Skulinka se vždycky najde

06. října 2011, 17:51 - Mgr. Dáša Hyklová
06. října 2011, 17:51

Případ gigantických ztrátových obchodů v UBS upozornil na to, že i banky s nejlepším renomé mají problém s řízením rizika a kontrolními mechanismy

Oficiální logo švýcarské banky UBS (Union Bank of Switzerland) tvoří tři překřížené a majestátně vyhlížející klíče. Jednotlivě mají zastupovat spolehlivost, bezpečnost a obezřetnost. A právě tento symbol utrpěl nedávno velký šrám. Vedení významného curyšského finančního domu bylo v polovině září nuceno přiznat ztrátu ve výši 2,3 miliardy dolarů. Zpráva o kolosálních podvodných obchodech londýnského makléře UBS Kwekua Adoboliho vyvolala šok a zároveň otázku. Jak je možné, že zhruba tři roky po skandálu, při kterém makléř Jérôme Kerviel připravil francouzskou Société Générale o téměř pět miliard eur, se situace opakuje. Opět se jedná o prestižní evropskou banku, o miliardy ztracené v černé díře a o nadřízené, kteří se tváří, že nic netušili.

Gradující lavina

„Podobné skandály spadají do dvou skupin. Dochází k nim v dobách konjunktury, kdy instituce, banky a firmy soutěží, kdo více a rychleji poroste a zbohatne a kdo dostane větší bonus. Anebo se jedná o sólo průšvihy,“ uvedl pro týdeník Euro americký investiční bankéř George Petracek, který pro UBS před několika lety v Londýně pracoval a nyní působí v Silicon Valley. Pokud se jedná o první případ, jede v tom většinou celá instituce včetně top managementu, a dokonce i těch, kteří by měli podobné transakce kontrolovat. Je jen otázkou času, kdy někteří makléři začnou více riskovat a podceňovat riziko, že „to může jednou bouchnout“. V případě UBS šlo podle Petraceka spíše o samostatnou akci jednoho makléře. Jedinec v takovém případě v úvodu maskuje malé chyby, riskuje čím dál více a přitom se dopouští dalších špatných nákupů a investic. Jeho „manko“ nebezpečně narůstá. Až přijde den, kdy lavina strhne i jeho. Jedna z vlajkových lodí švýcarského bankovnictví nakonec vyšla ze skandálu bez trvalejšího finančního šrámu. V nedávno zveřejněné prognóze výsledků za třetí čtvrtletí se hovořilo o poměrně slušném zisku 1,6 miliardy dolarů. Poměrně nedávno ale měla UBS trochu namále. V roce 2008 banka téměř doplatila na problémy amerického hypotečního trhu a v důsledku ztrát ve výši více než 50 miliard dolarů způsobených držením toxických aktiv byla nucena požádat o pomoc švýcarskou vládu. Aby se to neopakovalo, politici v zemi helvétského kříže se rozhodli uzákonit bankám vyšší kapitálové rezervy než jejich zahraniční konkurenti. Finančníci nicméně varují, že tento krok sníží jejich konkurenceschopnost a zároveň zvýší náklady na domácí půjčky. Nařízení by mělo vstoupit v platnost počátkem roku 2012.

Technologie není všelék

Poslední případ makléře UBS pouze zintenzivnil debaty o změnách a kontrole finančního sektoru. Například podnikové právo Velké Británie ukládá společnostem povinnost řádně se starat o aktiva akcionářů včetně řízení rizika. Kromě toho existují kontrolní pravidla stanovená britskou FSA (Financial Services Authority). V praxi však nejde o jednoduchý úkol – jen v průběhu srpna se na londýnské burze uskutečnilo v průměru 880 tisíc obchodů za den s průměrnou hodnotou 6,17 miliardy liber (180 miliard Kč). Při vnitřních kontrolách by se už finanční společnosti neobešly bez vyspělých technologií. Počítačové systémy monitorují aktuální obchodní pozice a porovnávají je s riziky. Na obrazovce tak mohou blikat různé varovné signály ať již v podobě světel semaforů anebo vlaječek. A objeví se nejen tehdy, když makléř překročí stanovený limit, ale dokonce i když se k němu pouze přiblíží. Tato technologie je využívána především při vyhodnocování rizika likvidity, tržního rizika a jednoho z největších, kterým je kreditní riziko. Přestože existují programy schopné učinit rozhodnutí o vhodnosti obchodu za méně než deset milisekund (a banky a firmy si je pořizují), čas od času se situace vymkne kontrole. Na vině však není systém, ale jeho provozovatelé. S technologiemi se dá manipulovat. Stačí jen přijít na to jak. V každém kontrolním mechanismu se po čase objeví skulinka, díky které se dají věci opět nějak přelstít. Řada makléřů začínala v analytických a kontrolních útvarech investičních bank, a mají tudíž o uvedených procesech velmi dobré povědomí. Byl to i případ samotného Adoboliho. Ten první tři roky pracoval v londýnské pobočce UBS jako člen podpůrného týmu. Analyzoval, monitoroval a připravoval pro zkušené investiční bankéře algoritmy a další technické podklady. Po čase povýšil a stal se šéfem oddělení burzovně obchodovatelných fondů (ETF). V zákulisí se naučil nejeden trik, který pak použil jako makléř. Někteří odborníci přirovnávají podobný kariérní postup ke „vpuštění lišky do kurníku“.

Jeden za tisíce

Kweku Adoboli byl obviněn z podvodu a falšování účetnictví a nyní čeká ve vazbě na další soudní slyšení, k němuž má dojít tento měsíc. Jeho bývalý zaměstnavatel má teď dost času na důkladnou analýzu dvoumiliardového průšvihu. Podle odborníků potrvá bance několik let, než se jí podaří značku se třemi klíči očistit. Devět dnů od vypuknutí skandálu rezignoval dosavadní CEO banky Oswald Grübel. Cítil prý „povinnost převzít odpovědnost za případ“. Německý finančník však spíše nechtěl čekat, až bude k tomuto kroku potupně vyzván. Až doposud se těšil pověsti zkušeného veterána bankovního průmyslu. Působil například také jako CEO konkurenční Credit Suisse a také díky tomu byl v roce 2009 povolán z důchodu, aby vyvedl UBS z krize. Při jejím ozdravování se docela snažil. Před pár týdny byl například oznámen úsporný plán UBS, jehož součástí je také propuštění 3500 zaměstnanců. Nyní si bankéři UBS přeposílají e-mail, v němž se píše: „Pokud chtěl Grübel ušetřit dvě miliardy, nemusel propouštět tisíce lidí. Stačilo pouze toho jednoho.“

Největší známé bankovní podvody a machinace (v USD) 10 miliard – BCCI (Bank of Credit and Commerce International) založená v roce 1972 zkrachovala v červenci 1991 kvůli ztrátám z nelegálních transakcí a nekrytých půjček. V kauze byl například odsouzen ke čtrnácti letům vězení pákistánský loďařský magnát Abbás Gokal, který si od BCCI vypůjčil 750 milionů liber k financování svého nákladného životního stylu.
7 miliard – Francouzské bankovní skupině Société Générale způsobil tuto ztrátu jeden z jejích zaměstnanců Jérôme Kerviel. Prováděl řadu neautorizovaných finančních transakcí, využil k tomu znalosti bezpečnostního systému.
2,6 miliardy – rakouská banka Bawag přišla o tuto sumu v letech 1995 až 2003 kvůli neúspěšným transakcím v Karibiku, kde nebyla oprávněna investovat. Bance uškodilo, že její tehdejší generální ředitel Helmut Elsner společně s dalšími bankéři pomáhal tyto ztráty zakrývat. 1,4 miliardy – Přes 200 let stará investiční banka Barings vyhlásila v roce 1995 bankrot, aby byla záhy zachráněna nizozemskou bankovní skupinou ING. Osudnou se jí staly spekulace jejího zaměstnance Nicka Leesona.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče