Sklářské firmy se znovu přou o miliony

22. května 2006, 00:00 - TOMÁŠ STINGL
22. května 2006, 00:00

NEKONEČNÝ PŘÍBĚH Deset let trval spor dvou soukromých a jedné státní sklářské firmy. Přely se o vlastnictví vzácných kovů za 16 milionů korun. Část z nich se sice nakonec vrátila majiteli, kauza ale nekončí. Hrozí v ní nové žaloby. Měl to být konec příběhu.

NEKONEČNÝ PŘÍBĚH Deset let trval spor dvou soukromých a jedné státní sklářské firmy. Přely se o vlastnictví vzácných kovů za 16 milionů korun. Část z nich se sice nakonec vrátila majiteli, kauza ale nekončí. Hrozí v ní nové žaloby.

Měl to být konec příběhu. Když loni zajistil exekutor platinu v sídle královéhradecké společnosti Brita Trade, mohlo to ukončit vleklý spor tří sklářských podniků. Z exekuce ale naopak vyplynuly nové problémy. (Podrobně jsme o případu informovali v Profitu číslo 8/2005 a 16/2005.)

Vzácné kovy patří společnosti SVUS. Kdysi je dočasně pronajala státnímu Sklářskému ústavu. Ten ovšem platinu a rhodium za sporných okolností poskytnul firmě Brita Trade. Společnost SVUS proti tomu protestovala a několik let se snažila kovy získat zpět. Teprve loni byly při exekuci zabaveny. „Bohužel ale ne všechny. Brita Trade stále ještě nevrátila tři kilogramy rhodia. Mají cenu asi šest až osm milionů korun,“ říká Jaroslav Otenšlégr, předseda představenstva SVUS.

Jednatel firmy Brita Trade Josef Míka to odmítá s tím, že žádné další zapůjčené kovy v jeho společnosti nezůstaly. Podle něj vzal naopak exekutor mezi šedesáti zabavenými předměty i věci, které neměly s případem nic společného. „Na půl roku to poškodilo a omezilo provoz naší firmy. Vznikly nám tak milionové škody. Snažíme se neprávem zabavený majetek získat zpět. Pokud exekutor nenabídne rozumné řešení, budeme po něm požadovat náhradu škod u soudu,“ říká Míka. Exekutor Pavel Dolanský se již dříve odmítnul k případu vyjadřovat. Bezprostředně po exekuci na něj Josef Míka podal trestní oznámení, které ale dosud úřady bez valného výsledku šetří.

PRÁZDNÁ SLUPKA

A jaká je situace třetího účastníka sporu - státního Sklářského ústavu? Firma SVUS kdysi půjčila kovy jemu, takže se náhrady škod a vrácení zbytku pohřešovaných kovů domáhá na něm.

Státní podnik ale existuje už jen na papíře. Nemá žádný majetek, pouze dluhy. Navíc na něj byl 16. března letošního roku vyhlášen konkurz. „Do konkurzního řízení se přihlásila jediná firma, právě SVUS. Její nárok na vrácení kovů bych ale stejně musela popřít,“ říká správkyně konkurzní podstaty Eliška Šobková. „Soupis materiálu zabaveného při exekuci totiž není průkazný. Exekutor udělal chybu, když označoval věci jinými názvy, než jak byly nazvány na původním seznamu zapůjčeného materiálu. Zabavené věci navíc exekutor nezvážil. Nelze tedy dohledat, zda byly vráceny všechny kovy nebo ne,“ argumentuje Šobková.

S tím ale Jaroslav Otenšlégr nesouhlasí. „Zápis z exekuce je jednoznačný. Pokusíme se ještě stanovisko správkyně konkurzní podstaty změnit,“ říká.

MILIONOVÉ DLUHY, NA KONTĚ PÁR KORUN

Firma SVUS žádá vedle samotných kovů i náhradu za ušlé zisky z doby, kdy je nemohla využívat. Není ale z čeho brát. „Ve Sklářském ústavu zbylo pro konkurz všeho všudy 1300 korun, takže nárok SVUS není z čeho uspokojit. Podala jsem proto návrh na zrušení konkurzu a vymazání Sklářského ústavu z obchodního rejstříku,“ říká Šobková. „SVUS si svou pohledávku může jedině odečíst z daňového základu,“ dodává.

„S tím se nespokojíme,“ reaguje Jaroslav Otenšlégr, který případný odpis z daní jednoznačně odmítá. „Pokud své peníze nedostaneme, budeme je na státu vymáhat soudně,“ varuje. Ani po deseti letech tak kauza nebere konce. A stále hrozí, že za kolaps dalšího státního podniku nakonec opět zaplatí daňoví poplatníci.

NA KOUPI SE NEDOHODLY

Brita Trade ještě před exekucí nabízela kompromisní řešení. Chtěla od SVUS nárokované kovy koupit, aby je mohla dále využívat při výrobě. Firmy se ale neshodly na ceně. Brita si tak musela po exekuci pořídit nové tavicí kelímky. „Jejich pořízení a nákupy dalších nezbytných součástek, které jsme potřebovali na opětovné rozjetí výroby, nás dosud přišly už zhruba na 15 milionů korun,“ říká jednatel Brity Josef Míka.

DESETILETKA SPORU O KOVY

Kauza Sklářského ústavu začala již v roce 1996. Firma SVUS tehdy pronajala drahé kovy státnímu podniku Sklářský ústav. Šlo o 23 kilogramů platiny a rhodia. Ty se využívají ve sklářství například v podobě tavicích kelímků. Rok nato SVUS nájemní smlouvu vypověděla, státní podnik ale kovy odmítl vrátit. Později je naopak ještě sám pronajal soukromé společnosti Brita Trade.

Podmínky této transakce byly navíc pro soukromou firmu podezřele výhodné. Platila za ně velmi nízký nájem a ještě od Sklářského ústavu inkasovala nemalou částku za to, že se o kovy stará. Na tyto podmínky přistoupila v roce 2000 tehdejší ředitelka Sklářského ústavu Mojmíra Voborníková. Nevýhodnou smlouvu kritizoval později i její nástupce Jaromír Sodomka. Ten chtěl celý pronájem přehodnotit, ale musel respektovat již uzavřenou smlouvu.

Firma SVUS se mezitím začala zaměřovat na farmacii. Pořád se ale domáhala vrácení kovů a jejich pronájem podniku Brita Trade neustále zpochybňovala. Exekutor si ovšem pro nárokovaný materiál došel do sídla Brity až loni. Ukázalo se, že ani tím celá kauza ještě zdaleka neskončila.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče