Slezský textilní obr

29. září 2008, 08:00 - Robert Šimek
29. září 2008, 08:00

RAYMANNOVÉ - Slezské město Jeseník (do roku 1947 Frývaldov) neproslavily pouze lázně, ale také úspěšná textilní firma Regenhart und Raymann, jejíž historie sahá až do roku 1799.

Založil ji perníkář Josef Raymann a postupně se stala největší lnářskou manufakturou ve Slezsku.

Město Jeseník bylo významným průmyslovým centrem již od středověku. V jeho okolí se dolovalo zlato, stříbro i železná ruda a ve 14. století tu fungovala řada hamrů.

Po útlumu těžby zde byla roku 1691 založena papírna a do popředí se čím dál víc dostávalo také plátenictví a pěstování lnu. Výrobu plátna od 18. století organizovali místní faktoři (obchodníci s textilem) a ve městě vzniklo i několik bělidel a barvíren.

Zdejším největším a nejvýznamnějším výrobcem lněného zboží se postupně stala firma Josefa Raymanna. Roku 1834 získala tovární oprávnění a v letech 1851 až 1854 vybudovala v Jeseníku první strojní přádelnu v rakouském Slezsku.

JOSEF RAYMANN (1770-1844)

Narodil se 18. května 1770 v Jeseníku (tehdejším Frývaldově) v rodině perníkáře Josefa Raymanna. Vyučil se otcovu řemeslu, od roku 1799 se ale začal věnovat obchodu s textilem. Zpočátku byl takzvaným faktorem – vykupoval zboží od drobných výrobců a dále ho prodával. Již roku 1808 však v Jeseníku založil vlastní bělidlo a začal plátno také upravovat. Roku 1819 se spojil s vídeňskými bratry Regenharty, s jejichž firmou podnik později fúzoval. Toho se ale již Josef Raymann nedožil. Zemřel 3. srpna 1844.

Od perníku k textilu

Josef Raymann se přitom textilu původně věnovat nechtěl. Narodil se roku 1770 v rodině místního perníkáře a měl pokračovat v otcově řemesle. Vyučil se v oboru a ještě když se roku 1794 ženil, figuroval v matrikách jako perníkář a výrobce svíček.

Sňatek s Marií Barborou Weissovou, dcerou textilního obchodníka Adolfa Weisse, však jeho profesní kariéru výrazně změnil. Dostal se do kontaktu s ranou generací průmyslových podnikatelů ve Slezsku a roku 1799 začal Raymann také obchodovat s textilem.

Skupoval přízi od drobných výrobců a po třídění a úpravě ji ve velkém prodával majitelům plátenických podniků ve východních Čechách, zejména na Broumovsku. Obchodní kontakty mu pomohl zprostředkovat společník jeho tchána Ferdinand Rössler, jehož rodina byla spřízněna například s podnikatelským rodem Grohmannů (Profit o něm psal v čísle 40/2006).

ADOLF RAYMANN (1799-1883)

Nejstarší syn Josefa Raymanna se narodil 7. května 1799 v Jeseníku. Zkušenosti získal v rodinné firmě a po otcově smrti v roce 1844 její vedení převzal. Výrazně se zasloužil o modernizaci závodů. Roku 1854 uvedl do provozu první strojní přádelnu v rakouském Slezsku a roku 1865 i první slezskou tkalcovnu (obě v Jeseníku). Kromě podnikání se účastnil i veřejného života – byl komunálním politikem a v letech 1834 až 1850 starostou města. Za zásluhy obdržel kříž řádu Františka Josefa. Zemřel 16. srpna 1883.

Kupní a nákladnický systém

Nové podnikání přinášelo Josefu Raymannovi slušné zisky. Již roku 1808 si tedy mohl pronajmout v Jeseníku pozemek, na kterém vybudoval vlastní bělidlo plátna se sušárnami a sklady. Rozmach podniku sice na čas zbrzdily napoleonské války a rakouský státní bankrot, jakmile se však poměry uklidnily, firma otevřela i vlastní obchod s látkami.

Systém, jakým fungoval Raymannův podnik v této etapě, bývá nazýván jako „kupní systém“. Jeho princip spočíval v tom, že podnikatel sám výrobu neorganizoval, pouze skupoval zboží od drobných výrobců a staral se o odbyt. Někdy ve druhém desetiletí 19. století ale Raymann strategii změnil a přešel k takzvanému „nákladnickému systému“. Drobné výrobce již zálohoval dodávkami surovin nebo polotovarů a určoval jim přesně, co mají vyrábět. Hotová plátna pak nechával ještě bělit, mandlovat a barvit ve vlastních dílnách.

Sňatek z rozumu

Raymannovo podnikání se rozrostlo do úctyhodných rozměrů. Na další rozvoj však již firma neměla peníze, začala proto hledat vhodného partnera. Volba nakonec padla na bratry Jakoba a Aloise Regenharty, se kterými se na obchodních cestách po Evropě seznámil Josefův syn Adolf. Byli to majitelé obchodního domu ve vídeňském Sternhofu a zabývali se velkoobchodem s plátnem a bavlněnými tkaninami.

Koncem roku 1819 uzavřeli Raymannové s Regenharty smlouvu, podle níž vznikla společnost „Josef Raymann et Compagnie“. Vedením výrobního závodu v Jeseníku byl pověřen Josef Raymann, vedením obchodního oddělení ve Vídni Jakob Regenhart.

Firma se brzy spojila ještě s podnikem Josefa Münzberga ze Zlatých Hor a po smrti Josefa Raymanna roku 1844 dostala podobu komanditní společnosti. Vyvrcholením byla pak roku 1873 definitivní fúze a vznik firmy „Regenhart und Raymann“ se sídlem ve Vídni a výrobním závodem v Jeseníku.

Průkopníci mechanizace

Ruční tkaní plátna bylo dlouho výhodnější než výroba na drahých strojích. Lpění na tradičních technikách ale začalo chod podniku brzy ohrožovat a musela přijít změna.

O výstavbě vlastní strojní přádelny uvažovali Raymannové již od roku 1840, vznikla však teprve v letech 1851 až 1854. Byla prvním podnikem svého druhu ve Slezsku a její spuštění mělo pro firmu velký význam. Brzy k ní přibyla ještě druhá přádelna ve Vrbně pod Pradědem a produkce lněných přízí začala rychle stoupat.

Složitější to bylo se vznikem tkalcovny. Její provoz se dlouho nevyplatil, Raymannové ji tedy postavili teprve roku 1865. Byla první svého druhu ve Slezsku a druhá v habsburské monarchii. Její provoz se nicméně velmi osvědčil a hned o tři roky později ji na severovýchodním okraji Jeseníku doplnila další, výrazně větší tkalcovna s bělidlem, sušárnou i mandlem.

Konec Moravolenu

Roku 1889 přešlo vedení firmy zcela do rukou Regenhartů. Bratři Alois a Ernst se již předtím přestěhovali do Jeseníku a produkci dále rozšiřovali. Ještě koncem 19. století přišly fúze s podniky „August Küfferle and Comp.“ a „Hielle und Dittrich“, čímž se jesenická společnost stala největším výrobcem lněného plátna v celém Slezsku.

Regenhartům patřila až do roku 1945, kdy byla znárodněna a stala se základem národního podniku Tkalcovny a úpravny jemného lnu. Roku 1954 přešla pod Komsomol Jeseník a roku 1958 pod Moravolen Šumperk.

Po revoluci v roce 1989 vznikla samostatná akciová společnost Moravolen Jeseník, která pokračovala ve zpracování lněných přízí. Postupně se ale dostávala do problémů a dovoz levného textilu z Asie jí nakonec zlomil vaz. Roku 2004 se více než dvousetletá tradice jesenického lnářství uzavřela.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče