Skepse není na místě

14. ledna 2011, 12:15 - Tomáš Rampula
14. ledna 2011, 12:15

Data ukazují, že světová ekonomika na tom není až tak špatně

Při každodenním listování denním tiskem a četbě pouhých titulků musí běžný čtenář nabýt pocitu, že se svět nachází uprostřed nejhlubší doby ekonomického temna. Čím více přibývá katastrofických zpráv, které se jednou týkají churavějícího eura a rozpočtově „zlobivých“ států eurozóny, podruhé stoupající nezaměstnanosti v USA nebo třeba nedostatku potravin v Africe, tím více někteří zahraniční novináři vzhlížejí k Číně. Někdejší Říše středu má podle řady z nich nejdokonalejší ekonomicko-politický systém na světě a zanedlouho převezme roli globálního lídra. Pokud pečlivě analyzujeme veřejně dostupné statistiky na internetu a provedeme hlubší úvahu nad jejich závěry, zjistíme, že až tak černá budoucnost nás čekat nemusí. Pro ilustraci předkládám pár suchých statistických odhadů. To jsou holá fakta. K nim jen podotýkám, že získané dividendy se do indexů nezapočítávají. Kdybychom je tam chtěli započítat, je nutné k indexům přičíst zhruba tři procenta ročně navíc.

Pár čísel z účetnictví

Čísla hovoří jasnou řečí a optimistické prognózy potvrzují i další cenné údaje. Čistý zisk amerických bank jen za duben až červen 2010 činil 21,6 miliardy dolarů (420,3 miliardy korun). Nedávno téměř zkrachovalá automobilka General Motors upsala 18. listopadu největší emisi akcií v historii (23,1 miliardy dolarů) a po roce se vrátí na burzu. Vláda Spojených států si nakonec může spokojeně „mnout“ ruce, protože na záchraně společnosti před bankrotem vydělá několik miliard dolarů. Čtveřici největších českých bank stoupl v souhrnu za tři čtvrtletí loňského roku čistý zisk o více než šest procent na 31,1 miliardy korun. Ve světové ekonomice jistě existují problémy, proti kterým je nutné přijmout razantní a leckdy bolestivá opatření. Nicméně ekonomické problémy byly, jsou a budou. Každá krize vždy ukáže na to, co je v systému nejméně zdravé. Mohou to být třeba přehřáté ceny akcií (jako v roce 1929), ceny ropy (1973), systém akciových spekulací (1987) nebo třeba ceny tulipánů (1630).

Slabý článek

Současná finanční krize ukázala jako nejslabší článek světové ekonomiky veřejné rozpočty některých zemí. Ukázalo se, že státy, které bývají ekonomy označovány PIIGS, si žily léta jako „prasata v žitě“ – hrubě podcenily fiskální disciplínu a nechávaly své občany ve falešných iluzích o nekonečném sociálním blahobytu. Nezodpovědný přístup politiků, kteří nepochopili, že v okamžiku, kdy funguje společná evropská měna, nebudou moci realizovat svůj oblíbený trik v podobě zaplácnutí dluhů pomocí devalvace národní měny, přivedl některé země na pokraj bankrotu. Nyní, když padla kosa na kámen, budou muset i státy splatit dluhy tak, jako každý jiný ekonomický subjekt, který si netiskne vlastní peníze. Budou tedy muset prodat to, co nepotřebují, snížit výdaje, zvýšit příjmy a dlouhá léta platit úroky za dluhy, které v minulosti projedly. Finanční krize jsou prostě přirozenou součástí ekonomického vývoje. V posledních letech jsou krize častější a hlubší, na druhé straně je doba zotavení z krize mnohem rychlejší a růst cen aktiv je v pokrizovém období hodně vysoký. Statistika jasně ukazuje, že o žádném totálním kolapsu globální ekonomiky zatím nemůže být ani řeč.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče