Šlo zachránit Lehman Brothers?

17. srpna 2010, 19:11 - Eva Jarešová
17. srpna 2010, 19:11

Rekonstrukce událostí, které před dvěma lety změnily finanční svět, nic nevysvětluje

V zářijových dnech roku 2008, kdy se odpočítávaly poslední chvíle investiční banky Lehman Brothers (LB), bylo v New Yorku a ve Washingtonu rušno. Bankéři a politici se horečnatě snažili odvrátit krach více než 150leté instituce, jehož náznaky byly zřejmé už od začátku jara tohoto roku. Námluvy s korejskou státní bankou Korea Development Bank nebyly úspěšné. Společnost Bank of America také nakonec snahu vzdala. Zbývala poslední záchrana. Britská banka Barclays Bank, která zpočátku o LB projevovala eminentní zájem. Akvizice by ji totiž posunula mezi nejprestižnější hráče Wall Streetu. Rozhodnutí Boba Diamonda, prezidenta Barclays Bank, však musely ještě posvětit britské regulační orgány a vláda. Mezitím Dick Fuld, šéf banky Lehman Brothers a vážená osoba v bankéřských kruzích, seděl frustrovaně doma a sledoval, jak mu nikdo z dosavadních „přátel“ ani nebere telefon. Byl venku ze hry.

Import rakoviny

V neděli 14. září 2008 se okolo čtvrté hodiny odpoledne místního času ve skotském Edinburghu chystal na pravidelný let z domova do Londýna tehdejší britský ministr financí Alistair Darling. Většinu dne trávil s telefonem v ruce a postupně hovořil s představiteli Barclays Bank, úředníky britského finančního regulátora Financial Services Autority (FSA) a především s tehdejším premiérem Gordonem Brownem. Téma bylo jasné. Má britská vláda schválit transakci bank Barclays Bank a Lehman Brothers?
Pokud by to neudělala, osud LB by byl zpečetěn. Darling poté zvedl telefon tehdejšímu americkému ministrovi financí Hanku Paulsonovi. V té době už v USA věděli, že proti transakci má zásadní námitky britská FSA. Panikařící američtí bankéři spoléhali na Paulsona, že se na nejvyšších britských místech zasadí o změnu jejího názoru. Paulson na dálku mocně lobboval. Darling však měl námitky a tlačil na Paulsona: „Pokud by transakce nakonec prošla, co by udělala vaše vláda? Co nabízíte?“ Paulson se pokoušel vysvětlit, proč je záchrana LB klíčová. Marně. A jako v mrákotách za několik minut oznámil Timu Geithnerovi, šéfovi newyorské pobočky americké centrální banky: „Darling to neudělá. Řekl, že nechce importovat naši rakovinu.“ Tím veškeré naděje skončily. Banku Lehman Brothers už od krachu nemohlo zachránit vůbec nic. A nákaza toxických finančních derivátů se začala šířit do celého světa. Mimochodem, Barclays Bank několik dní po krachu LB koupila za hubičku její „lepší“ kusy.

Sedm měsíců

O světové finanční krizi, jejíž existenci si většina lidí uvědomila až s překotnými událostmi září 2008, už byly popsány tisíce stran. A další nespočet analýz či biografií hlavních postav tehdejšího dění bude určitě ještě napsáno. Jako jeden z prvních přišel loni na podzim se svou knihou Too Big to Fail: The Inside Story of How Wall Street Fought to Save the Financial System – and Themselves (Příliš velcí na krach. Zasvěcený příběh, jak Wall Street a Washington bojovaly, aby zachránily finanční systém – a sebe) mladý americký novinář Andrew Ross Sorkin.
Sorkin, reportérská hvězda amerického deníku New York Times, který začal do prestižního média přispívat už jako osmnáctiletý student, si vzal na pomoc tým asistentů a editorů a sepsal více než 600stránkový opus. V něm do detailů popsal události od března 2008, kdy první lidé na Wall Streetu začali zjišťovat, že situace je klidná jen zdánlivě, až do poloviny října téhož roku. Tehdy si ministr Paulson pozval do Washingtonu šéfy devíti největších amerických bank a rozdal jim krátký dokument. V něm bylo popsáno, jak prodají vládě akcie svých bank výměnou za tučnou finanční podporu. O dobrovolné účasti v záchranném programu Troubled Asset Relief Program (TARP) se v té chvíli příliš nediskutovalo.

Úmorná podrobnost

Podrobný popis událostí je největší výhodou i slabinou Sorkinovy knihy. Čtenáři nejsou ochuzeni o informace o oděvech, jež měli na sobě klíčoví bankéři a vládní úředníci při konkrétním jednání, jídle v luxusní italské restauraci na Manhattanu, vozech, kterými pro ně jezdili řidiči, nebo o křestních jménech jejich manželek a dětí. K tomu, aby se v knize snadněji vyznali, slouží obsáhlý seznam všech aktérů na jejím začátku. Celkově jich je zhruba sto šedesát. Jejich jména však nejsou seřazena abecedně, ale dle zaměstnavatele, což orientaci v knize často komplikuje.
Smršť často podružných informací má také za následek, že při četbě Sorkinovy knihy je třeba být maximálně pozorný a soustředěný. Stručně řečeno, občas v ní „pro stromy není vidět les“ – odlišit klíčové informace od nepodstatných je často úmorné.

Zlomový bod

Sorkin přiznal, že si strukturu knihy vypůjčil z proslulého filmu Crash. Podobně jako v něm je i v knize mnoho dějových linek popisováno odděleně. A až na jejím konci se všechny „propojí“ ve zdrcujícím finále. Sorkin strávil sháněním podkladů mnoho hodin – rozhovory s dvěma sty klíčovými hráči Wall Streetu jich zabraly více než pět set. A žádný ze zpovídaných nechtěl, aby bylo uvedeno jeho jméno. Bankéři, právníci a státní úředníci se se Sorkinem podělili i o ruční zápisky, nahrávky, e-maily, účtenky, záznamy v diářích nebo o výpisy z telefonních hovorů.
Sorkin v rozhovoru pro New York Magazine popsal, že jeden ze zpovídaných dorazil na schůzku se svým právníkem a PR zástupcem. Během následující hodiny a půl však nic zajímavého neřekl, z čehož byl Sorkin zoufalý. „Zasypával jsem ho otázkami a on věděl, že vím. Zlomovým bodem je, když oni vědí, že vy víte, a vy víte, že oni vědí,“ popsal Sorkin zpětně schůzku. Po jejím ukončení mu však dotyčný soukromě zavolal a pozval ho na nedělní návštěvu k sobě domů. A tam mu vše prozradil.

Noční můra

Na některé zásadní otázky však Sorkinova kniha odpovědi nepřináší. Objektivně řečeno, ani nemůže. Klíčovou otázkou je, zda by se bývalo dalo krizi předejít. Odpověď nemůže znít jinak, než že možná dalo. Sorkin se domnívá, že krizi bylo možné zabránit, pokud by se preventivní zásahy provedly mnohem dřív, než se v roce 2006 Paulson stal ministrem financí. Finanční krizi totiž způsobila dlouholetá výbušná směs složená z bankovní deregulace z konce devadesátých let – snahy zvýšit počet nemovitostí vlastněných Američany, která však vedla k příliš měkkým pravidlům pro poskytování hypoték – z rekordně nízké úrokové sazby a ze způsobu odměňování bankéřů, jenž podporoval riskování s krátkodobým efektem. Další otázkou je, proč americká vláda nechala nekompromisně zkrachovat právě investiční banku Lehman Brothers, aby vzápětí pomohla celkovou částkou ve výši 180 miliard dolarů pojišťovacímu obru American International Group (AIG).
Sorkin označuje krach LB za „nepopiratelnou tragédii“. Nikoli však kvůli tomu, že by si věhlasná banka záchranu zasloužila, ale spíše proto, že její krach zásadně poškodil světovou ekonomiku. Bývalý šéf LB Dick Fuld se dle Sorkina dopustil mnoha chyb – z loajality, arogance nebo naivity. Na rozdíl od wallstreetských souputníků ho však prý k jeho jednání ani tolik nemotivovala snaha spasit především sebe, ale spíše „záchrana firmy, kterou miloval“. Při pozdějším slyšení ve Sněmovně reprezentantů Fuld prohlásil, že se každou noc budí s myšlenkou, co by býval mohl udělat jinak, aby jeho banka nezkrachovala. „Toto trauma mě bude pronásledovat až do konce života,“ sdělil během slyšení. Bývalý americký ministr financí Paulson sice tvrdil opak, ale při rozhodování o záchraně LB hrály dle Sorkina roli obavy z hněvu veřejnosti, který by vykoupení další wallstreetské banky vyvolalo – předtím vláda asistovala třeba při prodeji Merrill Lynch konkurenční Bank of America.

Dva záměry

Sorkin si v úvodní poznámce pomáhá výrokem slavného italského astronoma, filozofa a fyzika Galilea Galileiho (1564–1642): „Objeveným pravdám lze snadno porozumět. Problém spočívá v jejich objevení.“ A doufá, že knihou snad pomohl některé pravdy o světové finanční krizi odhalit a přispěl k tomu, aby lidé lépe porozuměli událostem na finančních trzích, jež se na nich v posledních letech odehrávaly a často byly zmatené.
S druhým Sorkinovým záměrem lze polemizovat. Jeho kniha totiž až na výjimky žádné vysvětlení tehdejšího víru událostí na finančních trzích nepřináší, pouze je detailně popisuje. Sorkin sice podrobně a zřejmě i dost pravděpodobně rekonstruuje události, které před dvěma lety změnily finanční svět, ale názor na ně neposkytuje. Kdo touží po jejich vysvětlení, musí si přečíst nějakou jinou knihu.

Box:
TOO BIG TO FAIL: THE INSIDE STORY OF HOW WALL STREET FOUGHT TO SAVE THE FINANCIAL SYSTEM – AND THEMSELVES
(Příliš velcí na krach. Zasvěcený příběh, jak Wall Street a Washington bojovaly, aby zachránily finanční systém – a sebe) AUTOR:
Andrew Ross Sorkin
VYDAL:
Penguin Group New York 2009
ROZSAH:
600 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče