Slovník ve snu viděti

22. srpna 2005, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
22. srpna 2005, 00:00

JAN OTTO Ottův slovník naučný je v české odborné literatuře dodnes nepřekonanou encyklopedií. Myšlenka vydat tak rozsáhlé dílo nebyla nikdy předtím ani potom zopakována. Nakladatel Jan Otto pro ni získal velké množství tehdejších intelektuálních špiček, včetně budoucího prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

JAN OTTO Ottův slovník naučný je v české odborné literatuře dodnes nepřekonanou encyklopedií. Myšlenka vydat tak rozsáhlé dílo nebyla nikdy předtím ani potom zopakována. Nakladatel Jan Otto pro ni získal velké množství tehdejších intelektuálních špiček, včetně budoucího prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

Myšlenkou národní encyklopedie se již v polovině 19. století zabýval František Palacký. Jeho sen se pak v letech 1860-74 nepříliš úspěšně pokoušel naplnit František Ladislav Rieger. Když se v roce 1882 rozdělila Karlova univerzita na českou a německou, otevřel se prostor pro Jana Ottu, který využil příležitosti a stal se prvním knihkupcem české univerzity a zároveň prvním nakladatelem české vědecké literatury. Od roku 1883 vydával první českou vědeckou revue Athenaeum a začal s přípravou nové české encyklopedie, která později dostala název Ottův slovník naučný.

VÝHODNÁ SVATBA Ottovy podnikatelské začátky však nebyly jednoduché. V jedenadvaceti letech nastoupil jako účetní do tiskárny a nakladatelství Eduarda Grégra. Byl pracovitý, a tak se brzy stal pokladníkem a posléze disponentem firmy. Zlom pro něj nastal v roce 1869, kdy se oženil s Miladou Pospíšilovou, dcerou pražského nakladatele a tiskaře Jaroslava Pospíšila. O dva roky později převzal za velmi výhodných finančních podmínek tchánovu tiskárnu a mohl začít samostatně podnikat. Nově získaný podnik na Václavském náměstí č. 24 prostorově rozšířil a roku 1874 zde zřídil také vlastní knihkupectví, které provozoval dalších deset let. V roce 1879 už začaly být původní prostory nevyhovující a Otto přestěhoval tiskárnu nejprve do Jungmannovy ulice a později do tří nově zakoupených domů na Karlově náměstí, kde otevřel také novou prodejnu. OD JIRÁSKA PO SVĚTOZOR

Nakladatelství Jana Otty svým velkorysým edičním programem začalo brzy ovlivňovat český kulturní i vědecký život. První edicí byla Laciná knihovna národní, jejíž vydávání zpočátku řídil sám Otto a později ho zastoupil Alois Jirásek. V edici vycházela díla předních českých autorů, například Zikmunda Wintera, Václava Beneše Třebízského, Vítězslava Hálka nebo Karoliny Světlé-Mužákové. Otto v zápětí založil také takzvanou Ženskou bibliotéku, jejíž vedení svěřil Sofii Podlipské. Následovaly další projekty: Salonní bibliotéka, Sborník světové poezie, Světová knihovna, Ruská knihovna a mnoho jiných. Kmenovými autory Ottova nakladatelství byli Adolf Heyduk, Alois Jirásek, Jaroslav Vrchlický či Vilém Mrštík. Významnou složku produkce tvořily od počátku také zábavné, literární a odborné časopisy, mezi které patřily Zlatá Praha, Světozor, Lumír, Osvěta nebo Živa. Nakladatelství velmi prosperovalo a od roku 1899 mělo vlastní filiálku také ve Vídni.

MASARYKŮV ŠÉF

Nejvýznamnějším Ottovým dílem je však bezesporu velká všeobecná encyklopedie, vydávaná v letech 1888 až 1909. Měla celkem 28 svazků plus dvanáct svazků dodatků a její rozsah nebyl dodnes překonán. Myšlenku na konverzační lexikon měl Otto již na počátku osmdesátých let. Redaktor Riegerova slovníku Jakub Malý pro něj dokonce vypracoval program šestidílné encyklopedie, ve kterém doporučoval zaměření na slovanská a především česká hesla. Otto se po několika diskusích s akademiky rozhodl pro „slovník naučný“, tedy jakýsi kompromis mezi obrazovou encyklopedií a textovým lexikonem. Vhodného redaktora pro své dílo našel nakonec v mladém Tomáši Garrigue Masarykovi, který pro jednotlivé vědní obory s pomocí univerzitních profesorů sestavil heslář. Masaryk by v práci na slovníku zřejmě pokračoval i nadále, ale v roce 1886 vypukl spor o pravost rukopisů královédvorského a zelenohorského, jejichž byl budoucí prezident zapřísáhlým odpůrcem. Masaryk se obával, že by jeho setrvání v redakci mohlo příznivce rukopisů od spolupráce odradit, proto raději sám na svou funkci rezignoval. Ačkoliv získání podpory některých univerzitních profesorů nebylo pro Ottu jednoduché, nechtěl se nakladatel své myšlenky vzdát a roku 1888 první díl slovníku vydal. Zájem o něj byl tak obrovský, že celý čtyřicetitisícový náklad byl velmi rychle rozebrán.

MEDAILE ZA SLOVNÍK

Poslední díl slovníku obdržel přímo z Ottových rukou také císař František Josef I., který následně prohlásil, že se jedná o největší encyklopedické dílo v RakouskuUhersku a Janu Ottovi za jeho vydání udělil velkou zlatou medaili. Ottův pražský podnik se mezitím dále rozšiřoval a v roce 1891 již zaměstnával sto padesát lidí - mezi nimi padesát sazečů. Roku 1899 přešla tiskárna do majetku nově vzniklé „České grafické společnosti Unie“, jejímž prvním předsedou se stal Jan Otto. Ve funkci vydržel třináct let a poté podnikatelskou činnost omezil již pouze na nakladatelství. Po vypuknutí první světové války se Jan Otto snažil uchránit svůj podnik od větších škod. Pracoval velmi usilovně, ale začala se u něj projevovat silná cukrovka. Jeho výkonnost byla i v pokročilém věku obdivuhodná, často však malátněl a byl stále více unavený. Boj s nemocí nakonec prohrál 29. května 1916, když ve věku sedmdesáti pěti let zemřel. Ottovo nakladatelství bylo za celou dobu existence oceněno řadou medailí i čestných diplomů. V roce 1919 bylo přeměněno na společnost s ručením omezeným, jejímiž podílníky se staly dcery Jana Otty. Počátkem třicátých let dvacátého století se však firma dostala do hluboké krize, z níž se do zániku v roce 1949 již nevzpamatovala.

Pramen: Historická encyklopedie podnikatelů

JAN OTTO (1841-1916)

Jeden z nejslavnějších českých nakladatelů Jan Otto se narodil 8. listopadu 1841 v Přibyslavi na Havlíčkobrodsku. Jeho otec František Otto byl městským lékařem, brzy však získal práci v Berouně a celá rodina se stěhovala do středních Čech.

Rodinné poměry nedovolovaly mladému Janu Ottovi studovat na gymnáziu, pomáhal proto nejdříve v berounské lékárně a poté se učil obchodním příručím u pražského hokynáře Josefa Němce. Služba to byla velmi namáhavá a Ottovi od tahání těžkých vozíků navždy zchroml ukazovák na pravé ruce. Roku 1861 se vyučil a další cenné zkušenosti začal sbírat v Lochnerově zasilatelství tiskovin. Po přímluvě Jindřicha Fügnera, spoluzakladatele tělovýchovné jednoty Sokol, pak roku 1862 nastoupil jako účetní do tiskárny a nakladatelství Eduarda Grégra, ve kterém odstartovala jeho budoucí kariéra. Brzy získal funkci pokladníka a disponenta, roku 1869 se stal dokonce tichým společníkem firmy. Následně se oženil s Miladou Pospíšilovou, dcerou tiskaře a nakladatele Jaroslava Pospíšila a roku 1871 převzal tchánovu tiskárnu na Václavském náměstí. Po osmi letech podnik přestěhoval do Jungmannovy ulice a roku 1883 se již natrvalo usadil na Karlově náměstí, kde vedle tiskárny a nakladatelství provozoval také vlastní knihkupectví.

Vydal bezpočet knih českých i zahraničních autorů v mnoha edičních řadách. Jeho nejslavnějším počinem bylo vydání Ottova slovníku naučného, který má s pozdějšími dodatky celkem čtyřicet dílů a nebyl dodnes nikým překonán. Jan Otto vedl pražské nakladatelství až do smrti 29. května 1916.

Ottův dům a nakladatelství na východní straně Karlova náměstí, čp. 554.  foto: Převzato z knihy K. Bečková, Zmizelá Praha

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče