Slezský textilní obr

29. září 2008, 08:00 - Robert Šimek
29. září 2008, 08:00

RAYMANNOVÉ - Slezské město Jeseník (do roku 1947 Frývaldov) neproslavily pouze lázně, ale také úspěšná textilní firma Regenhart und Raymann, jejíž historie sahá až do roku 1799.

Založil ji perníkář Josef Raymann a postupně se stala největší lnářskou manufakturou ve Slezsku.

Město Jeseník bylo významným průmyslovým centrem již od středověku. V jeho okolí se dolovalo zlato, stříbro i železná ruda a ve 14. století tu fungovala řada hamrů.

Po útlumu těžby zde byla roku 1691 založena papírna a do popředí se čím dál víc dostávalo také plátenictví a pěstování lnu. Výrobu plátna od 18. století organizovali místní faktoři (obchodníci s textilem) a ve městě vzniklo i několik bělidel a barvíren.

Zdejším největším a nejvýznamnějším výrobcem lněného zboží se postupně stala firma Josefa Raymanna. Roku 1834 získala tovární oprávnění a v letech 1851 až 1854 vybudovala v Jeseníku první strojní přádelnu v rakouském Slezsku.

JOSEF RAYMANN (1770-1844)

Narodil se 18. května 1770 v Jeseníku (tehdejším Frývaldově) v rodině perníkáře Josefa Raymanna. Vyučil se otcovu řemeslu, od roku 1799 se ale začal věnovat obchodu s textilem. Zpočátku byl takzvaným faktorem – vykupoval zboží od drobných výrobců a dále ho prodával. Již roku 1808 však v Jeseníku založil vlastní bělidlo a začal plátno také upravovat. Roku 1819 se spojil s vídeňskými bratry Regenharty, s jejichž firmou podnik později fúzoval. Toho se ale již Josef Raymann nedožil. Zemřel 3. srpna 1844.

Od perníku k textilu

Josef Raymann se přitom textilu původně věnovat nechtěl. Narodil se roku 1770 v rodině místního perníkáře a měl pokračovat v otcově řemesle. Vyučil se v oboru a ještě když se roku 1794 ženil, figuroval v matrikách jako perníkář a výrobce svíček.

Sňatek s Marií Barborou Weissovou, dcerou textilního obchodníka Adolfa Weisse, však jeho profesní kariéru výrazně změnil. Dostal se do kontaktu s ranou generací průmyslových podnikatelů ve Slezsku a roku 1799 začal Raymann také obchodovat s textilem.

Skupoval přízi od drobných výrobců a po třídění a úpravě ji ve velkém prodával majitelům plátenických podniků ve východních Čechách, zejména na Broumovsku. Obchodní kontakty mu pomohl zprostředkovat společník jeho tchána Ferdinand Rössler, jehož rodina byla spřízněna například s podnikatelským rodem Grohmannů (Profit o něm psal v čísle 40/2006).

ADOLF RAYMANN (1799-1883)

Nejstarší syn Josefa Raymanna se narodil 7. května 1799 v Jeseníku. Zkušenosti získal v rodinné firmě a po otcově smrti v roce 1844 její vedení převzal. Výrazně se zasloužil o modernizaci závodů. Roku 1854 uvedl do provozu první strojní přádelnu v rakouském Slezsku a roku 1865 i první slezskou tkalcovnu (obě v Jeseníku). Kromě podnikání se účastnil i veřejného života – byl komunálním politikem a v letech 1834 až 1850 starostou města. Za zásluhy obdržel kříž řádu Františka Josefa. Zemřel 16. srpna 1883.

Kupní a nákladnický systém

Nové podnikání přinášelo Josefu Raymannovi slušné zisky. Již roku 1808 si tedy mohl pronajmout v Jeseníku pozemek, na kterém vybudoval vlastní bělidlo plátna se sušárnami a sklady. Rozmach podniku sice na čas zbrzdily napoleonské války a rakouský státní bankrot, jakmile se však poměry uklidnily, firma otevřela i vlastní obchod s látkami.

Systém, jakým fungoval Raymannův podnik v této etapě, bývá nazýván jako „kupní systém“. Jeho princip spočíval v tom, že podnikatel sám výrobu neorganizoval, pouze skupoval zboží od drobných výrobců a staral se o odbyt. Někdy ve druhém desetiletí 19. století ale Raymann strategii změnil a přešel k takzvanému „nákladnickému systému“. Drobné výrobce již zálohoval dodávkami surovin nebo polotovarů a určoval jim přesně, co mají vyrábět. Hotová plátna pak nechával ještě bělit, mandlovat a barvit ve vlastních dílnách.

Sňatek z rozumu

Raymannovo podnikání se rozrostlo do úctyhodných rozměrů. Na další rozvoj však již firma neměla peníze, začala proto hledat vhodného partnera. Volba nakonec padla na bratry Jakoba a Aloise Regenharty, se kterými se na obchodních cestách po Evropě seznámil Josefův syn Adolf. Byli to majitelé obchodního domu ve vídeňském Sternhofu a zabývali se velkoobchodem s plátnem a bavlněnými tkaninami.

Koncem roku 1819 uzavřeli Raymannové s Regenharty smlouvu, podle níž vznikla společnost „Josef Raymann et Compagnie“. Vedením výrobního závodu v Jeseníku byl pověřen Josef Raymann, vedením obchodního oddělení ve Vídni Jakob Regenhart.

Firma se brzy spojila ještě s podnikem Josefa Münzberga ze Zlatých Hor a po smrti Josefa Raymanna roku 1844 dostala podobu komanditní společnosti. Vyvrcholením byla pak roku 1873 definitivní fúze a vznik firmy „Regenhart und Raymann“ se sídlem ve Vídni a výrobním závodem v Jeseníku.

Průkopníci mechanizace

Ruční tkaní plátna bylo dlouho výhodnější než výroba na drahých strojích. Lpění na tradičních technikách ale začalo chod podniku brzy ohrožovat a musela přijít změna.

O výstavbě vlastní strojní přádelny uvažovali Raymannové již od roku 1840, vznikla však teprve v letech 1851 až 1854. Byla prvním podnikem svého druhu ve Slezsku a její spuštění mělo pro firmu velký význam. Brzy k ní přibyla ještě druhá přádelna ve Vrbně pod Pradědem a produkce lněných přízí začala rychle stoupat.

Složitější to bylo se vznikem tkalcovny. Její provoz se dlouho nevyplatil, Raymannové ji tedy postavili teprve roku 1865. Byla první svého druhu ve Slezsku a druhá v habsburské monarchii. Její provoz se nicméně velmi osvědčil a hned o tři roky později ji na severovýchodním okraji Jeseníku doplnila další, výrazně větší tkalcovna s bělidlem, sušárnou i mandlem.

Konec Moravolenu

Roku 1889 přešlo vedení firmy zcela do rukou Regenhartů. Bratři Alois a Ernst se již předtím přestěhovali do Jeseníku a produkci dále rozšiřovali. Ještě koncem 19. století přišly fúze s podniky „August Küfferle and Comp.“ a „Hielle und Dittrich“, čímž se jesenická společnost stala největším výrobcem lněného plátna v celém Slezsku.

Regenhartům patřila až do roku 1945, kdy byla znárodněna a stala se základem národního podniku Tkalcovny a úpravny jemného lnu. Roku 1954 přešla pod Komsomol Jeseník a roku 1958 pod Moravolen Šumperk.

Po revoluci v roce 1989 vznikla samostatná akciová společnost Moravolen Jeseník, která pokračovala ve zpracování lněných přízí. Postupně se ale dostávala do problémů a dovoz levného textilu z Asie jí nakonec zlomil vaz. Roku 2004 se více než dvousetletá tradice jesenického lnářství uzavřela.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
3x z poradny: vytýkací dopis, jak čerpat dovolenou, daň z příjmu
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
O prázdninách projedete méně. Benzín i nafta pořád zlevňují
Zákaz kožešinových farem ročně ušetří život více jak 20 000 zvířat, ale senátoři ho nechtěli schválit
Hypotéky 2017: Regulace má za důsledek unifikaci hypoték
Auta
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka…
Audi, BMW a Mercedes upraví software milionům starších dieselů. Kvůli emisím
Nástupce Bugatti Chiron bude muset přejít na elektřinu. Bez ní by už nezrychlil
Test motocyklu BMW S 1000 XR: Superbike na chůdách
Kvíz na pátek: Poznáte značku a model auta podle obrázku?
Technologie
Cnews FM: Přenos čísla do 10 dnů a dva noví operátoři [podcast]
Při instalaci nových hlavních verzí Windows 10 se zkrátí doba, kdy zařízení nelze používat
Alza to s elektromobily myslí vážně. Přidává další modely, nabídne levnější vozy i dodávky
AdwCleaner 7.0 odhalí více breberek a skenuje rychleji
Projekt otevřeného ne-x86 počítače žije. Talos II bude ještě letos, s IBM Power9 a za míň
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít