Skutečná otázka: Měla by být ropa levná?

31. července 2008, 17:21 - Tatyana Gershkovich
31. července 2008, 17:21

Drahá nerostná surovina vadí...

Celý podtitul: Drahá nerostná surovina vadí, ale je třeba vidět obchodní důvody pro její dolní cenovou hranici

Jedním z vytrvalých výrobců v srdci americké průmyslové moci je Amite Foundry & Machine. V ohnivých pecích této louisianské společnosti se za teploty převyšující 1500 stupňů Celsia taví velké kusy recyklovaného ocelového šrotu a mění se v masivní díly pro nákladní automobily, vrtné soupravy a další těžká zařízení. Společnost Amite dokonce přetavila 30 tun kovu ze Světového obchodního střediska v příď lodi New York patřící americkému námořnictvu. Společnost však utrpěla škodu, když se výroba přesunula do ciziny. A město Amite, sto kilometrů severně od New Orleansu, se svými vybledlými kostely z bílých prken a hlavní ulicí, kde se zastavil čas, bylo postiženo také. To už neplatí. V roce 2007 vyskočily objednávky společnosti Amite Foundry o 25 procent a letos o dalších 30 procent. To ji vybídlo přijmout desítky pracovníků. Co je příčinou tohoto zvratu? Cena ropy. Barel ropy přijde na hodně přes 120 dolarů, a proto prudce roste všechno, co může být zdrojem dalších dodávek, alternativ nebo zvýšení energetické účinnosti. Jeden příklad: kanadské ropné písky. Zvyšují odbyt důlních nákladních automobilů značky Caterpillar s kapacitou 380 tun - a Caterpillar použije při výrobě jednoho vozidla téměř 50 tun ocelových odlitků firmy Amite. Samozřejmě, že zvýšené náklady na energie a komodity zdražují výrobu a přepravu oceli, uvádí Roy Roux, šéf odbytu u mateřské společnosti Ameri-Cast Technologies, ale „vysoké ceny ropy jsou pro nás většinou dobré“.

Za minulost se platí

Je očividné, že rostoucí ceny energií Američany velmi bolí. Zejména v době, kdy na ně tvrdě doléhají klesající ceny bydlení a rostoucí ceny potravin. Nezdá se ani, že by bolest měla povolit. „Ještě nepocítili cenu vytápění,“ upozorňuje R. Neal Elliott z Americké rady pro energeticky účinnou ekonomiku (ACEEE). To se projeví letos na podzim a v zimě, kdy se dramaticky zvýší ceny topného oleje, zemního plynu a dokonce i elektřiny.
Opětovné vzkříšení firmy Amite Foundry je však jen jedním z bezpočtu příkladů hlubší pravdy: drahá energie je v mnoha ohledech dobrá. Proč? Pokud cena ropy roste, lidé snižují spotřebu, hledají náhražky a využívají nové zásoby. Tyto účinky patří prostě do základů ekonomie. Mnoho ekonomů si myslí, že současná situace je natolik nepříjemná, protože v uplynulých dvaceti letech byla ropa levná. Ceny byly nízké zčásti proto, že neodrážely plnou cenu dalších nákladů, jako je znečišťování, a proto bylo málo pohnutek k uvážlivějšímu využívání energie. Kdyby tyto další náklady bývaly byly započítávány, Spojené státy americké by byly lépe připraveny na dnešní rostoucí ceny i na den, kdy celosvětová těžba ropy začne klesat.
Proto má levice i pravice rostoucí zájem o politiku využívající daně pro určení dolní hranice ceny ropy. Nad určitou hranicí - dejme tomu 90 dolarů - by se neplatila žádná daň. Kdyby však cena na světovém trhu klesla pod tuto mez, začaly by se uplatňovat daně, aby američtí uživatelé platili cílovou částku.
Drahá energie je silným lékem. Může působit bolest, když se podává, ale na spoustu neduhů má dlouhodobé léčivé účinky. Nutí firmy i lidi, aby snižovali počet najetých kilometrů, zbavovali se sportovních užitkových vozidel nebo si instalovali účinnější topení, jako to udělala nemocnice Eastern Maine Medical Center v Angoru - systém, který nainstalovala před dvěma lety, jí ročně ušetří milion dolarů. Vyšší náklady začínají Ameriku tlačit od její tradiční živelné předměstské zástavby zahlcené dopravou k hustším komunitám méně závislým na automobilech. V Utahu vláda podporuje program dojíždění do zaměstnání na kole. „Pokud republikánský guvernér toho nejrudějšího státu USA podporuje jízdu na kole jako preferovaný způsob dopravy, je vidět, že lidé věnují pozornost cenovým signálům,“ říká Keith Bartholomew, profesor urbanistiky na Utažské univerzitě.
Tyto změny zachraňují životy - méně lidí umírá při nehodách - a zlepšují zdravotní stav, protože lidé tolik nesedí v autech. Jedna studie Washingtonské univerzity v St. Louis ukazuje, že osm procent nárůstu obezity od osmdesátých let způsobily nízké ceny benzinu. To vedlo k tomu, že lidé méně chodili a jezdili na kole a více se stravovali v restauracích. Technik ze Silicon Valley Andy King odstavil svůj vůz Chevrolet Suburban, začal do zaměstnání dojíždět na kole a libuje si, že od února shodil šestnáct kilogramů. „Prospívá to mému tělu i duchu,“ prohlašuje King.
Vysoké ceny energií rovněž působí blahodárně na inovaci. Díky tomu se vyplácejí investice do alternativ a podněcuje se hledání dalších paliv. Badatelé financovaní z vojenských zdrojů vyrobili tryskové palivo z rostlin. Firmy Toyota a General Motors testují hybridní automobily napájené ze zásuvky, které ujedou přes 60 kilometrů jen na elektřinu. Společnosti budují v poušti obrovské plochy se zrcadly na výrobu páry a dále elektřiny ze slunce. Existují nové systémy dálkové kontroly spotřeby elektřiny v domácnostech i podnicích a programy izolace domů uvnitř měst, které přinášejí úspory energie - a pracovních míst. Spojené státy americké používají něco přes dvacet milionů barelů ropy denně na vytápění domů, dodávání energie průmyslu a na paliva pro osobní i nákladní automobily a pro letadla. Iniciativy zaměřené na úsporu energie „by snadno mohly během deseti let snížit poptávku na trhu o čtyři až pět milionů barelů denně“, prohlašuje stanfordský profesor Hillard G. Huntington, výkonný ředitel Energy Modeling Forum, skupiny energetických odborníků.

Udržet více bohatství doma

Takové omezování má na druhé straně obrovské výhody. Zmenšuje znečišťování a snižuje emise oxidu uhličitého, jež způsobují globální oteplování. Redukuje potřebu vojenské přítomnosti k zajištění celosvětového obchodu s ropou. A zpomaluje proud dolarů na Blízký východ, do Ruska a Venezuely. Tím se více bohatství udržuje v USA místo toho, aby se dávalo často nepřátelským dodavatelům. Tento účinek by vzrostl za pomoci daně stanovující dolní cenovou hranici, čímž by se omezila poptávka. A příjem z daní - rozdíl mezi dolní mezí a světovou cenou - by zůstal v USA a podpořil investování. „Nemyslím, že by někdo mohl popřít, že bychom na tom byli lépe, kdybychom neposílali miliardy dolarů Chávezovi, Putinovi a Saúdům a místo toho rozvíjeli výrobky a služby, které bychom mohli prodávat do ciziny,“ tvrdí Andrew J. Hoffman, profesor udržitelného podnikání na Michiganské univerzitě.
Amerika tohle už poznala. Třebaže se dříve vyznačovala tím, že ji vůbec neznepokojovaly energetické náklady, ropné šoky v sedmdesátých letech minulého století to změnily. „Nikdy jsme nepomysleli na to, že všechno závisí na levné energii,“ přiznává profesor Kolumbijské univerzity Kenneth T. Jackson, autor knihy Crabgrass Frontier: The Suburbanization of the United States (Hranice trávy rosičky. Suburbanizace Spojených států amerických). Mýtus o neomezené energii se rozpadl, když ceny ropy vyletěly vzhůru. V osmdesátých letech barel dosáhl 103 dolarů (v dnešní hodnotě). Země zareagovala nakupováním menších automobilů, přijímáním přísnějších norem na úsporu paliv, zefektivněním průmyslu a podporou průzkumu zásob a těžby ropy. Američané se naučili využívat polovinu energie na každý dolar hrubého domácího produktu než před krizí - a tyto výtěžky se bohatě vyplatily. „Všechno to obrovské úsilí, které jsme vyvinuli v osmdesátých letech, abychom snížili závislost na energii, má za následek, že jsme dnes méně vystaveni energetickým šokům,“ říká ekonom z Tuftsovy univerzity Gilbert E. Metcalf. Tento pohyb k větší energetické účinnosti však brzy ustal. Kvůli značnému poklesu poptávky byl svět během pěti let zaplaven ropou. Saúdové snížili těžbu z 9,9 milionu barelů denně v roce 1980 na 3,4 milionu v roce 1985 - a přesto nic nezmohli proti tomu, aby v roce 1986 cena spadla pod jedenáct dolarů za barel (což odpovídá dnešním 22 dolarům).
Dvacet let se ceny ropy držely relativně nízko, což mělo předvídatelné důsledky. Američané si koupili miliony sportovních užitkových vozidel. Investování do alternativ, těžby ropy a účinnosti ochablo. Národní laboratoř pro obnovitelné energie (NREL) zastavila svůj program vývoje biopaliv z mořských řas. „V USA jsme celí žhaví něco dělat, jsou-li ceny ropy vysoké, když klesnou, zapomeneme na to,“ prohlašuje Fred Tennant, viceprezident pro rozvoj podnikání v PetroAlgae, nově založené firmě z oboru biopaliv se sídlem ve floridském Melbourne.
Ceny jsou znovu závratné a neviditelná ruka tvrdě dopadá. Američané méně jezdí autem - počátkem července byla spotřeba benzínu o 5,2 procenta nižší než ve stejném loňském období. Odbyt fordovské dodávky série F, jež dlouho byla nejprodávanějším vozidlem v zemi, je letos o 22 procent nižší, kdežto odbyt malého vozu Honda Fit (v Evropě prodávaného pod názvem Jazz - pozn. red.) se spotřebou 7,6 litru na sto kilometrů je vyšší o 69 procent.
Pro Dikrana Khaniana, majitele autoopravny ve městě Ann Arbor v Michiganu, dosáhly ceny benzinu zlomové hranice. Jeho Chevrolet Silverado s prodlouženou kabinou měl „sedadlo jako luxusní křeslo a úžasnou sílu“, vzpomíná. Když však byl loni jeho terénní vůz zdemolován při nehodě, pocítil kromě šoku i jistou úlevu. Havárie mu dala svobodu, aby si koupil vůz Honda Element se spotřebou 10,7 litru na sto kilometrů, po němž už pošilhával dříve. „Zamiloval jsem si velký motor Silverada, ale některé věci musejí skončit,“ říká. Khanian omezil ježdění autem a do supermarketu vozí prázdné obaly, jede-li nakupovat potraviny, místo toho, aby jel nadvakrát, a krotí se, když šlape na plyn. „Přátelé mi říkají: ,Dicku, jezdíš jako stará paní‘,“ pronáší zadumaně. „Odpovídám: ,Copak nevíte, že můžete ušetřit dvacet procent jen tím, že budete mít pod kontrolou palec na noze?‘“ Teď za benzin utratí dvě stě dolarů měsíčně, třetinu toho, než když měl Silverado.

Dlouhodobé nejistoty

Sečtěte dohromady kroky milionů řidičů jako Khanian. Přidejte k tomu přechod od letecké přepravy některých technologických výrobků k jejich zasílání po moři, nový letecký odbavovací systém firmy UPS, který znamená kratší prostoje, opatření firmy Adobe vypínat větráky v parkovací garáži, nejsou-li třeba, a bezpočet dalších malých iniciativ. Pak přihoďte nižší poptávku po celém světě a vezměte v potaz zvýšené dodávky z kanadských dehtových písků a rostoucí těžbu ropy v členských státech organizace OPEC a jinde. Uvědomíte si, kam to spěje. Wall Street si to už uvědomil. Při pomalejší poptávce po ropě a jejích vyšších dodávkách jsou ceny o více než dvacet procent nižší, než byl jejich rekord 147,27 dolaru dosažený 11. července. „Nemyslím si, že se někdo domnívá, že ceny zůstanou tak vysoké,“ prohlašuje ekonom A. Denny Ellerman z Massachusettského technologického institutu.
Stejně jako nízké ceny z konce osmdesátých a z devadesátých let zvrátily některé pozitivní účinky drahé ropy, i pouhá možnost, že by ceny mohly klesat, oslabuje tržní síly, které dál prosazují větší energetickou účinnost. Opravdovou hybnou silou chování není momentální cena, ale vnímání toho, kde ceny budou v dlouhodobém výhledu. To pomáhá vysvětlit, proč Američané neomezili spotřebu, když před několika lety ceny benzinu vzrostly. „Po Katrině se benzin přiblížil třem dolarům a pak se ceny uklidnily,“ říká Rajeev Dhawan, ředitel Centra ekonomických prognóz na Georgijské státní univerzitě. Až poté, co ropa prolomila čtyřdolarovou hranici a úleva byla v nedohlednu, nastalo probuzení.
Ačkoli jde o drsné probuzení, tlumí je nejistota, kam se ceny budou pohybovat. Někteří odborníci vidí ve svých křišťálových koulích barel ropy za dvě stě dolarů, jiní předpovídají 75 dolarů nebo méně. Následkem toho se nefinancují technologie, které by měly mít ekonomický smysl při sto dolarech za barel, poukazuje investor rizikového kapitálu Vinod Khosla. „Z obou sfér máme to nejhorší: vysoké ceny a nízké investice,“ říká Khosla, spoluzakladatel společnosti Sun Microsystems a nyní stoupenec podniků v oblasti alternativních energií.
Proto Khosla a mnoho ekonomů a energetických expertů prosazují myšlenku dolní cenové hranice ropy. Jistota relativně vysoké ceny by podněcovala dostatečné investování do alternativ, účinnosti a nových dodávek, aby ceny v budoucnosti nestoupaly výrazně nad tuto úroveň, prohlašuje Khosla. Neznamená to žádnou další nepříjemnost, protože zdanění by přišlo až poté, co by si společnosti velmi ulevily od dnešních cen. Bylo by bývalo lepší vyměřit občanům daně už před desítkami let - a tím Američany donutit, aby brali energie více v úvahu -, ale politicky to bylo téměř nemožné. Ekonomové však tvrdí, že vzhledem k tomu, že totéž vykonaly externí síly, je dolní cenová hranice druhou nejlepší možností.
Samozřejmě, že to není tak úplně jednoduché. Některá významná průmyslová odvětví postihne každá politika podporující ceny energií: aerolinie, dopravní společnosti, výrobce, veřejné služby - vlastně všechny podniky, jež nemohou snadno omezit výdaje. A kdyby ropa byla jediným zdaněným fosilním palivem, mohlo by to způsobit deformující posun směrem k zemnímu plynu a uhlí. Dle některých ekonomů by proto bylo lepší takovou daň zavést jako součást širší energetické politiky. S ohledem na rostoucí obavy z globálního oteplování má největší smysl daň z emisí oxidu uhličitého.
Dalším nebezpečím je, že by strýček Sam nový příjem promarnil. Někteří ekonomové navrhují, aby se tyto peníze využily k investicím do alternativ k ropě, kdežto jiní by je vrátili lidem třeba v podobě nižších daní z příjmů. Opět jde o základy ekonomie: využití daní k tomu, aby se udržely vysoké ceny něčeho, co chceme, aby se méně spotřebovávalo - což je ropa. A peníze použít ke snížení ceny věcí, jež potřebujeme více - což je růst a produktivita. Debatuje se o tom, zda nad užitkem takové strategie přesunu daňového zatížení nepřeváží ztráta inovace, jež by mohla pramenit ze státní intervence. Mnoho ekonomů však tvrdí, že by negativní účinky byly relativně malé. „Nebude to možná zadarmo, ale zcela evidentně se to vyplatí,“ prohlašuje ekonom ze Stanfordu Lawrence H. Goulder.

Jezděte vlakem

Britská Kolumbie ukázala, že to je i politicky možné. Dne 1. července schválila dodatečné malé zvýšení daně z benzinu, aby započítala náklady spojené s emisemi oxidu uhličitého. Tento příjem se vrátí v podobě snížené živnostenské daně i té z příjmů. Aby bylo nové zatížení zpočátku méně nepříjemné, vláda poslala každému občanovi koncem června šek na sto dolarů. To pomůže lidem s nižšími příjmy, kteří se obtížně potýkají s vyššími cenami energií. Zdanění energií a vracení peněz lidem jinými cestami „je skoro snem ekonomů“, míní Ian Parry, přední expert washingtonského think tanku Resources for the Future.
Dosáhnou-li Spojené státy americké úspěchu v obtížné snaze držet ceny energií stále vysoko, jak bude vypadat budoucnost? Abychom do ní zběžně nahlédli, svezme se atlantským dopravním systémem MARTA s Kerri Hochgesangovou. Náklady na dojíždění do zaměstnání jejím Nissanem Xterra narostly na 460 dolarů měsíčně, a proto koncem června tato dvaatřicetiletá advokátka začala dojíždět vlakem. „Myslela jsem, že to bude deprimující a trvat celou věčnost,“ přiznává. Nebyla to pravda. Čtyřicetikilometrová cesta jí teď trvá 45 minut místo hodiny a dvaceti minut a přitom si může číst a neproplétat se v pouličním ruchu. „Je to můj nově nalezený čas,“ pochvaluje si.
Díky novým pasažérům, jako je Hochgesangová, se cestování systémem MARTA v červnu a červenci zvedlo meziročně o třináct procent. Šéfka společnosti MARTA Beverly Scottová říká: „Můj manžel si ze mne dělá legraci: ,Jsi jediný člověk, kterého znám, kdo vyskakuje radostí, když ceny benzínu rostou.'“ Dopravní ruch ve špičce je po celé Atlantě o celých patnáct procent nižší, uvádí Mark Demidovich, technik z georgijského ministerstva dopravy. To dle něho znamená každý den o deset až dvanáct tisíc automobilů méně.
Změna nenastává rychle. Málo lidí se rychle přestěhuje do městských center nebo do blízkosti zastávek veřejné dopravy, říká Charles J. Courtemanche, profesor ekonomie z Univerzity Severní Karolíny v Greensboro. Pokud se však přestěhují z jiných důvodů, zvolí si jiné možnosti. To udělal Courtemanche. V květnu se přestěhoval z předměstí St. Louis půl hodiny jízdy autem od kanceláře, kde pracuje, do centra Greensbora, odkud to má do zaměstnání deset minut jízdy na kole. „Pravděpodobně jsme se dostali za zenit éry předměstské urbanizace orientované na automobily,“ domnívá se Royce Hanson, předseda stavební komise okresu Montgomery ve státě Maryland.
Nikdo nebere problém vysokých energetických nákladů na lehkou váhu. Může však z něj vyplývat skutečný užitek. List The New York Times píše, že rychlost, kterou jezdí teenageři, je v celonárodním měřítku nižší. Firma Whirlpool uvádí, že se zvýšil odbyt praček s vysokou účinností, čímž se šetří voda i energie. V Národní laboratoři pro obnovitelné energie znovu zahájili výzkum mořských řas k produkci biopaliv, financovaný tentokrát nikoli vládou, ale společnostmi Chevron a ConocoPhillips, které by mohly ve svých rafineriích používat rostlinné oleje. Ve Washingtonu se objevují chytré politické nápady, jako je „šrotovací“ sleva na dani za zničení sportovních užitkových vozidel a využití oceli k výrobě automobilů s vysokou palivovou účinností. A ve státě Maine „lidé veřejně debatují o investování do energetické účinnosti nebo alternativ“, říká John Kerry, ředitel kanceláře guvernéra pro energetickou nezávislost a bezpečnost. „Myslím, že se energetické náklady stanou ekonomickým motorem.“

SOUVISLOSTI
Dle odborníků by oddanost silné, praktické politice mohla do jisté míry přispět k vytvoření nezávislosti na ropě.
Je patrně nemožné, aby si USA odvykly dovážené ropě. Mohly by však „snížit výdaje spojené se závislostí na ropě… do té míry, aby neměly žádný dopad na naši hospodářskou, vojenskou nebo zahraniční politiku“, píše se ve studii Národní laboratoře Oak Ridge. Autoři tvrdí, že ekonomické ztráty plynoucí z nakupování od zahraničních výrobců, kteří mají téměř monopolní moc, činí přibližně pět procent HDP. Při „silných, ale praktických opatřeních“ - zvýšení norem palivové účinnosti automobilů, zvýšené používání biopaliv, větší těžbě, zdanění emisí - by je Spojené státy americké mohly snížit do roku 2030 pod jedno procento.

Praporek s. 57:
Neviditelná ruka tvrdě dopadá: Američané méně jezdí autem. Spotřeba benzínu klesla. Odbyt nejprodávanějšího nákladního automobilu Ford se snížil o 22 procent.

Copyrighted 2008 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče