Seriál o víně 5.díl: Po vinařských periferiích

18. září 2009, 05:49 - Milan Ballík
18. září 2009, 05:49

Dnes uzavřeme cestu po vinicích světa. Než se tak stane, je třeba projít Asii, nahlédnout do Spojených států, překročit rovník a zaznamenat bouřlivý rozvoj vinařství na jižní hemisféře. Cesta dlouhá, víceméně však radostná.

Autor: Philip Capper

Minule jsme skončili v Turecku. Pospěšme tedy dál, čeká nás řádná míle. Gruzie, jejíž vinohradnictví křísí k někdejšímu věhlasu razantní investice zvenčí, má co nabídnout. Mluví se tam sice až o tisícovce odrůd, těch zajímavých je však jen pár. Gurdzhaani, tasitska a známější tsinandali nebo saperavi. V ještě nedávno masovém vysazování všude populárních rév si svou pozici drží snad ještě tamní tsolikouri. Arménie, hned vedle, vystupuje ze stínu bývalého Sovětského svazu. Myšleno je tím vinohradnictví a vinařství. Sersial, voskeat, ale i verdelho a muscadine, to je odrůdová základna země, jež může vinařsky hodně překvapit.

Bayan shirei nebo tavkveri či matrasa, to jsou stavební kameny, od nichž se odvíjí vinařství ázerbájdžánské. Podobné odrůdové složení se nachází v Kazachstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Dnešní Rusko hodně čerpalo ze svých někdejších svazových republik, o nichž byla právě řeč. Ovšem i tam, zejména na jihu země, najdeme vinice. Téměř neznámé jsou plechistik, tsimlyanski, muscatel prascovieski. Podivná jména a neznámé odrůdy, i vedle nich se dnes tlačí ty osvědčené, v širém světě odzkoušené a fungující.

Vinařský boom na Dálném východě

Z jihu Ruska se pustíme do Indie. Konzumaci vína tam sice zakazuje náboženství, navíc je dostupné jen nejmajetnějším vrstvám, přesto tam vinice existují. V nich potom domácí révy jako arkavati nebo bangalore.

Zajímavý je vývoj v Číně. Horlivá výsadba vinohradů a sezonní „nákupy“ létajících winemakerů svědčí o tom, že se země vrhla na rozvoj vinohradnictví a vinařství se stejnou vervou, s jakou připravila poslední olympijské hry. Dávné exotické tamní révy – třeba kobylí struk – z výsadeb zmizely. Dnes jsou šmahem vysazovány sorty mezinárodní, také proto, že do čínských vinic vstupují pozvolna zahraniční investoři, dotud bylo vinohradnictví státní a družstevní záležitostí. Na rozdíl od Indie, kde některé autochtonní odrůdy přece jen přežívají, se Čína zaměřila vlastně výhradně na ty importované.

Zdravímilovní Japonci se zhlédli v léčivých aspektech vína. Především proto se tam plocha vinic rozrůstá a vedle většiny odrůd mezinárodních se drží při životě i některé místní. Kjóhó, kóšú, rjúgan, jamabudó, to jsou alespoň někteří „exoti“ z japonských vinohradů. Saké, národní nápoj Japonců, se připravuje technologií pivovarnickou a nepochází z hroznů. Zmiňuji je jen pro úplnost.

Jak v Severní Americe?

Vinohradnictví, hlavně v Kanadě a některých státech USA, nemá dlouhou tradici. Ostatně ji nemají ani obě země. Nicméně tam prodělalo dlouhý a do jisté doby strastiplný vývoj. Dnes je však už všechno jinak.

V Kanadě, kde se révě překvapivě daří, se dlouho opírali o concord niagaru, elviru a de chaunac. Vidal blanc je poskytovatelem hroznů pro tamní znamenité ledové, nijak mimořádná vína potom zrají z odrůdy seyval blanc.

Ve Spojených státech trvá fundované pěstování révy nějakých padesát let. Ale Američané to, jako vždy a vše, vzali z gruntu. Založili výzkumné ústavy a šlechtitelské stanice, vyšlechtili první rezisteny, především concord. Přestože se i zde – řeč je nyní o východním pobřeží – prosazují světově osvědčené odrůdy, některé původní přežívají. Delaware, ives, steuben, baco noir a ressete, to jsou některé za všechny. V jiných vinařských teritoriích států jsou to siegerrebe nebo angevine, ty jsou doma ve Washingtonu.

Kalifornie, Mekka amerického vinařství, má jasno. Francouzské, ale i španělské či italské vyhlášené odrůdy mají místo ve vinicích zajištěno. Vlajkovou lodí vinařů ve většině států je v USA zinfandel, hodně se sází na syrah, atraktivní je petite syrah. Mexiko bylo asi první zemí, kam conquistadoři a s nimi klášterní bratři révu přinesli. Ač tamní vinařství ztratilo původní glanc, snahy o návrat na výsluní trvají. Převážně však s francouzskými keři, domácí odrůdy zachraňuje mission.

Na Kubě sice révy rostou, převážně francouzské a jen v prostřední kvalitě, není nutno se jimi zabývat hlouběji. Berme ostrov jako přestupní stanici na jihoamerický kontinent. Jsme pod rovníkem, kde v noci hlídá rozsáhlé vinice, mimochodem s druhou největší produkcí hroznů, Jižní kříž. Oč je historie vinařství, míněno je vinařství moderní, sofistikované, na tomto území kratší, o to zajímavější výsledky dává. Argentina, Brazílie, Chile – to jsou země jižně od rovníku. Musíme však počítat i s Uruguají, Paraguají. O slovo se hlásí i Peru.

Odrůdová skladba je ve všech zemích, s výjimkou téměř tropického severu Brazílie, takřka podobná. Roste tam všechno, a téměř samo. Proto není divu, že se tam od doby jejich importu daří francouzským odrůdám. Brazílie začala na odrůdách italských, bonarda a trebbiano jsou nejvýznamnější z nich. Ještě před nimi to byla odolná isabella. Do věci však promluvili Francouzi, a tak se dnes, zhruba půl století po startu sofistikované produkce hroznů, většina dění odehrává pod jejich taktovkou, míněny jsou odrůdy, nikoli sami vinaři.

V Argentině se navíc uchytily i révy z ostatních evropských zemí, ty povýtce z výsadeb postupně téměř vymizely. Historicky nejstarší jsou criolla chica a cereza, mezi něž se brzy zařadily ty již dříve zmíněné, tedy francouzské. Ale i italské a španělské. Potom již zdomácnělé druhy sorty torrontés. Jako ostatní země, si i Argentina zvolila svou odrůdu, kterou umístila na vývěsní štít svých vinařství. Je jí malbec, který tam našel optimální podmínky k životu. V Chile je vinařství také spojováno s evropskými osídlenci. País, albinho a torontel, tak se jmenovali první „obyvatelé“ tamních vinic. I když i zde se složení změnilo ve prospěch francouzských, odrůda país drží stále primát co do plochy osázených vinohradů.

I Chile má svou nosnou sortu. A to carménère, původně francouzskou, v mateřském Bordeaux zvanou grande vidure. Ještě zmíním alespoň tocai friulano, sauvignon vert, chcete-li. Stále zde bývá zhusta zaměňován za sauvignon blanc.

Uruguay, zatím stojící dva kroky za dříve řečenými zeměmi, již také pomalu zvedá hlavu. Především díky tannatu, své „prezidentské“ odrůdě, ovšem také s francouzským rodokmenem.

Své vinice má i Peru, jsou také dominantně obydleny francouzskými révami. I Austrálie s atraktivní produkcí stojí – jak jinak – na francouzském révovém základě. Jen syrah je tu shiraz. Nový Zéland se zhlédl v bílých. Daří se jim tu znamenitě, proto viniční plochy obsadily především odrůdy müller thurgau, v posledním čase však hlavně sauvignon blanc.

Rozloučíme se, trochu možná stručně, v Jihoafrické republice. Sultana, colombard, hanepor a chenin blanc z bílých, pinotage, shiraz a ruby cabernet za modré. Takové je zhruba dnešní odrůdové složení země s velkými vinařskými ambicemi. Obešli jsme svět, prošli – i když zdaleka ne všechny – jeho vinice, poznali většinu jeho odrůd. To příjemnější, seznámit se s jeho víny, je před námi.

Mohlo by vás zajímat

Finance
ČNB reguluje výši hypoték. Kolik mohou banky půjčovat v zahraničí?
Vyřizování dětského pasu nenechávejte na poslední chvíli. Rychlopas se prodraží.
Praktický návod: jak začít s bitcoinem – výběr vhodné peněženky
EU: Jak vysoké je zdanění práce u podprůměrných mezd?
Macron ve stopách Babiše
Auta
Prohlédli jsme si nový Opel Grandland X. Jak prostorný je…
Škoda vyrobila už šest milionů Octavií
Na prodej je krásná Škoda 130 RS. Její cena vás ale pravděpodobně nepotěší
Kia Optima Sportswagon Plug-in Hybrid jezdí za 1,4 litru na 100 km
Škoda Citigo má i po faceliftu pořád co nabídnout (první jízdní dojmy)
Technologie
Tip: Jak skrýt ikonu Windows Defenderu v oznamovací oblasti? [Windows 10]
Ve Windows Storu se objevil neoficiální, ale funkcemi nabitý klient pro Google Play Music
Objevily se těžní verze Radeonů Polaris. Na trh se vrací RX 470, někdy i s výstupy
Den D přišel. Evropská komise udělila Googlu rekordní pokutu 2,42 miliardy eur
Legendární John Romero prodává Dooma II. Na diskety se vám i podepíše
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít