiálů Interbaustoffe.

Rodinnou firmu Stavebniny Škopek vedou otec a syn.

ZKUŠENOSTI RODINNÉHO PODNIKU Plzeňský rodinný podnik Stavebniny Škopek se rozhodl pro - na naše poměry - neobvyklý krok. Vstupuje totiž do německého Svazu prodejců stavebních materiálů Interbaustoffe. Jak vznikla myšlenka vstoupit na německý trh? Měli jste tam už předtím nějaké kontakty? Vladimír Škopek mladší (syn): My na něj v podstatě nevstupujeme. Jde o vstup do hospodářského uskupení. Původní Interbaustoffe začíná být minulostí, po fúzi se vlastně stal firmou I-M Interbaustoffe. Ty původní subjekty byly založeny jako servisní organizace malých a středních firem, jako obrana proti firmám typu Obi, Baumax atd. Musíme si ale uvědomit, že jinak je vymezená malá a střední firma v podmínkách Unie a jinak u nás. Tam je řada středních a menších firem, které působí v řádu sta let, mají tři, čtyři, pět provozoven. Obratově dosahují úrovně našich velkých, možná i těch největších firem. Trh je ale jiný, a tak se tito prodejci řadí k menším. Proto založili takovouto instituci. První firmy do Svazu vstoupily na počátku 80. let. Hlavní ideou byla koordinace obchodní politiky, reklamy a dalších aktivit, jednoduše obrana proti velkým gigantům. Dnes už se jim to celkem daří, protože fúzovaná firma má obrat kolem devíti miliard eur. To je zhruba 300 miliard korun, o čemž si tuzemské firmy mohou nechat zdát. Souvisí váš krok se vstupem do Evropské unie? Pociťujete po vstupu větší tlak?

Syn: Samozřejmě. Systém, do kterého vstupujeme, úspěšně funguje na západ od nás a není důvod, proč bychom ho my měli zavrhovat a vymýšlet nějakou svoji cestu, která by určitě nebyla úspěšná.

Čím je možné německé prostředí charakterizovat? Jakým způsobem probíhají jednání?

Syn: První věc při přijímání někoho nového je finanční způsobilost. Je to kapitalizmus o kapitálu, není to o hospodských úmluvách jako často u nás. Zjišťují si o vás reference, a to přes banky. Prvním krokem je, že řeknou „Ukažte, jak jste na tom, ukažte finanční výkazy.“ Když to uděláte, tak projdete, nebo ne. Ten, kdo vás prověřuje, je německá banka. Je to tvrdá zkouška.

Jak dlouho tento proces trvá a jak je náročný?

Syn: Je to v řádech měsíců. Nechávají si dost času, protože jsou opatrní. Pokud vaše situace není dobrá, nemilosrdně se s vámi rozloučí. Mimochodem, členský poplatek Svazu je v řádech desetitisíců eur, přesněji mezi 18 a 20 tisíci. Dále se předpokládá, že jste věřitel - tedy potenciální problém, takže každý si tvoří rezervní fond. To jsou také desetitisíce eur. A pak existují jednorázové platby, v naší měně v řádu milionů.

Můžete obecně, nejen firmám z vašeho oboru, doporučit postup do podobných svazů? Syn: Konkrétně v Německu je pro podnikatele, vyjma svobodných povolání, povinné členství v hospodářské komoře. Jejich komory sdružují všechny podnikatele a jsou především „morálním mečem.“ I lidé, kteří si konkurují, jsou schopni se sejít, sednout si ke stolu a projednat různé záležitosti. Další věc je státní podpora podnikání. Konkrétně pro malé a střední firmy je u nás nulová. To je na západ od našich hranic, ale vlastně kdekoliv jinde v Evropě, úplně jinak. Otec: Celkově to souvisí s fungováním soudů a státních orgánů. Pokud bychom se mohli vrátit k tomu, jak jste do jednání vstupovali - měli jste strategii? Budovali jste například nějakou firemní image? Otec: Principy jednání, nad kterými se teď všichni podivují, nejsou žádný zázrak. U nás běžně fungovaly před válkou. Důležité je nic nedlužit, platit. Když nám Unie vytvoří stejné podmínky jaké jsou v N ěmecku, jejich konkurenci předčíme. Je to jen o vzájemné podnikatelské slušnosti, domluvě, serióznosti. Třeba my neuzavíráme smlouvy s našimi dodavateli, všichni vědí, že platíme, a to stačí. I když i v Německu se platební morálka zhoršila. Syn: Přesto uvedu pozitivní příklad. Jeden německý subjekt pro nás vypracoval projekt za 200 tisíc korun, a to bez záruky, jen jsme se několikrát setkali. Nevím, jestli by u nás bylo možné udělat totéž. Když jsme se později setkali, ptali jsme se ho, jestli neměl obavy, že nezaplatíme. A on řekl: Tak to zkuste, okamžitě byste na našem trhu skončili, už by se s vámi nikdo nebavil. Na co klade německé obchodní prostředí důraz? Syn: Slušnost je na prvním místě. Otec: Ano, slušnost a důvěryhodnost, ale to u nás bylo dříve taky. Myslíte si, že německé prostředí je takové právě proto, že už má stabilní trh? Ten náš byl v jistém smyslu divoký.

Syn: To je i dnes. U nás se vlastně také špatně nahlíží na rodinné firmy. V zahraničních firmách mají například síně tradic. Každá generace přejímá a dál přenáší zvyky rodičů a jejich okolí je oceňuje, protože jsou zárukou stability a zaměstnanosti. Ale u nás dostávají investiční pobídky od státu hlavně velcí investoři, kteří jsou zde chvíli a potom továrnu rozmontují a přesunou ji na východ, protože je to pro ně úspornější. To ale rodinná firma prostě neudělá. V tomto se myšlení státních úředníků neubírá dobrým směrem. Je nutné snižovat nezaměstnanost, ale dělat z Čech evropskou Čínu, v tom cestu nevidím. Otec: Všechno je o zákonech, které podvodníky efektivně nepostihují.

Stát by se tedy určitě měl více obrátit na malé a střední podnikatele.

Syn: Rozhodně. Všude stát podporuje především své podnikatele. Anglosaský svět je v tomto ohledu mnohem dál. 

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče