Šikanózní návrhy na konkurz

16. listopadu 2005, 00:00 - JUDr. Jana Gregorová, Mgr. Vladislava Jabůrková
16. listopadu 2005, 00:00

JAK SE JIM BRÁNIT?

Stávající úprava konkurzního práva je značně nedokonalá. Účelem následujícího článku však není polemika s dosavadním právním prostředím, ale spíše úvaha nad praktickými možnostmi a nástroji, které dlužník nebo úpadce může využít, pokud byl nedůvodně podán návrh na prohlášení konkurzu (nebo byl konkurz dokonce prohlášen).

K této situaci dochází v praxi zejména v případě, kdy věřitel (nebo třetí osoba prostřednictvím věřitele) hodlá dlužníka omezit v nakládání s majetkem, vyloučit jeho účast ve veřejné soutěži, poškodit jeho dobrou pověst u obchodních partnerů či zákazníků, vymoci úhradu sporné pohledávky a podobně.

Cílem článku je poskytnout podnikatelům alespoň rámcový návod a ukázat, jak postupovat v případě, kdy bude jejich podnikatelská aktivita neprávem ohrožena.

V praxi mnohdy dochází k situaci, kdy věřitel (nebo třetí osoba prostřednictvím věřitele) podáním návrhu na konkurz nesleduje uspořádání majetkových poměrů dlužníka v úpadku, ale má v úmyslu přivodit dlužníkovi újmu. V takovém případě hovoříme o šikanózním výkonu práva či o šikanózním návrhu na prohlášení

konkurzu . 1)

I. Podmínky prohlášení konkurzu a jejich možné zneužití

 

Účelem právní úpravy konkurzního řízení je uspořádání majetkových poměrů dlužníka v úpadku. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZKV), v ustanovení § 1 odst. 2 stanoví: „Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky“. Zákon dále konstruuje domněnku neschopnosti plnit splatné závazky, a to v případě, když dlužník zastaví své platby. Pro fyzickou osobu podnikatele a právnickou osobu dále zákon konstatuje úpadek v případě jejího předlužení. 2)

Konstatování úpadku však není tak zcela jednoznačné, jak z dikce zákona může na první pohled vyznívat a jak se snaží věřitelé v návrzích na konkurzní řízení uplatňovat.

Věřitel, který na dlužníka podává návrh na prohlášení konkurzu, je povinen soudu doložit, že má proti němu splatnou pohledávku a musí označit alespoň jednoho dalšího dlužníkova věřitele.3) Dlužník tedy musí mít nejméně dva věřitele, z nichž každý má proti němu pohledávku po lhůtě splatnosti. O úpadek tedy nepůjde, pokud má dlužník jen jediného věřitele, byť s více pohledávkami po lhůtě splatnosti, avšak pohledávky dalších věřitelů dosud splatné nejsou. Podmínka více věřitelů dlužníka je však splněna také v případě, kdy splatná pohledávka dalšího věřitele je pouze zanedbatelného rozsahu. 4)

Z toho tedy vyplývá, že splnit zákonné podmínky plurality věřitelů není v běžné podnikatelské praxi nic složitého. Řada podnikatelských subjektů běžně čelí existenci nesplněných aktuálních pohledávek i závazků po lhůtě jejich splatnosti, aniž by bylo možné tyto subjekty označit za „neplatiče“.

K nehrazení splatných závazků ze strany dlužníka však nedochází pouze z důvodů jeho majetkové nedostatečnosti. Nezřídka totiž tato situace nastává v případě, kdy plnění ze strany věřitele nebylo poskytnuto bezvadně a ze smluvního vztahu, na základě kterého předmětný závazek dlužníkovi vznikl, poté vyplývá možnost domáhat se faktického snížení finanční pohledávky věřitele. Jde například o slevu z ceny plnění, výši náhrady škody nebo o jiné penězi vyjádřitelné nároky. O těchto nárocích pak jedná dlužník s věřitelem často po delší dobu, než dojde k jejich konečnému řešení, většinou právě v podobě krácení pohledávky věřitele formou zápočtu nebo dobropisu.

Právě toto období však může být z hlediska hrozby šikanózního návrhu na konkurz velice důležité. Může se stát, že věřitel z důvodů vlastní ekonomické potřebnosti (ve snaze vyhnout se postihu své pohledávky uplatněním nároku dlužníka, zejména pak soudnímu řízení v této věci), podá sám na dlužníka návrh na prohlášení konkurzu. Také může dojít k tomu, že na základě stejných, výše uvedených pohnutek věřitel postoupí předmětnou pohledávku třetímu subjektu, který se pak nezřídka zaměří přímo na možnost vyvolání konkurzního řízení. Získat informaci o případném dalším věřiteli dotčeného dlužníka, potřebném pro naplnění zákonných podmínek návrhu na konkurz, je pro subjekt, který se k navržení konkurzního řízení rozhodl, již jen otázkou času.

Při hledání dalších věřitelů dlužníka, avšak nezřídka i pouze za účelem poškození dlužníka, může věřitel přistoupit k inzerci v periodickém tisku, k dopisům obchodním partnerům dlužníka, případně jiným obdobným aktivitám. Tyto aktivity věřitele při ověřování podmínek pro podání návrhu na prohlášení konkurzu (zahrnující obchodní jméno dlužníka a zároveň informující o jeho hospodářských poměrech) bezpochyby mají dopad na jeho postavení.

Rozhodné jsou zde vždy okolnosti konkrétního případu. Právě ty totiž odlišují zcela oprávněný a tedy legální postup věřitele od jednání šikanózního, vedeného s úmyslem přivodit tím dlužníkovi újmu.5) S ohledem na konkrétní skutečnosti se ve druhém případě může jednat buďto o překročení legálních mezí oprávnění věřitele v rámci vyhledávání věřitelů dlužníka, nebo může již sám tento postup představovat jednání nekalé soutěže (kdy pohledávka věřitele například není splatná či je sporná a podobně).

Konkurzní praxe také často zaznamenává následující situaci: Pokud věřitel i přes své veškeré snahy neobjeví dalšího věřitele dlužníka, rozhodne se zmnožit počet věřitelů postoupením jedné ze svých pohledávek (nebo její části). V souladu s platnou judikaturou může být dalším věřitelem se splatnou pohledávkou za dlužníkem i osoba, která jednu z více pohledávek nebo část jediné pohledávky za dlužníkem nabyla od věřitele, který podal návrh na prohlášení konkurzu. 6)

Při posuzování, zda se jedná o šikanózní návrh na konkurz, je pak tedy nutné posuzovat zejména:

• v jakém časovém horizontu před podáním návrhu na prohlášení konkurzu došlo k postoupení předmětné pohledávky nebo její části,

• jaký ekonomický cíl byl účastníky této transakce sledován,

• otázku jejich personálního nebo ekonomického propojení,

• zda vlastní obsah dohody o postoupení pohledávky nebo její části má pro dotčené subjekty ekonomický smysl.

Právě vlastní obsah smlouvy o postoupení pohledávky může být důležitým zdrojem poznání o záměru, který byl tímto právním úkonem jeho účastníky sledován. 7)

II. Obrana mimo konkurzní řízení

 

Jedinou možností, jak důsledně předejít některým z těchto situací, je předchozí dohoda s věřitelem, samozřejmě nejlépe písemnou formou, o zákazu převodu pohledávky na třetí osoby. 8) Tato dohoda pak dlužníkovi zaručuje, že veškeré neshody týkající se plnění předmětného závazku nebudou řešeny formou nátlaku, konkrétně výhrůžkou odkupu pohledávky nebo vytvářením umělé plurality dlužníků.

Jestliže dlužník možnost převodu
pohledávky preventivně neošetřil a následně zjistí, že závazek se dostává mimo sféru jeho vlivu, má (kromě úhrady předmětného závazku) k dispozici také další možnosti postupu. Ochranu práv dlužníka je možné zajistit také prostřednictvím žaloby na určení existence závazku, žaloby na neplatnost převodu pohledávky a podobně. Je však nutno důrazně upozornit, že podmínky, za kterých je možné žalobu ve věci podat, by v daném případě měl vždy posoudit zkušený právník.

V souvislosti s efektivitou shora uvedených „obranných“ žalob dlužníka je však třeba uvést, že věřitel může návrh na prohlášení konkurzu podat i pro splatnou pohledávku, o které dosud nebylo příslušnými orgánem (tedy především soudem) pravomocně rozhodnuto. Povaha řízení o návrhu na prohlášení konkurzu sice nevylučuje, aby soud o skutečnostech, které jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazovaní, není však povinností konkurzního soudu provádět dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje. 9)

Aby tedy dlužník vyloučil riziko prohlášení konkurzu, je vhodné využít současně se žalobou také institutu takzvané notářské úschovy. V takovém případě může dlužník (do doby vyřešení sporu souvisejícího s předmětnou pohledávkou) deponovat dlužnou částku. Dlužník je pak díky tomu připraven prokázat, že nejsou naplněny podmínky prohlášení konkurzu, protože pohledávku je schopen zaplatit, i když kvůli vedenému soudnímu sporu není dočasně ochoten k její úhradě. 10)

Ve vztahu ke zmíněným praktikám vyhledávání dalších věřitelů je třeba zmínit také možnou obranu proti tomuto jednání. Vztahuje se jak na uvedené překročení mezí zjišťovacího oprávnění věřitele, tak i na postup v podobě nekalé soutěže. Také v tomto případě je možné podat na věřitele žalobu o ochranu před jednáním nekalé soutěže, případně využít i jiné prostředky ochrany práva, včetně možnosti návrhu na vydání předběžného opatření.

Institut předběžného opatření ve věci je v některých případech obzvláště vhodný. Jeho využitím může soud dočasně upravit poměry mezi dlužníkem a věřitelem, pokud je tyto poměry potřeba upravit nebo pokud by byl ohrožen výkon konečného soudního rozhodnutí. V případě nekalé soutěže může dojít k vydání předběžného opatření směřujícího k zákazu nebo zdržení se určitého jednání. Cílem takového opatření je zabránit vzniku či rozšíření újmy dotčené osoby (dlužníka). 11)

V této souvislosti je však třeba upozornit na povinnost navrhovatele ke složení jistiny na úhradu škody nebo jiné újmy, která vydáním předběžného opatření může vzniknout.

III. Návrh na prohlášení konkurzu a jeho přezkum soudem

 

Jakmile soud obdrží návrh věřitele na prohlášení konkurzu, je povinen přezkoumat, zda věřitel uvedl takové skutečnosti, ze kterých závěr o úpadku dlužníka vyplývá. Soud zároveň zkoumá, zda věřitel tyto skutečnosti dostatečným způsobem osvědčil, například listinnými důkazy, jako jsou smlouvy, dodací listy, faktury, předávací protokol a podobně. 12)

Následně soud vyzve dlužníka, aby se k návrhu na prohlášení konkurzu vyjádřil a uvedl své námitky. Pokud na základě tohoto vyjádření soud dojde k závěru, že dlužníkem uplatněné námitky (či doložené listiny) věřitelovy pohledávky nezpochybňují, rozhodne soud o návrhu na prohlášení konkurzu bez toho, aby prováděl dokazování. 13)

V praxi se lze často setkat s tím, že dlužník na výzvu soudu, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu, reaguje spíše emotivně než věcně. Tento postoj bývá vždy na újmu dlužníkovi. Žádoucí je totiž kvalifikované vyjádření s věcně komentovanými a hodnocenými skutečnostmi tvrzenými věřitelem, stejně jako důsledně zpracované protiargumenty, včetně předložení všech dostupných důkazů k osvědčení stanoviska dlužníka. Reakci je tedy vhodné přenechat právním odborníkům, neboť soud pracuje pouze s konkurzním spisem a materiály v něm uvedenými, zatímco dokazování není povinen provádět.

Jako další obranný krok je možné zvažovat návrh na povolení takzvané ochranné lhůty. Tento návrh je nutno podat ve lhůtě do patnácti dnů od okamžiku, kdy je dlužníkovi doručen návrh na prohlášení konkurzu. Smyslem ochranné lhůty je poskytnout možnost mimosoudního řešení úpadkové situace a předejití konkurznímu řízení. 14)

Konkurzní soud ochrannou lhůtu povolí, jestliže jsou v návrhu na její povolení uvedeny a dostatečně osvědčeny skutečnosti a okolnosti, které odůvodňují možnost uspokojivého řešení majetkových poměrů dlužníka v rámci tří měsíců, po které tato ochranná lhůta trvá. Po dobu trvání ochranné lhůty nejsou věřitelé oprávněni vymáhat po dlužníkovi uspokojení pohledávek výkonem rozhodnutí. Dlužník je v ochranné lhůtě povinen usilovat o odvrácení úpadku, avšak současně je ve svých aktivitách částečně omezen (dohledem opatrovníka, kterého věřitelům stanoví soud).

IV. Prohlášení konkurzu a obrana po prohlášení

 

Co dělat, pokud i přes veškerou snahu dlužníka k odvrácení konkurzu dojde k jeho prohlášení?

Dlužník by měl svoji aktivitu nasměrovat do oblasti získávání informací o průběhu konkurzu a nakládání s majetkem ze strany správce konkurzní podstaty. Dlužník (nyní úpadce) by si rozhodně měl ponechat kopie veškerých dokumentů předaných správci konkurzní podstaty k prokázání a vypracování vlastního ohodnocení majetku zahrnutého do konkurzní podstaty. Mohou se totiž hodit pro případné podání žaloby o náhradu způsobené škody.

Prvním krokem proti prohlášenému konkurzu bude samozřejmě odvolání proti usnesení soudu. Nicméně toto odvolání na běhu konkurzu nic nemění. S ohledem na tuto skutečnost (přestože se to na první pohled může zdát jako kontraproduktivní) doporučujeme transparentní spolupráci se správcem konkurzní podstaty.

Součástí této spolupráce je samozřejmě splnění zákonné povinnosti úpadce k sestavení a odevzdání seznamu majetku s uvedením dlužníků, věřitelů, včetně jejich adres, předání účetnictví, veškerých dalších potřebných dokladů a poskytnutí nutných vysvětlení. 15) Na základě zkušeností z praxe je vhodné k tomuto výčtu přiřadit také inventuru reálně drženého majetku ke dni prohlášení konkurzu, kdy se úpadci nabízí možnost zrevidovat veškerý svůj majetek před převzetím jeho správy správcem konkurzní podstaty.

I zde je nanejvýše vhodné, aby si úpadce ponechal kopii tohoto soupisu pro budoucí možné využití. Ideální je předání výše specifikovaných dokumentů správci konkurzní podstaty formou oficiálního předávacího protokolu. Na základě tohoto soupisu si pak úpadce může nechat zpracovat vlastní ocenění majetku v konkurzní podstatě (nejlépe formou znaleckého posudku, a to ať již pro účely kontroly činnosti správce, nebo pro účely zjištění škodných nároků).

Pro úpadce je nanejvýš vhodné pokusit se o získání místa ve věřitelském výboru, a to nejlépe cestou odkupu vlastní pohledávky přihlášené do konkurzního řízení. Díky tomu získá dlužník (úpadce) vyšší kontrolu nad průběhem konkurzu, důležitá je také přitom vazba a odpovědnost správce konkurzní podstaty vůči věřitelskému v

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče