Škola může být pro obec luxusem

09. února 2009, 06:00 - Jiří Němeček
09. února 2009, 06:00

Zhruba třetina výdajů obecních rozpočtů míří na školství.

Samosprávy si stěžují, že stát přispívá na provoz škol příliš málo. Řada malých obcí si školu nemůže dovolit, a děti tak za vzděláním musí dojíždět.

Po celé republice probíhaly v těchto dnech zápisy školáků do prvních tříd. Leckde je přitom ve hře samotná existence školy. Zejména pro menší obce s málo místními školáky je provoz tohoto zařízení finančně nad síly rozpočtu. „Podle našich odhadů jde zhruba třetina obecních výdajů na školství,“ upozorňuje předsedkyně školské komise Svazu měst a obcí Marcela Štiková.

Stát na provoz škol sice přispívá, ale pouze částkou 1401 korun ročně na jednoho žáka. Z této částky by se měly financovat pomůcky, vybavení laboratoří, a od ledna také náhrada platu nemocným učitelům. Když se připočítá neustálý růst cen za energie, bývá škola pro řadu obcí téměř luxusem.

Příkladem může být Valašské Meziřící. Jeho zastupitelé rozhodli o zrušení pětitřídky ve čtvrti Podlesí pouhý den před zápisem prvňáčků. „Důvodem je trvalý úbytek žáků. Pět ročníků je tak sloučeno do dvou tříd, které navštěvuje 31 dětí, což je o deset méně než před rokem. Podle státních limitů by jich mělo být minimálně o tři víc, tedy 17 v každé třídě. Budova je navíc ve špatném technickém stavu. Oprava by stála do deseti milionů korun,“ vypočítává místostarostka Dagmar Lacinová. Město ale počítá s tím, že díky rodinné výstavbě se v příštích letech počet dětí výrazně zvýší. Budovu školy proto zatím neprodá, ale nabídne ji místním zájmovým spolkům.

Na řadě míst republiky ovšem řeší úplně opačný problém. „Vloni jsme měli 20 prvňáčků, letos jich máme zapsaných 34. Zatím předpokládáme, že otevřeme dvě první třídy,“ chlubí se například ředitel základní školy v jihomoravských Brankovicích Jaroslav Hejný. Základní pravidlo pro obecní kasu přitom zní: Čím víc školáků, tím lépe. S každým žákem totiž přichází také státní příspěvek na denní chod a údržbu školy. Tyto provozní náklady jsou přitom víceméně fixní – topit, svítit nebo opravit střechu obec musí, ať je ve třídě deset nebo třicet dětí.

Žáky je třeba zaháčkovat už ve školkách

Kdo chce mít ve vsi školu, musí proto na prvňáky „líčit“ už ve školce. Někdy je to ovšem těžké. Česko je země s nejhustším osídlením v Evropě, a i malé obce mívají blízko k větším sídlům, kam buď rodiče dojíždějí za prací, nebo kde dítě najde kromě školy i družinu, kroužky, knihovnu a podobně.

Stejně jako základní školu i školku zřizuje obec, a je tedy za ni finančně odpovědná. Předškoláci mají přitom podle současné úpravy docházku rok před nástupem do školy zdarma. Náklady platí částečně obec a částečně se dotují z poplatků, které platí rodiče mladších dětí ve školce. Stát od tohoto finančního opatření očekával, že zejména chudší rodiny využijí příležitost a děti do školky přihlásí. Tím by se předem připravily na soužití s kolektivem. Obce si navíc mohly alespoň odhadem vytipovat, kolik prvňáčků se přihlásí i do školy. Zatímco malé obce mívají s naplněním míst problémy, větší města řeší právě opačnou situaci.

Liberecký magistrát navýšil počet míst v mateřských školách na 2650. Kvůli stoupající porodnosti jich ale v nejbližších letech bude potřeba zřejmě až 2900. Mimo zvyšování míst ve školkách začal magistrát také od letošního roku dotovat provoz soukromých mateřských škol. Vytvořil kvůli tomu dotační program, který připravil podmínky pro vznik soukromých mateřských škol. Školky mohou z fondu získat provozní dotaci 6500 korun ročně na každé dítě, což představuje polovinu prostředků, které město vynakládá na provoz ve vlastních zařízeních.

V Liberci je 29 školek. Rodiče si nemohou příliš vybírat, do které mateřinky svého potomka nechají zapsat. Také sousední Jablonec „praská ve švech“. Radnice musela kvůli stoupajícímu počtu předškoláků učinit první výjimku. V mateřince Lovecká mají učitelky ve třídě 26 dětí, tedy o dvě víc, než dovolují přepisy. Plné jsou i všechny ostatní, chodí do nich celkem 1207 dětí, nejvíce za posledních deset let.

Silné ročníky hlásí i Morava. „Už letos přijde do mateřské školy, která k nám patří, mnohem více dětí. Letos je tu 28 děvčat a chlapců, po prázdninách by jich mělo být až 37, a další rok dokonce přes 40. I proto jsme se nyní pustili do jejího rozšíření, místo jedné třídy tady budeme mít dvě,“ říká ředitelka Základní školy v Bohdalicích na Vyškovsku Karin Šulcová.

Obec chce školáky podchytit už v mateřské škole, aby předešla tomu, že pak děti nastoupí do základních škol ve městě. Bohdalice jsou totiž od Vyškova vzdáleny jen několik kilometrů a mají s ním dobré autobusové spojení. Podobný odliv žáků z vesnic řeší také mnohé středočeské vesnice, především ty v blízkosti Prahy, Kladna či Mladé Boleslavi.

Satelity musejí platit za vzdělání sousedům

Právě kolem Prahy je ale situace často specifická. V posledním desetiletí zde do školního věku dorostly děti obyvatel nově založených satelitních městeček, která až na výjimky školami vůbec nedisponují. Takové obce jsou potom nuceny proplácet „refundaci“ neinvestičních nákladů přespolní škole, která žáka do svých lavic přijme.

Je už evergreenem dohadování o tom, co do těchto neinvestičních nákladů na žáka započítávat,“ říká Marcela Štiková. Řešení by měla přinést druhá vlna novely školského zákona, která právě teď finišuje na ministerstvu školství. Zákon by měl konečně přesně specifikovat, jaké náklady si škola do těchto výdajů na žáka smí započítat.

Problém je i v případě takzvaných neúplných škol – tedy takových, kdy obec provozuje například jen první stupeň a starší žáci musí dojíždět jinam. Zákon ale mluví o náhradě nákladů mezi obcemi jen obecně – přesně řečeno v případě, že obec školu vůbec nemá. „Kdyby si chtěli páni starostové dělat mezi sebou zle, řeknou – máme školu a platit vám nemusíme,“ vysvětluje Štiková.

Že nejde o částku, nad kterou by šlo jen tak mávnout rukou, starostové dobře vědí. Roční neinvestiční náklady na jednoho žáka se totiž pohybují od pěti do 20 tisíc korun. Záleží přitom na mnoho faktorech – typu budovy, probíhajících opravách, vybavení a podobně.

Dary bývají pro školy požehnáním

Mnoho obcí s malým rozpočtem tak při vybavování speciálními pomůckami musí spoléhat na dotace z krajů nebo dary. I to dále rozevírá nůžky mezi konkurencí jednotlivých škol. Některé mají projektory, televize či počítačové učebny, jiné téměř nic.

„Celá akce ministerstva školství Počítače do škol začala jako věc rezortu, potom to upadalo, a dnes nesou veškeré náklady obce,“ připomíná jednu ze slavných akcí Štiková. Některé školy ovšem umějí získané počítače využít nejen k výuce. Pořádáním placených kurzů pro veřejnost a podobnými akcemi vydělávají alespoň na amortizaci zařízení.

Dobře vybavená škola přitom láká víc žáků (a tedy i peněz), a podle zkušeností jsou tu rodiče ochotnější přispět k určitému nadstandardu výuky. V současnosti se třeba objevují interaktivní tabule. Lze je propojit s počítačem a zábavnou a nenásilnou formou vyučovat i náročnou látku. „Je to chytrá věc. Viděla jsem například opakování matematiky v první třídě formou pohádky. Šlo přitom o čtvrtou vyučovací hodinu, kdy je normálně pozornost dětí minimální,“ chválí Štiková. Když se na trhu tyto tabule před pár lety objevily, stály 150 tisíc korun. Škola v pražských Měcholupech, která si ji tehdy pořídila, dostala přitom od státu na pomůcky na celý rok 180 tisíc korun. „Je jasné, že bez sponzorských darů to nejde,“ dodává.

Získat dotace je pro školy obtížné

Školy mohou získat peníze i z evropských dotací. Dosáhnout na dotaci z programu Vzdělání a konkurenceschopnost je ale pro většinu z nich obrovský problém, a malé školy ani nemají odborníky, kteří by projekt zpracovali.

Podobné je to prý při využívání Regionálních operačních programů. Například radnice v Mirošově na Rokycansku vloni neuspěla se žádostí ROP na opravu devadesát let staré školy, která nikdy neprošla rekonstrukcí. „Třicet milionů jsme nakonec získali, ale jen díky tomu, že spadáme do oblasti vládní podpory kvůli plánovanému americkému protiraketovému radaru,“ vysvětluje starosta Vlastimil Sýkora. „Cílem je sestěhovat všech 200 žáků, kteří k nám jezdí z deseti obcí, do jedné zděné budovy,“ dodává. Děti z prvního stupně by se přemístily z nevyhovujících montovaných objektů, které se nelíbí hygieně, a jejich provoz je navíc neekonomický.

Větší šanci pak mají vesnické školy při pomoci ze strany krajů nebo při spojení se do obecních svazků. Spíš než na vzdělání jsou obce úspěšné při žádostech o dotace na zateplení škol, přechod na ekologické vytápění a podobně.

Zlínský kraj tak třeba letos rozdělí obcím na jejich rozvojové projekty zhruba 52,8 milionu korun. Loni to bylo asi o dva miliony korun méně. „Peníze z Podprogramu na podporu rozvoje venkova budou stejně jako v minulém roce určeny obcím do 2000 obyvatel, které o dotaci požádají,“ připomíná krajská radní Milena Kovaříková.

Peníze netečou jen přímo do škol

Z hlediska financování vzdělání svých nejmladších obyvatel přitom obce neplatí jen provoz a opravy škol a školek. Řada z nich začíná zkoušet například projekty školních autobusů a navíc financuje i bezpečnost cesty dětí do školy. Zkušenosti ukazují, že nakreslit zebru mnohdy nestačí.

Karviná, kde před rokem zemřela dívka na cestě do školy přímo na přechodu, plánuje letos zvýšit bezpečnost dopravy na pěti rizikových křižovatkách a deseti přechodech ve městě. „Studie, které by měly ukázat nejlepší způsob řešení, budou stát přes milion korun a město na ně chce získat dotaci od státu,“ vysvětluje mluvčí magistrátu Šárka Swiderová.

Města nechávají u škol instalovat retardéry, semafory a speciální osvětlení přechodů. Město Most zvažuje například nákup přenosného semaforu. Byl by umístěn střídavě na přechodech u základních škol. Světelné zařízení s mikrovlnným radarem zastaví před přechodem pro chodce červeným světlem řidiče, který překročí povolenou rychlost. Slušné řidiče naopak pustí na zelenou.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče