Sezení na dvou židlích

09. prosince 2011, 15:58 - Mgr. Dáša Hyklová
09. prosince 2011, 15:58

Spojené království zůstalo před lety prozřetelně mimo eurozónu. Nicméně nynější krize a její řešení se jej dotýká

Kdyby měl mít euroskepticismus rodný list, v kolonce pro místo narození by muselo být napsáno: „Velká Británie.“ A u informace týkající se matky: „Konzervativní strana.“ Nebo rovnou: „Margaret Thatcherová.“
Čas a především samotné fungování Evropské unie potvrdilo, že euroskepticismus „železné lady“ není žádné neduživé dítko, jemuž někteří předpovídali rychlý konec. Naopak. Nejenže přežil, ale v posledních měsících nabírá na síle a má čím dál více příznivců. A to nejen ve Spojeném království, ale i na území samotného starého kontinentu. Posledním důvodem je samozřejmě krize eura. Přes veškeré argumenty se britští euroskeptici domnívají, že nejefektivnějším řešením pro eurozónu měla být již dávno eutanázie eura.

Národní zájmy

Premiér David Cameron v minulých týdnech opakovaně prohlásil, že Británie není přesvědčena o nutnosti změny Lisabonské smlouvy v zájmu záchrany eura. Tento svůj postoj potvrdil i na posledním summitu EU v Bruselu, který projednával přísnější pravidla fiskální disciplíny a zavedení automatických sankcí členských zemí v případě nedodržení jejich rozpočtů. Vedly jej k tomu obavy, že by podobné návrhy mohly poškodit britský finanční sektor. „Učinil jsem těžké rozhodnutí, nicméně správné,“ řekl Cameron minulý čtvrtek, když se odmítl přidat k nové reformní smlouvě. Podle něj to „není v zájmu Velké Británie“. Odmítavé stanovisko Camerona rozladilo nejvíce francouzského prezidenta Sarkozyho: „Tento summit vejde do historie. Preferovali bychom reformu smlouvy pro 27 zemí. To ovšem není možné kvůli postoji našich britských přátel,“ řekl těsně před jeho zahájením. Když už, tak by Cameron měl spíše zájem o „přemodelování EU“. Jinými slovy, že by se některé kompetence, a to především v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti, vrátily z Bruselu zpět do Londýna. Podobné názory však iritují Německo a Francii. Obě země naopak usilují o užší evropskou integraci a Britům vyčítají jejich „dvojakost“. Londýn se podle nich před lety sice rozhodl nebýt součástí eurozóny, ale i přesto si nárokuje účast na jejím rozhodování. Sarkozy k tomu již dříve poznamenal, že britský premiér promarnil dobrou příležitost „držet hubu“. „Už nás otravujete, jak nás kritizujete a říkáte, co máme dělat. Nenávidíte euro, nechtěli jste k eurozóně přistoupit a nyní chcete zasahovat do našich setkání,“ prohlásil prý Sarkozy na adresu britského premiéra.

Zapeklité dilema

Camerona, který byl zvolen novým šéfem Konzervativní strany v prosinci 2005 a na známou londýnskou Downing Street 10 se nastěhoval loni v květnu, lze charakterizovat jako měkkého euroskeptika. Společnou evropskou měnu podobně jako svého času Margaret Thatcherová zásadně odmítá a je přesvědčen, že základní úrokové sazby by měla vždy určovat Bank of England. Britský premiér se nestaví kategoricky proti členství Velké Británie v EU, nicméně dlouhodobě vyzývá k přehodnocení integrace a ke změně některých dílčích politik. Tento svůj postoj potvrdil i koncem října, kdy se na půdě britského parlamentu hlasovalo o uspořádání referenda, které mělo rozhodnout, zda Británie vystoupí z EU. Podnětem pro tento krok se stala petice 100 tisíc občanů, kteří žádali vládu o všelidové hlasování o dalším setrvání země v unii, případně o podmínkách jejího setrvání. Přestože před pár lety by možná samotný Cameron zvedl pro podobné referendum ruku, nyní členům své Konzervativní strany nařídil hlasovat proti. Kolem 80 euroskeptických poslanců ho však neposlechlo. Nynější britská vláda sestávající z koalice konzervativců a liberálů již delší dobu řeší dilema. Na straně jedné Londýn nechce dávat další peníze na pomoc problematickým zemím a argumentuje tím, že již dostatečně přispívá do Mezinárodního měnového fondu. Na straně druhé se však obává, že by jej eurozóna mohla vyloučit z rozhodování o věcech, které se ostrovů bytostně týkají.

Železná lady věděla

Margaret Thatcherová, dlouholetá premiérka a šéfka britských konzervativců, která v průběhu svého vládnutí zapojila Velkou Británii těsněji do struktur Evropského společenství, vždy zastávala pragmatický názor a upozorňovala na nebezpečí evropského „superstátu“. Usilovala o maximalizaci výhod plynoucích z členství Spojeného království v seskupení a zároveň minimalizaci ceny, kterou měl za to Londýn Bruselu zaplatit. Zatímco pro její konzervativní vládu bylo konečným cílem vytvoření společného hospodářského trhu jako takového, pro tehdejší zbylé členské země, a především Evropskou komisi v čele s Jacquesem Delorsem byl společný trh pouze prostředkem k dosažení cílů v oblasti politické integrace. Právě za působení Delorse se rozhodlo o vytvoření společné měny. V čele EK stál v letech 1985 až 1995 a při zrodu eura hrál ústřední roli. Proto je více než zarážející, když dnes říká, že „projekt společné evropské měny byl už od samotného začátku chybný“. Pro britský deník Daily Telegraph nedávno kritizoval především tehdejší evropské lídry, kteří podle něj „nezajistili dodržování konvergenčních kritérií, a proto se do eurozóny dostaly i slabé ekonomiky“.

Nebezpečná pupeční šnůra

Delors dnes vyjadřuje pochopení, že někteří členové EU euro nezavedli. Velká Británie si společně s Dánskem vymohla při přijímání Maastrichtské smlouvy (v roce 1992) výjimku. Loni v červnu britský ministr financí George Osborne oznámil, že v rámci škrtů a úspor zrušil na svém ministerstvu odbor, který se zabýval právě otázkou přípravy zavedení eura. Politické nepřijetí eura bylo v případě Británie nadčasovým rozhodnutím. Přesto se jí nynější situace a pokusy o jeho záchranu bytostně dotýkají. Britské hospodářství je na eurozóně závislé. Více než 40 procent produkce exportuje do 17 států unie. Domácí spotřeba vázne, mnohé britské domácnosti jsou zatíženy půjčkami, ty nejchudší bojují s nízkými mzdami a vysokou inflací. Sílí také hlasy voličů nespokojených s vládními škrty. Poslední listopadový den zažila Velká Británie největší hromadnou stávku po 30 letech. Zavřeny zůstaly školy, nemocnice, omezena byla doprava. Proti důchodové reformě se rozhodly protestovat statisíce lidí.
Co horšího, britské banky v minulosti půjčovaly značné sumy Irsku, Španělsku, Itálii, Portugalsku a také Řecku, čili nejproblematičtějším členům eurozóny. Koncem června to dohromady činilo 350 miliard dolarů, což představuje ekvivalent 15 procent HDP. To ale není vše. Dalších 210 miliard dolarů šlo do francouzských a německých bank, které je poté půjčily Itálii a Španělsku.

Protipožární ochrana

David Cameron již přiznal, že snížení rozpočtového deficitu země je mnohem těžší, než vláda předpokládala. Ministr Osborne koncem listopadu v projevu o rozpočtu uvedl, že pokud Evropu zasáhne recese, pro Velkou Británii bude velice složité se jí vyhnout. Podle některých odborníků krize eurozóny zabrzdila ekonomiku Spojeného království a situace je horší, než si mnozí mysleli. Společnost Ernst & Young ve své zprávě v říjnu předpověděla, že HDP poroste za rok 2011 o pouhých 0,9 procenta, což znamená, že před koncem roku bude Británie mít téměř nulový růst. Podobná vyjádření nahrávají britským euroskeptikům. Ti jsou přesvědčeni, že Británie delegovala příliš mnoho pravomocí do Bruselu, který svým přeregulovaným přístupem brzdí ekonomický růst monarchie. Premiér Cameron sedí na dvou židlích. Na jedné vyjadřuje pochopení a sounáležitost nad záchranným úsilím Francie a Německa, na druhé však opakuje, že v případě dohody o silnější fiskální a rozpočtové spolupráci v rámci unie hodlá hájit především „národní zájmy Británie“. Prozatím odolává i tlakům na uspořádání referenda. Domnívá se, že krize není správná doba na to se ptát občanů, zda zůstat v EU, či odejít. „Pokud je dům vašeho souseda v plamenech, vaším prvním popudem by mělo být jít mu pomoci požár hasit už jen proto, abyste oheň zastavili, než přeskočí na váš vlastní dům,“ uvedl v parlamentu. Podle průzkumu deníku The Guardian však mnoho Britů věří, že kanál La Manche tvoří dostatečnou „protipožární ochranu“. Z celkovém počtu 70 procent voličů, kteří by si přáli hlasovat o setrvání Spojeného království v EU, by 49 procent hlasovalo pro odchod, zatímco 40 by dalo přednost zachování členství.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče