Škrábnutí a konec kariéry?

30. června 2010, 17:35 - Alexandra Bartoňová
30. června 2010, 17:35

Bezpečnost nemocničního personálu by měla být stejně důležitá jako u pacientů

Před devíti lety se jistá zdravotní sestra z jižních Čech řízla o frézu, kterou umývala po operaci. „V noci nám přivezli tři mladíky po autohavárii. Byli to toxikomani, což nikdo z nás netušil,“ vysvětluje. I přesto, že měla ochranné rukavice, fréza jí sjela z ruky a prořízla je. Nakazila se hepatitidou typu C. „Vypadaly mi vlasy, měla jsem velké kožní problémy, přecitlivělé sliznice, zhubla jsem asi o patnáct kilo a bylo mi špatně.“ A potíže trvají dodnes. Tato sestřička není zdaleka jediná, komu se podobná věc přihodila. V poslední době se v médiích hodně mluvilo o bezpečnosti pacientů v nemocnicích, ale co takový nemocniční personál? Není výjimkou, že se zdravotní sestra při práci nakazí různými typy hepatitidy, a to kvůli nezodpovědnému přístupu k vlastní bezpečnosti. Na našem trhu již spousta firem nabízí bezpečnostní prostředky, které mohou zdravotnímu personálu zkvalitnit a zpříjemnit pracovní prostředí. Zda tyto produkty nemocnice a zdravotnická zařízení používají, je věc druhá.

Průlom z EU Letos v květnu došlo k zásadní změně, která přichází z Evropské unie. Nová směrnice zvyšuje ochranu pracovníků ve zdravotnictví a do 11. května 2013 má Česká republika, stejně jako všechny státy EU, povinnost zavést veškerá opatření k tomu, aby byli zdravotníci chráněni před zraněním ostrým předmětem. Směrnice vznikla z rámcové dohody o prevenci mezi Evropským sdružením nemocničních a zdravotních zaměstnavatelů a Evropskou federací odborových svazů veřejných služeb. „Je důležité, jak se k tomu postaví český stát, kdo směrnici zpracuje, do jaké míry a jak bude do naší legislativy zavedena. Zda v případě, že je na trhu dostupný bezpečnostní zdravotnický prostředek pro daný typ výkonu, bude povinnost ho používat, anebo jestli si s tím každý může naložit, jak sám považuje za vhodné,“ uvedl František Vojík, obchodní a marketingový manažer divize Hospital Care společnosti B. Braun Medical. „Jedná se o významnou legislativní změnu, která nás přiblíží vyspělejším evropským státům, jelikož dosud neexistovala a neexistuje takto specifická právní norma, na jejímž základě zaměstnavatel musí chránit svého zaměstnance ve zdravotnictví,“ dodal Vojík. V určitých regionech Španělska a v celém Německu již je povinností bezpečnostní prostředky používat.

Co pomáhá Mezi bezpečnostní prostředky se řadí speciální kanyly, jehly a sety, ústenky, roušky nebo rukavice. „Donedávna byla praxe nechávat tyto pomůcky ve skříni a používat ty obyčejné. Jsou levnější a personál na ně byl zvyklý. Ty bezpečnostní byly použity pouze tehdy, když lékaři v pacientově dokumentaci stihli najít, že je například HIV pozitivní. V některých případech to pacient sdělí i sám, to ovšem bývá zřídka,“ popsal situaci chirurg z jižních Čech.
Existuje spousta případů, kdy se zdravotní sestry či lékaři nakazí po poranění ostrým předmětem, jako je jehla, kanyla či špička skalpelu, které jsou od krve. Stačí i vylitá léčivá látka, která je pro zdravého člověka nebezpečná.
Existují tři hlavní důvody, proč k poraněním na pracovišti a zároveň k možným nákazám dochází. Prvním jsou peníze; každé oddělení v nemocnici má určitý měsíční limit, do kterého se musí vejít. Situace v nemocnicích sice není stejná, každopádně šetřit potřebují všechny. Bezpečnostní prostředky jsou o trochu dražší než ty obyčejné. „Dostat tyto věci na trh bylo těžké. Cena byla vyšší a většina nemocnic neměla zájem je objednávat. Dnes už se ale jedná o skoro stejné sumy ve srovnání s ostatním materiálem,“ vysvětlil Vojík.

Nejde jen o peníze Dalším důvodem je nezodpovědnost personálu. To potvrzuje laborantka, která přes 20 let pracuje v jedné brněnské laboratoři. „U nás na oddělení není problém s penězi. Máme možnost říct si o všechen materiál, který potřebujeme a jenž nám vyhovuje. Problém je v zodpovědnosti některých pracovníků, kterým vůbec nedochází, že svým neuváženým chováním mohou ublížit sobě i kolegům.“ Staniční sestra z jednoho pražského anesteziologického a resuscitačního oddělení má na oddělení sestřičku, která se při výkonu povolání nakazila hepatitidou typu B. „Stalo se to, ještě než přešla k nám na oddělení, ale má to v záznamech,“ uvedla staniční, která o situaci v nemocnicích ví. „Problém je hlavně u starších zdravotních sester. Dělají to už dlouho a nechtějí cokoli měnit. Základem jsou ochranné rukavice. Sestrám nevyhovují, protože je dříve nemusely používat. Dnes v nich prý nemají cit, a proto nemohou kvalitně odvádět svou práci. Tímto se ale riziko nákazy ohromně zvyšuje,“ upozorňuje staniční.
Třetím problémem jsou absolventi. „I když mají dostatečné znalosti, s praxí je to horší. Ještě nemají ten potřebný grif, aby bezpečně nabrali krev neklidnému pacientovi. V těchto případech také dochází ke zranění. Rozhodně je potřeba lepší vyškolení,“ sdělila sestřička z Prahy.

Česká praxe V tuzemsku se bezpečnostní prostředky používají zhruba ve 40 procentech nemocnic. Ve dvou z nich se prostředky zavedly komplexně, ve FN Plzeň a FN Brno. Od společnosti B. Braun získaly Certifikát bezpečnosti a kvality. B. Braun takto oceňuje nemocnice, jež mají aktivní přístup k ochraně pacientů a zdravotníků používáním zdravotnických prostředků s bezpečnostními prvky. Certifikáty jsou vydávány bezplatně a slouží zejména k upozornění na správné chování daného zdravotnického zařízení. Mohou nemocnici pomoci k akreditacím a také mají apelovat na ta zařízení, která nechávají bezpečnost svých pracovníků náhodě.
Společnost B. Braun spolu s institucí Aesculap akademií zabývající se zdravotnickými kurzy a semináři a Českou asociací sester vytvořily loni pracovní skupinu Bezpečnost personálu, která se touto problematikou zabývá. Jedná se o odborníky z praxe jednotlivých oborů. Skupina na přelomu roku mapovala situaci v českých nemocnicích pomocí dotazníků, v nichž zdravotní sestry odpovídaly na otázky ohledně chování a zacházení se zdravotnickým materiálem. Studie pojala zhruba 1055 účastníků a výsledky, které má týdeník EURO k dispozici, jsou velice zarážející. Přes čtyři pětiny dotázaných se při výkonu svého povolání poranily ostrým předmětem. Zranění si téměř každý z respondentů způsobil sám a nejčastěji se tak stalo na jednotce intenzivní péče. Tři čtvrtiny případů byly v nemocnicích písemně zaznamenány. Studie také ukázala, že pouze 54 procent personálu při jednotlivých výkonech používá ochranné rukavice.

Rok nejistoty V případě, že se personál při výkonu povolání řízne či „jen“ škrábne použitým ostrým předmětem, musí tuto událost nahlásit. Tři čtvrtě roku prochází spoustou vyšetření a teprve pak lze s jistotou říci, že k nakažení nedošlo. Jednou ze zdravotních sestřiček, které se tato nepříjemná událost stala, je Petra Pedreira Antunesová z FN Brno. „Stalo se to loni na podzim. Při odběru krve sebou pacient cukl a mně se zapíchla použitá injekční stříkačka do ruky,“ popisuje situaci sestřička, která ukončila zdravotní školu v roce 2005. „Lékař mně i pacientovi provedl odběry, abychom zjistili, zda nejsme infikováni,“ popisuje Pedreira Antunesová. Díky tomu, že první testy vyšly dobře, může i nadále vykonávat své povolání. I přesto ale musí každý čtvrtrok podstupovat odběry krve a až na podzim se dozví, zda je opravdu všechno v pořádku. „Vždy jsem si dávala pozor. Naše nemocnice dnes již používá veškeré dostupné bezpečnostní prostředky, i přesto jsem ale teď ještě opatrnější.“

Na hovno neumřete, na krev ano Horší scénář proběhl a stále probíhá u již zmíněné sestry z jižních Čech, která si nepřeje uveřejnit své jméno. Šlo sice o povrchovou ránu, i tak ji nadřízení donutili událost zapsat do nemocničních záznamů. „Tři měsíce se nic nedělo. Necítila jsem se moc dobře. Příznaky byly podobné chřipce. Až na pravidelné preventivní prohlídce v lednu 2002 se zjistilo, že jsem se nakazila hepatitidou typu C,“ popisuje svůj příběh. Na začátku se setkala s dosti zvláštním přístupem pražského lékaře, který celou věc bral na lehkou váhu. „Člověk je vystrašený, nevíte, co vás čeká, a lékař vám řekne, jestli si vůbec dokážete představit, kolik léčba bude pojišťovnu stát. Víckrát už jsem ho neviděla.“ Našla si jiného doktora a začala její první, rok trvající léčba. „Netušila jsem, jak těžké to bude. Nikdo u nás o hepatitidě C nemluví. Když se člověk nenakazí AIDS, je vlastně všechno v pořádku.“ I přesto, že došlo k zlepšení, podala výpověď. Záhy zjistila, že nad nemocí zdaleka nevyhrála. „Vždy jsem byla opatrná a používala bezpečnostní prostředky. Dokonce i starší sestry jsem se snažila naučit, že je nezbytné mít vždy nasazené rukavice. I tak jsem se nakazila,“ říká sálová sestra. „Nesete si to z prvního pracoviště. Když jsem jako mladá pracovala v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, jednou jsem bez rukavic sáhla do misky, kde byly něčí výkaly, a místní lékař na to: „Na hovno neumřete, na krev ano.“ Je to velká pravda, a tato problematika by se rozhodně neměla podceňovat,“ vzpomíná. V jejím těle stále kolují zbytky viru a zdravotní stav se jí může kdykoli zhoršit. Pacienti nakažení hepatitidou typu C jsou náchylnější k onkologickým onemocněním, zejména jater. „Výsledky kontrol jsou dobré, ale ani lékaři neví, co se může stát.“ I proto se rozhodla nemít děti. „Nejdůležitější je optimismus a podpora rodiny. Podržel mě manžel, který to se mnou celé prožíval, děti ale mít nebudeme,“ dodává.
Tato sestřička neměla s nemocnicí potíže. Dostala odškodnění za úraz, který byl uznán jako nemoc z povolání, ve výši zhruba 100 tisíc korun. Není ale samozřejmostí, že zaměstnavatel nakaženou sestru podpoří. „Zažil jsem případy, kdy sálové sestry měly hepatitidu, a nemocnice s nimi bojovala, že to není pracovní úraz, i přesto, že o tom byly záznamy,“ uvedl zdroj, který chce zůstat v anonymitě.

Zabere jen strašení Vrchní a staniční sestry, které se k problému bezpečnosti zdravotního personálu nestaví zády, jsou toho názoru, že jediný způsob, jak „donutit“ své podřízené k zodpovědnosti, je strašit. „Nepomůže ani zvýšení platu. V tomto případě se sestry, a nejen ony, musejí bát. Strach o vlastní zdraví je donutí zamyslet se nad správným přístupem,“ shodly se.
Lesník do práce bez helmy nepůjde. Zdravotní sestra však pacientovi vezme krev i bez rukavic. Některé z nich si ani neuvědomují, že by se mohly nakazit. Spousta dalších si nebude stěžovat a urgovat nadřízeného, aby pro nemocnici zajistil bezpečnostní prostředky, s nimiž se riziko nakažení přenosné nemoci rapidně snižuje, ne-li zcela eliminuje. Česko se potýká s nezaměstnaností, ekonomickou krizí a se spoustou dalších faktorů, kvůli kterým se dnes lidé bojí o práci. Nechtějí se tak dostat do křížku se zaměstnavatelem. „Chce to pevné rozhodnutí managementu, náměstkyně ošetřovatelské péče a také nový přístup sester, které svou práci vykonávají již dlouho a jsou zvyklé na starší typy materiálů,“ vysvětluje František Vojík.

BOX: Rozdíly mezi obyčejnými a bezpečnostními prostředky - Rozbitá láhev s léčivou látkou (například cytostatika). Nemocniční personál ji často jen setře hadrem a nezajímá se o to, že někdo mohl něco nebezpečného vdechnout nebo si přenést na kůži. Přitom stačí rouška a rukavice.
- Běžnou skleněnou ampulku lze lehce nahradit nerizikovou – plastovou. Při odlomení skleněného hrdla odlétají drobné skleněné částečky, které zapadnou zpět do ampule. Pokud se nepoužije filtr, který by se používat měl, tlustou jehlou se nasaje obsah, jenž se pacientovi píchne do žíly, částečky skončí v plicích, kde se opouzdřují. Zdravému člověku se nemusí nic stát, horší je to u pacienta s podlomeným imunitním systémem.
- Manipulace s použitým materiálem. Není výjimkou, že se použité ostré předměty hodí do koše, kde se o ně mohou další osoby poranit. Většina tohoto odpadu navíc končí ve spalovnách, hrozí tedy poranění dalších lidí. Existují přitom speciální kanyly a jehly, které se automaticky po použití překryjí kovovými klipy, o něž se nelze zranit.
- Infuzní sety v nemocnicích z obyčejného měkčeného PVC. Tím se přímo do žíly vyplavuje karcinogenní změkčovadlo, které může mít vliv zejména na vývoj varlat u malých chlapců (může vést až k neplodnosti). Opět je tu možnost koupit infuzní sety bez nebezpečných změkčovadel (DEHP free).

Tab.: Příklady cen obyčejných a bezpečnostní prostředků Skleněná nebo plastová ampulka: žádný cenový rozdíl
Periferní žilní kanyly: nebezpečnostní 9,50 Kč
bezpečnostní 12,50 Kč
Sety: s nebezpečným změkčovadlem (běžné měkčené PVC sety s DEHP) kolem 6,- Kč
bezpečnostní kolem 8,- Kč
Pramen: B. Braun

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče