Shánění sponzorů je náročný byznys

01. dubna 2009, 13:55 - Michal Kučera
01. dubna 2009, 13:55

Dělení na zdravé a postižené neuznávám, říká sociálně prospěšná podnikatelka roku

[Podnikatel roku]

Málokterý podnikatel může být na úspěch svého podnikání tak hrdý jako Drahoslava Kabátová. Možná právě proto, že oblast, jíž se věnuje, byznysem v pravém slova smyslu není. Držitelka ocenění pro sociálně prospěšného podnikatele roku ve svém Letohrádku Vendula vytvořila jedinečný projekt začlenění zdravotně či sociálně hendikepovaných lidí do společnosti, a to především formou chráněných dílen. Těchto manufaktur je v Letohrádku deset, vyrábí se v nich například ručně tkané koberce, svíčky, hračky, mýdla nebo ruční papír. Výrobky se potom prodávají v běžné obchodní síti nebo při specializovaných sezonních akcích. Odebírají je také velké firmy, které si tím nahrazují zákonnou povinnost zaměstnávat určitý počet lidí se zdravotním postižením. Příjmy z těchto produktů představují v rozpočtu Letohrádku zásadní položku. „Je to někdy i přes milion korun ročně,“ říká hrdě Kabátová, energická drobná čtyřicátnice, které nikdo neřekne jinak než Dája.
Krásný velký dům, ve kterém Letohrádek sídlí, se nachází v malé obci kousek od Kladna a rozhodně nepřipomíná nic, co si neznalý člověk představí pod ústavem pro zdravotně postižené. Projekt navrhl architekt David Vávra a interiér jeho kolega Jiří Vorel. V prostorných světlých místnostech s dřevěnými trámy a rozvěšenými stovkami hraček se vedle místností pro jednotlivé klienty nachází i počítačová pracovna nebo třeba velká klasická pec na chleba. V zimní zahradě leží hromada květináčů s rostlinami a v malé ohradě se pasou dvě kozy a ovce. Ve spodním patře je také výborně vybavená rehabilitační místnost pro klienty s pohybovými obtížemi.
„Na podobných projektech dělám už od roku 1984, kdy jsem nastoupila do Jedličkova ústavu. Tam jsem dostala za úkol vytvořit keramickou dílnu. Potom jsem tam vedla všechny rukodělné kroužky, což byla v té době naprostá novinka,“ vzpomíná Kabátová. „Zjišťovala jsem, jak se dá s dětmi pracovat, a postupně vytvořila určitou metodiku, jak dělat jednotlivá řemesla a přizpůsobit tu práci lidem s různými typy postižení. Potom jsme přišli s nápadem vytvořit stacionář.“ Budovu, ve které centrum sídlí, si pronajali v polovině osmdesátých let, bylo ovšem nutné ji od základů přestavět. Později ji stát Letohrádku daroval i s přilehlým pozemkem.

Model pro zahraničí V současnosti v Letohrádku pravidelně pobývá asi šest desítek lidí, mezi nimi i několik vážně hendikepovaných, kteří potřebují náročnou péči. Někteří do centra denně dojíždějí, jiní bydlí v takzvaném týdenním stacionáři a domů se vracejí na víkendy. Jedna dívka žije v Letohrádku trvale. Skoro všichni ale pracují a dokonce sami řemesla učí v kurzech, které centrum pořádá. „Občas mi lidé z jiných ústavů říkají, že tohle se svými klienty dělat nemohou, že ti jejich jsou na tom třeba hůře. A pak, když to vidí, pochopí, že to jde.“
Až do roku 2005 nadace fungovala bez státních příspěvků, tedy především ze sponzorských darů. „Loni jsme od státu dostali tři miliony 200 tisíc korun. Bez státní dotace bychom už nepřežili,“ říká Kabátová. Dvě stě tisíc dalo Kladno a dalších tři sta zaplatil místní úřad práce. Roční rozpočet projektu je přitom kolem osmi milionů korun. „Je to neustálý boj o existenci, musíme se strašně snažit, abychom byli schopni provoz domu financovat,“ dodává. Letohrádku se naštěstí v průběhu let povedlo získat řadu příznivců, kteří projekt podporují. „Nesmírně nám pomáhá například společnost ČNES dopravní stavby Vládi Drába, velmi nám pomohl také letošní vítěz Podnikatele roku Vladimír Kovář,“ říká. Potvrzuje také názor, že dobročinnost a především shánění sponzorů se dnes ze všeho nejvíc podobá náročnému byznysu, kde panuje velká konkurence.
Vedle vítězství v soutěži o sociálně prospěšného podnikatele roku, které ji postavilo po bok takových osobností, jako je pozdější nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Yunus z Bangladéše, si velmi váží také prestižního ocenění mezinárodní neziskové organizace Ashoka. Ta oceňuje neotřelé nápady, jak pomáhat lidem, které by mohly sloužit jako modely i v dalších světových zemích.

BOX:
Drahoslava Kabátová (47) vystudovala speciální pedagogiku, začínala jako vychovatelka v Jedličkově ústavu v Praze. Vede Letohrádek Vendula a zakládá vlastní bylinářství. Je potřetí vdaná, má dvě děti.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče