Slepou uličkou do minulosti

11. června 2008, 13:57 - Pavel Indra
11. června 2008, 13:57

Politické rozhodnutí o správě lesního majetku ve vlastnictví státu zatím neexistuje

Přesně před rokem vrcholila jednání s ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem o budoucí podobě podnikání v lesním hospodářství. Dosazený management státního podniku Lesy České republiky (LČR) v čele s Jiřím Holickým s evidentní podporou vedení ministerstva zemědělství (MZe) dogmaticky obhajoval principy státního podnikání v lesích. A ideály o svobodě a podpoře podnikání se rozplývaly v mlze lží a polopravd. Vyhrocenou situaci mezi podnikateli a státní mocí mělo uklidnit memorandum podepsané MZe a Konfederací lesnických a dřevařských svazů. Mělo. Ve sdělovacích prostředcích se objevily zprávy o postupném uklidnění a stabilizaci situace, zdárném podpisu smluv na tříleté zakázky, atraktivitě vytvořených podmínek pro podnikání v lesním hospodářství a o bezproblémové spolupráci LČR s podnikatelskými firmami. Bylo tomu skutečně tak. Jaká je však dnešní situace?

Rozčarování z pravicové vlády

Především - téma obnovy podnikatelského modelu správy lesního majetku ve vlastnictví státu politicky neexistuje. Soudě alespoň podle témat, která uvádí při různých příležitostech ministr Gandalovič (například na páté ideové konferenci ODS). Soukromá sféra v oboru, jehož transformace byla úspěšně provedena na počátku devadesátých let privatizací výrobních prostředků a vytvořením obslužné privátní infrastruktury, je stále na křižovatce. Je mimo jakoukoli pochybnost, že destabilizace začala pod vedením bývalého ministra zemědělství Jaroslava Palase (ČSSD) překotnou a plošnou výpovědí platných smluv, aniž by existovala konkrétní představa o nové podobě smluvních vztahů mezi státním podnikem Lesy České republiky a jeho partnery - lesnickými společnostmi. Největší rozčarování však přišlo až s pravicovou vládou, která nedokázala naplnit očekávání podnikatelů. Nepodpořila totiž privátní správu státního majetku jako liberální model vztahu státu a podnikatele.
Státní podnik LČR po nahrazení managementu Jiřího Holického vystupuje v duchu zdánlivé komunikace a spolupráce. To však samo o sobě ani zdaleka nedokáže změnit mnoho let deformované prostředí trhu lesnických zakázek. Navíc přiměřená míra pochybností je určitě na místě. Státní podnik se zhruba třemi a půl tisíci zaměstnanci, ohrožovaný klientelismem, prospěchářstvím a politickým lobbingem, totiž vždy představuje snadné a tučné sousto. Některé nakupované služby v reklamě nebo jiné lukrativní zakázky v minulosti jsou toho příkladem. A nejen kvůli těmto vlivům se postupně vytrácí rentabilita systému. Rostoucí ceny služeb a energií a vzestup mzdových nákladů, které nedoprovází adekvátní růst cen výrobků - dřeva, výrazně ovlivňují úspěšné výsledky odvětví.

Tendr s mnoha chybami

Lesnických firem se však pochopitelně nejvíce týkají zakázky. Tendr na střednědobou zakázku na léta 2008 až 2010, provedený na základě memoranda, byl poznamenán mnoha faktickými chybami. Zejména byla hrubě podceněna kvalifikace uchazeče jako základní předpoklad pro posouzení jeho odbornosti a kvality. Navíc se v průběhu platnosti smluv zapomíná na to, že kultivace podnikatelského prostředí je možná pouze prostřednictvím mechanismů neregulovaného trhu, na němž se kvalita a cena prosazují na úkor neschopnosti a nepružnosti. Základ volné soutěže tvoří kromě reálnosti vlastního otevření se trhu také předpoklad neměnnosti smluvních podmínek ve vztahu k jejímu původnímu zadání. Bohužel v případě lesnických zakázek tento předpoklad asi neplatí. Pod záminkou nutnosti okamžité likvidace kalamitních následků vichřice Emma bylo totiž v kabinetním prostředí tří předem vybraných zájemců mnoho vysoutěžených podmínek změněno. Použitý mechanismus jednacího řízení bez uveřejnění umožnil vznik paralelního smluvního vztahu. Často s původním smluvním partnerem nebo vlastnicky spřízněnou firmou. Výsledkem tohoto postupu jsou dvě ceny (s rozdílem několika set korun na kubický metr dříví - v celkové částce stovek milionů, o které byla změněna původní vysoutěžená hodnota zakázky) v daném čase a místě s velkým prospěchem pro smluvní partnery. Těm byla tímto způsobem snížena vysoutěžená, často nereálná cena na přijatelnější úroveň.

Další nešvary

Dalším nešvarem doby je benevolence, s níž LČR tolerují neplnění dohod některými smluvními partnery. Součástí všech podepsaných smluv je čestné prohlášení vítězného uchazeče, že splňuje veškeré požadavky LČR na kapacitní a materiálové vybavení a je připraven zcela a bezezbytku konkrétní zakázku splnit. Tím je předem zodpovězeno v podstatě vše, co se týká různých změn zadání z důvodů nedostatku kapacit (strojů i zaměstnanců), požadovaného kvalitního sadebního materiálu či čehokoli jiného. Změny zadání tím často mohou maskovat neschopnost smluvního partnera dostát svým závazkům. Přitom pouze uplatněním jasného a předvídatelného postupu ze strany státního podniku lze předpokládat alespoň částečnou kultivaci podnikatelského prostředí.
Budoucí perspektivu podnikání v lesním hospodářství přímo neohrožuje krize na trhu s dřívím a s výrobky z jeho následného zpracování, raketový nárůst cen nafty či roztočená spirála inflace. S těmito překážkami se fungující trh dokáže vypořádat. Zásadní význam má otevření prostoru pro soukromé podnikání s lesním majetkem ve vlastnictví státu a s tím související definice společenské objednávky stavu lesa a výnosu z jeho obhospodařování. Toto nesnadné politické rozhodnutí se bohužel zatím neuskutečnilo. Vyčkávání nebo přešlapování na místě nás vede po slepé uličce zpět do minulosti a k připomenutí známé pravdy, že stát sice může být dobrým správcem svého majetku, nikoli však dobrým podnikatelem. Zjednodušeně a s trochou nadsázky lze tedy dnešní realitu popsat následovně: Stát je nejlepším podnikatelem, a proto žádnou konkurenci nepotřebuje.

Souvislosti

Téma obnovy podnikatelského modelu správy lesního majetku ve vlastnictví státu politicky neexistuje.
Soukromá sféra v oboru, jehož transformace byla úspěšně provedena na počátku devadesátých let, je stále na křižovatce.
Státní podnik LČR po nahrazení managementu Jiřího Holického vystupuje v duchu zdánlivé komunikace a spolupráce.
To však nedokáže změnit mnoho let deformované prostředí trhu lesnických zakázek.
Rostoucí ceny služeb a energií a vzestup mzdových nákladů, které nedoprovází adekvátní růst cen výrobků, výrazně ovlivňují úspěšné výsledky odvětví.
Problémem je i benevolence, s níž LČR tolerují neplnění dohod některými smluvními partnery.

Situace

Tendr na střednědobou zakázku na léta 2008 až 2010 byl poznamenán mnoha chybami. Zejména byla podceněna kvalifikace uchazeče jako základní předpoklad pro posouzení jeho odbornosti a kvality.
Pod záminkou likvidace následků vichřice Emma bylo v kabinetním prostředí tří předem vybraných zájemců mnoho vysoutěžených podmínek změněno.
Použitý mechanismus jednacího řízení bez uveřejnění umožnil vznik paralelního smluvního vztahu.
Výsledkem tohoto postupu jsou dvě ceny s velkým prospěchem pro smluvní partnery.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče